o zaplacení 138 969, 84 Kč, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 75 Cm 145/2022-155

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 138 969,84 Kč a rozhodl o povinnosti žalobců k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 42 108 Kč (výrok I. a II. rozsudku).

2. V odůvodnění rozsudku konstatoval soud prvního stupně skutková tvrzení žalobců podle podané žaloby. Zejména uvedl, že žalobci jsou členy [adresa],3,5 a 7 v likvidaci, IČO [IČO žalované], sídlem [Anonymizováno] (dále jen Družstvo) a žalovaná byla soudem ustanovena jako likvidátorka družstva, přičemž tato neplní své povinnosti vyplývající z funkce likvidátora. Popsaným jednáním měla žalobcům vzniknout škoda ve výši žalované částky. Pokud jde o výši škody, škoda ve výši 100 000 Kč měla vzniknout tím, že žalovaná nevymáhala škodu družstva v této výši po [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kteří měli tuto částku neoprávněně vyvést z družstva. Zbývající část žalobního nároku ve výši 38 969,84 Kč představuje kapitalizované úroky z prodlení z pravomocně přiznaných náhrad nákladů řízení na základě čtyř rozhodnutí soudu, v nichž byli žalobci úspěšní vůči družstvu, přičemž žalovaná jako likvidátorka družstva jim pravomocně přiznanou náhradu nákladů řízení nezaplatila. Žalobci se rovněž domnívají, že jim byla žalovanou způsobena škoda i tím, že nebyl podán insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co bylo osvědčeno, že je družstvo v úpadku.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Jako likvidátorka družstva si není vědoma žádného porušení povinností, z nichž by žalobcům mohla vzniknout škoda. Žalobci jako fyzické osoby nejsou aktivně legitimováni k podání žaloby, když tato vychází z tvrzení, že škoda měla vzniknout družstvu a nikoli žalobcům. V části nároku ve výši 100 000 Kč namítla nedostatek skutkových tvrzení a žalobu hodnotí jako neprojednatelnou. V části nároku ve výši 28 969,84 Kč z titulu kapitalizovaných úroků, tvrdila, že družstvo nemá žádné finanční prostředky, jediným majetkem družstva je byt žalobců, kteří však nehradí žádné nájemné.

4. V pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. 11. 2020, č. j. 75 Cm 145/2019-42, kterým byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 9. 2021, č. j. 2 Cmo 51/2021-120. Důvodem zrušení bylo odnětí možnosti jednat před soudem, když žalobci byli soudem nesprávně obesláni k nařízenému jednání. Dalším důvodem bylo pochybení soudu prvního stupně, který se nezabýval tvrzeními žalobců, jak byly vylíčeny v posledním podání. Jednalo se o tvrzení odlišná od vylíčení skutkového stavu věci, jak bylo uvedeno v žalobě.

5. Po zrušení věci soud prvního stupně vedl dokazování listinnými důkazy. Vycházel rovněž z nesporných tvrzení účastníků řízení. Po vyhodnocení skutkových zjištění, dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

6. Není sporné, že dne 12. 12. 2016 vstoupilo Družstvo do likvidace. Žalobci jsou jeho členy a užívají byt č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno], [adresa]. Vlastníkem bytu jsou žalobci. Žalovaná byla jmenována likvidátorkou Družstva (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2017, č. j. 73 Cm 17/2017-11, které nabylo právní moci dne 23. 3. 2017). Na základě čtyř pravomocných rozhodnutí soudu byla Družstvu uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobcům v celkové výši 38 969,84 Kč. Částka 100 000 Kč měla žalobcům vzniknout tím, že žalovaná tuto částku nevymáhala po [tituly před jménem] a [Anonymizováno], kteří měli částku neoprávněně vyvést z Družstva, žalovaná rovněž porušila svou povinnost, jednat s péčí řádného hospodáře, když včas nepodala insolvenční návrh. Pokud jde o právní posouzení věci postupoval soud prvního stupně v intencích § 159 odst. 1, § 193 o. z., § 584 odst. 1 ZOK, § 2910 o. z.

7. Žalobu neshledal důvodnou. Pokud jde o částku 100 000 Kč učinil závěr o tom, že hmotněprávní vztah žalobců je dán pouze tím, že zastupovali Družstvo jako jeho zákonní zástupci. Společnická žaloba dává každému členovi družstva možnost, aby se za družstvo domáhal náhrady újmy vzniklé družstvu. Společnická žaloba sleduje náhradu újmy způsobené korporaci, pokud jde o společníka, nemá na jejím základě sám na úhradu své újmy nárok. Žalobci tedy nejsou v rozsahu této části nároku aktivně legitimováni, když aktivně legitimováno je Družstvo, které by žalobci v řízení zastupovali (§ 584 ZOK). Nárok na náhradu škody způsobené likvidátorkou by nenáležel žalobcům, nýbrž Družstvu. Z uvedeného důvodu se soud již nezabýval věcnou stránkou nároku ve výši 100 000 Kč.

8. Pokud jde o část nároku ve výši 38 969,84 Kč, která měla představovat kapitalizované úroky z prodlení z pravomocně přiznaných náhrad nákladů řízení na základě čtyř rozhodnutí soudu prvního stupně, v nichž byli žalobci úspěšní vůči Družstvu a které jim žalovaná jako likvidátorka družstva nevyplatila, ani v této části nebyla žaloba shledána důvodnou. Není sporu o tom, že tuto povinnost Družstvo mělo. Nicméně rozhodným okamžikem pro vznik škody způsobené porušením povinnosti žalované jakožto likvidátorky Družstva spočívající v úhradě pohledávky žalobců za družstvem v průběhu likvidace Družstva je skončení likvidace. Práva na náhradu škody z neuhrazených pravomocně přiznaných nákladů řízení se lze dovolat až tehdy, je-li zřejmé, že takový závazek nebude splněn dlužníkem (družstvem), neboť teprve v takové okamžiku je zřejmé, že žalobcům jako věřitelům v důsledku nesplnění dluhu dlužníkem vznikla škoda, kterou při splnění zákonných podmínek může požadovat po tom, kdo ji porušením svých povinností zavinil. Lze-li požadovat plnění dluhu po dlužníku, nelze se domáhat náhrady škody vzniklé nesplněním dluhu po jiném subjektu. Ke vzniku škody tedy ještě nedošlo a žaloba byla v této části podána předčasně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1303/2009). Ze všech uvedených důvodů bylo rozhodnuto, jak shora již uvedeno. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti rozsudku se ve lhůtě stanovené zákonem (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) odvolali žalobci. V odvolání rekapitulovali průběh řízení před soudem prvního stupně, zejména pak po zrušení v pořadí prvního rozsudku usnesením odvolacího soudu. Polemizují s procesním postupem soudu prvního stupně ohledně rozdělení věci do dvou samostatných řízení a jejich opětovnému spojení. Soudu prvního stupně vytýkají, že se zabýval pouze dvěma nároky z původních pěti, když v rozsudku se řeší pouze nárok na zaplacení 100 000 Kč a 38 969,84 Kč. Tvrdí, že je logické, že nárok svědčí Družstvu, které je však zároveň prezentováno již jen žalobci. Uvedené bylo konstatováno v dřívější fázi řízení. Soud měl žalobce vyzvat, aby se k této otázce vyjádřili. Navíc z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobci nepovažují náhradu škody pro sebe, ale pro Družstvo. Nepřesná formulace petitu na této skutečnosti nic nemění. Ve vztahu k částce 38 969,84 Kč soud prvního stupně nijak nereflektuje na podání žalobců ze dne 11. 5. 2022. Údajná předčasnost nároku je závěr zcela lichý, když se jedná o součást pohledávek žalobců přihlášených v insolvenčním řízení bytového družstva a nebyl žalovanou nikterak sporován. K uhrazení tohoto nároku došlo zápočtem, takže Družstvu reálně škoda vznikla. Pokud jde o zbývající nároky podle doplnění žaloby v podání ze dne 18. 5. 2022, soud k nim nezaujal žádné stanovisko, a proto je třeba věc v tomto rozsahu vrátit soudu prvního stupně. Jde zejména o otázku nepodaného insolvenčního návrhu včas, škody na penále za nedodané nebo opožděné vyúčtování služeb, nepřevedení bytu do vlastnictví žalobců a škody způsobené nevymáháním bezdůvodného obohacení, resp. škody způsobené družstvu předchozí likvidátorkou [Anonymizováno] a domnělými členy představenstva. Pokud jde o výši škody, ta vychází z dokumentů, které má k dispozici žalovaná a jí tedy tíží důkazní břemeno (§ 52 odst. 2 ZoK). Navrhují zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. K odvolání žalobců se písemným podáním vyjádřila žalovaná. Rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný. Pokud jde o procesní postup soudu prvního stupně ohledně rozdělení do dvou samostatných řízení, připouští žalovaná, že se jedná o nevšední situaci. Nicméně poukazuje na opětovné spojení věcí s tím, že budou nadále vedeny pod sp.zn. 75 Cm 145/2019. Pokud jde o věcnou stránku projednávané věci žalovaná opakuje, že se nemůže jednat o žalobu podle § 584 ZoK), když účastníky řízení a předmět sporu určuje žalobce, resp. žalobci, kteří se domáhají plnění pouze pro sebe. Nahodilá tvrzení podle aktuální potřeby (tedy, že se jedná o žalobu podanou za družstvo), nemohou překlenout původně vymezený okruh účastníků, takové tvrzení žalobců by muselo být realizováno podle § 92 odst. 2 o. s. ř., což se nestalo a ani stát nemůže (prohlášený konkurs na družstvo). Žalovaná rovněž připomněla, že žalobci, přes několikeré poučení soudu, nepředložili dostatek tvrzení a důkazů. Úkolem soudu není generovat za žalobce žalobní tvrzení a vyhledávat důkazy. Pokud jde o požadavek na zaplacení škody, jejíž výše odpovídá nezaplaceným úrokům z prodlení za pravomocně přiznané náhrady nákladů řízení, jedná se o požadavek nedůvodný. Nárok z tohoto titulu je uplatněn předčasně. Navíc takovou škodu nemohla způsobit žalovaná jako likvidátorka Družstva, které v majetku nemělo prostředky na zaplacení takového nároku. Žalovaná posléze řešila věc podáním insolvenčního návrhu. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a uplatnila právo na náhradu nákladů řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek a řízení před soudem prvního stupně podle § 201, § 205, § 214 odst. 1 o. s. ř.

12. Žalobkyně v odvolání napadá rozsudek soudu prvního stupně zejména z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu věci (§ 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) a pro nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.).

13. Z obsahu spisu (skutková tvrzení, jak jsou uvedena v žalobě) se podává, že žalobci vylíčili porušení povinností žalované jako likvidátorky Družstva tak, že v květnu 2018 jim předložila vyúčtování služeb jen za roky 2015 a 2016 a v červenci 2019 vyúčtování za rok 2018. Vyúčtování za rok 2017 nebylo žalobcům předloženo nikdy. Namítali, že žalovaná bezdůvodně odmítá převést byt do jejich vlastnictví (bezúplatně) a odmítá jím zpřístupnit účetnictví a další doklady týkající se hospodaření Družstva. Uvedli, že v řízení o nahrazení projevu vůle vyšlo najevo, že u Družstva jsou splněny podmínky pro podání dlužnického insolvenčního návrhu. Poukázali na povinnost Družstva zaplatit jim náklady řízení dle pravomocných rozhodnutí soudu, která vyjmenovali. Uvedli, že Družstvo nedisponuje finančními prostředky, a proto žalobci plní povinnost hradit částku do fondu oprav započtením své pohledávky na náhradu těchto nákladů řízení. Další výhradou žalobců bylo, že žalovaná neučinila žádná opatření vedoucí k eliminaci výše dluhů vznikajících Družstvu. Dopisem žalobců ze dne 6. 12. 2017 byla žalovaná upozorněna, že předchozí likvidátorka [Anonymizováno] nepostupovala v souladu s právními předpisy. Poslední členská schůze Družstva konaná dne 11. 7. 2016 byla k návrhu žalobců prohlášena za neplatnou. K výzvě soudu prvního stupně žalobci podáním ze dne 4. 10. 2019 vyčíslili výši škody, která jim v důsledku jednání žalované měla vzniknout a uvedli, že částku 100 000 Kč neoprávněně vyvedli bývalí členové představenstva [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a namítli, že žalovaná, třebaže jí tato skutečnost musí být známa, žádné právní, ani jiné kroky v této věci neučinila. Pokud jde o částku 38 969,84 Kč, jedná se o úroky z prodlení z náhrad nákladů řízení, které neúspěšně vedlo Družstvo proti žalobcům. V podání žalobců ze dne 18. 5. 2022 žalobci doplnili k výzvě soudu skutková tvrzení a doložili důkazní návrhy. Doplnění se týkalo nároku na náhradu škody, která měla souviset s převodem bytové jednotky do vlastnictví žalobců, nesplněním povinnosti předložit řádně a včas žalobcům vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětné jednotky, nepodáním dlužnického insolvenčního návrhu, nezahájením kroků k vymáhání náhrady škody způsobené družstvu předchozí likvidátorkou [Anonymizováno] a dále je v podání konstatován nárok na náhradu škody ve výši 38 969,84 (kapitalizovaný úrok z prodlení).

14. Ve zrušovacím usnesení, kterým byl zrušen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, vyslovil odvolací soud mimo jiné závěr o tom, že v podání ze dne 4. 10. 2019 vylíčili žalobci skutečnosti na základě kterých jim měla vzniknout škody ve výši 138 969,84 Kč. Učinili tak zcela jiným způsobem, než jak se podává ze skutkových tvrzení podle podané žaloby, aniž by ze shodného podání vyplynulo, že žalobci na svá původní skutková tvrzení rezignovali. Soud prvního stupně se však zabýval pouze vyhodnocením skutkových tvrzení podle podání žalobců ze dne 4. 10. 2019, čímž ve svém důsledku učinil rozsudek, který byl v řízení vydán, nepřezkoumatelným. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby žalobní nárok znova posoudil a rozhodl o něm s přihlédnutím ke všem skutečnostem žalobci tvrzenými.

15. V napadeném rozsudku se soud prvního stupně vypořádal opakovaně pouze se žalobním nárokem ve výši 100 000 Kč a ve výši 38 969,84 Kč, když oba tyto nároky shledal nedůvodnými. Takový postup soudu prvního stupně není v souladu se závěrem odvolacího soudu vysloveným v usnesení o zrušení rozsudku.

16. Odvolací soud konstatuje, jak ostatně učinil, již v usnesení o zrušení prvého rozsudku, že v řízení byl podán návrh na náhradu škody proti žalované jako likvidátorce družstva. Škoda měla vzniknout z důvodů vylíčených jednak v žalobě ze dne 15. 7. 2019 a dále v podání žalovaných ze dne 4. 10. 2019. Skutečnosti vylíčené v podání ze dne 4. 10. 2019 jsou zcela odlišné od skutečností vylíčených v podání žalobců v žalobě ze dne 15. 7. 2019. Z odvolání žalobců proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně se podává, že tito na vylíčení skutkového děje nerezignovali, když se dovolávali shodných pochybení žalované podle tvrzení v žalobě. Soud prvního stupně se však opakovaně, po zrušení v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně, zabýval bez dalšího pouze specifikací nároku podle podání ze dne 4. 10. 2019. Z odvolání žalobců proti předmětnému rozsudku je zřejmé, že soudu prvního stupně vytýkají, že k dalším nárokům, nezaujal žádné stanovisko, přestože došlo k doplnění podáním žalobců ze dne 18. 5. 2022, jehož se v odvolání dovolávají. Z uvedeného pohledu je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, když nárok žalobců nebyl posouzen po vyhodnocení všech skutkových okolností, jak byly žalobci tvrzeny.

17. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1, písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, písm. a) o. s. ř.). Soud prvního stupně věc žalobců posoudí znova a přihlédne ke všem skutečnostem, jak byli žalobci tvrzeny. Případně poskytne účastníkům řízení potřebná poučení.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (224 odst. 3 o. s. ř.).