o 5 663 478,51 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2025, č. j. 47Cm 116/2023-217

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalobci osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 13. 11. 2024, č. j. 47 Cm 116/2025-176, který v této věci činí [částka]. Žalobce uváděl, že žalující společnost vznikla dne 10. 3. 2023, hospodaří se ztrátou a jeho jediným majetkem je sporná směnka. Soud vzal za prokázané, že za rok 2023 žalobce hospodařil se ztrátou [částka] a za rok 2024 se ztrátou [částka]. V roce 2023 měl žalobce aktiva ve výši [částka], z čehož peněžní prostředky činily [částka]. Pasíva zahrnují krátkodobé závazky ve výši [částka]. Za rok 2024 činila aktiva žalobce částku [částka] a z toho oběžná aktiva částku [částka]. Pasíva zahrnují závazky ve výši [částka]. Předložené výpisy z účtů u [právnická osoba]. za dobu od 1. 9. 2024 do 31. 1. 2025 jsou začerněny. Vyplývá z nich, že v říjnu 2024 byl příjem žalobce ve výši [částka] a v lednu 2025 šlo o příjem ve výši [částka].

2. Sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka dne 26. 5. 2004 na částku [částka]. Z toho uplatňuje žalobce částku [částka]. Směnka byla převedena předcházejícím majitelem rubopisem na žalobce dne 25. 5. 2023 za [částka]. Předcházející majitel do ní doplnil splatnost na den 21. 12. 2022. Při převodu byl žalobce seznámen s tím, co bylo důvodem vystavení směnky, jakož i se stavem směnkou zajišťovaného závazku.

3. Soud konstatoval, že není rozhodné, že žalobce dosahuje záporného výsledku hospodaření a není ani důležité, že zůstatek na účtu činil k 31. 1. 2025 částku [částka]. Z účetní evidence vyplývá, že žalobce má dostatečné prostředky na úhradu předmětného soudního poplatku. Dostatečné jsou i příjmy, které přicházejí na účet žalobce u [právnická osoba]. Poukázal také na to, že účetní evidence neodráží ani vlastnictví sporné směnky žalobcem a ani úhradu ceny převodu ve výši [částka]. Je tedy nejisté, nakolik je účetní evidence žalobce spolehlivá. Při nabývání směnky musel si být žalobce vědom, že s uplatněním směnky vzniknou náklady. Pokud tak neučinil, postupoval neodpovědně a důsledky toho nemůže přenášet na stát formou poplatkové úlevy.

4. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu anebo zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vedle odkazů na judikaturu Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vytýká žalobce napadenému usnesení tři okruhy problémů. Předně uvedl, že soud nesprávně zaměňuje oběžné prostředky a obraty na bankovním účtu se skutečným majetkem žalobce. To demonstruje na modelovém příkladu, kdy příjmy na účtu za určité období představují [částka]. Jestliže však výdaje za stejné období jsou ve výši [částka], tak účastník směřuje do insolvence. Dále považuje za nesprávný názor soudu, že žalobce měl s náklady soudního řízení předem počítat a potřebné prostředky si naspořit. Pro takovou povinnost nelze nají právní oporu. Konečně není ani rozhodné, jakými prostředky žalobce případně disponoval v minulosti, nýbrž jaké jsou nyní jeho poměry.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

6. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně. Z obchodního rejstříku vyplývá, že společnost žalobce byla založena se základním kapitálem ve výši [částka], který byl nejpozději ke dni 4. 6. 2023 splacen.

7. Z výpisů z účtů, ze kterých vycházel také soud prvního stupně, je patrné, že počáteční zůstatek na účtu žalobce u [právnická osoba]. činil k 1. 1. 2025 částku jen [částka]. Tento počáteční zůstatek musí být shodný s konečným zůstatkem na stejném účtu ke dni 31. 12. 2024.

8. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalobcem uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

9. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

10. Z obsahu spisu je zřejmé, že nárok žalobce, jak byl uplatněn žalobou a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento nárok soudem prvního stupně zamítnut, není zjevně nesmyslný anebo nemožný. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalobce skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.

11. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že žalobce je nepochybně vlastníkem sporné směnky, jak bylo prokázáno v řízení před soudem prvního stupně, když mu svědčí nepřetržitá řada indosací a když směnku sám soudu prvního stupně předložil. Toto vlastnictví se neodráží, jak soud prvního stupně správně uvedl, v účetnictví žalobce, když evidovaná aktiva nedosahují nominální hodnoty a ani tvrzené pořizovací ceny sporné směnky. Tím se otevírá problém, zda účetnictví žalobce odráží věrně hospodářské poměry účtující jednotky. Nelze pak ani zcela vyloučit možnost, že účetnictví je pravdivé, ale důvodem indosace nebyl skutečný odkup sporné směnky žalobcem, ale byly sledovány jiné důvody.

12. Z účetních uzávěrek žalobce je ovšem patrné, že žalobce disponuje i jiným majetkem, když vykázaná aktiva ke konci roku 2023 zahrnují stálá aktiva představovaná dlouhodobým finančním majetkem ve výši [částka] a oběžná aktiva totožná s peněžními prostředky ve výši [částka]. Zkrácená rozvaha ke konci roku 2023 byla ke konci roku 2024 dále zredukována. Zvýšení aktiv bylo způsobeno zvýšením stálých aktiv na částku [částka]. Oběžné prostředky zůstaly shodné. Jestliže ani ke konci roku 2023 nebylo zřejmé, co představuje dlouhodobý finanční majetek, je to nyní již zcela nejasné. Oběžná aktiva ke konci roku 2023 zahrnovaly pouze peněžní prostředky. Zda šlo o peníze na účtech anebo v pokladně, je bezvýznamné. Žalobce nijak nedoložil, z čeho se nyní oběžná aktiva skládají, zejména nedoložil, že se jejich povaha změnila a jak k tomu došlo. Je tedy nutné vycházet z toho, že jde stále o peněžní prostředky. Jde o mnohem větší peněžní částku, než kolik činil zůstatek na účtu žalobce u [právnická osoba]. také ke konci roku 2024. Nelze vyloučit, že se jedná převážně o hotové peníze v pokladně, nelze ovšem ani vyloučit, že žalobce má i jiné účty, než uvedl.

13. Není však nutné se tím podrobněji zaobírat, když je z uvedeného zřejmé, že žalobce disponuje ve svém majetku s likvidními prostředky dostačujícími samy o sobě k úhradě předmětného soudního poplatku.

14. Příjmy žalobce zůstaly zcela nejasné. V Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech žalobce žádné příjmy neuvedl, uvedl pouze, jakou měl ztrátu v hospodaření za rok 2023. Tiskopis Prohlášení ovšem v části II. v bodě 1. se nezajímá o výsledek hospodaření poplatníka soudního poplatku, ale výslovně požaduje sdělit právě jen samotné příjmy redukované pouze o případně zaplacenou daň z příjmů. Tento přístup žalobce k vyplnění tiskopisu Prohlášení vychází z nesprávné představy, nijak ovšem vzácné, že zdrojem pro plnění zákonné poplatkové povinnosti slouží jen případné kladné výnosy z hospodářské činnosti a že ztráta v této činnosti jaksi automaticky osvobozuje od poplatkové povinnosti. Ostatně žalující strana ze stejné představy vychází i v souvislosti v odvolání uváděným hypotetickým příkladem. Ve skutečnosti jiné závazkové povinnosti a ani žádné jiné důvody pro vydávání peněz na straně poplatníka soudního poplatku nemají žádnou přednost před placením soudních poplatků. Leda by priorita jiných plateb, než plateb na zákonnou poplatkovou povinnost, vyplývala z konkrétně definovaných právně uznatelných důvodů. Proto není významná ani v účetních uzávěrkách uváděná ztráta v podnikání.

15. Soud prvního stupně se potom zcela důvodně opřel o jednu z mála okolností, které byly osvědčeny, to znamená z úhrnu obratů na příjmové straně účtu žalobce u [právnická osoba]. Protože žalobce začerněním znepřístupnil jednotlivé obraty na stejném účtu. Bez znalosti jednotlivých obratů nelze vyloučit, že tato agregovaná veličina není pro povahu některých jednotlivých obratů mírně zkreslená. Žalobce však lepší podklady neposkytl. Pak je nutno souhlasit i s tím, když soud prvního stupně z těchto zjištění dovodil, že ani příjmy žalobce nevylučují jeho schopnost předmětnou poplatkovou povinnost splnit.

16. Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně v souladu se tím, co bylo osvědčeno, uzavřel, že žalobce nesplňuje druhou ze shora uvedených podmínek pro přiznání úlevy na soudních poplatcích, a to ani co se částečného osvobození do soudních poplatků dotýká. Na tom se nic nezměnilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení.

17. Proto jen na okraj a pro úplnost, když soud prvního stupně tuto okolnost zmiňuje a také odvolání se jí dotýká, je nutné se zabývat otázkou možného zneužití možnosti osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud nicméně opírá svoje rozhodnutí o okolnosti doposud uvedené.

18. Prakticky každý v běžném životě je nucen vstupovat do rozmanitých právních vztahů. V oblasti podnikání je tomu stejně, jen množství těchto vztahů je pravidelně výrazně vyšší. V běžné praxi se tyto právní vztahy naplní bez toho, aby v nich vznikaly konflikty, které by vyžadovaly řešení v soudním anebo v jiném řízení. U každého takového vztahu, u každé smlouvy je takové riziko latentně přítomno, ale jen velmi zřídka se změní na akutní. Proto v běžném životě i v běžné podnikatelské praxi by byl nesmyslný požadavek, aby účastníci těchto vztahů, jimž se mnohdy nelze vůbec vyhnout, udržovali pohotové peněžní prostředky pro případné soudní anebo jiné řízení. U jednotlivých subjektů by se tak z účinného oběhu vyjímaly značné prostředky a zatěžovalo by nezměrně i celou ekonomiku České republiky. Proto skutečně nelze takovou povinnost dovodit ani u běžných lidí anebo právnických osob a ani u podnikajících subjektů.

19. Jsou ovšem někdy situace, kdy je pravděpodobnost budoucího soudního řízení (jistota dána jistě není nikdy) tak vysoká, že ji nelze před vstupem do jednotlivého konkrétního vztahu pominout. Jestliže je zřejmé, že směnka zajišťuje závazek, který se stal splatným pro prodlení dlužníka s jeho splácením, že se nepodařilo plnění zajištěného dluhu vymoci ani prostřednictvím soudního řízení, že dlužník z obecného zajištěného závazku je dokonce v insolvenci a že i směnka je již po splatnosti, pak nabyvatel takové směnky musí počítat jako se zcela reálnou možnosti, nikoliv jen možností latentní, že nebude možné se soudnímu řízení vyhnout. Vstoupí-li přesto do takového vztahu, aniž by věděl, jak uhradí náklady velmi pravděpodobného soudního řízení, pak vědomě počítá s tím, že riziko tohoto obchodu formou poplatkové úlevy přenese na stát. Když s vymáháním uspěje, přenese se poplatková povinnosti na opačnou stranu sporu. Neuspěje-li, zůstanou náklady spojené s řízením zcela k tíži státu, který pak nese riziko za účastníka řízení. Jedná se vlastně o podnikání na účet státu.

20. Tento případ vykazuje některé znaky z výše uvedených, je však přece jen případem hraničním. Nelze přehlédnout, že žalobce bez dalšího uhradil soudní poplatek ze žaloby podané v této věci. Potom není v tomto případě namístě považovat jeho předmětný návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků za případ zneužívání dobrodiní zákona v souvislosti se zákonnou poplatkovou povinností.

21. Konečně je nutné upozornit na okolnosti, že zákon sice nezakazuje převody směnek po jejich splatnosti. Jde-li o směnky ve formě cenného papíru na řad, zachovává i formu rubopisu jako nástroje převodu jednotlivé směnky. Zároveň však nepovažuje indosování nuzných směnek za jev žádoucí, když těmto převodům, jež se nazývají podrubopisem, odnímá výhodu originálního nabývání práv z konkrétní směnky a ponechává těmto převodům jen účinky obyčejné cese. To vše plyne z ustanovení čl. I. § 20 zákona č. 1981/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. V souvislosti s podindosacemi je proto zcela namístě prověřit, zda návrh na přiznání úlevy na soudních poplatcích není pokusem o zneužití tohoto dobrodiní zákona a současně pokusem o daňový únik.

22. V případě indosace sporné směnky na žalobce se nepochybně jedná o podrubopis, když sporná směnka má splatnost předcházející době, když žalobce vůbec zápisem do obchodního rejstříku právně vznikl. Okamžik, kdy reálně došlo k doplnění sporné směnky, původně nevyplněné, o údaj její splatnosti, není z tohoto hlediska rozhodný. Podstatný je výlučně skripturní obsah sporné směnečné listiny. Významné je jen to, co se v samotné směnečné listině o splatnosti předmětné směnky uvádí.

23. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.