o zaplacení 952 417 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 3. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. června 2019, č. j. 41 Cm 121/2018-123

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 8. 11. 2018, č. j. 41 Cm 121/2018-17 v celém rozsahu (výrok I.) a dále uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 75 262 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

2. V odůvodnění uvedl, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené žalovanou 1. a 2. dne 22. 1. 2016 ve formě blankosměnky s doložkou nikoliv na řad žalobkyně, kterou se tyto zavázaly zaplatit žalobkyni směnečnou sumu, kterou dle dohody o vyplnění sjednanou ve smlouvě o půjčce ze dne 22. 1. 2016, č. [Anonymizováno] v čl. II. odst. 2.5 byla oprávněna doplnit žalobkyně. Ta ji doplnila o směnečnou sumu 952 417 Kč a datum splatnosti 4. 10. 2018. Žalovaná 3. směnku podepsala jako směnečný rukojmí. Směnečná suma nebyla zaplacena ani na základě předžalobních upomínek.

3. Ve věci byl dne 8. 11. 2018 č. j. 41 Cm 121/2018-17 vydán směnečný platební rozkaz, kterým bylo návrhu vyhověno.

4. Žalované podali včasné námitky, ve kterých namítly, že došlo ke zneužití práva, kdy žalobkyně je společností, jejímž společníkem je [Anonymizováno], stejně jako u společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jejímž je tento jediným akcionářem. Jedná se o osoby propojené [Anonymizováno]. Žalované 1. a 2. uzavřely se společností [Anonymizováno] (dále je [Anonymizováno]) smlouvu o smlouvě budoucí o dílo, smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvu příkazní č. [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2015 (dále jen Smlouva), na základě kterých se zavázaly uzavřít smlouvu o dílo na stavbu domu za 2 600 000 Kč. Při podpisu smlouvy uvedly, že nemají vlastní finanční prostředky na jeho stavbu i pořízení pozemku. Proto je [Anonymizováno] zařadila do programu „program úvěr na pozemek + nulová hotovost“, byl jim doporučen překlenovací úvěr a tzv. „bezúročná překlenovací půjčka na úhradu částky 170 000 Kč (na základě smlouvy č. [Anonymizováno]), půjčky ve výši 112 361 Kč a 347 200 Kč na úhradu části kupní ceny za pozemek (dle smlouvy č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]), které jim poskytla žalobkyně převodem na účet [Anonymizováno]. Komunikace o finančních záležitostech byla vedena s [Anonymizováno], která rovněž zprostředkovala hypoteční úvěr. Půjčka č. [Anonymizováno] byla splatná 5. 10. 2015, žalované ji nezaplatily, přesto byla žalobkyní poskytnuta dne 22. 10. 2015 půjčka č. [Anonymizováno], která byla splatná 22. 12. 2015 a opět nebyla uhrazena. Dne 4. 12. 2015 žalované 1., 2. uzavřely hypoteční smlouvu na částku 1 450 000 Kč. Přes znalost nesplacení dvou smluv o půjčkách a znalost čerpání hypotečního úvěru poskytla žalobkyně žalovaným dne 22. 1. 2016 půjčku ve výši 347 200 Kč se splatností 23. 3. 2016. Žalobkyni bylo zřejmé, že půjčky nebudou zaplaceny a očekávala příjem úroku na jistině. Skutečnost, že se jedná o spotřebitelský úvěr, vyplývá z komunikace mezi klienty [Anonymizováno] a žalobkyní. Žalobkyně vůči žalovaným tímto způsobem zneužila právo, když jim opakovaně poskytovala finanční prostředky přes znalost jejich majetkové situace a při znalosti existence závazků po splatnosti. Zavázala se pro žalované vykonávat činnosti vedoucí ke stavbě domu a následně stavbu domu, ačkoliv jí bylo známo, že majetková situace žalovaných není dostačující k úhradě nákladů se stavbou souvisejících. Jednání žalobkyně, uzavření smlouvy o půjčce a její zajištění směnkou je tak neplatné. Smlouva je rovněž neplatným ujednáním, neboť obsahuje zakázané jednání, které zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaných dle § 1813 o. z., neboť neobsahuje sdělení podle § 1811 odst. 2 písm. c) o. z. o ceně ani způsobu jejího určení. Zakázané ujednání spatřují žalované zejména v ust. čl. A1 smlouvy o ceně díla, kdy není patrno, jakou bude ES účtovat cenu díla a není popsán způsob jejího určení, dále v čl. A3, kde není určeno, jaká bude cena za přípojky sítí technologického vybavení a napojení přípojek na veřejné rozvody, dále v čl. B2 není stanovena cena za vyhotovení projektové dokumentace a je odkazováno pouze na sazebník [Anonymizováno]. Žalované dále namítly neplatnost ujednání o smluvní pokutě v čl. 2.2 smlouvy o půjčce, dle kterého je sjednán sankční úrok z prodlení ve výši 0,25% denně z dlužné částky, neboť se jedná o přezajištění závazku žalovaných z úhrady půjčky a výše úroku je v rozporu s dobrými mravy, jedná se o zneužití práva, které nepožívá ochrany. Splatnost půjčky byla sjednána dne 22. 3. 2016, nejpozději 23. 3. 2016. Žalobkyni tak muselo být známo, že jsou žalované v prodlení se zaplacením, přesto vyplnila splatnost směnky teprve 25. 10. 2018, kdy částka přesahuje 25 krát jistinu, přičemž samotné zajištění závazku směnkou je dostatečným zajištěním závazku ze smlouvy o půjčce. I v tom lze spatřovat obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, charakter smlouvy ji podřizuje spotřebitelskému úvěru, nikoliv půjčce. Dále byla uplatněna námitka nemožnosti zajištění půjčky směnkou, kdy žalobkyně bezprostředně po splatnosti závazku nepřistoupila k jeho vymáhání a naopak vyčkáváním došlo k navýšení jistiny o smluvní pokutu přesahující o 605 217 Kč, čímž se závazek navýšil o téměř 100%. Ujednání o smluvní pokutě je tak obcházením zákona, kdy chování žalobkyně ukazuje na úmysl profitovat na výnosech ze smlouvy o půjčce. Smlouvu je třeba podřadit pod spotřebitelský úvěr v režimu zák. č. 145/2010 Sb., dle kterého nelze směnku použít k zajištění spotřebitelského úvěru. Smlouva o půjčce č. [Anonymizováno] je absolutně neplatným právním jednáním, neboť žalované byly při jejím podpisu uvedeny v omyl. Uzavření smlouvy bylo motivováno vůči společnosti [Anonymizováno], kdy se neměly možnost o produktu půjčky Chytrý nájem dozvědět jinak než prostřednictvím [Anonymizováno]. Žalobkyně není licencovaným poskytovatelem úvěrů, služby jiným subjektům nenabízí ani neinzeruje. Žalovaným bylo deklarováno poskytnutí krátkodobého překlenovacího úvěru, který není nutné splácet, s tím, že budou spláceny jen úroky a jejich splácení lze odložit.

5. Ve vyjádření k námitkám žalobkyně navrhla ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, kdy se skutkově a právně vypořádala s jednotlivými námitkami žalovaných.

6. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že mezi žalobkyní (jako věřitelem) a žalovanými 1., 2. (jako dlužníky) byla dne 22. 1. 2016 poskytnuta půjčka ve výši 347 200 Kč na financování kupní ceny pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Dle dohody stran byla půjčka poskytnuta složením do advokátní úschovy [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] do 30 dnů od podpisu smlouvy. Dlužník souhlasil s tímto způsobem poskytnutí půjčky, svým podpisem stvrdil, že poskytnutí půjčky přijímá a zavazuje se ji zaplatit ve lhůtě splatnosti nejpozději 23. 3. 2016. K zajištění pohledávky věřitele pro případ nezaplacení půjčky včas a řádně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z dlužné jistiny a dále byly vystaveny dvě blankosměnky s doložkou bez protestu a nikoliv na řad věřitele, na kterých není vyplněna směnečná suma a datum splatnosti. Výstavcem směnek jsou žalované 1., 2., směnečným avalem žalovaná 3. Smluvní strany se dohodly, že věřitel je oprávněn doplnit první směnku o směnečnou sumu, která zahrnuje a) nezaplacenou část jistiny půjčky, b) smluvní pokutu za prodlení s úhradou půjčky ve výši 0,25% denně z dlužné jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění první směnky. Dále se dohodly, že datum splatnosti druhé směnky nesmí být doplněno dříve než po zaplacení jistiny pohledávky půjčky. Do druhé směnky může být vyplněna směnečná suma zahrnující smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,25% denně z jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po vyplnění první směnky do dne zaplacení jistiny půjčky. Dlužník prohlásil, že má zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů, aby mohl řádně plnit dle ujednání této smlouvy a dále prohlásil, že jeho majetek není předlužen, proto bude v daném čase schopen dostát svým závazkům shora uvedeným. V případě, že nebude dlužník řádně schopen dostát svým závazkům, zavázal se věřitel bez zbytečného odkladu o tom informovat a to před uplynutím termínu příslušné splatnosti dané části závazku, případě má navrhnout věřiteli náhradní plnění včetně eventuálního zajištění pohledávky věřitele. Strany prohlásily, že si smlouvu přečetly, vše jim bylo srozumitelně vysvětleno, smlouva byla uzavřena svobodně, vážně, srozumitelně, nikoli v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek. Žalobkyně půjčku sjednaným způsobem poskytla. Jejímu uzavření předcházela písemná žádost žalovaných o její poskytnutí, v níž prohlásily, že pečlivě zvážily své majetkové poměry ve smyslu schopnosti půjčku splácet, a že jsou schopny prostředky zaplatit řádně a včas. Není vůči nim veden spor o zaplacení částky, exekuce, nemají žádné dluhy a závazky vůči třetím osobám. Mezi [Anonymizováno] a žalovanými 1., 2. byla uzavřena Smlouva, dle které žalované prohlásily, že jednají o koupi pozemku za účelem stavby rodinného domu, k čemuž jim [Anonymizováno] poskytnou součinnost. Žalované se zavázaly za podmínek dále uvedených uzavřít smlouvu o dílo, jejímž předmětem bude stavba rodinného domu dle dispozic a specifikace za cenu díla v rozsahu cca 2 600 000 Kč včetně DPH na pozemku specifikovaném v úvodu smlouvy. Cena díla bude hrazena zálohově, dle sjednaného sazebníku, její součástí nejsou ceny přípojek sítí technického vybavení a jejich napojení na veřejné rozvody. To bude předmětem samostatné smlouvy o dílo. Rozhodným sazebníkem pro určení ceny díla je dle dohody stran sazebník pro navrhování nabídkových cen projektových prací a inženýrských činností (nakladatelství [Anonymizováno] [adresa], tabulka 15, pásmo III. při použití cen Cmax). Výchozí cenovou základnou pro účely výpočtu ceny díla je cena specifikované v čl. A bod A.1 smlouvy nebo cena sjednaná v protokolu o projednání a odsouhlasení projektové dokumentace ve stupni „zadání pro projekt – DUR“. Rozhodný je pak sazebník platný ke dni uzavření smlouvy. Dle čl. II bod 2.1 Smlouvy se klient zavázal zaplatit [Anonymizováno] do 30 dnů od podpisu smlouvy částku 170 000 Kč jako zálohu na úhradu nákladů přípravných projektových prací a činností specifikovaných v čl. B bod B.1 Smlouvy a jako zálohu na úhradu nákladů přípravy inženýrských činností specifikovaných v čl. C bod C.1 písm. a) Smlouvy. Následně byla mezi žalovanou 1., 2. a [Anonymizováno] uzavřena dne 21.3.2016 smlouva o dílo na stavbu rodinného domu na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Dopisem z 31.10.2018 žalované od smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] odstoupily z důvodu neplatného právního jednání. Jednatelem žalobkyně i ES a předsedou představenstva [Anonymizováno] rodinná, která je společníkem žalobkyně a [Anonymizováno] je [Anonymizováno]. Na adrese jeho bydliště bylo i sídlo těchto společností. Od 31.7.2018 má žalobkyně jiné sídlo. Mezi žalobkyní a žalovanými 1., 2. byla dále uzavřena smlouva o půjčce č. 4471501, na základě které byla poskytnuta částka 170 000 Kč, kterou se tyto žalované zavázaly vrátit do 2.11.2015. S ohledem na prodlení žalovaných se zaplacením půjčky vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu k 4.10.2018 ve výši 453 475 Kč. Dále mezi nimi byla uzavřena další smlouva o půjčce č. 4471502, na základě které žalobkyně poskytla těmto žalovaným částku 112 361 Kč, která měla být zaplacena do 22.11.2015. Vzhledem k prodlení na straně žalovaných se zaplacením půjčky vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 285 678 Kč. K zajištění pohledávek ze smluv o půjčce byla žalovanými vždy vystavena blankosměnka vlastní. U soudu prvního stupně je vedeno řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 398 039 Kč na základě blankosměnky vystavené žalovanými 1., 2. dne 22.10.2015 v návaznosti na smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno] (49 Cm 122/2018). Žalovaným 1., 2. byl poskytnut hypotéční úvěr ve výši 1 450 000 Kč za účelem nákupu pozemku p. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Jeho poskytnutí zprostředkovala [Anonymizováno]. Mezi účastníky byla vedena emailové komunikace, jejímž předmětem byly otázky neplacení dluhu. Žalované půjčku č. [Anonymizováno] splácely měsíčně po 5 208 Kč od 16.1.2017 do 17.9.2018, celkem bylo uhrazeno 109 368 Kč. Dopisem z 18.9.2018 byly žalované upozorněny na existenci dluhu, byly vyzvány k jednání a vypořádání závazků za účelem snížení nároku na smluvní pokutu. S ohledem na nezaplacení půjčky č. [Anonymizováno] žalobkyně přistoupila k vyplnění blankosměnky uvedením směnečné sumy ve výši 952 417 Kč datem splatnosti 4.10.2018 sestávající se z jistiny ve výši 237 832 Kč a smluvní pokuty ve výši 714 585 Kč. Směnka, jejíž zaplacení je předmětem řízení, byla vystavena žalovanými 1. a 2. v [Anonymizováno] dne 22.1.2016 bez protestu nikoliv na řad žalobkyně na směnečnou sumu ve výši 952 417 Kč s datem splatnosti 4.10.2018. Jako směnečný rukojmí je uvedena žalovaná 3. O zaplacení byly žalované upomenuty opakovaně dopisy z 4.10.2018 a 11.10.2018.

7. V řízení byl uplatněn nárok z cenného papíru – směnky, kdy právní vztahy vzniklé jejím vystavením se řídí zákonem č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ). Žalované 1. a 2. podepsaly blankosměnku zajišťující pohledávku žalobkyně vzniklou na základě smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] z 22.1.2016, přičemž v té bylo uděleno vyplňovací právo žalobkyni chybějící údaje doplnit. Vystavená směnka byla vyplněna v souladu s touto dohodou o vyplňovacím právu obsaženou ve smlouvě o půjčce, čímž se stala směnkou úplnou. Žalovaná 3. pak směnku podepsala jako směnečný rukojmí. Žalované jsou dlužníky solidárně zavázanými.

8. Pokud žalované namítali, že žalobkyně je společností se stejným společníkem jako [Anonymizováno] a [Anonymizováno] rodinná, kdy jediným akcionářem je [Anonymizováno], pak žalobkyně, [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou samostatnými subjekty práva, ve smluvních vztazích byly tyto subjekty odlišeny a nemohlo tak být pochybností, s kým žalované jednají a smlouvu uzavírají. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 563/2011 bylo soudům uloženo zabývat se dvoudomým vystupováním jednatele žalobkyně ve smluvních vztazích, avšak za situace, kdy tento vystupoval jako jednatel [Anonymizováno] a zároveň jako fyzická osoba poskytující půjčky.

9. V řízení nebyla prokázána propojenost smluvních vztahů na základě ujednání obsažených ve smlouvě o půjčce č. [Anonymizováno], nebylo prokázáno, že by se jednalo fakticky o zcela odlišné a nerovné postavení smluvních stran.

10. Mimo směnečné ujednání je spotřebitelskou smlouvou podle § 1810 a násl. o.z., která byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanými jako spotřebiteli, v důsledku čehož nelze žalovaným odepřít ochranu z tohoto předpisu plynoucí. Otázka toho, zda uzavřená smlouva neobsahuje ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalovaných by bylo možné se zabývat jen ve vztahu k smlouvě o půjčce a nikoliv ve vztahu ke Smlouvě. Mimo směnečné ujednání neobsahuje žádné ujednání, z něhož by bylo možné dovodit, že v rozporu s právní úpravou ochrany spotřebitele představuje zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, které by vykazovalo znaky zneužívající klauzule.

11. Námitka neplatnosti ujednání o výši smluvní pokuty ve výši 0,25% denně z jistiny půjčky až do jejího úplného zaplacení pro její rozpor s dobrými mravy a pro přezajištění neobstojí. V čl. 2.2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta, kterou se dlužník zavázal zaplatit pro případ, že dlužná jistina nebude uhrazena ve sjednaném termínu. Pokuta byla vázána na porušení základní smluvní povinnosti žalovaných. Směnečná suma zohledňuje sankci-smluvní pokutu za případné prodlení. Ani při současném zajištění téže pohledávky směnkou ji nelze považovat za nepřiměřeně vysokou. Výše sjednané smluvní pokuty je věcí dohody smluvních stran. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005 je třeba při zkoumání ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů uvážit její funkci. Její přiměřenost pak je třeba zkoumat s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu. Smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5% denně z dlužné částky je posuzována jako ujednání platné. Žalované nedoplnily přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. důkazy k prokázání nepřiměřenosti smluvní pokuty, neunesly tak důkazní břemeno. S její výší byly srozuměny. Pokud uváděly, že žalobkyni od počátku upozorňovaly na nedostatek finančních prostředků, pak toto tvrzení nebylo ničím prokázáno, je podporováno pouze jejich účastnickou výpovědí, nebylo však prokázáno, že by tyto informace činily vůči žalobkyni. Naopak toto tvrzení vyvrací písemnými prohlášeními obsaženými ve smlouvě (čl. 3.1) nebo v žádosti o poskytnutí půjčky, kde naopak žalobkyni ujistily, že mají dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k tomu, aby svůj závazek plnily řádně a včas. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyni informovaly, že dlužná částka nebude ve lhůtě 2 měsíců od podpisu smlouvy zaplacena. Žalobkyně měla povinnost půjčku poskytnutou do 30 dnů od podpisu smlouvy, žalované se zavázaly ji vrátit do 23. 3. 2016, tj. do 60 dnů od podpisu smlouvy. Lhůta určená pro splnění závazku věřitele a splnění závazků dlužníka tak byla stanovena dvojnásobně. Není tak možné dospět k závěru o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Ze skutečnosti, že v době poskytnutí půjčky z 22. 1. 2016 již byly žalované v prodlení se zaplacením půjček z 31. 8. 2015 a 22. 10. 2015, nelze bez dalšího dovodit jejich neschopnost půjčky splácet, resp. peníze vrátit. Žalované od ledna 2017 do října 2018 poskytnuté prostředky hradily po 5 208 Kč měsíčně, z půjčky ve výši 347 200 Kč pak zbývá doplatit 237 832 Kč.

12. Nelze dospět k závěru, že by smlouva o půjčce obcházela zákon, v důsledku čehož by bylo ujednání o vyplnění blankosměnky neplatné. K nárůstu dlužné částky došlo v návaznosti na prodlení žalovaných s úhradou půjčené částky. Nebylo prokázáno, že by se ze strany žalobkyně jednalo o nepřípustné profitování, kdy vědomým postupem žalobkyně by došlo k nárůstu dlužné částky.

13. Uzavřenou smlouvu o půjčce nelze podřadit režimu spotřebitelského úvěru podle zák.č. 145/2010 Sb. Smlouva uzavřená mezi účastníky neobsahovala ujednání o zaplacení úroků či jiné úplaty za poskytnutí finančních prostředků, v důsledku čehož na ni nelze aplikovat ustanovení zák. č. 145/2010 Sb. (§ 2 písm. c)). Vzhledem k tomu, že zákon na danou smlouvu nedopadá, nemůže dojít k jejímu porušení. Daný zákon nelze použít na posuzovanou věc ani analogicky. Nebylo prokázáno porušení povinnosti žalobkyně zhodnotit a posoudit schopnost žalovaných splácet poskytnutou půjčku, když již v žádosti o její poskytnutí žalované stvrdily svým podpisem, že zvážily své majetkové poměry ve smyslu schopnosti splácet půjčku v požadované výši řádně a včas a zároveň prohlásily, že mají případně dostatek jiných zdrojů, aby mohly dluh řádně a včas splácet.

14. Nebylo prokázáno tvrzení žalovaných o uzavření smlouvy v omylu. Podané námitky neobsahují žádná skutková tvrzení o okolnostech, za nichž mělo dojít k podpisu smlouvy o půjčce a směnky. Nebylo tak možné se danou námitkou zabývat.

15. Tvrzení žalovaných, že se v případě poskytnutí půjčky jedná o krátký překlenovací úvěr s tím, že budou spláceny pouze úroky a jejich splácení je možné odložit, nebylo prokázáno. Z textu smlouvy ničeho takového nevyplývá, bylo případně na žalovaných, aby případné ústní přísliby byly vtěleny do uzavřené smlouvy.

16. Smlouva o půjčce č. [Anonymizováno] z 22.1.2016 je platnou, kdy platné jsou i závazky z ní plynoucí.

17. Soud prvního stupně tak uzavřel, že námitky žalovaných o neplatnosti směnky, resp. smlouvy nebyly shledány důvodnými, žalobkyně uplatnila nárok z platné směnky vlastní, z níž žalobkyni podle čl. I § 72 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ vznikl vůči žalovaným 1., 2. jako výstavci směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou podle čl. I § 48 ZSŠ. Nárok vůči žalované 3., jako směnečnému rukojmí je dán jako vůči solidárně zavázanému dlužníku. Žalované se námitkami neubránily povinnosti dle vyplněné směnky plnit, a proto byl ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti.

18. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů námitkového řízení představovaná náklady za právní zastoupení za pět úkonů právní služby po 12 140 Kč, 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH (vše podle § 7, 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. Proti napadenému rozsudku podaly všechny žalované včasné odvolání, v jehož doplnění navrhly změnu rozsudku tak, že bude směnečný platební rozkaz zrušen a jím přiznána náhrada nákladů řízení, příp. zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.

20. Namítly, že soud prvního stupně jejich tvrzení správně nevyhodnotil a nesprávně vyložil. Při svém rozhodování se dopustil zjevného formalismu. Zopakovaly námitku zneužití práva, ke kterému došlo v souvislosti s uzavřením smluv se společností [Anonymizováno] a při uzavření smlouvy č. [Anonymizováno]. Znovu poukázaly na propojenost žalobce a [Anonymizováno] společností [Anonymizováno] rodinná, jejímž jediným akcionářem je [Anonymizováno], kdy obě dceřiné společnosti generují zisk pro mateřskou firmu, mají stejná ekonomický zájem na zisku z podnikání, neboť tvoří koncern. Žalobce generuje zisk ze sankčních úroků z prodlení z poskytnutých půjček, které jsou vyvolány smluvním vztahem s [Anonymizováno]. Ekonomická propojenost je zřejmá ze zprávy nezávislého auditora. Nelze tak přisvědčit argumentu soudu, že se jedná o samostatné právnické osoby, které uzavírají smlouvy nezávisle na sobě. Žalované nepoukazovaly na dvoudomé vystupování žalobce a [Anonymizováno], ale namítali ekonomickou a právní provázanost těchto subjektů. Zneužití práva také spočívá v tom, že žalobkyni muselo být zřejmé při běžné obezřetnosti, že půjčka v termínu uvedeném ve smlouvě nebude splacena, neboť v té době již byly uzavřeny dvě předchozí smlouvy o půjčce, u nichž bylo zřejmé, že uhrazeny nebudou. Odkaz na prohlášení žalovaných, že mají dostatek zdrojů k úhradě půjček, je irelevantní, neboť žalobkyni bylo zřejmé, že žalované finanční prostředky nemají, neboť měly u žalobce závazky po splatnosti. Dále namítly, že půjčka je de facto spotřebitelský úvěr, nabízený klientům jako překlenovací úvěr. V případě žalovaných muselo být žalobkyni známo, že dlužná částka nebude do dvou měsíců zaplacena, a tudíž žalobce očekával příjem z úroků na jistině, již při uzavření smlouvy. Tomu odpovídá i ta skutečnost, že ačkoliv ve smlouvě žalobkyně deklarovala, že půjčka musí být vrácena ve lhůtě splatnosti, neboť ji žalobkyně potřebuje pro jiné účely, uplatnila nárok z ní až po třech letech od její splatnosti. Z komunikace s jinými klienty, kteří jsou po splatnosti půjčky, vyplývá, že žalobce po nich požaduje měsíční úhradu sankčního úroku z prodlení, čímž má tato půjčka charakter splácení úroku z jistiny, tj. charakter úvěru. Platba částky 5 208 Kč měsíčně od 14.2.2017 byly platbou sankčního úroku z prodlení. Nejednalo se o splátku jistiny, ale o úrok. Žalobkyně z půjčky získávala zisk. Trvaly na výslechu svědkyně Pěchoučkové, která zprostředkovávala pro žalované půjčky poskytnuté žalobkyní. Ta vystupuje za žalobkyni a [Anonymizováno] a důvodem jejího výslechu je vztah obou společností a jejich obchodní praxe.

21. Žalobkyně se k odvolání žalovaných nevyjádřila.

22. V průběhu odvolacího řízení byl zjištěn úpadek žalovaných 1. a 2. a rozhodnuto o jeho řešení oddlužením. Ve vztahu k žalovaným 1. a 2. tak bylo řízení přerušeno podle § 140a odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o čemž bylo účastníci řízení vyrozuměni usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 58/2020-192 ze dne 26.10.2020 a č. j. 2 Cmo 58/2020 ze dne 29.1.2021.

23. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) pouze ve vztahu k žalované 3. a neshledal její odvolání důvodným. Vyšel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

24. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud shledal předmětnou směnku jako platnou vlastní směnkou obsahující veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 zák.č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), z níž žalobkyni jako jejímu majiteli vzniklo vůči žalované 2. jako jejímu výstavci podle čl. I § 28 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 1, 48 odst. 1 ZSŠ právo na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv, tj. směnečného peníze ve výši 952 417 Kč s 6% úrokem z této částky od 5. 10. 2018 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 3 174 Kč. Žalovaná 3. je zavázána jako směnečný rukojmí.

25. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanými 1., 2. z 22. 1. 2016 (č. 4471503) nelze s ohledem na závazek žalobkyně (jako věřitele) v budoucnu (nejpozději do 23. 3. 2016) poskytnout půjčku ve výši 347 200 Kč účelově vázanou na financování části kupní ceny pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] podřadit pod smlouvu o zápůjčce upravenou v § 2390 obč. zák., když zápůjčka je smlouvou reálnou, vznikající přenecháním peněz či jiných zastupitelných věcí vydlužiteli, který je oprávněn k jejich užití podle libosti, tj. na základě vlastní úvahy. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit podle § 1746 odst. 2 obč. zák. jako smlouvu nepojmenovanou. Daná smlouva uzavřená mezi žalobkyní (podnikatelem) a žalovanými (jako spotřebiteli) je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 obč. zák. Nejedná se však o spotřebitelský úvěr ve smyslu zák.č. 145/2010 Sb., neboť smlouva uzavřená mezi účastníky neobsahovala ujednání o zaplacení úroků nebo jiné úplaty za poskytnutí finančních prostředků, a proto na ně nelze aplikovat žádné ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závěr soudu, že smlouvu označenou jako půjčku nelze považovat za spotřebitelský úvěr vychází z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018 z 30. 9. 2019. S ohledem na toto rozhodnutí veškerá argumentace žalovaných související se smlouvou o půjčce jako spotřebitelským úvěrem není případná.

26. Námitková obrana žalovaných ohledně zneužití práva založená na jejich tvrzeních vycházejících z jejich právních vztahů k [Anonymizováno] jim ve vztahu k žalobkyni nepřísluší. Podle čl. I § 17 ZSŠ se může směnečný dlužník vůči majiteli směnky bránit jen námitkami z jeho vlastních (mimosměnečných) vztahů k majiteli směnky. Skutečnost, že mezi žalobkyní a [Anonymizováno] existuje majetkové (v osobě společníka) a personální (v osobě totožného jednatele) propojení, nezakládá právo žalovaných uplatňovat vůči žalobkyni námitky ze vztahu vůči [Anonymizováno]. Tyto společnosti jsou samostatnými subjekty.

27. K opakovanému poskytování půjček žalovaným 1., 2. a s tím související námitkou žalovaných o zneužití práva nepožívající ochrany poukazuje odvolací soud na závěry soudu prvního stupně učiněné, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by žalované od počátku upozorňovaly žalobkyni na nedostatek finančních prostředků. Písemným prohlášením obsaženým v čl. 3.1 smlouvy o půjčce a žádosti o poskytnutí finančních prostředků vyplývá, že žalobkyni ujistily, že mají dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k tomu, aby svůj závazek plnily řádně a včas. Skutečnost, že v době poskytnutí půjčky z 22.1.2016 již byly žalované v prodlení se zaplacením půjček z 31. 8. 2015 a 22. 10. 2015 nelze bez dalšího dovodit jejich neschopnost půjčky splácet, resp. peníze vrátit.

28. V řízení úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů za právní zastoupení žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně tak, jak byly vyčísleny a jak odpovídá stavu spisu.

29. Z důvodů výše uvedených tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 3. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy neúspěšná žalovaná 3. je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající se z nákladů právního zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení. Ty představuje odměna za jeden úkon právní služby po 12 140 Kč za účast na jednání odvolacího soudu dne 27.1.2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), jedna náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), cestovné ve výši 1 100 Kč (200 km/ [Anonymizováno] RZ [SPZ]/ 200 km/ průměrná spotřeba 42 l/100 km/27,20 Kč za 1 litr motorové nafty/ 4,40 Kč/ 1 km/5,50 Kč) podle § 13 odst. 1 AT, náhrada za ztrátu času za šest půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) AT, 21 % DPH ve výši 2 969,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).