o zaplacení 815 263,06 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2025, č. j. 13 Cm 84/2024-49

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 8. 2024 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 15. 12. 2020 se splatností dne 17. 6. 2024.

2. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 18. 9. 2024 směnečný platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedl, že

- směnka byla původně blankosměnkou sloužící k zajištění závazků ze Smlouvy o podnikatelském úvěru, u které došlo k privativní novaci, neboť smlouva byla nahrazena notářským zápisem o uznání dluhu a přímé vykonatelnosti, kdy avalista se zavázal uhradit dluh ve splátkách s tím, že původní dlužník porušil povinnosti ohledně sjednaných splátek s tím, že splatnost závazku nastala dne 13.11.2023. Údaj splatnosti na směnce byl tak vyplněn v rozporu s tímto notářským zápisem s tím, že původní směnečný závazek zanikl a byl nahrazen notářským zápisem o splátkách s přímou vykonatelností,

- směnka byla vyplněna v rozporu s notářským zápisem a s původní smlouvou o úvěru s tím, že zcela absentuje Dohoda o vyplnění směnky,

- směnka neobsahuje směnečnou částku vypsanou slovy, neobsahuje měnu a datum sepsání směnky vypsaný slovy,

- žalobkyně nemůže nárok uplatňovat duplicitně, když peněžitou pohledávku vymáhá v insolvenčním řízení sp. zn. KSUL 69 INS 2455/2024 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který dne 13.3.2024 rozhodl o úpadku dlužníka, přičemž insolvenční řízení bylo zahájeno dříve než nastala splatnost notářského zápisu. Přihláška pohledávky v insolvenčním řízení byla uplatněna dříve a to dne 6.5.2024 než nárok uplatněný předmětnou žalobou,

- dlužná částka ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] byla zajištěna zástavou dlužníka k nemovitosti, jež byla předmětem prodeje a insolvenční správce disponuje hyperochou, z níž by bylo možné uhradit veškeré závazky, neboť v majetkové podstatě je částka [částka] a k uspokojení pohledávky by mělo dojít z částky [částka] s tím, že žalobkyně se nenachází v seznamu zajištěných,

- duplicitní vymáhání pohledávky je v rozporu s dobrými mravy, která vznikla v důsledku jednání dlužníka [jméno FO], předmětná pohledávka by měla být vymáhána teprve v okamžiku, když ničeho nezbude z prodeje zástavy a žalobkyně nebude v plné výši uspokojena,

- není zřejmé, zda součástí směnečné pohledávky je i 29 % úrok z jistiny, v kladném případě je jeho vymáhání v rozporu s dobrými mravy, když úroky nelze po vydání rozhodnutí o úpadku již nárokovat.

3. V doplňujícím podání ze dne 22. 10. 2024 (po uplynutí zákonné 15-denní lhůty pro podání námitek) žalovaný uvedl, že notářský zápis ze dne 21. 10. 2022 byl sepsán až po pravomocném rozsudku, kterým bylo rozvedeno manželství žalovaného s dlužnicí [jméno FO] (rozvedeno dne 18. 1. 2022), z tohoto důvodu se jedná o výlučný závazek paní [jméno FO] s tím, že tento podnikatelský závazek přešel výlučně na manželku.

4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 6. 11. 2024 zejména uvedla, že směnka je cenným papírem, má abstraktní charakter, a proto se směnečný věřitel může domáhat svého nároku, aniž by musel prokazovat důvod vystavení směnky nebo obsah dohody, která tomu předcházela. Směnečný závazek je proto nezávislý na závazkovém vztahu, který se stal podkladem pro vystavení směnky. Žalobkyně má však za to, že nedošlo k privativní novaci závazku, neboť notářský zápis odkazuje na původní úvěrovou smlouvu s tím, že strany uznávají dluh z této smlouvy a dochází pouze k úpravě platebních podmínek a splatnosti dluhu. Dále uvedla, že směnka splňuje veškeré zákonné náležitosti a přiložila Dohodu o uplatnění vyplňovacího práva směnečného ze dne 15. 12. 2020. Žalobkyně má právo se domáhat uspokojení svého nároku všemi dostupnými prostředky proti výstavci i pro avalistům, což není v rozporu s dobrými mravy. Tvrzení ohledně nesprávné výše směnečné sumy tíží žalovaného jako dlužníka a nikoli žalobkyni s tím, že 29% úrok není součástí směnečné sumy.

5. Žalovaný v písemném podání ze dne 6. 1. 2025 uvedl, že úvěrový dlužník hradí svůj dluh ve splátkách po [částka] s tím, že první splátka byla splatná do 30.9.2024.

6. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti a ve výroku II. přiznal žalobkyni dle úspěchu ve věci plnou náhradu nákladů řízení o námitkách ve výši [částka]. V odůvodnění rozsudku předně konstatoval, že směnečná listina, z které žalobkyně uplatňuje svůj nárok, je platnou směnkou obsahující veškeré náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) s tím, že žalobkyně je na směnce označena jako její remitent, kterému svědčí vlastnické právo. Ohledně námitky týkající se „privativní novace“ závazku z úvěrové smlouvy soud prvního stupně uvedl, že závazek z úvěrové smlouvy (zajištěný předmětnou směnkou) stále trvá s tím, že [jméno FO] v postavení dlužníka jej uznala a v notářském zápisu se zavázala jej zaplatit ve splátkách spolu s příslušným 29% úrokem z prodlení. Námitku týkající se nesprávného vyplnění data splatnosti na směnce shledal soud neurčitou a nezpůsobilou k projednání, když žalovaný neuvedl, jakým způsobem měla být blankosměnka doplněna a to ve shodě s Dohodou o uplatnění směnečného práva, kterou žalobkyně k důkazu doložila. K námitce chybějícího slovního vyjádření směnečné sumy a měny uvedl, že směnka obsahuje číselné vyjádření směnečné sumy, což z hlediska zákonné úpravy zcela postačuje, a měnu „českou korunu“ vyjádřenou ve zkratce „Kč“. Námitku týkající se současného uplatnění pohledávky z úvěrového vztahu v insolvenčním řízení neshledal důvodnou, neboť je právem věřitele uplatnit jak pohledávku z úvěrového vztahu (v insolvenčním řízení) proti dlužníkovi ([jméno FO]), tak i samostatnou směnečnou pohledávku proti směnečnému rukojmímu (žalovanému), přitom směnečný věřitel není omezen vůči kterému ze směnečných dlužníků uplatní nárok. Nedůvodnou byla rovněž shledána námitka týkající se tvrzení, že úvěrový dluh je zajištěn zástavním právem k nemovitosti, která byla prodána a z jejího výtěžku by bylo možné uhradit veškeré závazky. Pokud by žalovaný skutečně tvrdil, že v určité výši byl závazek uspokojen v době před vydáním směnečného platebního rozkazu, mělo by to za následek jeho (částečné) zrušení, pokud by byl uspokojen v období po vydání směnečného platebního rozkazu, byla by tato skutečnost zohledněna až v rámci případného výkonu rozhodnutí. Skutečnost, že žalovaný má pohledávku za výstavcem směnky ([jméno FO]) se však nijak nedotýká směnečného vztahu a postavení žalobkyně jako směnečného věřitele. Námitku ohledně nároku na zaplacení 29% úroku z prodlení soud náležitě objasnil i v souvislosti s probíhajícím insolvenčním řízením na dlužníka [jméno FO]. Ani námitku, v níž se žalovaný dovolával rozporu s dobrými mravy, neshledal soud prvního stupně důvodnou, když převzetím směnečného rukojemství si žalovaný musel být vědom možné budoucí povinnosti plnit směnečný závazek věřiteli.

7. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém setrval na své námitce, že notářským zápisem o uznání dluhu a přímé vykonatelnosti byla nahrazena Dohoda o právu směnečném, čímž došlo k privativní novaci závazku v rozsahu změny, výše dluhu a způsobu jeho úhrady. Z notářského zápisu plyne vůle stran směřující k vyloučení solidárního dlužníka žalovaného. Rovněž setrval na své námitce, že splatnost dluhu nastala dne 13. 11. 2023, což představuje změnu doby splatnosti, která je tak v rozporu s Dohodou o právu směnečném. Dle notářského zápisu je k datu 21. 10. 2022 výše dluhu [částka]. Od 21. 10. 2022 dlužník [jméno FO] hradila splátky dle notářského zápisu ve výši [částka] měsíčně po dobu 10 měsíců, tj. celkem [částka], dne 24. 1. 2024 bylo ze záruky uhrazeno [částka] s tím, že faktický dluh představoval částku [částka] bez úroků z prodlení a bez úroků z úvěru. V období od 1. 10. 2024 do 31. 12. 2024 dlužník [jméno FO] dále uhradila [částka]. Za této situace směnečná suma v napadeném rozsudku neodpovídá faktickému stavu. Žalovaný rovněž setrval na svém tvrzení, že žalobkyně nemůže duplicitně uplatnit pohledávku z úvěrové smlouvy a ze směnky, když se jedná pouze o jednu pohledávku. Tuto pohledávku lze proto vymáhat pouze v insolvenčním řízení a jiná řízení nelze zahájit, neboť nelze rozhodnout dvakrát o téže věci. Výše uvedený postup žalobkyně je tak i v rozporu s dobrými mravy, navíc žalovaný ani nečerpal žádné výhody z úvěrového vztahu. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně měla přistoupit k vyplnění blankosměnky ve shodě s notářským zápisem ještě před podáním přihlášky v insolvenčním řízení. Směnka tak nemohla být vyplněna ani v souladu s Dohodou o uplatnění vyplňovacího práva, a proto se nejedná o řádnou směnku, nýbrž o blankosměnku, jež není řádnou pohledávkou. V doplňujícím vyjádření na jednání dne 15. 5. 2025 uvedl, že postup žalobkyně je nemorální a žalovaný by měl mít vůči [jméno FO] právo regresu.

8. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřila, na jednání dne 15.5.2025 zcela odkázala na obsah spisu a zcela se ztotožnila se závěry soudu prvního stupně.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ a to včetně číselného vyjádření určité směnečné sumy (čl. I § 75 bod 2 ZSŠ) a měny „Kč“, přičemž zákon nikterak neukládá povinnost vyjádřit směnečnou sumu i ve slovním vyjádření a naopak. Směnka z hlediska jejího abstraktního charakteru je cenným papírem, který představuje zcela samostatnou pohledávku, jež může měnit své majitele. Skutečnost, že plní zajišťovací funkci (např. i v podobě blankosměnky) k úvěrové smlouvě, ještě neznamená, že nelze samostatně vymáhat dluh z úvěrového vztahu a současně pohledávku ze směnky, nelze přitom vyloučit uplatnění dalších pohledávek z jiného zajištění. Předmětem tohoto sporu je pohledávka, která má základ ve směnce, a nelze ji proto zaměňovat s pohledávkou z úvěrové smlouvy, i když její závazek zajišťuje. V případě, že se věřiteli podaří získat vícero exekučních titulů, pak v rámci výkonu rozhodnutí bude věřitel uspokojen pouze „jednou“ a v rozsahu tohoto uspokojení bude další přiznaná pohledávka o tuto část „ponížena“. Skutečnost, že úvěrový dlužník v notářském zápisu výslovně uznal vůči věřiteli svůj závazek a zavázal se jej zaplatit v příslušných splátkách a dal souhlas k jeho vykonatelnosti v případě jeho porušení, ještě neznamená, že došlo k zániku kauzálního závazku z úvěrové smlouvy a k zániku sjednaného zajištění blankosměnkou. Pokud žalovaný v námitkách tvrdil, že směnečná suma a datum splatnosti byly vyplněny nesprávně, měl zcela konkrétně uvést, v čem žalobkyně pochybila při vyplnění blankosměnky s odkazem na Dohodu o uplatnění vyplňovacího práva směnečného. Pokud měl žalovaný povědomí o tom, že zajištěný dluh byl v určitém rozsahu splněn v období před vydáním směnečného platebnímu rozkazu a v důsledku toho byla směnečná suma vyplněna nesprávně, měl takovou zcela konkrétní námitku uplatnit v zákonné lhůtě. Pokud k finančnímu plnění došlo až v období po vydání směnečného platebního rozkazu, bude tato skutečnost zohledněna, jak správně uvedl soud prvního stupně, až v rámci výkonu rozhodnutí (jinak lze konstatovat, že dlužník v takovém případě plnil i na základě směnečného platebního rozkazu). Ve shodě se soudem prvního stupně není na místě ani aplikace § 3 odst. 1 a § 3 odst. 3 o. z., neboť nelze dovodit, že by uplatněním nároku ze směnky žalobkyně jednala v rozporu s dobrými mravy, případně zneužívala svého postavení. Již v okamžiku vystavení (zajišťovací) blankosměnky a zejména převzetím směnečného rukojemství si žalovaný musel (měl) být vědom skutečnosti, že spolu s výstavcem má postavení přímého dlužníka a je zcela věcí žalobkyně jako remitenta vůči kterému z dlužníků uplatní svůj nárok, přičemž výběr (proti všem nebo proti jednomu) je zcela ponechán na majiteli směnky. I když blankosměnka v době svého vystavení ještě není směnkou (cenným papírem), stává se jí v okamžiku vyplnění a to zpravidla při neplnění zajištěného závazku.

11. Jelikož se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení jako věcně správný potvrdil.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci 1 paušální částky ve výši [částka] za účast na soudním jednání dne 15. 5. 2025 dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.