o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. ledna 2024, č. j. 31 Cm 178/2023-27

1. Rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o povinnosti žalovaného k zaplacení 200 000 Kč s 6% úrokem jdoucím ročně z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 667 Kč žalobkyni. Žalovanému byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně ve výši 38 767, 50 Kč.

2. V odůvodnění uvedl soud prvního stupně především, že žalobkyně podala návrh na rozhodnutí věci směnečným platebním rozkazem, podle kterého by byl žalovaný povinen jí zaplatit 200 000 Kč s 6% úrokem jdoucím ročně z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 667 Kč.

3. Tvrdila, že je řádným majitelem směnky vlastní vystavené na směnečnou sumu 200 000 Kč v [Anonymizováno] dne 9. 8. 2021 se splatností 31. 8. 2021 na řad žalobkyně s doložkou bez protestu a s platebním místem [adresa]. Žalovaný na směnku neplnil, a to ani přes žalobní výzvu ze dne 10. 7. 2023.

4. Soud žalobě vyhověl. Rozhodl směnečným platebním rozkazem, který byl následně usnesením ze dne 13. 11. 2023, č. j. 31 Cm 178/2023-21 zrušen, když se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

5. Soud rozhodl ve věci bez nařízeného jednání, na základě účastníků předložených důkazů, když k usnesení soudu ze dne 13. 11. 2023, č. j. 31 Cm 178 -21 žalobkyně sdělila, že souhlasí s takovým postupem a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, přičemž byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud vycházet z toho, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí.

6. Ze směnky, kterou žalobkyně předložila v originále, bylo zjištěno, že žalovaný dne 9. 8. 2021 v Táboře vystavil směnku vlastní na řad žalobkyně, kterou se zavázal zaplatit dne 31. 8. 2021 částku 200 000 Kč. Jako místo placení je uveden [adresa]. Směnka obsahuje doložku bez protestu. Žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2023.

7. Předloženou listinu vyhodnotil soud prvního stupně jako platnou směnku vlastní, když obsahuje všechny náležitosti podle čl. I. § 75 ZSŠ. Jedná se tedy o platný cenný papír, u něhož se povinnost zakládá na samotném slibu zaplatit, který je do směnky inkorporován. Žalovaný jako výstavce směnky je přímým směnečným dlužníkem a je povinen na směnku plnit, i když majitel nepředložil směnku k placení (čl. I. § 53 odst. 1 ve spojení s § 78 odst. 1 ZSŠ). Právo na 6 % úrok ze směnečné sumy ode dne splatnosti a na směnečnou odměnu plyne žalobkyni z čl. I. § 48 odst. 1 a 2 ZSŠ.

8. Soud prvního stupně proto žalovanému uložil povinnost k zaplacení podle návrhu žalobkyně a současně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. i povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 10 030 Kč, odměnou za dva a půl úkonu právní služby po 9 140 Kč, 3 režijními paušály po 300 Kč a 21 % daní z přidané hodnoty.

9. Proti rozsudku se v plném rozsahu odvolal žalovaný ve včas podaném odvolání. Namítl, že ze strany soudu mu nebylo poskytnuto žádné poučení, ani nebyl za situace, kdy zrušením směnečného platebního rozkazu věc přešla do nalézacího řízení, vyzván k vyjádření k podané žalobě. Usnesení ze dne 13. 11. 2023, č. j. 31 Cm 178/2023-21 mu bylo doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Ačkoli soudní praxe postup podle § 115a o. s. ř. připouští i za těchto okolností, je žalovaný, který je práva neznalý, přesvědčen, že mu tak v rozporu se základním právem na spravedlivý proces byl odepřen přístup k soudu.

10. K projednávané věci pak namítl, že směnku nevystavil a podpis na předložené směnce není jeho pravým podpisem. Směnka je v tomto směru falzifikátem. Žalovaný tím zpochybňuje věrohodnost předložené směnky jakožto důkazního prostředku, na kterém rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1294/2010 s tím, že taková skutečnost není v režimu neúplné apelace nepřípustnou novinou, ale přípustnou námitkou podle § 205a písm. c) o. s. ř. Pravost podpisu by měla být zjištěna znaleckým posudkem. Pro případ pravosti směnky, tato plnila pouze funkci zajišťovací k údajnému dluhu žalovaného vůči žalobkyni a jejímu manželovi na nájemném a na náhradě škody způsobeném v pronajatém bytě na adrese [adresa]. Tento dluh byl ve vztahu k náhradě škody splacen a ve vztahu k nájemnému nevznikl, případně zanikl. V další části podaného odvolání popisuje žalovaný okolnosti škodní události v pronajatém bytě, kterou řešila pojišťovna, a která byla vyřízena ve prospěch žalobkyně. Veškerá škoda, která žalobkyni a jejímu manželovi v bytě v důsledku škodní události vznikla, byla tak uhrazena a závazek zajištěný směnkou zanikl. Pokud jde o závazek z titulu dlužného nájemného, žalovaný uvedl, že po návratu z dovolené 17.6.2021, v jejímž průběhu ke škodní události došlo, nebyl již žalobkyní a jejím manželem do bytu vpuštěn, byly mu odebrány klíče. V polovině srpna mu bylo umožněno si odvézt z bytu osobní věci. Přesto je mu účtováno nájemné a náklady za služby za měsíc červen až listopad 2021 po 14 999 Kč. V tomto rozsahu tedy směnkou zajištěný závazek vůbec nevznikl. Předkládá důkazy na prokázání tvrzených skutečností. K nákladům řízení namítá, že předžalobní výzva mu nebyla doručena. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřila.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně v řízení o námitkách žalovaného. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti závěrů soudu prvního stupně přijatých po projednání věci.

14. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.

15. Z obsahá spisu se podává, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 200 000 Kč s 6% úrokem od 1. 9. 2021 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 667 Kč a náhrady nákladů řízení. Ve věci bylo soudem prvního stupně rozhodnuto dne 27. 9. 2023 směnečným platebním rozkazem č. j. 31 Cm 178/2023-19, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Usnesením ze dne 13. 11. 2023, č. j. 31 Cm 178/2023-21 byl směnečný platební rozkaz zrušen, když se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a žalobkyně a žalovaný byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízeného jednání. Nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí.

16. V reakci na usnesení soudu prvního stupně žalobkyně reagovala podáním ze dne 15. 11. 2023, kde uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání.

17. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z obsahu spisu se podává, že výzva k vyjádření k navrhovanému procesnímu postupu mu byla doručována na adresu pobytu - [adresa]. Na uvedené adrese, podle dodejky založené ve spise, nebyl adresát - žalovaný zastižen, proto byla zásilka dne 20. 11. 2023 uložena a připravena k vyzvednutí a žalovanému byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Protože tak v úložní době neučinil, byla mu písemnost dne 5. 12. 2023 vložena do domovní schránky.

18. Z vyložených okolností, je víc než zřejmé, že žalovanému byla výzva doručena způsobem podle § 49 odst. 4 o. s. ř., tedy přípustným náhradním doručením, který je možný i případě výzvy podle § 115a o. s. ř. Této okolnosti je si vědom i žalovaný, když ji zmiňuje v podaném odvolání.

19. Vzhledem k tomu, že žalovanému tedy byla výzva podle § 115a o. s. ř. řádně doručena, nebylo na ní reagováno, přestože byl žalovaný řádně poučen, že jestliže výzva zůstane z jeho strany bez reakce, bude soud vycházet z toho, že žalovaný s navrženým postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasí, měl soud prvního stupně splněny podmínky pro rozhodnutí věci podle citované právní úpravy bez nařízení jednání.

20. Správně odkázal na to, že v řízení byl předložen originál směnky vlastní vystavený na řad žalobkyně žalovaným dne 9. 8. 2021 v Táboře, podle které se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč dne 31. 8. 2021. Směnka byla opatřena doložkou bez protestu. Žalovaný nezaplatil, a to ani po výzvě k zaplacení. Ve shodě se soudem prvního stupně je odvolací soud v tom, že předloženou směnkou, která má všechny náležitosti, jak je vyžaduje čl. I. § 75 ZSŠ, byl směnečný nárok žalobkyně bezpochyby prokázán.

21. Věcnou argumentaci proti směnečné pohledávce, jak byla žalovaným uplatněna v podaném odvolání, je třeba vyhodnotit jako opožděnou, když se nacházíme v řízení, které je ovládáno zásadou koncentrace řízení. Pokud argumentuje žalovaný rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 1294/2010 ze dne 31. 5. 2011 a domáhá se připuštění námitky nepravosti podpisu na směnce a zadání znaleckého zkoumání s tím, že se jedná o přípustný důkaz podle § 205a písm. c) o. s. ř., tak odvolací soud uzavírá, že předmětné rozhodnutí vychází ze situace, kdy námitka, že podpis na směnce není pravým podpisem výstavce byla obsažena již ve včas podaných námitkách na rozdíl od projednávané věci, kdy žalovaný v rámci koncentrovaného řízení (§ 175 odst. 1 a 4 o. s. ř.) nereagoval na výzvu soudu a zůstal zcela pasivní.

22. Stejně tak se žalovaný mýlí, že měl být vyzván soudem případně k vyjádření, když soud mohl rozhodnout na základě předložených důkazů, jak předpokládá § 115a o. s. ř. Naopak bylo na žalovaném, aby přebíral písemnosti, které mu byly soudem doručovány a umožňovaly mu řádnou obranu. V projednávané věci, vzhledem k pasivnímu postoji žalovaného, nelze uvažovat o tom, že by mu postupem soudu bylo upřeno právo na spravedlivý proces a upřeno právo přístupu k soudu.

23. Ze všech vyložených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o nákladech řízení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. S ohledem na plný úspěch žalobkyně v odvolacím řízení rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v její prospěch. Tyto náklady se sestávají z odměny za právní zastoupení v rozsahu jednoho úkonu právní služby (účast na jednání odvolacího soudu dne 3. 9. 2024) po 9 140 Kč a jedné paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 7, § 11 odst. 1, 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu na trase [právnická osoba] a zpět ve výši 738 Kč, náhrady za ztrátu času v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty podle § 13 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 221 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 12 799 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).