o určení vlastnického práva k členskému podílu, o určení vlastnického práva k bytové jednotce, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. 72 Cm 22/2022- 340

1. Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 13. 11. 2018 a uplatněnou proti žalovanému 1) se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem celkového splaceného členského podílu v [právnická osoba] ( IČ [IČO]) ve výši 83 972 Kč včetně vstupního vkladu 5 000 Kč, který byl v této výši splacen za byt č. 8 v prvním patře domu [adresa]. Žalobce ve svém návrhu zejména uvedl, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva spatřuje v ohrožení práva na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu i z důvodu ohrožení právního postavení žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) po dobu několika let nejeví žádný zájem o navázání kontaktu s žalobcem jako svým otcem, jež má vážné zdravotní problémy, a chová se tak v rozporu s dobrými mravy, uplatnil žalobce vůči žalovanému 1) v souladu s § 630 občanského zákoníku (v platném znění do 31. 12. 2013) nárok na vrácení daru a to části členského podílu ve výši 83 972 Kč včetně vstupního vkladu ve výši 5 000 Kč, který na žalovaného 1) jako nezletilého převedl Dohodou o převodu členského podílu ze dne 1. 12. 1995.

2. Žalovaný 1) ve svém vyjádření uvedl, že žalobce bezúplatně převedl na jeho osobu na základě výše uvedené dohody členský podíl v družstvu. Zpochybnil, že by nastaly zákonné podmínky pro vrácení daru v podobě členského podílu, neboť po rozvodu rodičů se žalobce po určitou dobu skrýval a nebyla ani známa adresa jeho trvalého bydliště s tím, že žalobce nejevil zájem o žalovaného 1). Žalovaný 1) považuje postup žalobce s cílem získání členského podílu v družstvu za účelový, když v mezidobí podal na žalovaného 1) několik žalob, které byly shledány neúspěšnými.

3. V průběhu řízení usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 6. 2021, č. j. 34 C 339/2018-282 soud připustil přistoupení [Jméno žalované B], nar. [Datum narození žalované B] změnu žaloby, na jejímž základě vedle určení vlastnictví členského podílu v družstvu se žalobce domáhá také určení, že je vlastníkem jednotky č. 2358/8 včetně všech součástí a příslušenství v budově čp. 2358, bytový dům stojící na pozemku parc. č. 3579 včetně podílu na společných částech domu a pozemku ve výši 983/12546 zapsané na LV č. 8741 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, kat. pracoviště Praha pro k. ú. Vinohrady.

4. Písemným podáním ze dne 18. 10. 2022 žalobce navrhl pro případ, že nebude úspěšný v řízení o určení vlastnictví k členskému podílu nebo v řízení o určení vlastnictví k bytové jednotce, aby soud připustil změnu žaloby, jejímž předmětem by bylo uložení povinnosti žalovanému 1) k zaplacení obvyklé ceny daru ve výši určené znaleckým posudkem. Soud prvního stupně svým usnesením ze dne 17. 1. 2023 takovou změnu žaloby nepřipustil.

5. Soud prvního stupně ve svém rozsudku dospěl k závěru, že na základě Dohody o převodu členského podílu ze dne 1. 12. 1995 převedl žalobce na žalovaného 1) členský podíl v družstvu ve výši 83 972 Kč včetně vstupního vkladu ve výši 5 000 Kč týkající se bytové jednotky č. 8 domu v [adresa] s tím, že dne 30. 10. 2018 žalobce odvolal dar spočívající v bezúplatném převodu tohoto členského podílu pro nevděk a vyzval žalovaného 1) k jeho vrácení. Dne 30. 12. 2020 byla bytová jednotka převedena do vlastnictví žalovaných a rozhodnutím členské schůze bylo družstvo ke dni 1. 7. 2021 zrušeno s likvidací. Soud jako svou předběžnou otázku řešil, zda na straně žalobce je naléhavý právní zájem na žalobě na určení jeho vlastnictví k členskému podílu v družstvu a v tomto směru na jednání dne 18. 10. 2022 poučil žalobce o osvědčení existence tohoto naléhavého právního zájmu a o tom, že členská práva a povinnosti byla transformována do vlastnictví bytové jednotky. Při posouzení toho, zda na straně žalobce existuje naléhavý právní zájem k uplatnění žaloby na určení, vycházel soud z toho, že tento je dán zejména tam, kde bez tohoto určení by právo žalobce bylo ohroženo nebo jeho právní postavení by se stalo nejistým a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Určovací žaloba má preventivní funkci a s její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právních vztazích. Pokud družstvo, o jehož podíl se v řízení jedná, není účastníkem řízení na straně žalovaných, pak výrok rozhodnutí soudu o určení vlastnictví není pro družstvo závazný a v takovém případě nenastávají vůči družstvu účinky soudního rozhodnutí. V takovém případě nemůže mít žalobce ani naléhavý právní zájem na určovací žalobě. V důsledku této skutečnosti pak družstvu ani nevznikne povinnost k případnému zápisu žalobce jako člena družstva s příslušným členským podílem. V důsledku zrušení družstva s likvidací sice členský podíl nezanikl, nýbrž převodem bytové jednotky do vlastnictví žalovaných s ním není spojen nájem bytu a představuje patrně pouze podíl na likvidačním zůstatku družstva. Z výše uvedených důvodů shledal soud žalobu ohledně určení, že žalobce je vlastníkem členského podílu za nedůvodnou, a ve výroku I. žalobu zamítl. Soud ve výroku II. zamítl i žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky, neboť v tomto řízení nemůže být úspěšný, když nárok odvozuje z odvolání bezúplatného převodu podílu v družstvu na základě Dohody o převodu členského podílu s tím, že předmětem této dohody nebyl převod vlastnického práva k bytové jednotce, nýbrž převod jiné majetkové hodnoty, t.j práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Ve výroku III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, kterou dle úspěchu stran ve věci přiznal žalovaným v celkové výši 43 000 Kč.

6. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém zejména uvedl, že dosavadní výsledky řízení mohly být podkladem řízení o změněném návrhu, a proto soud prvního stupně pochybil, pokud nepřipustil změnu žalobního návrhu, kterým in eventum by žalovaný byl povinen zaplatit žalobci obvyklou cenu daru ve výši určené znaleckým posudkem. Jelikož nebyl dán důvod změnu žaloby nepřipustit a odvolací soud není vázán usnesením soudu prvního stupně vydaným dle § 95 odst.2 o. s. ř., je na místě přezkoumat výše uvedené procesní rozhodnutí soudu. Dle odvolatele se nejedná o žádný „nový nárok“, nýbrž o nárok, jež skutkově souvisí s předmětem sporu. Žalobce uplatnil podáním ze dne 18. 10. 2022 předmětnou změnu žaloby v závislosti na tom, jakým způsobem soud posoudí, zda došlo k transformaci členských práv a povinnosti na žalované či nikoliv. Žalobce má za to, že při prokázaném nevděku má právo na vrácení plné hodnoty daru, což představuje vlastnické právo k bytové jednotce. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že došlo k transformaci daru členského družstevního podílu na bytovou jednotku, tj. realizací práva na převod bytové jednotky do osobního vlastnictví se současným zánikem práva nájmu bytu, pak by měl rozhodnout o určení vlastnického práva k bytové jednotce s tím, že družstevní podíl má v současné době zanedbatelnou hodnotu. V opačném případě, pokud by nedošlo k transformaci daru členského podílu na bytovou jednotku, je na místě provést důkaz znaleckým posudkem za účelem určení obvyklé ceny daru a rozhodnout o jeho obvyklé ceně. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl změnu nebo zrušení rozsudku soudu I. stupně.

7. Žalovaní 1) a 2) ve svém vyjádření k odvolání žalobce zejména odkázali na četnost sporů mezi mezi účastníky sporu v trvání téměř 20 let s tím, že tvrzení žalobce o nevděku žalovaného 1) jsou neopodstatněná.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru.

10. Mezi účastníky je nesporným, že žalovaný 1) se stal členem [právnická osoba] a nabyvatelem členských práv a povinností na základě uzavřené dohody o převodu členského podílu ze dne 1. 12. 1995. Z rozhodovací činnosti soudu je známo, že převod a nabytí těchto členských práv a povinností bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2016, č. j. 75 Cm 127/2013-49. Je rovněž nesporným, že žalobce dopisem ze dne 30. 10. 2018 uplatnil vůči žalovanému 1) za podmínek § 630 občanského zákoníku (v platném znění do 31. 12. 2013) odvolání daru s uplatněním práva na jeho vrácení pro hrubé porušení dobrých mravů.

11. V případě, kdy účastníci smluvního vztahu nesjednali v Dohodě o převodu členského podílu úplatu za převod, pak lze dospět k závěru, že takový převod byl bezúplatný a má charakter darování. Za takových okolností a při splnění zákonných podmínek uvedených v § 630 občanského zákoníku (v platném znění do 31. 12. 2013) lze požadovat vrácení daru (členských práv a povinností) nazpět (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp.zn. 26 Cdo 5147/2009). Pokud se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, na jehož základě by soud určil, zda je žalobce vlastníkem celkového splaceného členského podílu v [právnická osoba], pak je třeba z pohledu ust. § 80 o. s. ř. řešit jako předběžnou otázku, komu náleží členská práva a povinnosti v družstvu. Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že právní zájem v žalobě o určení vlastnictví družstevního podílu je dán tehdy, pokud je takové rozhodnutí závazné i vůči družstvu, které vystupuje jako účastník řízení na straně žalovaných, což se v daném případě nestalo. Ve vztahu k žalované 2), která nikdy nebyla členkou bytového družstva, nelze dovodit ohledně tohoto nároku její pasivní legitimaci ve věci. Nelze rovněž pominout, že v průběhu řízení došlo k převodu bytové jednotky z družstevního vlastnictví do osobního, tedy k transformaci majetkové hodnoty v podobě členských práv a povinností do osobního vlastnictví bytové jednotky. Lze proto uzavřít, že na základě výše uvedeného, zejména nedostatku naléhavého právního zájmu na straně žalobce, odvolací soud neshledal tento nárok důvodným, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve shodě s § 212 a § 212a o. s. ř. potvrdil.

12. Ohledně nároku na určení, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. 2358/8, je třeba uvést, že bytová jednotka nebyla předmětem bezúplatného převodu (darování) ze strany žalobce na žalovaného 1), nýbrž členský podíl v družstvu spojený s právem nájmu týkající se bytové jednotky č. 8. Jejím převodem do vlastnictví nájemce a člena bytového družstva došlo k transformaci jedné majetkové hodnoty v podobě členských práv a povinností do osobního vlastnictví k předváděné jednotce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010). Nabyvatelem výše uvedené bytové jednotky jsou oba manželé (žalovaní 1) a 2)) jako její spoluvlastníci v rámci společného jmění manželů s tím, že žalovaná 2) nebyla a není v žádném právním vztahu s žalobcem, nebyla obdarovanou, a tudíž nemá za povinnost ani ničeho vracet. Odvolací soud proto postupoval podle § 212 a § 212a o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ve shodě s § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že usnesením ze dne 17. 1. 2023 soud prvního stupně dle § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil změnu žaloby dle návrhu ze dne 18. 10. 2022, kterým žalobce navrhl eventuelní petit, dle něhož by žalovaný 1) byl povinen zaplatit žalobci obvyklou cenu daru ve výši určené znaleckým posudkem. V odůvodnění pak uvedl, že pokud nebude možné vyhovět návrhu na určení, pak v takovém případě žalobce navrhuje poskytnutí peněžité náhrady daru bez další specifikace, která bude teprve určena znaleckým posudkem.

14. Je zcela věci žalobce, zda výše uvedený návrh na zaplacení obvyklé ceny daru uplatní samostatnou žalobou nebo v průběhu řízení o určení vlastnického práva žalobce navrhne soudu rozhodnout o změně žaloby s vědomím toho, zda soud v rámci hospodárnosti řízení a s vědomím výsledků dosavadního řízení takovému návrhu vyhoví dle § 95 odst. 1 o. s. ř. Za situace, kdy soud prvního stupně v době vydaného rozhodnutí (17. 1. 2023) vyhodnotil, jakým způsobem rozhodne o návrhu žalobce na určení vlastnického práva a jako soud věcně příslušný ani neprovedl žádné důkazy ohledně hrubého porušení dobrých mravů ze strany žalovaného 1) (jako základního předpokladu pro vrácení daru) a ohledně výše peněžité náhrady poskytnutého daru, jejíž výše nebyla žalobcem ani tvrzena, nelze takovému postupu v rámci hospodárnosti daného řízení vytknout žádného pochybení.

15. Ve vztahu k výroku III. týkající se přiznané náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a), § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a výrok o náhradě nákladů řízení změnil tak, že přiznal žalovaným účelně vynaložené náklady dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 10 úkonů právní služby po 2 500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb.) za převzetí právního zastoupení, písemné vyjádření ze dne 15. 2. 2019, účast na soudním jednání dne 25. 6. 2019, účast na soudním jednání dne 16. 10. 2019, písemné vyjádření ze dne 22. 5. 2020, účast na soudním jednání dne 7. 5. 2020, 4 další porady s klientem ve dnech 21. 6. 2019, 11. 10. 2019, 2. 6. 2021 a 24. 8.2021 s tím, že uplatněné 2 další porady s klientem ve dnech 21. 2. 2020 a 28. 5. 2020 vyhodnotil odvolací soud za nikoliv účelně vynaložené náklady s tím, že 8. 6. 2021 nebylo jednáno ve věci samé. Vzhledem k tomu, že na jednání dne 30. 8. 2021 převzal zástupce žalovaného 1) zastoupení i za žalovanou 2), je třeba přiznat každému z žalovaných za použití § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb. mimosmluvní odměnu sníženou o 20% v rozsahu 4 úkonů po 2 000 Kč za účast na jednání dne 30. 8. 2021 (v trvání více jak dvou hodin), v rozsahu 2 úkonů po 2 000 Kč za účast na jednání dne 18. 10. 2022 a v rozsahu 2 úkonů po 2 000 Kč za účast na jednání dne 17. 1. 2023, tj. celkem 8 úkonů právní služby po 2 000 Kč. V souladu s § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/96 Sb. odvolací soud přiznal žalovaným dále náhradu 19 paušálních částek po 300 Kč (včetně účasti na nařízeném jednání dne 8. 6. 2021), tj. celkem 5 700 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně představují 46 700 Kč.

16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovaným 1) a 2) dle § 7 a § 11 vyhl. č. 17796 Sb. náhradu 2 úkonů právní služby po 2 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb.) za účast na jednání u odvolacího soudu dne 15. 6. 2023 při zastoupení 2 účastníků a v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/96 Sb., tj. celkem 4 600 Kč.