o zaplacení 869 956 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č. j. 37 Cm 73/2020-171

1. Žalobou podanou soudu prvního stupně dne 29. 8. 2020 se žalobkyně domáhá proti žalované zaplacení částky 869 956 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky ode dne 1. 1. 2020 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 2 899 Kč. Žalobkyně tvrdila, je řádnou majitelkou směnky, kterou žalovaná vystavila dne 25. 9. 2015 na částku 869 956 Kč ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozeného dne 21. 7. 1947 (dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“). Směnku, která byla vystavena v sídle výstavce a která byla na žalobkyni indosována jejím remitentem, se žalovaná zavázala vyplatit dne 31. 12. 2019. Vzhledem k tomu, že k datu splatnosti nebyla směnka zaplacena, byla žalované dne 28. 1. 2020 adresována předžalobní výzva k jejímu zaplacení. Tato byla žalované doručena dne 5. 2. 2020, na směnku však plněno nebylo.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 1. 9. 2020, č. j. 37 Cm 73/2020-13, proti kterému podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že směnečný vztah je účelově vytvořený a zcela neexistující. Směnka není pravá, neboť je podezření o jejím antedatování. Jak žalovaná uvedla, směnka měla být jejím jménem vystavena dne 25. 9. 2015 ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno], který byl v té době jediným jednatelem žalované oprávněným za ni jednat. Navíc měla být údajně vystavena necelé dva měsíce předtím, než došlo ke změně vlastnické struktury žalované, když ke dni 10. 11. 2015 bylo převedeno vlastnické právo k akciím mateřské společnosti [právnická osoba]. a když k témuž datu byl do funkce jednatele žalované jmenován [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], který byl jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]. Žalovaná dále namítla, že o směnce nebylo žalovanou, resp. jejím statutárním orgánem nikdy účtováno, a tedy směnka by mohla být jedině směnkou zajišťovací, o kterých je dle účetních standardů účtováno podrozvahově. Dne 10. 11. 2015 učinil [Anonymizováno] [Anonymizováno] za žalovanou čestné prohlášení, že žalovaná nemá mimobilanční a podrozvahové závazky. Nelze tedy usuzovat na zajišťovací povahu směnky a tvrzení žalobkyně je proto v rozporu s předchozím jednáním a prohlášením osoby, která měla směnku za žalovanou vystavit. O pravosti směnky jsou tak pochybnosti. Podle žalované směnka v žalobkyní tvrzené době neexistovala, není pravá a není z ní možno dovozovat jakákoli práva proti žalované. Žalovaná dále poukázala na nečitelnost razítka na směnce a na to, že při skončení funkce [Anonymizováno] [Anonymizováno] jí razítko nebylo předáno. Ze směnky není zavázána žalovaná, ale fyzická osoba na ni podepsaná. Z podpisu na směnce není patrné, že osoba ji podepisující zavazuje žalovanou. Další námitkou bylo nepředložení směnky žalované k placení. Z procesní opatrnosti pak žalovaná pro případ, že by námitky shora uvedené nebyly shledány důvodnými, vznesla námitky kauzální s tím, že jediným jí známým závazkem mezi žalovanou a [Anonymizováno] [Anonymizováno] je zápůjčka žalované poskytnutá v roce 2015. Na tuto však bylo žalovanou plněno a maximálně by bylo možno požadovat částku 181 746 Kč. K zápůjčce žalovaná namítla, že nebyla uzavřena v písemné formě s ověřenými podpisy, a k tomu poukázala na § 54 a násl. zákona o obchodních korporacích, na § 13 téhož zákona a na rozhodnutí sp. zn. 31 ICdo 36/2020. K ustanovení čl. I. § 17 zákona č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) uvedla, že v letech 2017 až 2018 žalobkyně působila ve funkci člena dozorčí rady mateřské společnosti [právnická osoba]. a tedy jednala při indosaci směnky se znalostí všech souvislostí a ke škodě žalované. Nadto byla v dlouhodobém blízkém vztahu k [Anonymizováno] [Anonymizováno] a při nabytí směnky jednala na jeho popud. Podle žalované žalobkyně nedostála povinnosti tvrzení, neboť neuvádí a nedokládá existenci zajišťovací směnky, resp. zajišťovaného závazku.

3. Ve věci bylo původně rozhodnuto rozsudkem ze dne 10. 3. 2021, č. j. 37 Cm 73/2020-57, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 8. 2021, č. j. 2 Cmo 169/2021-80. Důvodem zrušení bylo nesprávné uchopení námitkové obrany. Soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem uloženo, aby posoudil z hledisek uvedených ve zrušovacím usnesení námitku nepravdivosti směnky v údaji data jejího vystavení a v návaznosti na to posoudil otázku pasivní legitimace žalované. Pokud nebude v technických možnostech zjistit stáří podpisu na směnce, bude namístě poskytnutí poučení žalované, kterou tíží důkazní břemeno, podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz do částky 688 210 Kč s 6% úrokem od 1. 1. 2020 do zaplacení, odměny do výše 2 290,20 Kč a nákladů řízení ve výši 53 434,49 Kč, co do částky 181 746 Kč s 6% úrokem od 1. 1. 2020 do zaplacení, odměny ve výši 608,80 Kč a nákladů řízení ve výši 14 204,11 Kč ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 93 553,65 Kč (výrok II.) a dále náhradu nákladů řízení ve výši 6 247 Kč (výrok III.).

5. V odůvodnění rozsudku uvedl, že předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti v čl. I. § 75 ZSŠ a je tak platnou směnkou. Zabýval se námitkami, že směnečný právní vztah je účelově vytvořený a proto neexistující, směnka není pravá a je antedatována. Směnka není pravá, když byla vystavena na remitenta, který do 10. 11. 2015, kdy bylo za dva měsíce poté převedeno vlastnické právo k akciím mateřské společnosti žalované, tj. [právnická osoba]., byl jediným jednatelem žalované. O směnce nebylo nikdy účtováno. Remitent učinil jako statutární orgán žalované dne 10. 11. 2015 Čestné prohlášení, že žalovaná nemá žádné mimobilanční a podrozvahové závazky.

6. Směnka, která byla soudu předložena v prvopise má všechny náležitosti platné směnky, pravost podpisu nebyla zpochybněna. Jedná se proto o směnku pravou. Pokud jde o případnou antedataci, soud uvedl, že ta sama o sobě nezpochybňuje existenci směnečného závazku, pokud podpis výstavce byl připojen před datem splatnosti směnky. Z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] jako jednatel byl za žalovanou oprávněn jednat samostatně do 10. 11. 2015, poté byl oprávněn za žalovanou jednat pouze s dalším jednatelem [tituly před jménem] [Anonymizováno].

7. Tvrzení žalované, že předmětná směnka nebyla k datu 10. 11. 2015 [Anonymizováno] [Anonymizováno] podepsána se nepodařilo prokázat. Zpráva Kriminalistického ústavu i Znalecký posudek prokazují, že toho času neexistuje přímá a samostatná metoda, která by umožnila stanovit datum, kdy byl podpis [Anonymizováno] [Anonymizováno] na směnku připojen. Ověření stáří listiny, na níž je směnečné prohlášení zachyceno a podpisu jmenovaného by si vyžádalo rozsáhlý srovnávací materiál, zejména ze strany žalované, který již není k dispozici.

8. Soud prvního stupně měl za prokázáno, že směnka byla vystavena jako směnka zajišťovací ke splnění závazku žalované vrátit poskytnutou zápůjčku v den, který je uveden jako den vystavení, a o závazku, jehož splnění zajišťovala, bylo účtováno. Nebyl tvrzen jediný rozumný důvod proto, aby žalovaná jednající [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne 25. 9. 2025 předmětnou směnku zajišťující vrácení zápůjčky žalovanou jmenovanému nevystavila, resp. s jejím podpisem by bylo otáleno až po datu 10. 11. 2015. Takové otálení nelze podle závěru soudu dovozovat ze smlouvy o prodeji a koupi akcií ze dne 10. 11. 2015 a [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastávané funkce jednatele žalované.

9. Za nedůvodnou považoval soud prvního stupně i námitku ohledně pasivní legitimace žalovaného. Vycházel ze směnečného prohlášení, v jehož úvodu je uvedeno, že výstavcem směnky je žalovaná, jednající [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Umístění razítka s firmou žalované 1 cm pod podpisem žalované není v takové vzdálenosti, aby bylo možné uvažovat, že výstavcem je [Anonymizováno] [Anonymizováno].

10. Nedůvodná je i námitka nepředložení směnky k placení. Směnka, jak prokazuje její obsah, byla domicilována u banky (čl. I. § 77 odst. 2 a § 4 ZSŠ), bylo proto povinností žalované se dostavit v den splatnosti směnky či následujících dvou dnů do banky a oproti předložení směnky zaplatit (čl. I. § 78 odst. 1 a § 38 ZSŠ). Nic takového žalovaná v podaných námitkách netvrdila. Námitka je tedy neodůvodněná.

11. Pokud jde o kauzu směnky, v řízení bylo prokázáno, že žalovaná plnila na směnku přede dnem její splatnosti 688 210 Kč. Proto v tomto rozsahu byla směnečný platební rozkaz zrušen a ve zbývajícím rozsahu byl ponechán v platnosti.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 148 o. s. ř.

13. Proti rozsudku se odvolali oba účastníci.

14. Žalovaná v podaném odvolání uvedla, že soud prvního stupně pochybil, když navzdory neprůkazným zjištěním znalce nepřihlédl k ostatním důkazním materiálům obsažených ve spise a nevyvodil závěry o tom, že žalovaná směnka nemohla vzniknout v době, kdy osoba podepisující je jednatelem žalovaného. Zejména se jedná o vystavené potvrzení [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] a účetnictví žalované, které bylo v rozhodné době vedeno právě [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako jednatelem a neobsahuje žádné údaje o existenci žalované směnky. Soud prvního stupně proto pochybil i při právním posouzení věci, když neposoudil otázku pravosti směnky v kontextu a vzájemné souvislosti všech důkazů. Navrhla změnu napadeného rozsudku a zrušení směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu, uplatnila právo na náhradu nákladů řízení.

15. Žalobkyně v podaném odvolání odkazuje na v řízení předloženou a k důkazu provedenou smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalovanou a [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne 25. 9. 2015, kterou žalovaná nezpochybnila. Soud zcela přehlédl, že v článku 4 smlouvy je zakotvena směnečná smlouva, tedy institut, který definuje sjednaný účel směnky, což je pak určující pro okruh kauzálních námitek. Směnečná smlouva ve vztahu k čl. I. § 17 ZSŠ neobsahuje žádné rozšíření možnosti kauzálních námitek. Soud nepřihlédl sni k článku 3. smlouvy, v němž je ujednáno, že není dána možnost předčasného splacení zápůjčky. Soudu jsou vytýkána i další nesprávná skutková zjištění, zejména z rozvahy žalované ke dni 13. 12. 2013 a 31. 12. 2017, když v pasivech společnosti uvedená částka 8 675 000 kč se pod položkou [právnická osoba].6 je uvedena v obou rozvahách. Z výdajových dokladů, které provedl soud prvního stupně a postavil na nich závěr o tom, že žalobkyni bylo vráceno 688 210 Kč není zřejmé, že se jedná o částečné vrácení zápůjčky. Navíc předčasné vrácení bylo smlouvou vyloučeno. Za problematický má závěr o tom, že směnka byla na žalobkyni indosována až po 24. 1. 2020 a má tedy účinky prostého postupu se zachováním námitek vůči remitentovi, jedná se o nesprávné uchopení čl. I. § 20 ZSŠ. Zpochybňuje zjištění z výslechu svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno] a výzvy ze dne 28. 1. 2020. Soud měl postupovat podle čl. I. § 20 odst. 2 ZSŠ nikoli podle odstavce 1, jak učinil, když se jednalo o nedatovaný indosament. Závěru soudu, že směnka byla indosována až po 24. 1.2020 nesvědčí žádný relevantní důkaz a došlo tak k vyloučení čl. I. § 17 ZSŠ a výraznému oslabení žalované strany. Nicméně i kdyby bylo citované ustanovení uplatněno, žalovaná by neunesla důkazní břemeno k prokázání, že indosace předmětné směnky byla provedena ke škodě žalované. Soud posoudil nesprávně i částečné plnění, když platby byly hrazeny žalovanou na jiné pohledávky a navíc smlouva o zápůjčce vylučovala předčasné plnění. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti v celém rozsahu a uplatnila právo na náhradu nákladů řízení.

16. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně. V podání uvedla, že žalovaná v podaném odvolání opakuje argumentaci, se kterou se již vypořádal soud prvního stupně. Prohlášení [Anonymizováno] [Anonymizováno] o tom, že společnost nemá žádné mimobilanční a podrozvahové závazky je zcela irelevantní, když nárok ze směnky vznikl až po 31. 12. 2019, vzhledem k zajišťovacímu charakteru směnky. Popírání pravosti a platnosti směnky je zcela v rozporu s závěry znaleckého zkoumání. V této souvislosti žalobkyně poukazuje na článek 4 smlouvy, kde byla pojednána směnečná dohoda, takže vznik žalované směnky byl předpokládán od samého začátku. Navrhuje zamítnutí odvolání žalované.

17. Žalovaná před zahájením odvolacího řízení vzala své odvolání v plném rozsahu zpět. Odvolací soud proto podle § 207 o. s. ř. řízení o odvolání žalované zastavil a věc projednal dále jen v rozsahu odvolání podaného žalobkyní.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 214 odst. 1 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.).

19. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalované a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

20. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle čl. I. § 48 a 49 ZSŠ.

21. Podle čl. I. § 8 ZSŠ je ten, kdo se podepíše na směnku jako zástupce osoby, za kterou není oprávněn jednat, sám směnečně zavázán, a zaplatí-li, má tatáž práva, jaká by měla osoba, za kterou podle svých údajů jednal. To platí i o zástupci, který překročil meze svého oprávnění.

22. Podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.

23. V daném případě uplatnila žalobkyně v soudním řízení právo ze směnky, která splňuje všechny formální náležitosti platné směnky vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ. Směnka byla vystavena na řad [Anonymizováno] [Anonymizováno], který ji indosoval na žalobkyni. Žalobkyně se tak stala ve smyslu čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ subjektem ze směnky oprávněným.

24. Pokud jde o hodnocení žalovanou vznesených námitek, odvolací soud shrnuje podstatu námitek žalované, jak byly v rámci obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu uplatněny. Žalovaná předně popřela pravost směnky s upozorněním na podezřelý kontext údajného vystavení směnky, když tato byla vystavena dne 25. 9. 2015 ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno], v té době jediného jednatele žalované, a to necelé dva měsíce před tím, než došlo ke změně vlastnické struktury žalované. O směnce nebylo žalovanou nikdy účtováno, a i kdyby existovala, mohla by být pouze směnkou zajišťovací. Prohlášení [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 10. 11. 2015 o tom, že společnost nemá žádné mimobilanční a podrozvahové závazky vede k dalším pochybnostem ohledně pravosti směnky. Žalovaná z uvedeného usuzuje, že směnka v tvrzené době neexistovala, neboť o ní nebylo účtováno, jedná se o směnku antedatovanou, nepravou a není možné z ní dovozovat jakékoli právo vůči žalované. Na místě je posouzení pravosti a stáří směnky a podpisů pana [Anonymizováno] na předmětné listině. Další námitkou byla námitka nedostatku pasivní legitimace žalované, když z podpisu není patrné, že osoba podepsaná pod položkou podpis výstavce zavazuje žalovaného. Namítla nepředložení směnky k placení. Ve vztahu ke kauze namítla částečné plnění na zápůjčku ve splátkách ve dnech a výši, které v námitkách označila v celkové výši 688 210 Kč. Pokud by tedy byl přijat závěr o tom, že žalovaná dluží žalobkyni, jedná se pouze o 181 746 Kč. K předmětné zápůjčce žalovaná uvedla, že nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce v písemné formě s ověřenými podpisy. Takto mělo být postupováno ve smyslu § 54 ZOK upravující pravidla o střetu zájmů člena orgánu obchodní korporace se zájmem obchodní korporace, když takovou povinnost měl [Anonymizováno] [Anonymizováno] vůči jedinému společníkovi žalovaného, společnosti [Anonymizováno] a dále mělo být postupováno podle § 13 ZOK. Závěrem zpochybnila i absenci dobré víry žalobkyně při nebývání směnky.

25. Pokud jde o popření pravosti směnky odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že předložená směnka má veškeré náležitosti platné směnky vlastní, byla předložena v prvopise a pravost podpisu na směnce nebyla zpochybněna. Pokud jde o případnou antedataci, je pravdou, že sama o sobě nezpochybňuje existenci směnečného závazku, když není upravena povinnost připojení podpisu výstavce směnky v den, který je na ní uveden jako den vystavení, musí se jednat o datum existující, což předložená směnka splňuje. Pokud jde o zkoumání nepravdivosti údaje o datu vystavení směnky v souvislosti s posouzením nedostatku pasivní legitimace, vyšel soud prvního stupně ze znaleckého zkoumání (stanovisko Kriminalistického ústavu a znalecký posudek soudního znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Ze závěrů znaleckého zkoumání se podává, že neexistuje přímá a samostatná metoda, která by umožnila stanovit datum, kdy byl podpis [Anonymizováno] [Anonymizováno] na směnku připojen. Ověření stáří listiny, na níž je zachyceno směnečné prohlášení, stejně jako ověření stáří podpisu žalovaného, by si vyžádalo množství srovnávacích podpisů, které , zejména ze strany žalované nejsou k dispozici. Tvrzení žalované, že předmětná směnka nebyla podepsána žalovaným k 10. 11. 2015 není tak prokázáno. Není tak prokázán nedostatek pasivní legitimace žalované na směnce, když z obsahu předložené směnky je zřejmé, že výstavcem směnky je žalovaná jednající [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pokud jde o umístění razítka společnosti cca 1 cm pod podpisem žalované, nelze uvažovat v kontextu uvedeného, že by výstavcem byla fyzická osoba [Anonymizováno] [Anonymizováno].

26. Ze skutkových okolností nebyl zjištěn jediný důvod, proč by směnka měla být podepsána až po datu 10. 11. 2015. Pokud jde o indosaci směnky soud prvního stupně správně uzavřel, že k indosaci došlo až po splatnosti směnky. Správně vyšel z výslechu [Anonymizováno] [Anonymizováno] a rozsudku Městského soudu v Praze o neplatnost výpovědi. [Anonymizováno] [Anonymizováno] vypověděl, že k rubopisu přistoupil poté, co žalobkyni žalovaná propustila ze zaměstnání, což se stalo dopisem ze dne 24. 1. 2020. Z uvedeného je zřejmé, že indosace má účinky obyčejného postupu a žalované náleží kauzální námitky (čl. I. § 20 odst. 2 ZSŠ).

27. Odvolací soud považuje za správný i závěr soudu o tom, že směnka zajišťovala plnění ze smlouvy o zápůjčce, kde pod bodem 4.1.1. je sjednáno zajištění zápůjčky směnkou, která bude vystavena na částku 869 956 Kč. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne 25. 9. 2015, tedy ve stejný den, kdy byla vystavena směnka znějící skutečně na částku 869 956 Kč. Za správný lze považovat i závěr soudu prvního stupně o tom, že z výdajových dokladů, které byly k důkazu provedeny, bylo prokázáno, že žalovaná směnkou zajištěný závazek v rozsahu 688 210 Kč splnila. Pokud v této souvislosti žalobkyně odkazovala na prohlášení samotného [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 10. 11. 2015 o tom, že žalovaná nemá žádné mimobilanční / podrozvrhové vztahy, vyjma těch, které jsou v prohlášení uvedeny a závazek z předmětné smlouvy o zápůjčce tam uveden není, pak takové zjištění nemá podstatný význam. Vypovídá pouze o tom, ve světle ostatních důkazů, že účetnictví žalované nebylo vedeno úplně. Pokud jde o ujednání smlouvy, jedná se o bod 3.2. Splácení zápůjčky, podle kterého vydlužitel není oprávněn splatit zápůjčku nebo její část před dobou stanovenou ve smlouvě (31. 12. 2019), pak i případné předčasné splnění není nikterak sankcionováno. V řízení nebylo tvrzeno, že by snad plnění poskytnutá žalovanou podle příjmových výdajů byla remitentem směnky a zapůjčitelem jakkoli vrácena, či že bylo plnění označené jako vrácení půjčky jakkoli zpochybňováno. V námitkách a v řízení před soudem prvního stupně zaznělo, že mezi žalovanou a [Anonymizováno] [Anonymizováno] existoval jediný závazek a to závazek ze smlouvy o zápůjčce. Pokud tedy, a to pouze obecně, žalobkyně v podaném odvolání odkazuje i na jiné pohledávky mezi označenými subjekty, nelze k takovému tvrzení již přihlížet.

28. K obraně žalované, že smlouva o zápůjčce nemá zákonem předepsané náležitosti, když neodpovídá § 54 ZOK ve spojení s § 13 ZOK, odvolací soud jen doplňuje, že vzhledem k prokázání existence zápůjčky ve spojení s tím, že předmětem sporu je závazek ze směnky, nebylo třeba se již zabývat.

29. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek k odvolání žalobkyně jako ve výroku věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. (tedy v rozsahu, který byl odvoláním žalobkyně napaden).

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, který činí ve prospěch žalované 58 %. Žalované přísluší tedy náhrada nákladů odvolacího řízení v poměrné výši. Jedná se dva úkony právní služby (odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne 1. 10. 2024) podle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1999 Sb. advokátní tarif po 11 820 Kč, dále 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 9 928,80 Kč. Po stanovení poměru úspěchu a neúspěchu se jedná z celkové částky nákladů řízení o částku ve výši 33 181 Kč. Tuto částku je povinna žalobkyně zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).