# Vrchní soud v Praze, č. j. 2 Cmo 49/2022-110

- Soud: Vrchní soud v Praze
- Jednací číslo: 2 Cmo 49/2022-110
- ECLI: ECLI:CZ:VSPH:2022:2.Cmo.49.2022.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 3. 2022
- Datum zveřejnění: 23. 3. 2026
- Předmět řízení: o zaplacení 4 752 800 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2022, č. j. 53Cm 61/2020-98
- Dotčené předpisy: § 109 zák. č. 99/1963 Sb.; § 212 zák. č. 99/1963 Sb.; § 212a zák. č. 99/1963 Sb.; § 214 zák. č. 99/1963 Sb.; § 219 zák. č. 99/1963 Sb.; § 140a zák. č. 182/2006 Sb.

## Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

## Odůvodnění

Napadeným usnesením soud prvního stupně nevyhověl návrhu na přerušení řízení do doby rozhodnutí Krajského soudu v Anonymizováno (chybně uvedeno Městského soudu v Praze) sp. zn. KSOL 10 INS 8114/2020 z důvodu, že v tomto řízení je rozhodováno o téže pohledávce. Uvedl, že ve věci neshledal důvody pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť zmíněné insolvenční řízení není vedeno proti žalovanému, ale společnosti právnická osoba, která je (resp. její právní předchůdce) výstavcem směnky. Žalovaný jako avalista uplatněné směnky je zavázán stejně jako výstavce směnky a je možné se domáhat proti němu nároku samostatně. Neshledal důvodu pro přerušení řízení ani podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona.

Proti napadenému usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl, aby odvolací soud rozhodl o přerušení řízení. Lze předpokládat, že pohledávka bude uspokojena v rámci insolvenčního řízení, kdy v rámci soupisu majetkové podstaty byl tento oceněn částkou 34 800 000 Kč, pohledávka byla zcela zjištěna, v nejlepším pořadí a lze tak předpokládat její uspokojení. Paralelní uplatnění nároku tak, za situace, kdy žalovaný je nemajetný, nedává hospodářský význam.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel přitom z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně.

Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že závazek ze směnky uplatněný v rámci výše uvedeného řízení vůči žalovanému jako avalistovi sporné směnky je závazkem samostatným a ten, je podle čl. I § 32 odst. 1 ZSŠ zavázán stejně jako výstavce směnky, vůči němuž je vedeno výše uvedené insolvenční řízení. Je tak nerozhodné, zda pohledávka, k jejímuž zajištění sporná směnka sloužila, je přihlášena v rámci výše uvedeného insolvenčního řízení, zda byla zjištěna, a že má být uspokojena, dle tvrzení žalovaného, ze zpeněžení majetkové podstaty.

Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně při skončení této věci podle jejího výsledku.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/vsph/2-CMO-49/2022-110)