o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2021, č. j. 76 Cm 13/2020-74

Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že žalovaný svá tvrzení o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků neprokázal a žádným věrohodným způsobem neosvědčil své majetkové poměry. Na výzvu soudu nereagoval, nedoplnil svá tvrzení o své majetkové situaci a nepředložil soudu příslušné listiny. Z tohoto důvodu soud prvního stupně shledal návrh žalovaného za nedůvodný.

Žalovaný podal proti usnesení soudu prvního stupně včasné odvolání, ve kterém pouze uvedl, že veškeré dokumenty požadované soudem prvního stupně nestihl obstarat, soudu se pouze omluvil a požádal o prodloužení lhůty.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.

Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem (včetně toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu). Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Při splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků lze účastníku na základě jeho návrhu i ustanovit zástupce.

Pokud jde o úspěšnost samotné žaloby, nelze ji předjímat. Jedním z předpokladů přiznání osvobození od soudních poplatků je splnění jedné z podmínek uvedených v ust. § 138 o. s. ř. a to, že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Z obsahu spisu bylo zejména zjištěno, že na základě žádosti žalovaného ze dne 27. 11. 2020 ohledně osvobození od soudních poplatků soud prvního stupně vyzval žalovaného usnesením ze dne 7. 12. 2020 č. j. 76 Cm 13/2020-72 doručeným dne 10. 12. 2020, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení předložil soudu Prohlášení o svých majetkových poměrech, výpisy z bankovních účtů za posledních 5 měsíců, výpis z katastru nemovitostí, daňová přiznání za poslední dvě zdaňovací období a další listiny dokládající tvrzené skutečnosti.

Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval a žádné listiny soudu nepředložil.

Je třeba za této situace konstatovat, že nelze vycházet z pouhých skutkových tvrzení žadatele (žalovaného), jež nejsou žádným způsobem osvědčeny. Žalovaný v období po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 2021 a ani v rámci celého odvolacího řízení žádné podklady osvědčující jeho skutková tvrzení nepředložil.

Za těchto okolností, kdy žalovaný neunesl důkazní břemeno ke svým tvrzením týkajících se jeho majetkových poměrů, nelze shledat návrh na osvobození od soudního poplatku oprávněným. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř.

O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, protože tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 151 o. s. ř.).