o zaplacení 833 334 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 41 Cm 3/2020-225 ze dne 21. října 2020

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 7. 1. 2020 Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) domáhal zaplacení částky 833 334 Kč s příslušenstvím (včetně částky 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky) jako první splátky kupní ceny dle článku III. odst. 3.2 bod 3.2.1. smlouvy o převodu dluhopisů uzavřené mezi účastníky dne 27. 9. 2017, kterou žalovaný měl uhradit nejpozději ke dni 21. 12. 2018, dosud však nebylo uhrazeno ničeho.

2. Žalovaný namítl, že část nároku ve výši 654 972, 22 Kč zanikla započtením a část nároku ve výši 178 361,78 Kč žalovaný již uhradil. Žalovaný dále zdůraznil, že předmětná smlouva o převodu dluhopisů emitovaných společností [Anonymizováno]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“) byla uzavřena v souvislosti a společně s převodem podílů ve společnosti [Anonymizováno] dle smlouvy o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společnosti [Anonymizováno] uzavřené dne 4. 10. 2017 mezi žalobcem, [Anonymizováno], [Anonymizováno], [tituly před jménem] a [Anonymizováno] jako budoucími prodávajícími a společností [Anonymizováno] jako budoucím kupujícím. Spolu s uzavřenými smlouvami žalovaný uzavřel smlouvu o převodu dluhopisů emitovaných společností [Anonymizováno] i s ostatními budoucími prodávajícími, na jejichž základě se stal vlastníkem celkem 16 150 000 ks dluhopisů emitovaných společností [Anonymizováno]. Veškeré popsané transakce je nutno posuzovat ve vzájemné souvislosti, neboť představují jednu spojenou ekonomickou transakci. Dle článku 5.2 smlouvy o smlouvě budoucí o převodu podílů se žalobce zavázal společně a nerozdílně s ostatními budoucími prodávajícími, že se do dne vypořádání bez písemného souhlasu budoucího kupujícího zdrží právních jednání, která by vedla k porušení či nesplnění smlouvy nebo snížení hodnoty podílů. Dále se žalobce zavázal společně a nerozdílně s ostatními budoucími prodávajícími, že taková právní jednání neučiní do dne vypořádání ani společnost [Anonymizováno]. Den vypořádání nastal 21. 12. 2017. V rozporu s uvedeným závazkem odeslala společnost [Anonymizováno] dne 12. 12. 2017 finanční prostředky v celkové výši 3 929 833,35 Kč za účelem výplaty úrokového výnosu z dluhopisů za období od 19. 12. 2016 do 18. 12. 2017 (dále také „Kupon“) všem budoucím prodávajícím včetně žalobce. Tato úhrada a současně přijetí Kuponu žalobcem a dalšími budoucími prodávajícími představuje porušení povinností budoucích prodávajících dle článku 5.2 smlouvy o smlouvě budoucí o převodu podílů ve spojení s článkem 5.4 a 5.5 smlouvy. V důsledku výplaty Kuponu se žalobce neoprávněně a vědomě obohatil, když jako tehdejší majitel dluhopisu a zároveň budoucí prodávající příslušnou část Kuponu přijal, ačkoliv si byl společně s ostatními budoucími prodávajícími vědom, že výplata Kuponu je s ohledem na výše uvedená ustanovení smlouvy zakázána. Výplatou Kuponu vznikla škoda v částce odpovídající celkové výši neoprávněně vyplaceného Kuponu. Za tuto škodu odpovídají budoucí prodávající solidárně. Na výzvu k uhrazení částky ve výši 1 964 916,67 Kč odpovídající škodě způsobené žalovanému, za kterou žalobce spolu s ostatními budoucími prodávajícími společně a nerozdílně odpovídá, žalobce nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Z toho důvodu žalovaný dopisem ze dne 28. 5. 2019 započetl část své pohledávky na náhradu škody uplatněnou ve výzvě oproti části nároku žalobce na úhradu první splátky kupní ceny za dluhopisy, a to v rozsahu 654 972,22 Kč. Co do této částky tak uplatněný nárok žalobce zanikl započtením ve smyslu § 1982 občanského zákoníku. Dne 9. 1. 2020 uhradil žalovaný část nárokované částky ve výši 178 361,78 Kč převodem na účet žalobce. Co do výše této částky uplatněný nárok žalobce zanikl splněním dle § 1908 občanského zákoníku.

3. Při jednání ve věci konaném dne 1. 6. 2020, vzal žalobce svůj žalobní návrh částečně zpět, co do částky 178 361,78 Kč s příslušenstvím.

4. Soud v bodu I. výroku rozsudku ze dne 21. 10. 2020 zastavil řízení v rozsahu částky 178 361,78 Kč s příslušenstvím z této částky. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 654 972,22 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 833 334 Kč od 22. 12. 2018 do 10. 1. 2020, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 654 972,22 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení a částku 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V bodu III. výroku soud zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení 0,75 % ročně z částky 833 334 Kč od 22. 12. 2018 do 10. 1. 2020. V bodu IV. výroku uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 196 448,02 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

5. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že co do částečného zastavení řízení postupoval dle § 6 o. s. ř. a v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil. Mezi účastníky byla uzavřena dne 27. 9. 2017 platná smlouva o převodu dluhopisů, na základě které žalobce převedl na žalovaného vlastnické právo k 3 230 000 ks dluhopisů emitovaných společností [Anonymizováno]. V rámci řízení bylo prokázáno a mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že došlo ke splnění dvou odkládacích podmínek pro převod dluhopisů z prodávajícího na kupujícího, tj. že byl udělen souhlas [Anonymizováno]. s tímto převodem a že společnost [Anonymizováno]. (dále jen „[Anonymizováno]“) byla zapsána jako jediný společník společnosti [Anonymizováno] ke dni 21. 12. 2017. Žalobci tak náleží sjednaná první splátka kupní ceny ve výši 833 334 Kč, která dle článku 3 odst. 3.2 bod 3.2.1. smlouvy měla být uhrazena ke dni 21. 12. 2018. Z této částky žalovaný žalobci uhradil jen 178 361,78 Kč dne 9. 1. 2020 s připsáním na účet žalobce dne 10. 1. 2020. Podmínky započtení pohledávky žalovaného vůči žalobci v souladu s § 1982 občanského zákoníku, které mohly způsobit zánik závazku žalovaného uhradit žalobci zbývající část první splátky kupní ceny, splněny v daném případě nebyly. K jednostrannému započtení tak, jak žalovaný učinil dopisem ze dne 28. 5. 2019, může dojít pouze v případě existujících pohledávek. Žalovaný neprokázal, že by měl vůči žalobci existující pohledávku z titulu náhrady škody. Škoda mu měla být způsobena neoprávněnou výplatou úrokového výnosu z dluhopisů za období od 19. 12. 2016 do 18. 12. 2017 (Kuponu) v rozporu s článkem 5.2 ve spojení s články 5.4 a 5.5 smlouvy o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společnosti [Anonymizováno] ze dne 4. 10. 2017 s tím, že pokud by výplata Kuponu neproběhla, náležela by částka odpovídající vyplacenému Kuponu žalovanému a Janu Chrenkovi, kteří se stali novými vlastníky dluhopisů emitovaných společností [Anonymizováno], a to v poměrné výši odpovídající vzájemnému poměru nabytých dluhopisů emitovaných společností [Anonymizováno]. Soud uvedl, že byť se lze ztotožnit s tvrzením žalovaného, že všechny smlouvy o převodu dluhopisů a smlouva o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společnosti [Anonymizováno] spolu souvisí, nebylo možné dovodit, že pokud by došlo k porušení povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí o převodu podílů (článek 5.4, 5.5 smlouvy), svědčí žalovanému nárok na náhradu škody z toho vzniklé, neboť žalovaný by měl být osobou, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit tak, jak je uvedeno v § 2913 odst. 1 občanského zákoníku. K výplatě úrokového výnosu došlo v souladu s emisními podmínkami, ve stanoveném termínu výplaty 18. 12. 2017, a to oprávněným osobám, jimiž byly osoby, které byly vlastníky dluhopisů k počátku příslušného dne výplaty úrokového výnosu. Ke dni 18. 12. 2017 oprávněnou osobou byl žalobce, jako v té době evidovaný vlastník dluhopisů. Ze svědecké výpovědi [Anonymizováno] vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy [Anonymizováno] neměl povědomí o emisních podmínkách a o výplatě Kuponu, proto se nevztahovala na výplatu úrokových výnosů ujednání v bodě 5.4 a 5.5 smlouvy o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společnosti [Anonymizováno] o sjednané povinnosti ponechat finanční prostředky evidované na účtech společnosti s tím, že mohou být použity výlučně k úhradě běžných provozních nákladů společnosti vznikajících při její obvyklé činnosti včetně úhrady splátek úvěru poskytnutého společnosti podle smlouvy o úvěru nebo k úhradě mimořádných nákladů, jejichž úhradu předem písemně schválí budoucí kupující, že s výjimkou těchto plateb nesmí být příjmy společnosti z výroby elektřiny ve FVE za období od 1. 1. 2017 žádným způsobem vyplaceny kterémukoliv z budoucích prodávajících či jakékoliv třetí osobě.

6. Podle soudu nelze dovodit, že by smlouva o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společnosti [Anonymizováno] měla přednost před emisními podmínkami. Nová právní úprava obsažená v § 2913 občanského zákoníku vychází z úvahy, že ochrana třetích osob nemůže být bezbřehá, jinak by ten, kdo uzavírá smlouvu, nemohl odhadnout rizika a promítnout je do požadavku na ekvivalentní plnění. Proto se vyžaduje, že souvislost s ochranou třetí osoby musí být zjevná pro škůdce a již při uzavírání smlouvy. Žalovaný neprokázal skutečnosti, z nichž musel žalobce (škůdce) při náležité péči předpokládat zájem druhé strany smlouvy o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společnosti [Anonymizováno] (ve prospěch společnosti [Anonymizováno]) na ochraně žalovaného nebo blízký vztah a zájem žalovaného na plnění smluvené povinnosti. Žalovaný sám v tomto směru dokazování nedoplnil, napadl toliko výpověď svědka [Anonymizováno], který se k uvedeným skutečnostem vyjadřoval, a to s ohledem na jeho zainteresování na výsledku sporu a příbuzenský vztah k žalobci. Ačkoliv hodnota svědecké výpovědi je skutečně tímto způsobem snížena, podstatné je, že to byl žalovaný, kdo měl v tomto směru důkazní řízení doplňovat, pokud měl prokázat existující pohledávku způsobilou vůči žalobci k započtení, což neučinil. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že budoucím prodávajícím muselo být z povahy transakce zřejmé, že na realizaci transakce jsou bezprostředně zainteresováni a konečnými beneficienty transakce jsou právě žalovaný a pan Jan Chrenko, kteří se stali vlastníky dluhopisů emitovaných společností [Anonymizováno] a prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] skutečnými vlastníky podílů ve společnosti [Anonymizováno]. Zájem žalovaného jako vně stojícího subjektu na splnění povinnosti mohl být ve smlouvě výslovně sjednán, z povahy smluvního závazku sám o sobě nevyplýval. Žalovaný byl vymazán jako společník společnosti [Anonymizováno] z obchodního rejstříku dne 6. 9. 2017, smlouva o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společnosti [Anonymizováno] byla mezi prodávajícími a společností [Anonymizováno] jako kupující uzavřena dne 4. 10. 2017. Blízkost žalovaného jako třetího subjektu ke společnosti [Anonymizováno] či blízkost žalovaného jako třetího subjektu ke splnění povinnosti, tak nebyly dány, resp. nebylo prokázáno, že tyto předpoklady byly pro žalobce zjevné, rozpoznatelné. Nebyla prokázána tvrzení žalovaného, že měl jednoznačný zájem na splnění povinností vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společnosti [Anonymizováno], že žalobce a ostatní prodávající vzhledem ke všem okolnostem, zejména proto, že společnost [Anonymizováno] byla nově a účelově založená společnost, jež nedisponovala vlastními finančními prostředky, museli vědět, že finanční prostředky na zaplacení kupní ceny za převod podílů byly zajištěny žalovaným, neboť žalovaný a [Anonymizováno] poskytli společnosti [právnická osoba]. zápůjčky ve výši 13 950 000 Kč každý a uvedená společnost byla povinna zápůjčku použít výlučně k poskytnutí finančních prostředků společnosti [Anonymizováno], a to za účelem částečného financování koupě podílů ve společnosti [Anonymizováno]. K výplatě úrokového výnosu z dluhopisů došlo zcela v souladu s emisními podmínkami. Výplata Kuponu byla adresovaná žalobci jako v té době vlastníku dluhopisů, nejedná se o bezdůvodné obohacení na straně žalobce.

7. Soud uvedl, že pokud žalovaný přistoupil k započtení své pohledávky z titulu náhrady škody způsobené neoprávněnou výplatou úrokového výnosu vůči pohledávce žalobce na zaplacení první splátky kupní ceny za převod dluhopisů, neučinil tak důvodně a oprávněně. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vůči žalovanému na úhradu části první splátky kupní ceny nezanikla započtením co do částky 654 972,22 Kč a žalovaný žalobci doposud tuto částku neuhradil, byla mu tato povinnost stanovena rozhodnutím soudu. Žalovaný neplnil řádně a včas, dostal se proto do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a žalobci vedle dlužné částky náleží úrok z prodlení, dále i náklady spojené s uplatněním pohledávky v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení z částky 833 334 Kč od 22. 12. 2018 do 10. 1. 2020 byl stanoven v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce požadoval úrok vyšší, proto v přesahující výši byl zamítnut (výrok III.). Soud je vázán žalobním návrhem, proto žalobci přiznal úrok z prodlení z částky 654 972,22 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení v požadované výši, ačkoliv zákonná výše úroku z prodlení v uvedeném období byla 10 %.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 věty druhé a § 142 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch žalobce. Částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno pro chování žalovaného, který po podání žaloby uhradil žalobci 178 361,78 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byl žalobce v převážné míře úspěšný, jeho neúspěch v části požadovaného úroku z prodlení byl pouze v nepatrné míře. Proto byla stanovena žalovanému povinnost zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 196 448,02 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 41 667 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, 9,5 úkonů právní služby po 11 660 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (1x příprava - převzetí věci, 0,5x předžalobní výzva k plnění, nejednalo se o výzvu k plnění se základním právním rozborem, 4x podání ve věci samé, 4x účast při ústním jednání), 10 paušálních částek náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu cestovného 3 563,60 Kč za jízdy automobilem k jednání dne 1. 6. 2020 dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. a k jednáním dne 20. 7., 17. 8., 30. 9. 2020 náhradu cestovného v celkové výši 10 584,60 Kč, včetně 21 % DPH z odměny za zastupování a z náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

9. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl bod II. výroku rozsudku změnit, žalobu zamítnout a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodnout ve prospěch žalovaného. V odůvodnění odvolání zrekapituloval skutkový stav s tím, že výplata Kuponu představuje porušení povinností budoucích prodávajících (tedy i žalobce) dle článku 5.2 ve spojení s články 5.4 a 5.5 smlouvy o smlouvě budoucí. Žalovaný zopakoval svou argumentaci použitou v řízení u soudu prvního stupně a zdůraznil, že z ekonomické povahy transakce plynulo, že Kupon měl být vyplacen následně po dni vypořádání žalovanému a [Anonymizováno]. Výplatu Kuponu zakazovala smlouva o smlouvě budoucí. Žalovaný i [Anonymizováno] jsou osobami, jimž ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z. mělo splnění sjednané povinnosti zjevně sloužit. Ujednání emisních podmínek nemají vliv na povinnost budoucích prodávajících nahradit škodu způsobenou porušením povinností stanovených ve smlouvě o smlouvě budoucí. Žalovaný a jeho obchodní partner [Anonymizováno] byli konečnými beneficienty celé transakce. Společnost [Anonymizováno] byla v rámci transakce účelově založena žalovaným pro akvizici obchodních podílů ve společnosti [Anonymizováno].

10. Žalovaný doložil svou blízkost ke společnosti [Anonymizováno] – tato společnost je zcela vlastněna společností [Anonymizováno]., jejímiž jedinými společníky jsou žalovaný a [Anonymizováno]. Žalovaný byl od 20. 10. 2016 jednatelem společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] od 6. 9. 2017. V souladu s ustálenou judikaturou je třeba považovat žalovaného (jednatele společnosti [Anonymizováno] a společníka [Anonymizováno]) za osobu blízkou společnosti [Anonymizováno].

11. Žalovaný považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť soud pominul řadu argumentů odvolatele, zejména se to týká žalovaným tvrzeného splnění podmínek § 2913 odst. 1 o. z. ve vztahu k žalovanému jako k osobě, které mělo splnění sjednané povinnosti zjevně sloužit. Pohledávka žalobce 654 972,22 Kč zanikla na základě platně provedeného započtení.

12. Žalovaný dále předložil odvolacímu soudu e-mailovou komunikaci mezi [Anonymizováno], právním zástupcem budoucích prodávajících (tedy i žalobce a svědka [Anonymizováno]). Tato komunikace prokazuje, že svědek [Anonymizováno] byl nevěrohodný a dále že budoucí prodávající i žalovaný považovali smlouvu o smlouvě budoucí, kupní smlouvy o převodech podílů ve společnosti [Anonymizováno] a kupní smlouvy o převodech dluhopisů emitovaných touto společností za jednotnou a navzájem propojenou komplexní transakci. Dále z této komunikace plyne, že žalobce znal roli žalovaného a pana [Anonymizováno] jako konečných beneficientů celé transakce. Tyto důkazy e-mailovou komunikací jsou přípustné, neboť dle § 205a písm. c) o. s. ř. je jimi zpochybněna věrohodnost svědecké výpovědi [Anonymizováno]. Není správný závěr soudu prvního stupně, že „Prodávajícím nebyl znám případný zájem žalovaného na plnění smluvních povinností dle smlouvy o převodu obchodního podílu“.

13. Při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že svědek Richard Skoumal je synem žalobce, a je tedy zřejmé, že má zájem na výsledku sporu. Z předložené e-mailové komunikace plyne, že jsou nesprávné skutkové závěry, které byly činěny z této svědecké výpovědi.

14. Žalobce při jednání odvolacího soudu uvedl, že na základě emisních podmínek byl každý rok dne 18. 12. vyplácen úrokový výnos a v době výplaty Kuponu žalovaný nebyl vlastníkem dluhopisu. Nemohl se proto stát příjemcem kuponu. Žalovaný uplatňuje náhradu škody, která mu měla vzniknout údajným porušením článku 5.2 smlouvy o smlouvě budoucí. Pokud by skutečně k tomuto porušení článku došlo, přicházelo v úvahu jen eventuální vadné plnění ze smlouvy o smlouvě budoucí, které by však mohla reklamovat jen společnost [Anonymizováno]. Nelze se místo reklamace vadného plnění dožadovat náhrady škody.

15. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

16. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Z toho důvodu je nepřípustný nový důkaz navržený žalovaným, a to v odvolacím řízení předložená e-mailová komunikace. Tato komunikace, jejíž stranou nebo informovaným v kopii byl žalovaný nebo jeho zástupce, se uskutečnila v červenci až srpnu roku 2017. Žalovanému nic nebránilo navrhnout toto dokazování v řízení u soudu prvního stupně, které bylo zahájeno až dne 7. 1. 2020.

17. Není dána výjimka z nepřípustnosti nových důkazů stanovená v § 205a písm. c) o. s. ř. – předložená komunikace nemá zpochybnit věrohodnost svědecké výpovědi svědka Richarda Skoumala, nýbrž má podpořit a prokázat tvrzení žalovaného, že je ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z osobou, „jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit“. Kromě toho jak plyne i z výše uvedené rekapitulace odůvodnění napadeného rozsudku (viz výše odstavce 5. a 6., v napadeném rozsudku se jedná o odstavec 7.), soud prvního stupně své rozhodnutí nepostavil na obsahu výpovědi svědka [Anonymizováno]

18. Podle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.) Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

19. Žalovaný nebyl stranou smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené dne 4. 10. 2017 mezi žalobcem, [Anonymizováno], [tituly před jménem], [tituly před jménem] a [Anonymizováno] jako budoucími prodávajícími a společností [Anonymizováno] jako budoucím kupujícím. Není sporným mezi účastníky, že poškozenou osobou vzhledem k této okolnosti by mohla být jen společnost [Anonymizováno]. Spornou zůstala otázka (to je podstata sporu), zda je žalovaný ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z. osobou, „jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit“, tj. osobou aktivně legitimovanou z pohledávky na náhradu škody. Odvolací soud se plně ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že žalovaný takovou osobou není. Jak správně uvedl soud, žalobce by musel vědět nebo měl vědět již při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí dne 4. 10. 2017, že žalovaný je osobou, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti (podle tvrzení žalovaného povinnosti stanovené v článcích 5.2, 5.4 a 5.5) sloužit. Žalovaný sice byl členem statutárního orgánu společnosti [Anonymizováno] (a v tomto směru byl „osobou blízkou“ ve smyslu § 22 odst. 2 o. z. ve vztahu k uvedené společnosti), ale to bez dalšího neznamená, že byl osobou, jejímuž zájmu mělo zjevně sloužit splnění povinností stanovených v článcích 5.2, 5.4 a 5.5 smlouvy o smlouvě budoucí. Pokud by tomu mělo být tak automaticky jen z důvodu, že žalovaný byl členem statutárního orgánu, nastávala by absurdní situace, že by bez dalšího byli aktivně legitimováni k náhradě škody vedle poškozené společnosti vždy i členové jejího statutárního orgánu. Tak úzké propojení mezi zmíněnými osobami jako pravidlo dáno není. Naopak je zcela převládající, že splnění smluvních povinností slouží výlučně společnosti jako smluvnímu partnerovi, nikoliv jejímu statutárnímu orgánu.

20. Ani sama o sobě okolnost, že žalovaný je z 50 % společníkem společnosti [Anonymizováno], která je od 6. 9. 2017 100% společníkem společnosti [Anonymizováno], nevytváří ze žalovaného osobu, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti se společností [Anonymizováno] zjevně sloužit“. Tento řetězec majetkových vztahů vylučuje jakoukoliv „zjevnost“, resp. délka tohoto řetězce vylučuje, že by mohlo být bez dalšího zřejmé, že žalovaný je (má být) osobou, „jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit“.

21. Již jen z těchto důvodů nemohla žalovanému vzniknout pohledávka na náhradu škody, kterou by mohl započítat proti pohledávce žalobce. Navíc odvolací soud dodává, že se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že výplatou Kuponu nebyla porušena smlouva o smlouvě budoucí (jmenovitě její články 5.2, 5.4 a 5.5), neboť uvedená smlouva nezakazuje postup dle čl. 74 emisních podmínek, tj. výplatu úrokového výnosu. Tento zákaz nelze odvodit ani z uvedených článků. Nebylo by proto možné dovodit ani porušení smluvní povinnosti, bez kterého není dána aktivní legitimace k pohledávce na náhradu škody.

22. Je správný závěr soudu prvního stupně, že v důsledku žalovaným učiněného úkonu započtení nezanikla pohledávka žalobce spočívající v povinnosti žalovaného zaplatit první splátku kupní ceny v dosud neuhrazeném rozsahu 654 972,22 Kč a taktéž žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení a 1 200 Kč jako minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky z důvodů (a ve výši) specifikovaných soudem prvního stupně v odstavci 7. odůvodnění napadeného rozsudku.

23. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval po právu, když vyhověl žalobě v odvoláním napadeném rozsahu 654 972,22 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně též správně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 druhé věty a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce, a to i co do rozsahu. Odvolací soud proto rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu (bod II. výroku a závislé rozhodnutí o náhradě nákladů řízení obsažené v bodu IV. výroku) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 10 940 Kč (účast při jednání u odvolacího soudu), v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestě k jednání u odvolacího soudu 800 Kč, podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, v náhradě za použití automobilu při cestě k jednání z [adresa] a zpět v celkové výši 3 005,76 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.