o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. 62 Cm 163/2024-33

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobců na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky počínaje dnem 20. 3. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku) a rozhodl o povinnosti žalobců k náhradě nákladů řízení žalovaného ve výši [částka] (výrok II. rozsudku).

2. Žalobci pokud jde o skutkové okolnosti věci tvrdili, že dne 22. 5. 2022 vystoupili v souladu s čl. 13 bod 1 Stanov z Družstva, jehož byli členy. Jejich členství zaniklo ke dni 20. 12. 2023. Podle čl. 35 bod 1 Stanov jim vzniklo právo na vypořádací podíl. Žalovaný jim dne 22. 3. 2023 vyplatil vypořádací podíl ve výši [částka]. Taková částka neodpovídá Stanovám, zákonným ustanovením ani spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, když vypořádací podíl je třeba určit s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena Družstva ke dni zániku členství. Odkázali na prodej bytové jednotky č. 632/21 žalovanou v roce 2013, kdy žalobci připadlo 6,4 % z rozdělovaného výtěžku. V roce 2019 došlo k prodeji bytové jednotky č. 632/22, kdy výtěžek z prodeje nebyl rozdělen a byl použit ve prospěch jen některých členů Družstva. Podotkli, že žalovaný je vlastníkem bytových jednotek č. 632/2, 632/101, 632/102,632/103, 632/104 a 163/105 v budově čp. 632, stojící na pozemku p. č. 581 v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Dovozovali, že vypořádací podíl by měl zahrnovat i podíl na hodnotě jednotek ve vlastnictví Družstva. Žalovaná částka představuje podíl o velikosti 4,55 % (zohledňující 22 členů Družstva k datu zániku členství žalobců v Družstvu) na výše uvedených jednotkách ve vlastnictví Družstva, tedy částku [částka]. Žalobci se domáhají pouze částky [částka], která již zahrnuje Družstvem vyplacenou částku [částka].

3. Žalovaný nárok neuznal. Potvrdil členství žalobců a jejich vystoupení ke dni 20. 9. 2022 a k zániku členství ke dni 20. 12. 2022. Výši vyplaceného vypořádacího podílu ve výši [částka] nesporoval. Vypořádací podíl byl vypočten podle žalovaného v souladu s čl. 35 Stanov, když odpovídal výši splněného členského vkladu. Způsob výpočtu je v Družstvu neměnný od roku 2015 a žalovanému není zřejmé, v čem je rozpor ve výpočtu. Žalobci byli původně nájemci bytu č.12, který jim byl smlouvou dne 12. 11. 2013, již jako jednotka č. 632/2022, včetně spoluvlastnického podílu, převeden do vlastnictví. Kupní cena činila [částka], což odpovídá dalšímu členskému vkladu kupujících (žalobců) v Družstvu. Celkový nárok žalobců vůči družstvu činil [částka] (skládal se ze základního členského vkladu ve výši [částka] a dalšího členského vkladu ve výši [částka]). S ohledem na kupní cenu byl proto žalobcům vyplacen vypořádací podíl ve výši [částka]. Žalobci s výší vypořádacího podílu souhlasili (převodní smlouva z 12. 11. 2013). Judikatura, na kterou žalobci odkazují, se týká jiné situace. V projednávané věci došlo k vypořádání formou převodu jednotky do vlastnictví žalobců, kteří za svůj vklad ve výši [částka] získali majetek v řádu miliónů, o čemž svědčí prodej třetí osobě v roce 2018 za částku [částka].

4. Po provedeném důkazním řízení soud prvního stupně nejprve vymezil právní stránku celé věci. Odkázal na § 748 a 749 odst. 1 ZOK.

5. Vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že v důsledku zániku členství žalobců, jim vznikl nárok na vypořádací podíl. Ustanovení § 748 a 749 ZOK přenechává způsob stanovení výše vypořádacího podílu stanovám družstva, avšak určuje jeho minimální výši, a to splněnou vkladovou povinností.

6. Mezi účastníky nebyl rovněž spor o to, že v důsledku zániku jejich členství v Družstvu činil vypořádací podíl výši splněných členských vkladů. Žádnou další splněnou vkladovou povinnost žalobci neztvrdili. Sporné tedy zůstává, zda žalobci, mají právo na vypořádací podíl stanovený vzhledem k majetku Družstva. V další části odůvodnění se zabýval soud prvního stupně základním účelem bytového družstva a nabytím družstevního podílu, kdy jeho základním účelem je zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Družstevní podíl, se kterým je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu, se kterou se na bytovém trhu běžně obchoduje, a je vnímám jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek, a to i na cenové úrovni. Zánik účasti v bytovém družstvu bez právního nástupce, znamená ztrátu vlastnictví družstevního podílu, ten jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu získává bytové družstvo a může s ním volně nakládat. Může jej pronajmout jinému členovi, přijmout nového člena či byt (bytovou jednotku) prodat. S ohledem na výše popsaný důvod nabývání v bytových družstvech, by měl mít nabyvatel rozumnou míru jistoty, že investice, již do zajištění bydlení vložil, zůstane zachována. Na druhou stranu není rozumný důvod proto, proč by mělo družstvo na zániku účasti svého člena profitovat.

7. Při hodnocení spravedlivé výše vypořádacího podílu, nejde o hodnotu celého majetku družstva, ale o možnost bydlení, kterou výstupem z bytového družstva člen pozbývá. Výše vypořádacího podílu je tak porovnávána s (tržní) hodnotou bytové jednotky, se kterou je spojeno právo nájmu, přičemž každá bytová jednotka může mít jiné hodnoty a vypořádací podíl jednotlivých členů tak nebude spravedlivé vypočítat rovným dělením počtu členů.

8. V posuzované věci (na rozdíl od judikatury, na niž odkazují žalobci) je třeba zohlednit, že žalobci byli nebydlícími členy družstva, resp. s jejich družstevním podílem již nebylo spojeno právo nájmu bytu. Je zřejmé, že žalobci o hodnotu odpovídající tržní ceně bytu (svým vystoupením) ve prospěch družstva nepřišli. Naopak za kupní cenu (další členský vklad) v řádu několika stovek tisíc korun získali bytovou jednotku, kterou prodali za více než [částka]. Jestliže tedy bytová jednotka byla ve vlastnictví žalobců a jejich vystoupením z družstva z ní žalovaný neměl žádný užitek, nelze využívat korektivů spravedlivého uspořádání vztahujícího se k tržní hodnotě podílů v bytovém družstvu dovozených citovanou judikaturou. Zaplacený vypořádací podíl ve výši [částka] odpovídá čl. 35 bod 2 Stanov a s ohledem na převod bytové jednotky je třeba jeho výši považovat za spravedlivou. Z tohoto důvodu soud nepřistoupil k zadání znaleckého posudku a žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti rozsudku podali včasné odvolání oba žalobci. Rozsudek napadli v celém rozsahu. V úvodu podaného odvolání provedli rekapitulaci průběhu řízení. Jádrem sporné věci je zpochybnění výše vypořádacího podílu, když určení jeho výše odporuje znění obecně závazných právních předpisů a ustálené judikatuře. Důkazní situaci považují žalobci za zřejmou a oprávněnost žalobního nároku za prokázanou právě s ohledem na citovanou judikaturu. Žalobci se domáhají nároku přinejmenším na hodnotu podílu na majetku družstva ve výši 4,55 %, a to na jednotkách č. 632/2, 632/101, 632/102, 632/103, 632/104 a 632/105 v budově č.p. 632, postavené na parcela p. č. 581. Podle sdělených výsledků ocenění provedeného realitním specialistou činila hodnota podílu ke dni zániku členství žalobců v družstvu částku [částka], žalobci požadují zaplacení pouze částky [částka], když právě tuto částku ke dni podání žaloby považují za spravedlivé vypořádání. V této souvislosti opakovali, že soudu navrhli zadání zpracování znaleckého posudku k určení hodnoty jejich podílu na majetku družstva. V řízení podle žalobců byla prokázána snaha žalovaného diskriminovat žalobce a zvýhodnit ostatní členy družstva. Soud především opakovaně nereagoval na upozornění žalobců, že jeho předběžně vyslovený názor je objektivně nesprávný. Skutkový omyl soudu prvního stupně, že někteří členové družstva uspokojují své bytové potřeby prostřednictvím členství v družstvu vedl logicky k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Naopak žádný z členů družstva neuspokojoval ke dni vystoupení žalobců z družstva své bytové potřeby prostřednictvím svého členství v družstvu, žádný z členů neměl ke shodnému dni právo družstevního bytu, a tedy všichni členové družstva měli k tomuto dni objektivně stejná práva jako žalobci. Žalovaný je aktuálně spoluvlastníkem domu na adrese svého sídla a náleží mu vlastnické právo ke shora uvedených jednotkám. Tyto slouží jako zdroj příjmů žalovaného, žádný ze členů v nich nebydlí, resp. žádný způsobem neslouží, nemohou sloužit, k uspokojování bytových potřeb členů družstva, neboť tu všichni členové družstva uspokojují prostřednictvím bytové jednotky ve svém osobním vlastnictví, tzn. žádný z členů družstva nebyl a není bydlícím členem družstva. Družstvo od převodu družstevních bytů do osobního vlastnictví členů družstva slouží jen jako správce společného majetku členů družstva, tzn. zejména výše vymezených jednotek. V této souvislosti odkazují na spisové značky rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. V závěru podaného odvolání vytkli soudu i nesprávný procesní postup. Soud nevydal ve věci platební rozkaz a ani nevyzval k případnému odstranění vad žaloby. Nedal prostor ke smírnému řešení věci, ačkoli o něj strany žádali. Vyjma poučení podle § 119 o. s. ř. nebylo stranám poskytnuto žádné další poučení. Navrhli změnu napadeného rozsudku s uplatněním práva na náhradu nákladů řízení. Podáním ze dne 5. 8. 2025 žalobci ještě k projednávané věci doplnili odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1582/2024 a zdůraznili, že argumentaci v rozhodnutí uvedenou nelze aplikovat na danou věc, když Družstvo nemá již žádného člena, který by uspokojoval svou bydlící potřebu prostřednictvím členství v Družstvu. V řízení žalobci označené jednotky slouží jako zdroj příjmů žalovaného (jeho členů) a žádný z členů Družstva v nich nebydlí., tedy nemohou a neslouží k uspokojování bytových potřeb, kteréhokoli ze členů Družstva. Setrvali na odvolacím návrhu na změnu napadeného rozsudku ve prospěch žalobců s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení.

10. K odvolání žalobců se vyjádřil žalovaný, který navrhl potvrzení napadeného rozsudku. K meritu věci uvedl, že po celou dobu řízení nedošlo ze strany žalobců k pochopení institutu vypořádacího podílu. Podle žalovaného , dle jeho účetní evidence, ke spravedlivému vypořádání došlo ([částka]), a to zejména s ohledem na převod jednotky do vlastnictví žalobců (v souvislosti s převodní smlouvou k jednotce, kde je uvedeno, že účastníci smlouvy sjednali, že po provedení zápisu vlastnického práva k předmětu převodu do katastru nemovitostí odpovídá majetková účast kupujících v BD [adresa] výši základního členského vkladu ve výši [částka] a kupní cena jednotky je [částka], což odpovídá dalšímu členskému vkladu kupujících(žalobců) v Družstvu (žalovaný). K uvedenému žalovaný podotkl, že žalobci za splacený vklad do BD ve výši [částka], obdrželi bytovou jednotku v hodnotě cca 15 mil. Kč. Argumentace předmětnou judikaturou není na místě, když v projednávané věci došlo k faktickému vypořádání mezi BD a členy družstva převodem jednotky do vlastnictví člena družstva, proto nemůže být uvažováno o nespravedlivém vypořádání. Navíc v zákoně neexistuje právní opora pro výpočet spravedlivého vypořádání, jak je prezentován žalobci, a to určením podílu na celkovém majetku družstva. Pokud jde o tvrzenou nerovnost členů bytového družstva žalovaný uvedl, že by v jeho případě docházelo ke stejnému výpočtu vypořádacího podílu u všech členů bytového družstva. Výpočet vypořádacího podílu ze současné majetkové hodnoty družstva nemá jakoukoli oporu v zákoně (či stanovách BD) a je absolutně nelogický (pokud by mohlo být o něčem uvažováno, tak se mohla počítat hodnota vypořádacího podílu, ale nikoli spoluvlastnického podílu na ostatních jednotkách s ohledem na počet členů BD - toto však žalobci nenavrhovali). Žalobce navíc nikdo nenutil z družstva vystoupit. Vypořádací podíl ve výši [částka] byl vypočten v souladu se Stanovami a zákonem. Žalovaný poukázal i na snahu o smírné vyřešení věci před podáním žaloby. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a uplatnil právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci nařízeného jednání, a to včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobci byli členy Družstva (žalovaného) a v důsledku zániku členství žalobců, jim vznikl nárok na vypořádací podíl. Mezi účastníky není rovněž spor o to, že v důsledku zániku jejich členství v Družstvu činil vypořádací podíl výši splněných členských vkladů. Žádnou další splněnou vkladovou povinnost žalobci neztvrdili. Sporné tedy zůstává, zda žalobci, mají právo na vypořádací podíl stanovený vzhledem k majetku Družstva.

13. Soud prvního stupně nárok žalobců správně posoudil podle § 748 a 749 ZOK, podle kterých se přenechává způsob stanovení výše vypořádacího podílu stanovám družstva, avšak určuje jeho minimální výši, a to splněnou vkladovou povinností.

14. Tedy jediným sporným bodem mezi účastníky je stanovení výše vypořádacího podílu žalobců v souvislosti s ukončením členství žalobců v Družstvu, když toto zaniklo uplynutím lhůty tří měsíců ode dne písemného doručení oznámení o vystoupení, v dané věci se jedná o datum 20. 12. 2022.

15. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud byl vypořádací podíl vyplacen žalobcům ve výši [částka], byl vyplacen ve správné výši, tedy jeho výpočet odpovídá čl. 35 bodu 2 Stanov. Takto vypočtená výše vypořádacího podílu je odvozena od ocelkového nároku žalobců vůči Družstvu ve výši [částka] a skládá se základního členského vkladu ve výši [částka] a dalšího členského vkladu ve výši [částka]. S ohledem na kupní cenu ve výši [částka], byl žalobcům vyplacen vypořádací podíl ve výši [částka]. Takto vypočtený vypořádací podíl shledal soud prvního stupně vypočtený správně, odpovídající korektivu spravedlivého uspořádání vztahů mezi žalobci a žalovaným.

16. Žalobci naopak tvrdili, že vypořádací podíl by měl být stanoven s ohledem na skutečnou tržní hodnotu družstevního podílu bývalého člena Družstva ke dni zániku členství a měl by zahrnovat podíl na celkové hodnotě majetku Družstva.

17. Odvolací soud, ve shodě se závěrem soudu prvního stupně, názor žalobců nesdílí.

18. Soud prvního stupně správně připomněl, že základním účelem bytového družstva je zajištění bytových potřeb členů družstva. Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu, přičemž družstevní podíl je neomezeně převoditelný. Hlavním účelem nabytí družstevního podílu je zajištění bydlení.

19. Za zásadní je třeba považovat, a soud prvního stupně správně z takového zjištění také vycházel, že žalobci v okamžiku jejich vystoupení z Družstva (zánik členství ke dni 20. 12. 2020) byly nebydlícími členy družstva a podle smlouvy ze dne 12. 11. 2013 došlo k převodu bytové jednotky č. 632/12, včetně příslušného podílu na společných částech domu a pozemcích p. č. 851 a 582, v k. ú. [adresa], obec [adresa] z žalovaného jako prodávajícího na žalobce jako kupující za sjednanou kupní cenu za výši [částka]. Kupní cena odpovídala dalšímu členskému vkladu žalobců v žalovaném Družstvu a byla uhrazena zápočtem. Ujednáno bylo, že po provedení vkladu vlastnického práva podle převodní smlouvy bude majetková účast žalobců odpovídat pouze základnímu členskému vkladu ve výši [částka].

20. Po dosavadní judikatury se výše vypořádacího podílu od skutečné (tržní) hodnoty družstevního podílu odvozuje toliko u tzv. bydlících členů bytového družstva.

21. V projednávané věci, byly však žalobci již nebydlícími členy družstva a jejich bytová potřeba byla uspokojena převodem družstevního bytu do osobního vlastnictví. V řízení nebylo tvrzeno, že by žalobcům náleželo nájemní právo k jiné bytové jednotce či nebytovému prostoru. Členství žalobců zaniklo jejich vystoupením z Družstva a s družstevním podílem do okamžiku ukončení členství v družstvu byla spojena pouze práva a povinnosti, která se nevztahují ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru a přísluší každému členu družstva, tj, práva a povinnosti, která neslouží k zajištění bytové potřeby člena Družstva. Za takové situace zde není žádná hodnota, která by se měla promítnout do vypořádacího podílu v souvislosti s ukončením členství v Družstvu a vyplatilo-li Družstvo žalobcům vypořádací podíl podle čl. 35 bod 2 Stanov (který odpovídá znění § 748 ZOK), byl jeho postup správný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1582/2024 ze dne 27. 3. 2025).

22. Pokud žalobci mají za to, že jim měl být vyplacen vypořádací podíl přinejmenším v hodnotě podílu na majetku Družstva ve výši 4,55 %, a to na jednotkách č. 632/2, 632/101, 632/102, 632/103,632/104 a 632/105 v budově č. p. 632, postavené na parcele p. č., odvolací soud ve světle shora uvedeného tento názor nesdílí. Žalobci použitá judikatura na projednávanou věc nedopadá (rozhodnutí nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2711/2019 ze dne 22.6.2021 a sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 ze dne 22. 6. 2021, když vychází z odlišných skutkových okolností).

23. Pokud snad žalobci namítají, že soud prvního stupně nerozhodl ve věci platebním rozkazem a ani nevyzval žalobce k odstranění vad žaloby, odkazuje odvolací soud na § 172 odst. 1 o. s. ř., podle kterého může soud ve věci za podmínek tam stanovených rozhodnout takto ve zkráceném řízení, nejedná se ovšem o povinnost soudu. Stejně tak skutečnost, že soud prvního stupně takto procesně nepostupoval, nezakládá jeho povinnost vyzvat žalobce k odstranění případných vad žaloby.

24. Pokud se žalobci dovolávají prostoru pro smírné řešení věci, byl dán minimálně v době od rozhodnutí věci soudem prvního stupně do projednání odvolání žalobců odvolacím soudem a v neposlední řadě při jednání před soudem odvolacím.

25. Pokud jde o výtku žalobců, že jim nebylo poskytnuto (vyjma poučení podle § 119 o. s. ř.) žádné poučení o možnosti neunesení důkazního břemene, pak taková výtka není důvodná. Žaloba nebyla zamítnuta pro neunesení důkazního břemene, nýbrž proto, že po úplném dokazování nebyl jejich nárok shledán důvodným.

26. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno úspěšnému žalovanému, a naopak žalobcům byla uložena společná a nerozdílná povinnost k jejich náhradě. Jejich souhrnná částka ve výši [částka] je složena z mimosmluvní odměny za zastoupení žalovaného advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby po [částka] (vyjádření žalovaného k odvolání žalobců ze dne 21. 2. 2025, vyjádření žalovaného k doplnění odvolání žalobců ze dne 6. 5. 2025, účast na jednání odvolacího soudu dne 2. 9. 2025) určené z částky [částka] jako tarifní hodnoty podle § 9 ve spojením s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, 3 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka]. Žalovanému dále náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o rozsahu čtyř započatých půlhodin po [částka] a náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši [částka], s navýšením o 21 % daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř.