o vydání věci, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, č. j. 73 Cm 128/2018-148

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalovaného vydat žalobkyni jeden kus kmenové listinné akcie společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] ve formě na jméno a s nominální hodnotou 500 000 Kč a současně rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyně.

2. Podle žalobních tvrzení, jak žalobkyně uvedla v podané žalobě, je ona vlastníkem předmětné akcie a jako taková je i jedním z akcionářů společnosti [právnická osoba], když tuto akcii nabyla od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] & [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Uvedla i to, že ačkoliv byla společnost [právnická osoba], založena společností [právnická osoba], byla to společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], tedy advokátní kancelář, jejíž byla žalobkyně společnicí, kdo hradil peněžitý vklad do společnosti [právnická osoba]. Následně společnost [právnická osoba] předala všechny akcie společnosti [právnická osoba] společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] & [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to předávacím protokolem ze dne 19.2.2010 a ty byly následně převedeny na žalobkyni.

3. Žalovaný s nárokem nesouhlasil. Uvedl, že žalobkyně nebyla nikdy akcionářem společnosti [právnická osoba], když nikdy žádnou akcii této společnosti nevlastnila. Doplnil, že zjištění akcionářské struktury je současně předběžnou otázkou řešenou u soudu pod sp. zn. 81 Cm 10/2016.

4. Soud prvního stupně vedl dokazování v rozsahu, jak byl v průběhu řízení navržen. Současně sám ze zápisů v obchodním rejstříku zjistil, že společnost [právnická osoba] vznikla dne 18. 2. 2010, když byla před tím založena společností [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Při jejím založení činil základní kapitál společnosti [právnická osoba] částku 3 157 800 Kč a byl rozdělen na 10 kusů akcií na jméno v listinné podobě. Nyní je základní kapitál společnosti 22 000 000 Kč a je rozdělen na 44 kusů listinných akcií na jméno o jmenovité hodnotě 500 000 Kč. Od 20. 11. 2015 je jako jediný akcionář zapsán v obchodním rejstříku žalovaný.

5. Ze spisu se podávají okolnosti, které vyplynuly z řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 81 Cm 10/2016, v němž byl projednáván návrh žalobkyně na určení neplatnosti rozhodnutí žalovaného jako jediného akcionáře společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 12. 11. 2015. Jednou ze zásadních otázek řešenou v tomto řízení byl okruh akcionářů uvedené společnosti, tedy zda žalovaný byl akcionářem jediným. V uvedeném řízení bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] měla vždy pouze jediného akcionáře. Nejprve jím byla společnost [Anonymizováno] SE a následně žalovaný, na kterého tato společnost své akcie převedla. Proto po rozsáhlém dokazování usnesením ze dne 2. 9. 2020, č. j. 81 Cm 10/2016-657 Městský soud v Praze návrh žalobkyně na určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře zamítl. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, č. j. 14 Cmo 338/2020-854. Z dalšího soudem prvního stupně provedeného dokazování nevyplynula zjištění významná pro rozhodnutí v této věci.

6. Za prokázané vzal soud prvního stupně, že společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla založena v roce 2010 za prostředky advokátní kanceláře žalobkyně. Byl veden úvahou, že již z povahy tohoto úkonu není zřejmé, proč by advokátní kancelář žalobkyně tento úkon činila pro žalovaného, když k tomuto neexistuje žádné oficiální zmocnění ani žádný důkaz, který by prokazoval takový pokyn žalovaného. V této souvislosti soud poukázal na skutečnost, že tyto služby měly být žalovanému vyfakturovány až v roce 2016, tedy až 6 let po poskytnutí těchto právních služeb a tato pohledávka byla tedy promlčená. Navíc takové jednání ze strany žalovaného a bývalého menšinového společníka žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] se jevilo soudu jako účelové. Lze si jen stěží představit, že by žalovaný byl od počátku roku 2010 jediným vlastníkem společnosti [právnická osoba], ale až do listopadu 2015 by o tomto neexistovala jediná zmínka či důkaz. Naopak důkazy svědčí ve prospěch žalobkyně. Za prostředky její kanceláře byla společnost [právnická osoba] založena a tato zajišťovala realizaci projektu, který tvoří většinu majetku společnosti.

7. Pokud jde o kupní smlouvu ze dne 19. 2. 2010, které se žalovaný dovolává, soud ji posoudil jako absolutně neplatnou, když ve smlouvě absentují zákonem předepsané náležitosti (určení kupní ceny nebo mechanismu jejího určení). V této souvislosti kladl soud prvního stupně otázku, zda vůbec nenastaly účinky odstoupení od smlouvy, pokud šest let po jejím uzavření nebyla zaplacena kupní cena a jednalo by se tak o další důvod, proč se žalovaný nikdy nestal vlastníkem společnosti [právnická osoba]. Poukázal i na rozpor mezi prohlášením společnosti [právnická osoba] ze dne 17. 6. 2016, ze kterého se podává, že kupní cena za akcie nebyla ani v roce 2016 zaplacena, ačkoli podle kupní smlouvy měla být zaplacena v únoru 2010. Odkázáno bylo i na znalecký posudek znalce [tituly před jménem] Šugla a stanovisko Fakulty [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], když oba znalci dospěli k závěru, že žalovaný nebyl nikdy vlastníkem společnosti [právnická osoba]. Rozhodnuto proto bylo, jak shora uvedeno. Výrok o nákladech řízení odůvodnil podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný, který rozsudek napadl v celém rozsahu. V úvodu podaného odvolání rekapituloval průběh řízení od podání žaloby až po rozhodnutí věci napadeným rozsudkem. Shrnul odvolací důvody, jak jsou vymezeny § 205 a o. s. ř.Odkázal primárně na procesní podání ve věci učiněná (včetně řízení vedeného pod sp. zn. 81 10/2016). Nárok nadále neuznává. Žalobkyně nikdy nebyla a není majitelem žádné akcie společnosti [právnická osoba]. Rozhodnutí soudu je rozhodnutím překvapivým a věcně nesprávným. Vytkl nesprávné posouzení vlastnického práva k akciím Společnosti. Soud měl řešit pouze otázku vlastnictví k předmětu vydání, když žalobkyně se žalobou domáhá vydání kmenové listinné akcie č. 1 o nominální hodnotě 500 000 Kč emitovanou Společností, znějící na jméno žalobkyně. Žalobkyně tvrdí, že předmět vydání existuje, že vznikl výměnou za akcii na majitele, když údajně žalobkyně tuto výměnu sama provedla. O předmětu vydání žalobkyně tvrdí, že jí byl odcizen a že jej má v držení žalovaný. Žalobní petit a výrok rozsudku neobsahují konkrétní specifikaci, na jaké jméno je v řízení žalobkyní k vydání nárokovaná akcie vystavena. Pokud bylo vycházeno ze smlouvy o převodu akcií ze dne 19. 2. 2010 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a kopií akcií emitovaných Společností od jejího vzniku (prokazují, že akcie nebyly žalobkyní před datem 12. 11. 2015 změněny na jméno a nebyly žalobkyní ani vyměněny), soud se nedostatečně vypořádal s tímto důkazem, když sice kopie akcií provedl, ale nehodnotil. Kdyby tak učinil, tak by především zjistil, že akcie z poslední emise jsou označeny číselnou řadou 01-44, žádná akcie nemá č. 1. Provedeny k důkazu byly i smlouva o převodu akcií ze dne 19. 2. 2010, smlouvy o úpisu akcií uzavřené mezi [Anonymizováno] a žalovaným a [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v návaznosti na rozhodnutí valné hromady Společnosti konané dne 2. 3. 2011, proveden byl i předávací protokol mezi společností [právnická osoba] a advokátní kanceláří [Anonymizováno] [Anonymizováno] & [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Soud zcela pominul, že v řízení 81 Cm 10/2016 popřel [tituly před jménem] [Anonymizováno] autenticitu protokolu a zejména nevyhodnotil, že tato listina nikterak nezakládá vlastnické právo žalobkyně k akciím Společnosti. Závěr soudu o tom, že žalovaná je vlastníkem akcie č. 01 znějící na jméno žalovaného je nesprávný a nemá oporu v provedeném dokazování. Zcela irelevantní jsou pak úvahy soudu o tom, čí finanční prostředky byly použity na splacení základního kapitálu Společnosti. Pokud žalovaná tvrdí, že do Společnosti později vkládala finanční prostředky, nejedná se o tvrzení pravdivá. Uvedené dokládá i znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pokud jde o účast a hlasování na valné hromadě Společnosti dne 2. 3. 2011, kterého se účastnila žalobkyně jako akcionářka, soud pominul, že hlasovala se dvěma akciemi s pořadovými čísly 9 a 10 a [tituly před jménem] [Anonymizováno] s pořadovými čísly 1 až 8. Na valné hromadě dne 26.6.2014 hlasovala žalovaná se 14 akciemi Společnosti s pořadovými čísly 1 až 14. Z uvedeného dovozuje žalovaný, že žalobkyně hlasovala pokaždé s jinými akciemi a akcie si advokáti NJP rozdělovali podle potřeby tak, aby valná hromada byla usnášeníschopná a advokáti tam pouze vykonávali akcionářská práva žalovaného. Za nesprávný považuje závěr soudu o tom, že smlouva o převodu akcií ze dne 19. 10. 2010 je neplatná. Smlouva má potřebné náležitosti. Pokud je v rozhodnutí citován znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [adresa] [Anonymizováno] a právní stanoviska [Anonymizováno] v Plzni, nelze jejich závěry použít, když znalcům nepřísluší hodnotit právní otázky. Za podstatné považuje to, že soud nevedl řízení tak, aby učinil skutková zjištění ve vztahu k vlastnickému právu k akciím. Soud pouze uložil ve výroku rozsudku vydat akcii č.1, aniž by se jakkoli vypořádal s tím, zda jde o předmět vydání nebo o akcii č. 01 znějící na jméno žalovaného. Soud se vůbec nezabýval argumentací žalovaného ohledně otázky existence a držby předmětu vydání, a proto došel ke zcela nesprávným a nepřezkoumatelným závěrům. Za další vadu řízení považuje i to, že soud prvního stupně nepostupoval podle pokynů Vrchního soudu v Praze ohledně způsobu vedení dokazování. V průběhu řízení soud ani nenaznačil, že by otázku vlastnického práva k akciím Společnosti měl v úmyslu hodnotit jinak, než učinil soud v řízení 81 Cm 10/2016. Pakliže soud uvažoval o jiném hodnocení, na místě bylo poučení žalovaného podle § 118a o. s. ř. Závěrem podaného odvolání žalovaný shrnuje podstatu, kterou spatřuje v tom, že soud zatížil řízení zásadními vadami. Nesprávně vedl dokazování, nesprávně zjistil skutkový stav a nesprávně věc právně posoudil. Podle přesvědčení žalovaného soud řízení zatížil i dalšími procesními vadami. Ze skutkových tvrzení žalobkyně a zjištění soudu nelze přijmout závěr, že žalobkyně byla a je vlastníkem předmětu vydání nebo akcie Společnosti znějící na jméno žalovaného a nelze ani přijmout závěr, že předmět vydání existuje, natož, že jej má žalovaný v držení. Navrhl změnu napadeného rozsudku s uplatněním práva na náhradu nákladů řízení.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku s uplatněním práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Předně ve svém vyjádření uvedla vysvětlující přehled událostí kolem společnosti [právnická osoba]. Pokud jde o vyjádření k odvolání žalovaného, uvedla žalobkyně, že smlouva o převodu akcií Společnosti ze dne 19. 2. 2010 je neplatná, když je zatížena množstvím vad a jedná se o antidatovaný padělek. Setrvala na tvrzení o tom, že do Společnosti vkládala své finanční prostředky. Znalecké posudky a stanoviska v řízení provedená hodnotí jako správná a prokazující, že žalovaný nebyl nikdy vlastníkem Předmětu vydání. Za absurdní považuje tvrzení žalovaného, že se žalobkyně pokusila akcie Společnosti žádat zpět formou jejich umoření. Pokud jde o případné poučení podle § 118a o. s. ř., měl žalovaný mnoho možností, předložit důkazy k prokázání svých tvrzení. navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. OC

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

11. Z obsahu spisu se podává, že podanou žalobou se žalobkyně domáhá na žalovaném vydání jednoho kusu listinné kmenové akcie společnosti [právnická osoba] ve formě na jméno a s nominální hodnotou 500 000 Kč. Žalobkyně tvrdí zejména, že je fyzickou osobou a má ve svém majetku 1 kus kmenové akcie společnosti [právnická osoba] na jméno č. 1 s nominální hodnotou 500 000 Kč. Žalobkyně byla členem představenstva společnosti do 12.11.2015, kdy byla z této pozice neoprávněně odvolána (spor o neplatnost rozhodnutí jediného akcionáře jako člena představenstva byl veden Městským soudem v Praze pod spisovou značkou 81 Cm 10/2016). Tvrdila, že předmětná akcie ji byla odcizena. Taková skutečnost vyplývá z notářského zápisu NZ 70/2011, N 76/2011 ze dne 2.3.2011 sepsaného notářkou [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Základní kapitál společnosti [právnická osoba] byl složen advokátní kanceláří [Anonymizováno] [Anonymizováno] & [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., a to výlučně z prostředků společnosti. Následně byl k datu 19. 2. 2010 členem představenstva společnosti [právnická osoba] [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vytvořen duplicitní stav, byly jím vypracovány dvě smlouvy o předání stejného druhu a počtu akcií společnosti [právnická osoba]. Jednou z nich byla smlouva ze dne 19. 2. 2010 nazvaná předávací protokol akcií společnosti [právnická osoba] a na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] & [Anonymizováno] tak přešla vlastnická práva ke společnosti. Ke stejnému datu byla údajně uzavřena Smlouva o převodu akcií mezi společností [právnická osoba] jako převodcem (zastoupena [tituly před jménem] Jaškem) a fyzickou osobou [tituly před jménem] [adresa], kterou žalobkyně zpochybnila z více důvodů. V uvedené souvislosti odkázala na názor, který je obsahem znaleckého posudku č. 120/001/2017 [tituly před jménem] [adresa] [Anonymizováno].

12. Při posouzení věci v řízení vyšlo najevo a není sporné, že společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] vznikla 18. 2. 2010, poté co byla založena jediným zakladatelem - společností [právnická osoba]. Správně bylo zjištěno, že v okamžiku vzniku společnosti [právnická osoba] činil její základní kapitál 3 157 800 Kč a byl rozdělen do 10 akcií na jméno v listinné podobě o jmenovité hodnotě 315 780 Kč. V současnosti činí základní kapitál společnosti [právnická osoba] 22 000 000 Kč a je rozdělen do 44 kmenových akcií na jméno o jmenovité hodnotě 500 000 Kč.

13. Z řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 81 Cm 10/2016 se podává, že v něm byl projednáván návrh žalobkyně na určení neplatnosti rozhodnutí žalovaného jako jediného akcionáře společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 12. 11. 2015. Jednou ze zásadních otázek řešenou v tomto řízení byl okruh akcionářů uvedené společnosti, tedy zda žalovaný byl vskutku akcionářem jediným. V uvedeném řízení bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] měla vždy pouze jediného akcionáře. Nejprve jím byly společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] a následně žalovaný, na kterého tato společnost své akcie převedla. Proto po rozsáhlém dokazování usnesením ze dne 2. 9. 2020, č. j. 81 Cm 10/2016-657 Městský soud v Praze návrh žalobkyně na určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře zamítl. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, č. j. 14 Cmo 338/2020-854.

14. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval již rozsudkem ze dne 17. 5. 2022, č. j. 73 Cm 128/2018-73, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 5. 2023, č. j. 2 Cmo 33/2023-121. Důvodem pro zrušení rozsudku soudu byl zejména závěr odvolacího soudu o tom, že z rozsudku není patrno, že by soud postavil svoje rozhodnutí na jakékoliv návaznosti na usnesení Městského soudu v Praze ve věci spisové značky 81 Cm 10/2016 a potvrzující usnesení Vrchního soudu v Praze spisové značky 14 Cmo 338/2020. Vycházel pouze ze zjištění, která z těchto pravomocných rozhodnutí učinil ve spojení s okolnostmi, které převážně zjistil z veřejných rejstříků. Podle odvolacího soudu, jestliže tedy rozsudek nezaložil soud prvního stupně na závěrech, která byla učiněna v tomto řízení, přestože návrhy na dokazování listinami v této věci, se v rozhodující míře překrývají s listinami předloženými v tomto řízení, bylo na místě provést účastníky navržené důkazy, učinit z nich zjištění a tyto vyhodnotit.

15. Po zrušení věci odvolacím soudem, soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem. Vycházel jednak ze shora uvedených skutečností zjištěných z dostupných veřejných rejstříků a ze shodných tvrzení účastníků řízení. Pokud jde o řízení vedené u tamního soudu pod spisovou značkou 81 Cm 10/2016 uvedl, že předmětem tohoto řízení nebyla otázka vlastnictví akcií společnosti [právnická osoba] a ve výroku rozhodnutí, který je jediný pro soud závazný, tato otázka řešena není. Z tohoto dovodil, že soud není rozhodnutím soudu pod touto spisovou značkou vázán a tuto otázku je oprávněn či dokonce povinen si posoudit sám, což vyplývá pro další postup i ze zrušovacího usnesení Vrchního soudu v Praze pod spisovou značkou 2 Cmo 33/2023.

16. V návaznosti na uvedené soud vedl dokazování listinami (předávací listina akcií společnosti [právnická osoba] mezi společností [právnická osoba] jako převodcem a společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] & [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] jako nabyvatelem, listiny k projektu financování a přestavby bytového domu [adresa], výpis z účtu společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], vyúčtování a fakturaci této společnosti za právní služby související se založením společnosti [právnická osoba] v roce 2010, znalecký posudek [tituly před jménem] [adresa] [Anonymizováno] a stanovisko fakulty právnické [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno], veřejně dostupné notářské zápisy [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], smlouvy o úpisu akcií). Ostatní důkazy buď neprovedl, aniž o jejich neprovedení rozhodl nebo provedl, ale nehodnotil, když pouze odkázal na to, že nepřinesly do řízení žádná nová zjištění nad rámec důkazů již účastníky doložených a provedených.

17. Takový postup nepovažuje odvolací soud za správný. Předně opakovaně konstatuje, že ve věci Městského soudu v Praze spisové značky 81 Cm 10/2016 byla účastnicí řízení žalobkyně v této nyní projednávané věci a to jako navrhovatelka a společnost [právnická osoba] jako další účastník. Jestliže Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2020, č. j. 81 Cm 10/2016-657 zamítl návrh navrhovatelky, kterým se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného v této nyní projednávané věci jako jediného akcionáře zmíněné společnosti s tím, že ten nebyl jediným akcionářem, a že akcionářem společnosti je i navrhovatelka, musel před tím Městský soud v Praze prejudiciálně posoudit, zda skutečně navrhovatelka v rozhodné době byla také akcionářem společnosti a zda žalovaný skutečně jediným akcionářem nebyl. Je zřejmé, že Městský soud v Praze si tuto prejudiciální otázku vyřešil tak, že navrhovatelka, tedy v této věci žalovaná, akcionářem nebyla, jak vyjádřil v odůvodnění výše uvedeného usnesení. Jak zjistil odvolací soud, provedl k této prejudiciální otázce dokazování, které zahrnulo důkazy, jak je v této projednávané věci navrhovala žalobkyně. Provedl však ještě mnohem širší dokazování. Závěr o této prejudiciální otázce byl sice pro rozhodnutí v oné věci kardinálního významu, nicméně ve výroku zmíněného usnesení se pochopitelně neprojevil. Výrok řeší jen otázku ve zmíněné věci meritorní, to znamená, zda je anebo není namístě rozhodnutí žalovaného v této věci jako jediného akcionáře zrušit. V návaznosti na to, co zjistil k popsané prejudiciální otázce Městský soud v Praze, uzavřel, že žalovaný byl jediným akcionářem a že důvody pro zrušení jeho rozhodnutí dány nejsou a tedy návrh žalobkyně zamítl. Zamítnutí tohoto návrhu na zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2015 jako jediného akcionáře je také vlastním obsahem výše uvedeného usnesení Městského soudu v Praze.

18. Stejně postupoval i Vrchní soud v Praze ve věci spisové značky 14 Cmo 338/2020. Zhodnotil dokazování provedené Městským soudem v Praze, přezkoumal správnost jeho závěru ohledně prejudiciální otázky se závěrem, že si na tuto prejudiciální otázku Městský soud v Praze odpověděl správně. Proto také usnesením ze dne 7. 12. 2021, č. j. 14 Cmo 338/2020-854 usnesení Městského soudu v Praze potvrdil.

19. Pokud tedy z nyní přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně se podává, že není soud tímto rozhodnutím vázán, když předmětem řízení nebyla otázka vlastnictví akcií společnosti [právnická osoba] a ve výroku rozhodnutí, který je jediný pro soud závazný, tato otázka řešena není a tuto otázku je oprávněn či dokonce povinen si posoudit sám, což vyplývá pro další postup i ze zrušovacího usnesení Vrchního soudu v Praze pod spisovou značkou 2 Cmo 33/2023, nebyl závěr odvolacího soudu interpretován přesně. Odvolací soud sice konstatoval závaznost výroku příslušného soudu nikoli důvodů, pro které k výroku soud dospěl. Stejně tak posouzení prejudiciálních otázek není závazné ani pro soudy, účastníky či dokonce osoby třetí. Nicméně současně uvedl, že v takovém případě by soud na základě vlastního dokazování měl vytvořit natolik dostatečný skutkový základ, aby mohl jiné důvody, které jej vedly k opačnému závěru, spolehlivě odůvodnit.

20. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že soud nevycházel z usnesení Městského soudu v Praze ve věci spisové značky 81 Cm 10/2016 a navazující usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo uvedené usnesení Městského soudu v Praze potvrzeno. Vycházel pouze ze zjištění z dostupných veřejných rejstříků, shodných tvrzení účastníků ohledně založení společnosti [právnická osoba], a to do momentu tvrzené a předložené kupní smlouvy ze dne 19. 2. 2010, o které tvrdí žalovaný, že právě na jejím základě nabyl akcie společnosti [právnická osoba]. Pokud jde o důkazy, jak jsou zachyceny v odůvodnění rozsudku, jednalo se pouze o zlomek důkazních návrhů, jak byly v řízení postupně předkládány. Další provedené důkazy soud nehodnotil, případně neprovedl, aniž o nich rozhodl. Jednalo se o listinné důkazy a v neposlední řadě o navrhovaný protokol z jednání, kde je zachycen výslech [tituly před jménem] Vladimíra Jaška, stejně jako návrh na jeho výslech.

21. Provedené dokazování hodnotí odvolací soud jako neúplné s tím, že na jeho základě nelze věc přezkoumat a ani ve věci v odvolacím řízení rozhodnout. Rozsah dokazování, jak byl v řízení navržen a je i obsahem podaného odvolání, přesahuje rámce daný § 213 odst. 4 o. s. ř.a nelze proto sjednat nápravu v odvolacím řízení, jak navrhoval žalovaný v podaném odvolání. Odvolacímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušit a věc podle § 221 odst. 1, písm. a) o. s. ř. vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení bude soudem provedeno řádně důkazní řízení v intencích návrhů účastníků.

22. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 151 o. s. ř. v konečném rozhodnutí o věci.