o zaplacení 345 828 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. června 2021, č. j. 44 Cm 230/2009-1598, odvolání žalobce proti doplňujícímu usnesení téhož soudu ze dne 14. července 2021, č. j. 44 Cm 230/2009-1606 a odvolání žalobce proti usnesení téhož soudu ze dne 17. září 2021, č. j. 44 Cm 230/2009-1615 a odvolání žalovaného 2. proti usnesení téhož soudu ze dne 17. září 2021, č. j. 44 Cm 230/2009-1615

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu, kterou se žalobce (po připuštění změny žaloby při jednání soudu dne 8.6.2021) domáhal zaplacení částky 345 828 Kč s přísl. po žalovaných 1. a 2. nebo vydání pletacích přízí dodaných žalované 2. žalovaným 1., a to příze [Anonymizováno] v množství 783,6 kg, [Anonymizováno] v množství 122 kg, [Anonymizováno] v množství 8 kg, [Anonymizováno] v množství 66 kg, Katrin v množství 5 kg, [Anonymizováno] v množství 338 kg a [Anonymizováno] v množství 10 kg (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 1. na nákladech řízení částku 284 423 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a žalované 2. nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Doplňujícím usnesením rozhodl o uložení povinnosti žalobci zaplatit ČR na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení ve výši 4 563 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení.

3. Usnesením z 17.9.2021 rozhodl o opravě odůvodnění napadeného rozsudku tak, že z bodu 56 vypustil větu: „Úpadce ve vztahu k žalovanému disponoval zbožím, které neměl ve svém vlastnictví“.

4. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 6.8.2009 se [Anonymizováno]. jako správce konkursní podstaty úpadce [Anonymizováno]., IČ [IČO žalované B] (dále jen [Anonymizováno].) domáhal proti [Anonymizováno] zaplacení částky 345 828 Kč s příslušenstvím jako nezaplacené ceny za pletací příze dodané podle kupních smluv. Řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno a vedeno pod č. j. 57 Cm 83/2009.

5. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 13.10.2009 se obchodní společnost [Anonymizováno] domáhala proti [Anonymizováno] zaplacení částky 345 828 Kč s odůvodněním, že předmětné pletací příze náležely do vlastnictví společnosti [Anonymizováno], i když byly sepsány do soupisu majetkové podstaty úpadce [Anonymizováno], kam je zahrnul dřívější správce konkursní podstaty [Anonymizováno]. Žaloba směřovala také proti [Anonymizováno]., po kterém žalobce podle jejího petitu požadoval zaplacení náhrady nákladů řízení. Řízení o této žalobě bylo u soudu prvního stupně zahájeno a vedeno pod č. j. 44 Cm 230/2009.

6. Usnesením ze dne 18.5.2010, č. j. 44 Cm 230/2009-11, spojil soud prvního stupně věci shora uvedené ke společnému řízení s odůvodněním, že spolu skutkově souvisejí. Řízení o žalobách bylo u soudu prvního stupně nadále vedeno pod č. j. 44 Cm 230/2009.

7. Podáním z 12.9.2012 vzal žalobce svoji žalobu tehdy na zaplacení částky 345 828 Kč zpět, s tím, že žalovaná 2. pletací příze, jejichž zaplacení bylo předmětem řízení, žalobci vydala v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] z 10.9.2010, č. j. 42 Cm 91/2005-420 a usnesení Vrchního soudu v Praze z 22.12.2011, č. j. 13 Cmo 214/2010-463. S ohledem na nesouhlas žalovaného 1. se zpětvzetím bylo soudem prvního stupně rozhodnuto usnesením z 26.3.2013, že zpětvzetí návrhu není účinné. Ve vyjádření z 26.11.2012 žalovaná 2. potvrdila vydání přízí žalobci. Tvrzení o vydání přízí žalovanou 2. žalobce zopakoval v návaznosti na výzvu soudu prvního stupně k doplnění tvrzení obsaženou v usnesení z 29.3.2017, č. j. 44 Cm 230/2009-1259.

8. Rozsudkem ze dne 1.8.2013, č. j. 44 Cm 230/2009-798, soud prvního stupně zamítl žalobu společnosti [Anonymizováno]. proti [Anonymizováno]. a [Anonymizováno] o zaplacení částky 345 828 Kč (výrok I.) a žalobu žalobce [Anonymizováno]. proti [Anonymizováno] o zaplacení částky 345 828 Kč s příslušenstvím (výrok II.), rozhodl, že v řízení společnosti [Anonymizováno]. proti [tituly za jménem] a [Jméno advokáta B] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a v řízení [Anonymizováno]. proti [Anonymizováno] o zaplacení částky 345 828 Kč s příslušenstvím je [Anonymizováno]. povinen zaplatit [Anonymizováno] na náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce [Anonymizováno], advokáta, částku 81 938 Kč (výrok IV.). Soud prvního stupně dále uložil společnosti [Anonymizováno], [Anonymizováno]. a [Jméno advokáta B] povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Krajského soudu v [adresa] na náhradu nákladů řízení státu částku 4 563 Kč. Uvedený rozsudek byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21.1.2015, č. j. 2 Cmo 84/2014-935, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení se závěrem, že žaloba společnosti [Anonymizováno] vůči [Anonymizováno] jako žalovanému 1. je neurčitá a je proto třeba učinit úkony směřující k odstranění jejích vad postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. Soudu prvního stupně bylo dále vytčeno, že účastníkům řízení byla odňata možnost jednat před soudem, neboť rozsudek byl vyhlášen bez nařízení jednání. Odvolací soud rovněž konstatoval, že žaloba v projednávané věci není žalobou z hlavní intervence podle § 91a o. s. ř., neboť se nejedná o žalobu s nárokem na věc nebo právo, ale žalobu na plnění z právního vztahu.

9. Usnesením z 7.5.2015 č. j. 44 Cm 230/2009-1216 soud prvního stupně rozhodl, že se odmítá žaloba o zaplacení částky 345 828 Kč proti [Anonymizováno] (výrok I.) a že žalobce [Anonymizováno] je povinen zaplatit [Anonymizováno] k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení částku 197 155 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.). Toto usnesení bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 290/2015, z 20.9.2016 a vráceno soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně bylo uloženo žalobce řádně poučit o odstranění vad podání, a to formou usnesení, které musí obsahovat o poučení o tom, co je třeba doplnit a v jaké lhůtě a současné poučit o následcích nesplnění takové výzvy.

10. V návaznosti na výše uvedené zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu a v návaznosti na usnesení soudu prvního stupně z 29.3.2017, č. j. 44 Cm 230/2009-1259 žalobce svoji žalobu doplnil a zároveň změnil tak, jak byla změna připuštěna při jednání soudu prvního stupně dne 8.6.2021 ve znění, jak uvedeno v napadeném rozsudku.

11. Usnesením z 13.11.2019 (čl. 1461 spisu) bylo řízení o zaplacení částky 345 828 Kč, jehož se domáhal žalobce [Anonymizováno], správce konkursní podstaty úpadce [Anonymizováno] proti žalované [Anonymizováno] (pod č. j. 57 Cm 83/2009) vyloučeno k samostatnému projednání.

12. Žalovaný 1. tvrdil, že k úhradě ceny za dodané příze je legitimována žalovaná 2. Příze dodané žalované 2. byly v podniku úpadce vyrobeny po 16.9.2005. Příze vyrobil a dodal žalované 2. výlučně on.

13. Žalobce tvrdil, že v letech 2004 a 2005 pletací příze získal na základě kupní smlouvy od [Anonymizováno] výrobou za použití služeb úpadce a následně společnosti [Anonymizováno] Úpadce skončil prodej přízí v roce 2004, od 1.7.2004 úpadce vlastním jménem příze neprodával, ale vykonával pro žalobce mzdovou práci až do 31.5.2004, od 1.6.2005 po prodeji podniku úpadce vykonával pro žalobce mzdovou práci [Anonymizováno]

14. Žalovaná 2. potvrdila, že žalobci požadované příze vydala.

15. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané, že dne 1.6.2005 žalovaný 1. prodal smlouvou o prodeji podniku část podniku úpadce kupujícímu [Anonymizováno], od které, s ohledem na nezaplacení kupní ceny, k 16.9.2005 odstoupil. Přestože kupní smlouvou nedošlo k převodu zásob na kupujícího (jejichž součástí byly i ručně pletací příze) po odstoupení od smlouvy tyto zásoby sepsal do konkurzní podstaty, ačkoliv od prodeje části podniku do odstoupení příze nevyráběl, nenakupoval a jiným způsobem je nezískal. Mezi žalovaným 1., [Anonymizováno]., [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byla uzavřena dohoda o narovnání, která řešila v bodech 3.3, 3.4, 3.5 a 3.6 vzájemná sporná práva. Dohoda nabyla účinnosti splněním a teprve poté měly být věci uvedené v dohodě v konkurzní podstatě úpadce. Kromě jiného se nemohl žalobce nadále po žalovaném 1. domáhat dalších práv sjednaných v dohodě, žalobce se zavázal, že po nabytí účinnosti dohody nebude zahajovat další soudní spory proti žalovanému 1. Žalovaný 1. splnil povinnost vydat pletací příze až poté, kdy zaplatil peněžní náhradu za nevydané příze, tj. 7.11.2011, ačkoliv se zavázal vydat je do 17.2.2008. Do téhož dne se zavázal vyloučit z konkurzní podstaty technologii poločesané přádelny, což učinil až v roce 2010. Podle dohody splnil jen povinnost zaplatit žalobci část kauce ve výši 914 767,80 Kč, a to dne 20.12.2007. Byla také splněna povinnost zaplatit [Anonymizováno] a [Anonymizováno] částku ve výši 20 milionů Kč (27.3.2008). K zakončení procesu vydání technologie poločesané přádelny došlo až v roce 2012. Žalovaný 1. splnil povinnosti podle bodu 3.5 a 3.6 ve sjednané lhůtě, ale povinnosti sjednané v bodě 3.3 a 3.4 s prodlením. Povinnosti sjednané v dohodě, které byly podmínkou pro nabytí účinnosti dohody, tak nesplnil včas, což připustil. Zároveň zdůraznil, že je splnil nejpozději 7.11.2011, kdy poukázal žalobci finanční plnění za nevydané příze ve výši 1 581 992 Kč. Dohoda o narovnání proto nenabyla účinnosti a žalobci tak nezaniklo právo vést soudní spor i vůči žalovanému 1. Povinnost vydat pletací příze nebyla splněna včas. Výše uvedené vyplývá z rozsudku Krajského soudu v [adresa] č. j. 42 Cm 91/2005-420, z 10.9.2010, podle kterého ještě v době vyhlášení rozsudku nebyly pletací příze v celém rozsahu vydány. V řízení bylo prokázáno, že náhrada za nevydané příze byla poskytnuta až 7.11.2011, tj. více než tři roky po uplynutí sjednané doby vydání. Na takovém závěru nic nemění skutečnost, že příze byly uloženy na základě smlouvy o uložení věci z 5.3.2007 u [Anonymizováno] a tato společnost byla žádána o jejich vydání. Dále bylo prokázáno, že úpadce od roku 2004 nevyráběl žádnou přízi, pokud produkoval přízi svou vlastní činností, tak jako mzdovou práci pro žalobce. Od 1.7.2004 do 1.6.2005 úpadce vyráběl pletací přízi pro žalobce, výrobky skladoval ve svém sklad a přízi vydával jen žalobci. Žalovaný 1. sepsal pletací příze do konkurzní podstaty 7.10.2005 v množství, které navazovalo na údaje uvedené v obratové soupisce žalobce, ačkoliv v konkurzním řízení nebyly žádné příze vyráběny a nebyly vyráběny ani před prodejem části podniku. Předmětem prodeje části podniku nebyly žádné zásoby. V roce 2005 úpadci žádné pletací příze nepatřily, vše, co vyráběl, zpracovával pro žalobce a za provedenou práci mu byla poskytnuta úplata.

16. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky sjednané v dohodě o narovnání, měl žalobce právo vést řízení o zaplacení částky 348 828 Kč v době podání žaloby. S ohledem na skutečnost, že došlo ke změně žaloby, kde se žalobce domáhal zaplacení žalované částky nebo vydání specifikovaných přízí, a s ohledem na shodné tvrzení žalobce a žalované 2., že k jejich vydání došlo, byla žaloba zamítnuta.

17. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 1. bylo rozhodnuto podle § 142 o. s. ř., kdy úspěšnému žalovanému 1. byla přiznána náhrada nákladů za jeho právní zastoupení, jejichž výše byla specifikována v bodě 59 odůvodnění napadeného rozsudku.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2. se náhrady nákladů řízení vzdala, bylo rozhodnuto mezi ní a žalobcem tak, že se žalované 2. náhrada nákladů řízení nepřiznává.

19. Ve včas podaném odvolání žalobce navrhl změnu rozhodnutí tak, že řízení bude s ohledem na dobrovolné plnění žalované 2. zastaveno a žádnému z účastníků nebude přiznána náhrada nákladů řízení, event. navrhl žalobě vyhovět, nebo věc zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Setrval na tom, že pletací příze dodané žalované 2. jsou jeho vlastnictvím. Bývalý správce konkurzní podstaty uznal, že v době jeho působení ve funkci došlo k úbytku zásob ručně pletacích přízí. Poukázal na průběh řízení před soudem prvního stupně z hlediska procesního. Zdůraznil, že s ohledem na vydání přízí vzal žalobu zpět, když k návrhu žalovaného 1. bylo rozhodnuto o neúčinnosti zpětvzetí, neboť trval na to, že je vlastníkem přízí na základě uzavřené dohody o narovnání. Účastníkem této dohody nebyla žalovaná 2., dohoda tak nemůže být vůči ní účinná. Poukázal rovněž na to, že žalobce navrhl dne 8.6.2021 zastavení řízení pro plnění žalovanými, žalovaní ničeho proti tomu nenamítali a soud rozhodl o něčem jiném. V odvolání do doplňujícího usnesení navrhl nepřiznat ČR náhradu nákladů řízení, event. tuto povinnost uložit žalovanému 1. V odvolání do usnesení o opravě odůvodnění navrhl rozhodnout tak, že se tomuto návrhu nevyhovuje. Z rozhodnutí není zřejmé, z jakých důvodů soud z odůvodnění napadeného rozsudku vypustil jím citovanou větu. Není zřejmé, z čeho dospěl k závěru, že předmětná věta nemá podklad ve zjištění skutkového stavu. Naopak jde o závěr, který byl učiněn ze zjištěného skutkového stavu. V doplňujícím vyjádření zrekapituloval, že vlastnictví přízí bylo prokázáno ve vylučovací žalobě vedené u Krajského soudu v [adresa] pod č. j. 42 Cm 91/2005, tak v řízení vedeném u Okresního soudu ve [adresa] pod č. j. 7 C 185/2007, tak vyplývá z rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 96 ICm 506/2012 z 30.10.2017.

20. V odvolání žalované 2. proti usnesení o opravě odůvodnění tato navrhla odvoláním napadené usnesení zrušit, resp. změnit tak, že se návrhu žalovaného 1. na opravu odůvodnění nevyhovuje, neboť pro ni nebyly splněny zákonné podmínky. Z odůvodnění není jasné, z jakého důvodu došlo k vypuštění zmíněné věty bodu 56 odůvodnění. Soud neuvedl, na základě čeho, dospěl k závěru, že předmětná věta nemá podklad ve zjištěném skutkovém stavu. Podle ní se jedná o závěr, který byl učiněn ze zjištěného skutkového stavu. Opravu odůvodnění rozsudku je však podle § 165 odst. 1 o. s. ř. možné provést, pokud nemá podklad ve zjištění skutkového stavu. V dané věci se však jedná o právní závěr, který soud učinil ze zjištěného skutkového stavu. Soud totiž zjistil, že žalobce nabyl do vlastnictví pletací příze, které byly v září 2005 sepsány do konkurzní podstaty úpadce [Anonymizováno] Z prokázaných skutečností soud uzavřel, že úpadci v roce 2005 žádné pletací příze nepatřily, vše, co vyráběl, zpracovával pro žalobce a za provedenou práci mu byla poskytnuta úplata. Na základě těchto prokázaných skutečností pak soud učinil dílčí právní závěr, že úpadce ve vztahu k žalované 2. disponoval zbožím, které neměl ve svém vlastnictví. Soud nemůže dodatečně měnit jím v rozsudku učiněné závěry, nejsou tak dány předpoklady pro provedení opravy.

21. Žalovaný 1. navrhl napadený rozsudek a usnesení z 14.7.2021 potvrdit pro jejich správnost a žádal o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Nesouhlasí s tím, že by z usnesení nebylo zřejmé, z jakých důvodů došlo k vypuštění bodu 56 napadeného rozsudku, když je třeba vycházet z bodů 2., 4., 6. odůvodnění. Z obsahu odůvodnění je zřejmé, že soud prvního stupně se bude vlastnickým právem žalovaného 1. k přízím zabývat v souvisejícím řízení č. j. 57 Cm 83/2009. Oprava odůvodnění je možná, neboť jsou splněny zákonné podmínky. Žalobce neprokázal své vlastnické právo k pletacím přízím dodaným žalovaným 1. žalované 2. Žaloba a navazující vyjádření žalobce absentují relevantní tvrzení a důkazy k prokázané tvrzeného vlastnického práva žalobce. Nedostatek vylíčení rozhodných skutečností nelze nahrazovat odkazem na listiny. Předmětné věci jsou věci individuálně určené, nejedná se o věc hromadnou, a proto je třeba je řádně identifikovat. Nepostačí je identifikovat datem výroby od roku 2004 do září 2005, jak žalobce učinil i v řízení o vylučovací žalobě. Vlastnické právo žalobce k přízím nelze dovozovat ani z rozsudku Vrchního soudu v Praze z 30.10.2017, č. j. 104 VSPH 538/2017-220 v řízení vedeném z titulu lepšího práva vedené vůči společnosti [Anonymizováno], neboť toto řízení bylo vedené o jiné příze, než které jsou předmětem projednávané věci. Nelze ho rovněž dovozovat z rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. 7 C 185/2007 a navazujícího rozsudku Krajského soudu v [adresa] z 13.11.2018. Žalovaný 1. namítá, že příze, jejichž vydání, resp. zaplacení za jejich dodání, je předmětem tohoto řízení byly vyrobeny v podniku úpadce po 16.9.2005, kdy původní správce odstoupil od smlouvy o prodeji podniku z 1.6.2005 se společností [Anonymizováno] a postupně obnovil výrobní činnost úpadce. V době od 16.9.2005 do 31.1.2007 disponoval žalovaný 1. surovinou potřebnou k výrobě přízí. Vlastnické právo žalobce nelze dovozovat ani z podaného vysvětlení původního SKP, který uznal, že za jeho působení došlo k úbytku ručně pletacích přízí, resp. z odborného posudku znalce [Anonymizováno] z 22.1.2007. Tvrzení žalobce, že pletací příze dodané žalované 2. nemohl úpadce vyrobit v lednu-dubnu 2006 z česance dodaného úpadci až následně, a že není možné z bílého česance OPTIC následně vyrobit barevné příze, a že barevné příze se vyrábí z barevného česance, jsou zkreslená a zavádějící. Z dodacích listů vyplývá, že dodávky přízí žalované 2. se uskutečnily v průběhu října-prosince 2006. To podporují i další listinné důkazy založené ve spise. Nadto navrhl důkaz výslechem svědka [Anonymizováno], který je s výrobním procesem pletacích přízí včetně období po 13.9.2005 obeznámen. Žalobce není ve sporu aktivně věcně legitimován, neboť smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou s [Anonymizováno]. z 19.3.2017 postoupila nárok na zaplacení náhrady za příze na tuto společnost. Důvodem nesouhlasu se zpětvzetím žaloby byl koordinovaný postup žalobce a žalované 2., jehož cílem je vyhnout se úhradě ve prospěch žalovaného 1., zájmem žalobce bylo odvrátit rozhodnutí ve věci samé. Zájmem žalovaného 1. bylo totiž najisto postavit soudním rozhodnutím závěr o vlastnictví přízí, potažmo závěr soudu o splnění dohody o narovnání z 19.12.2007, příp. závěr o právních účincích této dohody. Neobstojí tvrzení žalobce, že žalovaný 1. zpeněžoval příze v rozporu s § 27 odst. 2 ZKV a takový prodej je neplatný, neboť k prodeji mimo dražbu nebyl dán souhlas konkurzního soudu. Neobstojí ani tvrzení žalobce, že prodej přízí je absolutně neplatný pro porušení § 19 odst. 3 ZKV. V řízení bylo prokázáno, že úpadce se žalovanou 2. dlouhodobě obchodoval, že od úpadce objednal a převzal příze i v roce 2006, nereklamoval je a nezaplatil je. Tato pohledávka je pak sepsána do konkurzní podstaty úpadce.

22. Žalovaná 2. navrhla vyhovět odvolání žalobce a napadený rozsudek změnit tak, že řízení bude zastaveno a žádnému z účastníků nebude přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že žalovanému 1. nesvědčí právo na zaplacení žalované částky, neboť žalobce prokázal vlastnické právo k předmětným pletacím přízím. Žalovaný 1. prodával majetek třetí osoby pod vylučovací žalobou a takový prodej je podle § 19 odst. 3 ZKV neplatný. V soupisu konkurzní podstaty se pletací příze nenachází. Žalovaný 1. prodával majetek, který byl zajištěn ve prospěch odděleného věřitele, přímým prodejem, a takový prodej je podle § 27 odst. 5 ZKV neplatný. Vzhledem k převoditelnosti vlastnického práva naskladněním, jak vyplývá ze zástavní smlouvy z 24.6.2002, se v tomto případě nejednalo o majetek úpadce, ale o majetek patřící [Anonymizováno]

23. Odvolací soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a neshledal důvody pro jejich změnu nebo zrušení (§ 219a, § 220 o. s. ř.). Vyšel přitom ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a závěrů soudu prvního stupně na základě nich přijatých.

24. Usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 41/2022, 2 Cmo 42/2022, 2 Cmo 43/2022-1681 z 14.11.2022, které nabylo právní moci dne 28.11.2022, bylo vyhověno návrhu na procesní nástupnictví na straně žalobce tak, že do řízení vstoupila [Anonymizováno], [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], dále jen žalobce.

25. Odvolací soud rekapituluje, že předmětem řízení je (poté, kdy usnesením soudu prvního stupně z 13.11.2019, č. j. 44 Cm 230/2009-1461 byl vyloučen k samostatnému řízení nárok vedený u soudu prvního stupně původně pod č. j. 57 Cm 83/2009, a poté, kdy byla naposledy připuštěna změna žaloby při jednání soudu prvního stupně dne 8.6.2021) nárok na zaplacení částky 345 828 Kč s příslušenstvím žalovanými 1., 2. nebo vydání přízí specifikovaných ve výroku napadeného rozsudku, jak byly již žalovanou 2. vydány dne 31.8.2012.

26. S ohledem na závěry níže uvedené, odvolací soud neopakoval dokazování, jak žalobcem navrženo v jeho podání z 3.9.2023.

27. Mezi žalobcem (resp. jeho právním předchůdcem) a žalovanou 2. bylo nesporným, že žalovaná 2. mu příze dne 31.8.2012 vydala. Ostatně to bylo také důvodem pro zpětvzetí žaloby podáním na čl. 680 spisu, o jehož neúčinnosti zpětvzetí bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně z 26.3.2013 (čl. 763 spisu), které nabylo právní moci dne 24.4.2013.

28. Pokud předmětem žaloby bylo zaplacení za dodávku specifikované pletací příze a ta byla žalobci žalovanou 2. vydána, pak žalobou na zaplacení nelze uložit povinnost zaplatit kupní cenu dodané příze, a to ani ve vztahu k žalovanému 1., ve vztahu k němuž nebylo ani řádně tvrzeno, z jakého titulu by měl cenu zboží hradit. Nelze ani uložit povinnost vydat předmětné zboží, když k jeho faktickému vrácení již došlo. Vydáním přízí fakticky předmět sporu odpadl.

29. Vzhledem k tomu, že příze byla již žalobci vydána, není třeba se ani v tomto řízení zabývat otázkou jejího vlastnictví. Ta bude ostatně předmětem řízení vedeného u soudu prvního stupně pod č. j. 57 Cm 83/2009, kde se zaplacení dodávky přízí domáhá žalovaný 1. (při současném tvrzení, že je jejich vlastníkem), jak předeslal soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí.

30. Pokud se žalobce domáhal změny napadeného rozsudku tak, že řízení bude zastaveno, při současném tvrzení, že došlo ke zpětvzetí žaloby při jednání soudu prvního stupně z 8.6.2021, pak z obsahu protokolu ze zmiňovaného jednání nevyplývá, že by k takovému úkonu z jeho strany došlo. Možnost zpětvzetí žaloby je pouze zmiňována v jeho závěrečném návrhu v souvislosti s návrhem na možné smírné vyřízení celé věci.

31. Z důvodů výše uvedených odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, kdy v řízení úspěšný žalovaný 1. má nárok na náhradu nákladů vynaložených za řízení před soudem prvního stupně a dosavadních odvolacích řízeních ve výši, jak uvedena v bodě 59 odůvodnění napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2. náhradu nákladů řízení nepožadovala, bylo soudem prvního stupně rozhodnuto správně, že se jí náhrada nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

32. Vzhledem k tomu, že v napadeném rozsudku nebylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu ke státu, pak soud prvního stupně postupoval správně, kdy doplňujícím usnesením vydaným podle § 166 o. s. ř. rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o uložení povinnosti žalobci, který nebyl v řízení úspěšný o zaplacení nákladů řízení, které vznikly vyplaceným svědečným, jak specifikováno v prvním odstavci napadeného usnesení. Odvolací soud proto napadené usnesení pro jeho věcnou správnost potvrdil.

33. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně konstatoval, že se vlastnictvím přízí, jejichž zaplacení, resp. vydání bylo předmětem řízení, nezabýval s ohledem na skutečnost, že již tyto byly vydány, pak závěr vyslovený v bodě 56 napadeného rozsudku o absenci vlastnictví přízí úpadcem nemá oporu ve zjištění skutkového stavu a soud postupoval správně, pokud provedl opravu odůvodnění napadeného rozsudku způsobem uvedeným ve výroku usnesení z 17.9.2021. Odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení žalovaného 1. sestávají z dvou úkonů právní služby po 9 700 Kč (za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 6.9.2023, vše podle § 11 odst. 1, písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovné ve výši 1 872 Kč (240 km/osobní automobil [Anonymizováno]/ prům. spotřeba nafty 5,9 l/ 100 km/ 44,10 Kč/ 1 litr/5,20 Kč/1 km, tj. 7,80 Kč/ 1 km), náhrada za ztrátu času za šest půl hodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21% DPH 4 719 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

35. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2. se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala, bylo ve vztahu k ní rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.