o zrušení rozhodčího nálezu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2022, č. j. 10 Cm 8/2021-103

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 30. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu ze dne 28. 6. 2021, č. j. Rsp 45/20 vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky z důvodů uvedených v § 31 písm. e), f) a g) zákona o rozhodčím řízení č. 216/94 Sb. (dále jen ZRŘ), kterým byla žalobkyně zavázána k zaplacení částky ve výši 1 135 957,68 Kč s příslušenstvím žalovanému na základě smluv o postoupení pohledávky a to za plnění dle smlouvy o skladování.

2. Napadeným rozsudkem ve výroku I. zamítl soud prvního stupně návrh žalobkyně na zrušení rozhodčího nálezu ze dne 28. 6. 2021, č. j. Rsp 45/20 vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a ve výroku II. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 712 Kč. Soud ve svém odůvodnění zejména uvedl, že v rozhodčím řízení byly provedeny veškeré žalobkyní navržené důkazy, byla jí doručena veškerá podání s tím, že některé důkazy byly provedeny mimo jednání s tím, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla podána ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení. Soud se zejména zabýval tím, zda jsou shledány důvody pro jeho zrušení dle § 31 písm. e), f) a g) ZRŘ.

3. Dle § 31 písm. e) ZRŘ soud zruší rozhodčí nález, jestliže straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat. Soud prvního stupně nedovodil žádné procesní pochybení na straně rozhodčího soudu. Žalobkyni byla doručena ze strany rozhodčího soudu veškerá podání, soud provedl veškeré žalobkyní navržené důkazy. Žalobkyně se zúčastnila nařízeného jednání, na kterém se jí dostalo poučení dle § 118a o. s. ř. Současně rozhodčí soud rozhodl o návrzích žalobkyně ohledně započtení pohledávky a o návrhu na přerušení řízení. Soudu prvního stupně však nepřísluší přezkum právního posouzení věci rozhodčím soudem včetně jeho rozhodnutí o návrhu na přerušení řízení a o námitce započtení. Žalobkyni byla poskytnuta možnost se ke všem návrhům vyjádřit, účastnit se jednání a formulovat závěrečný návrh. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně nedovodil důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) ZRŘ.

4. Dle § 31 písm. f) ZRŘ soud zruší rozhodčí nález, jestliže odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému nebo nedovolenému. Z obsahu rozhodčího spisu soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni byla stanovena povinnost k úhradě peněžitého plnění, které zcela odpovídá žalované částce, přičemž se nejedná o plnění nemožné ani nezákonné. Pokud snad došlo k procesnímu pochybení v předcházejícím řízení v souvislosti s postupní smlouvou, o jejíž účinnosti má žalobkyně pochybnosti, pak dané ust. § 31 písm. f) ZRŘ na takové situace nepamatuje. Soud prvního stupně proto i při tomto posouzení neshledal důvod pro zrušení rozhodčího nálezu.

5. Dle § 31 písm. g) ZRŘ soud zruší rozhodčí nález, jestliže se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení. V této souvislosti soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které nemohla použít, nebo které nemohly být provedeny dle § 228 odst. 1 o. s. ř. pro účely obnovy řízení. Žalobkyně pouze odkázala na svůj návrh týkající se přerušení řízení, kdy případně v budoucnu by takové důvody mohly nastat. Soud proto neshledal naplnění zákonných důvodů, pro které lze žádat obnovu řízení.

6. Nad rámec výše uvedeného soud prvního stupně opětovně rozhodl o návrhu žalobkyně na přerušení řízení, který zamítl, neboť neshledal důvody pro takový postup. Soud rovněž posoudil, zda nejsou naplněny další zákonné důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. a), b), c) a d) ZRŘ a nedovodil splnění žádného důvodu pro takový postup.

7. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně písemným podáním ze dne 2. 1. 2023, které doplnila dne 6. 2. 2023, ve kterém navrhla jeho změnu a vyhovění návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Žalobkyně zejména uvedla, že v případě daného rozhodčího nálezu se jednalo o tzv. „překvapivé rozhodnutí“ se zanedbáním poučovací povinnosti soudu a porušením zásady rovnosti stran sporu a spravedlivého procesu, aniž rozhodčí soud účastníky sporu seznámil se svým předběžným právním názorem. Soud se ve svém nálezu zejména nevypořádal s důkazy a žalobními tvrzeními žalobkyně, čímž se dopustil procesních pochybení. Účelem podaného návrhu ze strany žalobkyně nebyla kritika skutkových zjištění a právní kvalifikace, ke kterým dospěl rozhodčí soud, včetně přezkumu meritorního rozhodnutí. Rozhodčí soud dostatečně neposoudil vztah mezi původním věřitelem a žalovaným, na které je třeba nahlížet jako na osoby blízké včetně posouzení případného úmyslu zkrátit věřitele. Žalobkyně má za to, že se jí dostalo ze strany rozhodčího soudu pouze formálního poučení dle § 118a o. s. ř., aniž sdělil, že nemá za prokázaný úpadek dlužníka. Zejména vzhledem k tomu, že rozhodčí řízení je jednoinstanční, je třeba, aby vydané rozhodnutí bylo předvídatelné. Žalovaný nedoložil žádný důkaz o tom, že společnost [právnická osoba] poskytla žalobkyni plnění, která měla uzavřenou smlouvu o skladování se společností [Anonymizováno]. Právní předchůdce žalovaného jednal v rozporu s dobrými mravy, když neposkytl žalobkyni informaci o zpětném postoupení pohledávek, v rámci probíhající likvidace neuspokojil pohledávky žalobkyně a tvrzenou pohledávku nezapočetl vůči stávajícím pohledávkám. Z tohoto důvodu s odkazem na § 580 o. z. žalobkyně považuje takové jednání právního předchůdce žalovaného za neplatné. Soud prvního stupně pochybil, když nevyhověl návrhu žalobkyně na přerušení řízení dle § 109 odst. 1 písm. b), případně § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. s tím, že řízení o neúčinnosti smlouvy má dopad na řízení o rozhodčí žalobě.

8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 6. 3. 2023 k odvolání žalobkyně zejména uvedl, že žalobkyně se snaží prolomit pravomoc rozhodčího soudu a neomezuje se pouze na procesní stránku věci a zasahuje do věci samé a to do výsledku sporu jako takového. V řízení před soudem prvního stupně však netvrdila žádnou procesní chybu, v tomto směru soud prvního stupně neměl ani co posoudit. Žalovaný má za to, že rozhodčí soud svou poučovací povinnost nadmíru splnil a vydané rozhodnutí bylo možno považovat za předvídatelné. Žalobkyni byla rozhodčím soudem dána možnost věc projednat v zákonném a to v nadprůměrném rozsahu, celé řízení i samotný nález je prostý jakýchkoli procesních vad, přičemž žalobkyně nevytkla žádné konkrétní pochybení v postupu soudu. Žalobkyně přitom po celé řízení měnila svá tvrzení, z jakého důvodu neuhradila nájemné z platné smlouvy.

9. Žalobkyně v písemném podání ze dne 25. 4. 2023 opětovně navrhla přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu probíhajícího řízení o určení neúčinnosti postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba]. v likvidaci a žalovaným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 204 ICm 1033/2021 s tím, že tento úkon učinila společnost [právnická osoba]. v likvidaci již v úpadku, za který neobdržela přiměřené protiplnění.

10. Žalobkyně v písemném podání ze dne 15. 5. 2023 zopakovala výhrady proti postupu rozhodčího soudu zejména při nesplnění poučovací povinnosti a vydání „překvapivého rozhodnutí“, který uložil žalobkyni povinnost k zaplacení smluvní pokuty z určité částky do zaplacení (obdobně jako u úroků z prodlení), což považuje za nepřípustné.

11. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 6. 2023 doplnil, že povinnost uloženou žalobkyni k zaplacení smluvní pokuty nepovažuje za nemožnou ani nepovolenou a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2675/2007, přičemž tyto závěry byly potvrzeny vyššími soudy i v jiných řízeních. Dále uvedl, že předmětem daného řízení může být pouze posouzení procesní a nikoli věcné stránky.

12. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

13. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně opírá svou žalobu ohledně zrušení rozhodčího nálezu o důvod uvedený v § 31 písm. e) ZRŘ, to znamená, že jí nebyla rozhodčím soudem poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, dále o důvod uvedený v § 31 písm. f) ZRŘ, to znamená, že rozhodčí nález odsuzuje žalobkyni k plnění, které nebylo oprávněným žádané, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému nebo nedovolenému, a konečně o důvod uvedený v § 31 písm. g) ZRŘ, tedy že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení s tím, že předmětem rozhodčího řízení bylo zaplacení částky 1 135 957,68 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou.

14. K tvrzení žalobkyně, že jí nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat (§ 31 písm. e) ZRŘ) je třeba uvést, z obsahu Rozhodčího nálezu Rsp 20/45 ze dne 28. 6. 2021 i ze samotného spisu č. j. 45/20 rozhodčího soudu plyne, že rozhodčí řízení bylo zahájeno na základě návrhu žalovaného doručeného rozhodčímu soudu dne 30. 1. 2020. Soudu prvního stupně nelze vytknout žádné pochybení, pokud dospěl k závěru, že žalobkyni byla v rámci celého rozhodčího řízení dána možnost věc před rozhodci projednat. Žalobkyní nebylo tvrzeno ani osvědčeno, že by žalované bylo soudem poskytnuto více procesních práv než žalobkyni, která byla oprávněna se vyjádřit k veškerým návrhům protistrany a účastnit se nařízených jednání. Žalobkyni se dostalo od soudu náležitého poučení dle § 118a o. s. ř. a vydání rozhodčího nálezu dne 28. 6. 2021 po 17 měsících od jeho zahájení nelze označit za překvapivé, když rozhodčí soud svým usnesením ze dne 9. 4. 2021 opětovně vyzval účastníky k předložení závěrečných návrhů a žalobkyně jej předložila v písemném podání ze dne 26. 4. 2021. S vědomím toho, že rozhodčí řízení má být neformální a hospodárné a ze své povahy odlišné od soudního řízení, tak samotná délka celého řízení a četnost písemných podání ze strany jeho účastníků sama o sobě vypovídá o aktivitě stran sporu. Rozhodčí soud provedl veškeré navržené důkazy, případně o nich rozhodl, rovněž tak rozhodl o návrhu žalobkyně na přerušení řízení a návrhu na započtení pohledávky. Za situace, kdy rozhodčí soud ve svém usnesení RsP 45/20 ze dne 9. 4. 2021 nevyhověl návrhu žalobkyně a řízení za podmínek § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nepřerušil, shrnul písemná vyjádření účastníků, v bodě 26. uvedl, že projednávání sporu je možné ukončit, neboť strany nenavrhly další důkazy s tím, že navržené důkazy byly provedeny a věc je dostatečně projednána a strany vyzval k předložení závěrečných návrhů, což obě učinily dnem 26. 4. 2021, nelze postup rozhodčího soudu označit za nepředvídatelný a vydání rozhodčího nálezu dne 28. 6. 2021 za překvapivé. Ve shodě se soudem prvního stupně proto odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla zkrácena na svých právech a po celé řízení jí byla poskytnuta možnost věc před rozhodčím soudem projednat.

15. Ohledně tvrzení žalobkyně, že byla odsouzena k plnění, jež nebylo žalovaným žádáno nebo k plnění podle tuzemského práva nemožného nebo nedovoleného (§ 31 písm. f) ZSŘ) je třeba rovněž ve shodě se soudem prvního stupně dospět k závěru, že žalobkyni byla soudem uložena povinnost k peněžitému a vykonatelnému plnění zcela v souladu s žalobním petitem uvedeným v návrhu ze dne 30. 1. 2020. Ze skutkových tvrzení žalobkyně proto není zcela zřejmé, v čem spatřuje rozpor v plnění, které žalovaná nepožadovala, případně, z jakého důvodu toto plnění má za nemožné nebo nedovolené, když předmětem návrhu byl zcela standardní nárok na zaplacení peněžitého plnění z titulu zaplacení ceny za skladování zboží příslušné specifikace v určitém období s odkazem na vystavené faktury spolu se smluvní pokutou. Takový nárok vůči žalobkyni byl žalovaným uplatněn a v obecné rovině je jistě možný i dovolený. Zcela jinou otázkou je, zda tento nárok bude žalovaným prokázán a jakým způsobem bude rozhodčím soudem právně hodnocen.

16. Ohledně tvrzení žalobkyně, že mohou být dány důvody, pro které lze žádat o obnovu řízení za podmínek § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (§ 31 písm. g) ZRŘ), je třeba uvést, že se musí jednat o takové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které žalobkyně bez své viny nemohla použít v původním řízení před soudem prvního stupně, případně lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně, pokud mohou přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci.

17. S odkazem na výše uvedené poukázala žalobkyně na probíhající řízení sp. zn. 204 Icm 1033/2021 vedené u soudu prvního stupně ohledně neúčinnosti převodu pohledávky, jejíž zaplacení bylo předmětem návrhu u rozhodčího soudu, ze strany společnosti [právnická osoba] v likvidaci na žalovaného v důsledku již existujícího úpadku na straně společnosti [právnická osoba]. v likvidaci v okamžiku převodu. Tato skutečnost byla také důvodem návrhu žalobkyně na přerušení rozhodčího řízení dle § 109 odst. 1 písm. b) nebo § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a ze shodných důvodů také návrhu na přerušení řízení u soudu prvního stupně a u soudu odvolacího. Je třeba uvést, že dovození neúčinnosti převodu pohledávky ze strany původního věřitele společnosti [právnická osoba]. v likvidaci na žalovaného by nepochybně mělo v rozhodčím řízení zásadní význam pro stanovení aktivní legitimace účastníka sporu. Soud v rámci řízení jako svou předběžnou otázku je povinen zkoumat, zda žalobce je nositelem pohledávky, a zda má v řízení aktivní legitimaci. Nejedná se tudíž o otázku, kterou není v řízení oprávněn řešit, a pro kterou by řízení přerušil dle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Rozhodčí soud také takto postupoval, když dovodil, že postupní smlouva byla uzavřena platně, když původnímu věřiteli vznikly pohledávky za žalobkyní, existovaly v době postoupení a byly způsobilé k postoupení (viz body 69 a 70 rozhodčího nálezu). Rozhodčí soud se dále zabýval otázkou, zda původní věřitel pohledávky (společnost [právnická osoba] v likvidaci) uzavřel postupní smlouvu v době, kdy byl v úpadku, a zda mohl při postoupení zvýhodnit jednoho ze svých věřitelů před jinými. Soud uvedl, že v tomto směru stíhá důkazní břemeno žalobkyni, která má za povinnost svá tvrzení prokázat. Rozhodčí soud dovodil, že žalobkyně nepředložila dostatečné důkazy k prokázání svých tvrzení o úpadku původního věřitele v době převodu pohledávky, o propojenosti mezi žalovaným a původním věřitelem a o účelovosti jejich právního jednání. Z pohledu žalobkyně se tak může jednat o její subjektivní názor, případně domněnky (viz body 73 až 78 rozhodčího nálezu). Z hlediska návrhu na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. bylo zcela věcí rozhodčího soudu, zda si tyto otázky jako předběžné v rámci hospodárnosti řízení posoudí sám nebo rozhodčí řízení přeruší a vyčká pravomocného rozhodnutí v jiném probíhajícím řízení. Z pohledu § 31 písm. g) ZRŘ pak tvrzené skutečnosti, případně důkazy o úpadku původního věřitele a o neúčinnosti převodu pohledávky použila nebo mohla použít žalobkyně již v původním rozhodčím řízení a nejedná se o nové skutečnosti nebo důkazy. Za situace, kdy rozhodčí soud s odkazem na výše uvedené posoudil platnost postupní smlouvy a rozhodl o aktivní legitimaci žalovaného ve sporu o zaplacení pohledávky z nájemného, nepřísluší již soudu prvního stupně přezkum takového rozhodnutí. Pokud by v mezidobí bylo vydáno pravomocné rozhodnutí sp. zn. 204 Icm 1033/2021, které by vyhovělo návrhu žalobkyně ohledně neúčinnosti převodu pohledávky na žalovaného, stalo by se jistě důvodem pro obnovu řízení dle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Z webového portálu www.infosoud.justice.cz bylo odvolacím soudem zjištěno, že řízení v této věci bylo zahájeno dne 7. 4. 2021, přičemž nebylo dosud nařízeno jednání, případně vydáno rozhodnutí. Nelze tudíž předjímat, v jakém časovém horizontu bude pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a zejména zda bude žalobkyně se svým návrhem úspěšná. Lze proto uzavřít, že žádné takové rozhodnutí dle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nebylo vydáno, a není proto dán důvod dle § 31 písm. g) ZRŘ žádat obnovu řízení. Jelikož rozhodčí soud v rámci svého řízení jako předběžnou otázku posoudil platnost smlouvy o postoupení pohledávky a usnesením ze dne 9. 4. 2021 zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení, postupoval soud prvního stupně správně, pokud zamítl opětovný návrh žalobkyně na přerušení řízení. Ostatně shodně postupoval i odvolací soud, když zamítl další návrh žalobkyně ze dne 25. 4. 2023 na přerušení řízení uplatněný ze shodných důvodů. Lze proto shrnout, že odvolací soud nedovodil ani splnění podmínek dle § 31 písm. g) ZRŘ pro zrušení rozhodčího nálezu.

18. Pokud žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2023 poukázala na povinnost uloženou v rozhodčím nálezu týkající se zaplacení smluvní pokuty, pak tato výhrada nebyla uplatněna v žalobě ani v odvolání proti rozsudku. Za těchto okolností se jedná o nové tvrzení uplatněné v průběhu odvolacího řízení, k němuž nelze dle § 205a o. s. ř. přihlížet. I za předpokladu, že by byla uplatněna v žalobě, je součástí věcného meritorního rozhodnutí rozhodčího soudu, jež nepodléhá soudnímu přezkumu dle § 31 ZRŘ.

19. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení v rozsahu 4 úkonů právní služby po 1 500 Kč, 4 paušálních částek po 300 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu 3 úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bodu 4 vyhl. č. 177/96 Sb. za 2 písemná vyjádření ze dne 6. 3. 2023 a 12. 6. 2023 k odvolání žalobkyně a 1 účast na jednání dne 15. 6. 2023, v rozsahu 3 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH.