o zaplacení 15 738 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, o odvolání žalobce proti výroku o nákladech řízení směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2013, č. j. 30 Cm 148/2013-12

1. Směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 15 738 Kč s 6 % úrokem z této částky od 8. 5. 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 52 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 5 936,80 Kč.

2. Žalobce napadl včasným odvoláním výrok o nákladech řízení. V odvolání uvedl, že soud prvního stupně mu na nákladech řízení přiznal méně, než podle příslušného právního předpisu mělo být přiznáno. Uvedené bylo důvodem pro podání odvolání. Soud měl žalobci přiznat náhradu nákladů ve výši 8 405,20 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby po 1 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč a 21% DPH z odměny a paušálních náhrad ve výši 1 285,20 Kč.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok o nákladech řízení směnečného platebního rozkazu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

5. Z obsahu spisu se podává, že ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 21. června 2013, č. j. 30 Cm 148/2013-12, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 15 738 Kč s 6% úrokem z této částky od 8. 5. 2013 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 52 Kč. Současně byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 5 936,80 Kč. Předmětným rozhodnutím bylo tak zcela vyhověno žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované nároku ze směnky vystavené žalovanou v Litoměřicích dne 11. 12. 2012 na částku 15 738 Kč se splatností dne 7. 5. 2013 v Praze. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci plně úspěšný, a že doložil odeslání výzvy k plnění žalované podle § 142a odst. 1 o. s. ř., náleží mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšné žalované náhrada nákladů řízení, potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

6. Nicméně soud nepostupoval zcela správně při určení počtu právních úkonů, které právní zástupce žalobce v řízení vykonal. Žalobce, v době rozhodnutí věci směnečným platebním rozkazem, byl zastoupen advokátem a má právo na náhradu nákladů sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny právního zástupce za dva úkony právní služby po Kč 1740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dále odměny ve výši jedné poloviny podle § 11 odst. 2 písm. h) téže vyhlášky po 870 Kč (jednoduchá výzva k plnění), tří náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky po 300 Kč a 21% daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad ve výši 1102,50 Kč. Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7352,50 Kč.

7. Odvolací soud se neztotožnil se žalobcem, že za předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř., učiněnou dopisem ze dne 9. 5. 2013 k rukám žalované, náleží žalobci plná náhrada za úkon právní služby, jak se žalobce dle vyúčtování nákladů podle podaného odvolání domnívá.

8. Smyslem úpravy zachycené v § 142a odst. 1 o. s. ř. je předcházení sporům tím, že dlužník bude věřitelem předem upozorněn na svůj závazek a vyzván k jeho splnění. Výzva se tedy musí logicky týkat plnění požadovaného v případě, že jí nebude vyhověno, v řízení před soudem. V této souvislosti je třeba upozornit na to, že nároky z cenných papírů nejsou totožné s nároky plynoucími z jiných právních důvodů, např. ze smluv. Nelze je proto navzájem zaměňovat, byť by mezi nimi existovala vzájemná vazba.

9. V projednávané věci je předmětem sporu zaplacení pohledávky ze směnky. Jedná se o jiný předmět sporu než o vrácení prostředků poskytnutých na základě smlouvy o úvěru. Bylo na žalobci, aby ve výzvě specifikoval pohledávku, o jejíž zaplacení usiluje. Z tohoto pohledu pak nelze považovat výzvu žalobce ze dne 9. 5. 2013 za jednoznačnou, když jako důvod vzniku práva žalobce na zaplacení částky ve výši 15 738 Kč označuje čerpání úvěru dle úvěrové smlouvy číslo 1020579, kterou žalovaná podepsala dne 11. 12. 2012. Směnka je ve výzvě žalobce zmíněna pouze okrajově s tím, že částka 15 738 Kč byla vyplněna do žalovanou vystavené bianco směnky v souladu se směnečným ujednáním. Z výzvy není zřejmé, vzhledem k uvedení obou právních důvodů současně, zda se žalobce v případě nevyhovění výzvě bude soudní cestou domáhat plnění ze smlouvy nebo ze směnky. Z tohoto pohledu je nutné označit výzvu žalobce za nejasnou a problematickou. Za zásadní je třeba považovat dále okolnost, že ve výzvě se hovoří o bianco směnce, tedy o listině, která není cenným papírem a nezakládá žádnou povinnost k plnění. Ve výzvě je sice uvedeno, že došlo k doplnění částky do směnky podle směnečného ujednání, nicméně pouze takový odkaz bez podrobnějšího výkladu nelze považovat za výzvu ze základním skutkovým a právním rozborem, kterou má na mysli § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/ 1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a proto žalobci za tento úkon právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny podle § 11 odst. 2 písm. h) téže vyhlášky.

10. Z uvedených důvodů odvolací soud výrok směnečného platebního rozkazu v části pod písm. d), ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle § 220 odst. 1 o. s. ř., změnil, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný s podaným odvoláním a náleží mu odměna za jeden úkon právní služby (odvolání do výroku o nákladech řízení) podle § 7, § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v rozsahu jedné poloviny ve výši 870 Kč, jedna náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 245,70 Kč. Celkovou výši 1 415,70 Kč náhrady nákladů je povinna žalovaná zaplatit žalobci.