o zaplacení 6 587 400,70 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované a žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. října 2024, č. j. 36 Cm 47/2009-1852

1. Návrhem (původně vzájemným návrhem ze dne 20. 2. 2008 v řízení sp. zn. 36 Cm 252/2005) doručeným soudu dne 25. 2. 2008 se právní předchůdce žalobce ([Jméno žalobce B].) domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu tzv. lepšího práva. Předmětný návrh odůvodnil zejména tím, že movité věci (barvy, chemikálie, textilní suroviny, hotové a rozpracované výrobky), jež byly ve vlastnictví společnosti [Jméno žalobce B]., zahrnul správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. do konkursní podstaty úpadce neoprávněně a následně byly zčásti spotřebovány a zpeněženy v rámci jejich prodeje třetím osobám. Vzhledem k tomu, že z výtěžku prodeje hradil správce konkursní podstaty finanční závazky svým věřitelům, a to i žalované za odebranou elektrickou energii a výtěžek zpeněžení se již v konkursní podstatě nenachází, uplatnil žalobce výše uvedený nárok na žalované představující dodanou (a správcem proplacenou) elektrickou energii v období po 12. 9. 2005.

2. Žalovaná ve svých vyjádřeních navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce neprokázal, jaký konkrétní majetek byl předmětem zpeněžení a jaký byl výtěžek z tohoto zpeněžení, přičemž nepředložil žádný důkaz o tom, že se jednalo o majetek ve vlastnictví společnosti [Jméno žalobce B]. Současně není zřejmé, zda plnění za odebranou elektřinu poskytnuté [právnická osoba]. žalované pocházelo z výtěžku zpeněžení. Dále uvedla, že vedle žalované musela být uspokojena ještě celá řada dalších věřitelů s tím, že dodávala elektrickou energii úpadci [právnická osoba]. v dobré víře. Žaloba z „lepšího práva“ se snaží narovnat nespravedlnost, avšak v daném případě způsobuje nespravedlnost jinou. V případě vyhovění návrhu by se jednalo o nepřiměřený zásah do práv třetí osoby, která dodávala elektrickou energii. V neposlední řadě uplatnila žalovaná námitku promlčení.

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. žalobnímu návrhu zčásti vyhověl, a to v rozsahu [částka] s úrokem z prodlení dle příslušné specifikace, ve výroku II. ve zbývajícím rozsahu včetně úroků z prodlení žalobu zamítl. Ve výroku III. uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši [částka], ve výroku IV. uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení České republice ve prospěch účtu soudu prvního stupně ve výši [částka] a ve výroku V. uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení České republice ve prospěch účtu soudu prvního stupně ve výši [částka]. Soud prvního stupně měl za prokázané a mezi účastníky nebylo sporným, že v období od 12. 9. 2005 do 23. 4. 2007 dodávala žalovaná úpadci [právnická osoba]. elektrickou energii, za kterou obdržela platby (minimálně) v úhrnné výši [částka]. Pokud žalobce uplatnil vůči žalované svou pohledávku tzv. z „lepšího práva“, pak v takovém případě by musel prokázat, že mu svědčilo vlastnické právo k majetku, který konkursní správce úpadce [právnická osoba]. bez právního důvodu zahrnul do konkursní podstaty, tento majetek zpeněžil a z jeho výtěžku proplatil žalované náklady za dodávku elektrické energie. Námitku promlčení shledal za nedůvodnou, když nárok žalobce se nepromlčuje ve dvouleté promlčecí lhůtě, nýbrž ve čtyřleté dle § 397 obch. zák. Nárok žalobce uplatněný z tzv. „lepšího práva“ opřel o rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 394/2022 a sp. zn. 29 Cdo 239/2016. V rámci dokazování bylo z rozvahy úpadce [právnická osoba]. zjištěno, že na konci srpna 2005 byly vykázány zásoby ve výši [částka] a na konci září 2005 zásoby ve výši [částka], aniž by úpadce v tomto období tyto zásoby nakoupil nebo vyrobil. Jediným subjektem, který provozoval v období od 1. 6. 2005 do 12. 9. 2005 podnikatelskou činnost v areálu úpadce [právnická osoba]. byla společnost [Jméno žalobce B]., což vyplynulo ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Z tohoto posudku bylo dále zjištěno, že nákupem, mzdovou prací i vlastním zpracováním tato společnost nabyla chemikálie, barviva, příze, látky, rozpracovanou výrobu v objemu [částka] bez DPH. Ostatní zásoby pojaté do soupisu konkursní podstaty, mimo těch, které byly ve vlastnictví úpadce [právnická osoba]. k 31. 5. 2005, byly v účetnictví oceněny částkou [částka]. Z Dohody o narovnání ze dne 19. 12. 2007 bylo zjištěno, že správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. k datu 12. 9. 2005 zahrnul do soupisu barvy, chemikálie, které nakoupila společnost [Jméno žalobce B]. s tím, že tyto zásoby se nemohly nikdy stát součástí podniku [právnická osoba]. Soud prvního stupně měl za prokázané, že správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. v období po 12. 9. 2005 sepsal do podstaty majetek (zásoby) v účetní hodnotě přesahující [částka]. Soud prvního stupně vycházel dále ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který také určil celkovou realizovanou cenu zásob prodaných konkursním správcem ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že konkursní správce zpeněžil majetek v úhrnné výši [částka], tj. i jiný majetek zahrnutý do konkursní podstaty, pak za použití § 136 o. s. ř. stanovil poměr zpeněžení majetku žalobce k celkovému majetku zahrnutého do konkursní podstaty a stanovil, že část zpeněžení tohoto majetku, kterým hradil dodanou elektrickou energii, představuje částku [částka] a v tomto rozsahu včetně příslušenství nároku žalobce vyhověl.

4. Žalovaná podala proti výroku I. a V. tohoto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnila písemným podáním ze dne 10. 2. 2025, ve kterém zejména uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že společnost [Jméno žalobce B]. mohla být vlastníkem veškerých zásob, které se nacházely v podniku úpadce [právnická osoba]. Z úkonů a vyjádření ostatních členů uskupení (např. společnosti [právnická osoba].) nevyplynulo, jaké konkrétní zásoby zboží, případně výrobků náleží tomu kterému subjektu. Současně nebylo prokázáno, z jakého konkrétního majetku ve vlastnictví společnosti [Jméno žalobce B]. byla žalovaná uspokojena, z tohoto důvodu nelze použít poměrový ukazatel ke stanovení výše plnění žalované. Dále uvedla, že v řízení sp. zn. 42 Cm 99/2005 u Krajského soudu v [adresa] se soud nezabýval oprávněností celé uplatněné pohledávky žalobce, nýbrž pouze do výše přiznaného nároku ve výši [částka]. Rovněž poukázala na úlohu společnosti [právnická osoba]. v areálu [právnická osoba].

5. Žalobce podal proti výroku II., III. a IV. tohoto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil písemným podáním ze dne 3. 2. 2025, ve kterém zejména uvedl, že nesouhlasí s vyhodnocením hodnoty zásob společnosti [Jméno žalobce B]. dle poměrového ukazatele, když soud prvního stupně vycházel pouze z výtěžku prodeje výrobků ve výši [částka] dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a nezohlednil tržby úpadce [právnická osoba]., které obdržel za prodej výrobků, k jejichž pořízení použil materiál včetně barviv a chemikálií společnosti [Jméno žalobce B]. Za tyto výrobky (z barviv a chemikálií s kódy 26,27) a služby obdržel úhrady v celkové výši [částka] + [částka] (přefakturace voda, elektřina, teplo) + [částka] (mzdová práce), tj. celkem [částka]. Z tohoto důvodu požádal o přiznání veškerého plnění s odkazem na žalobní návrh. Vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2268/2018 se společnost [Jméno žalobce B]. podílela na těchto výrobcích podílem 74,9224 %, což představuje [částka]. Celkem je třeba vycházet ze základu [částka] ([částka] + [částka]). S použitím soudem stanoveného poměrového ukazatele by pak nárok žalobce činil [částka].

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalované nejsou důvodná.

7. Podstatou předmětného návrhu je posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení a to z tzv. „lepšího práva“, kdy se lze žalobou dle § 19 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb. domáhat proti správci konkursní podstaty vyloučení náhradního peněžitého plnění získaného správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek z konkursní podstaty. Byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku „lepší právo“ než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující proti osobám, mezi které byl rozdělen, účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 29 Odo 394/2002).

8. Mezi účastníky není sporným, že rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 23. 10. 2019, č. j. 42 Cm 99/2005-2968 byl [tituly před jménem] [jméno FO] z titulu správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. povinen žalobci zaplatit [částka] s tím, že z podstatné části byla žaloba na vyloučení zásob, barviv a chemikálií z konkursní podstaty zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku plyne, že k datu vydání rozhodnutí se již sporné věci v konkursní podstatě nenacházejí. Ohledně barev a chemikálií bylo sice ve skladu úpadce nalezeno množství látek v sudech, pytlích a krabicích ale s obtížnou identifikací, navíc nevhodně skladovaných. Navíc ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že barviva se nacházejí ve skladu od roku 2005 a jsou nepoužitelná. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku dospěl k závěru, že sporné zásoby byly správcem konkursní podstaty po 1. 10. 2005 prodány za prodejní cenu [částka] (bez DPH) a dále došlo k prodeji zásob společnosti [právnická osoba]. v účetní hodobotě [částka]. Z rozvahy úpadce [právnická osoba] však vyplynulo, že ke dni 31. 8. 2005 měl zaúčtovány zásoby v objemu [částka] a ke dni 30. 9. 2005 zásoby v objemu [částka], aniž by je nakoupil nebo vyrobil. Správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. potvrdil, že po odstoupení od smlouvy o prodeji podniku zahrnul do konkursní podstaty veškeré zásoby nacházející se v podniku. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku potvrdil, že společnost [Jméno žalobce B]. byla jediným subjektem, která v areálu [právnická osoba]. provozovala výrobu v období od 1. 6. 2005 do 12. 9. 2005. Společnost [Jméno žalobce B]. nabyla chemikálie, barvy, příze, látky a rozpracovanou výrobu v objemu [částka] (v seznamu výrobků je textilie Bogard, Garona A, textilie Leneron A, Morel a Veron v příslušných dezénech a množství). Jedná se přitom o identické výrobky, které správce konkursní podstaty [právnická osoba]. zahrnul do konkursní podstaty a následně zpeněžil. Krajský soud v [adresa] dospěl k závěru, že podnik [právnická osoba]. byl k datu 1. 6. 2005 prodán bez jakýchkoliv zásob a úpadce po jeho prodeji žádné zásoby nenakupoval ani nevytvářel s tím, že jiný subjekt (než pouze [Jméno žalobce B].) neuplatnil žádné právo na vyloučení majetku z konkursní podstaty. Soud dovodil aktivní legitimaci žalobce k podání vylučovací žaloby minimálně ohledně textilních výrobků dle výše uvedené specifikace, přičemž nemohou být vyloučeny (včetně barviv, chemikálií apod.), neboť se v konkursní podstatě již nenacházejí.

9. Soud prvního stupně učinil nesporným, že správce konkursní podstaty [právnická osoba]. odebíral v období od 12. 9. 2005 do 23. 4. 2007 elektrickou energii od žalované, za kterou na základě vystavených faktur zaplatil [částka]. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] celkové platby za období od 19. 9. 2005 do 22. 1. 2007 upřesnil na částku [částka] (tento závěr znalec korigoval v dodatku č. 1 posudku snížením o částku [částka]). Odvolací soud se s tímto zjištěním zcela ztotožňuje, přičemž zcela zásadním zůstává posouzení, zda a v jakém rozsahu mohla žalovaná přijmout finanční plnění z výtěžku konkursní podstaty, které správci vůbec nenáleželo, neboť se jednalo o majetek, k němuž uplatnila vlastnické právo společnost [Jméno žalobce B].

10. Za tímto účelem vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a zejména ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho doplnění. Podstatným zjištěním, jež vychází z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], je závěr, že veškeré výdaje správce konkursní podstaty [právnická osoba]. za období od 13. 9. 2005 do 11. 4. 2007 představovaly částku [částka], přičemž hodnota tvrzeného majetku byla v září 2005 výrazně nižší a pohybovala se ve výši cca 50 mil. Kč (znalec stanovil hodnotu majetku ve výši [částka] a byla snížena o dodávky materiálu a služeb ve výši [částka] na konečnou částku [částka]). Celkové příjmy správce konkursní podstaty [právnická osoba]. za produkty společnosti [Jméno žalobce B]. dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] představovaly částku [částka]. Přitom veškeré příjmy správce konkursní podstaty [právnická osoba]. za produkty vyrobené ze zásob (barviva, chemikálie apod.) [právnická osoba]. činily [částka]. Vzhledem k tomu, že tyto výrobky „[právnická osoba].“ v sobě obsahují i další „vstupy výroby“ (energie, mzdy, jiné suroviny apod.) nelze dle znalce stanovit již hodnotu použitých surovin společnosti [Jméno žalobce B]. V této souvislosti je třeba uvést, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud za základ v rámci dokazování vzal závěry znaleckých posudků včetně doplňujících výpovědí znalců s tím, že vzhledem k časovému odstupu i k zanedbání povinností správců konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]., kteří zahrnuli veškerý majetek do konkursní podstaty, aniž vypracovali jeho inventuru, si lze představit jiný postup. Jelikož je obtížně představitelné dovodit, z jakých prostředků hradil správce úpadce [právnická osoba]. finanční výdaje za odběr elektrické energie v celkové výši [částka], jež tvořily část celkových výdajů ve výši [částka], byl správný postup soudu prvního stupně, pokud v rámci stanoveného „vzorce výpočtu“ stanovil poměr těchto dvou veličin, když výdaje správce za odběr el. energie žalované představují cca 6,9 % z celkových výdajů. Vzhledem k tomu, že společnost [Jméno žalobce B]. poskytla správci příjmy ve výši Kč [částka], jež tvoří necelou třetinu veškerých jeho výdajů (cca 32,5 %), je výpočet konečného vypořádání a vyhovění žalobě ve výši [částka] (cca 32,5 %) logickým vyústěním výše uvedeného výpočtu.

11. S odkazem na závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] není pochyb o tom, že i jiné zásoby společnosti [Jméno žalobce B]. se staly základem výroby [právnická osoba]. a přitom nejsou zahrnuty do příjmů konkursní podstaty jako součást majetku společnosti [Jméno žalobce B]. Z účetnictví úpadce však nebylo možné zjistit jaké procento nebo jakou část tržby lze přiřadit na sepsané zásoby (viz výpověď znalce [tituly před jménem] [jméno FO] na jednání dne 22. 11. 2022). Zjištění výše takového podílu „ukrytého ve výrobku“ je ostatně i obsahem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 29 Cdo 2268/2018, na který odkazoval žalobce ve svém odvolání. Ve smyslu závěrů znaleckého posudku tak nebylo možné zjistit hodnotu vstupních surovin v rámci konečného výrobku s tím, že žalobce k tomuto nepředložil ani nenavrhl relevantní důkaz a z tohoto důvodu se dostal do důkazní nouze.

12. Ve shodě se závěry soudu prvního stupně je třeba konstatovat, že důkazní řízení v předmětné věci bylo výrazně rozsáhlé a komplikované i z toho důvodu, že v areálu [právnická osoba]. působily i jiné firmy jako [právnická osoba]., [právnická osoba]. [právnická osoba]. a v důsledku chybějících inventur zásob a zboží i jejich vstupní suroviny, případně produkty se mohly stát součástí konkursní podstaty [právnická osoba]., případně součástí majetku [právnická osoba]., což však nebylo prokázáno.

13. Vzhledem k rozsahu dokazování, délce řízení, výsledku řízení ve věci 42 Cm 99/2005 u Krajského soudu v [adresa] považuje odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně za spravedlivé, pečlivě a náležitě odůvodněné vycházeje z úvahy soudu dle § 136 o. s. ř. podpořené závěry znaleckého dokazování. Rozsudek soudu prvního stupně nelze označit ani za překvapivý, když hodnocení důkazů a úvahy soudu ve vztahu ke stranám sporu lze označit za transparentní. Účastníkům se dostalo i náležitého poučení dle § 118a o. s. ř. ve vztahu k doložení vlastnického práva žalobce k zásobám ve vlastnictví [právnická osoba]. (14. 11. 2023) i závěrečného poučení dle § 119a o. s. ř. na jednání dne 17. 9. 2024, na kterém účastníci nenavrhli dalších důkazů a přistoupili k vypracování závěrečných návrhů.

14. Na základě výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci s tím, že vycházeje z předmětu sporu ([částka] s přísl.) byl žalobce ve sporu úspěšný v rozsahu 32 % a žalovaná v rozsahu 68 %. Z tohoto důvodů žalované přísluší náhrada soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] a 2 paušálních částek po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za podané odvolání a za účast u odvolacího soudu dne 3. 9. 2025 a to v rozsahu 36 % ([částka]), jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.