o zaplacení 100 000 EUR s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2020, č. j. 16 Cm 106/2017-202

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz č. j. 16 Cm 106/2017-16 z 25. srpna 2017 (výrokem I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech námitkového řízení částku 206 958,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrokem II.).

2. V odůvodnění uvedl, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené žalovaným dne 10. 6. 2014 na částku 100 000 EUR na řad Martina Šafaříka splatné 11. 7. 2014 převedené nedatovaným indosamentem na žalobkyni.

3. Směnečným platebním rozkazem výše uvedeným byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 100 000 EUR s 6% úrokem p. a. od 12. 7. 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 8 715 Kč a na nákladech řízení částku 178 589 Kč, to vše do 15 dnů od doručení platebního rozkazu.

4. Ve včasných námitkách žalovaný uvedl, že si od [Anonymizováno] nikdy nepůjčil žádné peníze. Dne 10. 6. 2014 si spolu půjčili na základě smlouvy od společnosti [Anonymizováno] (dále jen společnost) částku 80 000 EUR, kdy se tuto částku spolu s odměnou ve výši 20 000 EUR zavázali zaplatit společně a nerozdílně. K zajištění této půjčky vystavil žalovaný první směnku. Druhou směnku, jejíž zaplacení je předmětem tohoto řízení, pak vystavil ve prospěch [Anonymizováno] pro případ, že by tento remitent zaplatil ve prospěch společnosti na půjčce více, než činí jeho podíl. Dluh vůči společnosti zaplatila manželka žalovaného [Anonymizováno]. V důsledku toho první směnka pozbyla platnosti a současně pozbyla platnosti i druhá směnka, která zajišťovala předmětný závazek s tím, že nenastala situace, která byla původně předvídána. Zaplacením celé částky se stal žalovaný věřitelem [Anonymizováno], kterého vyzval k vydání druhé směnky. Za situace, kdy nikdy neexistovala pohledávka [Anonymizováno] vůči žalovanému, pak nemůže žalovaný něčeho dlužit žalobci. V době indosace žalované směnky pohledávka neexistovala, a proto je třeba tuto indosaci označit za neplatné právní jednání. [Anonymizováno] směnku indosoval na žalobkyni ještě dříve, než vznikl nárok jemu samotnému, směnku tedy indosoval v okamžiku, kdy neměl žádný nárok vůči žalovanému. I když není zcela zřejmé, kdy došlo k indosaci, muselo se tak stát v rámci roku 2014. Žalobkyně musela být s původem směnky obeznámena, když ve výzvě k zaplacení uvedla, že směnka byla vystavena „jako ručení“. Žalovaný v další části námitek poukázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ve vztahu k aplikaci čl. I § 17 zákona směnečného a šekového (dále jen ZSŠ), kdy vždy je třeba normu aplikovat dle konkrétních okolností případu a zkoumat, zda indosací nedochází k zneužití práva.

5. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 26.12.2017 uvedla, že jí nejsou známy okolnosti podpisu směnky ani vztah mezi žalovaným a [Anonymizováno] a rovněž jí není známo, co předcházelo jejímu převodu s tím, že odkázala na úpravu uvedenou v čl. I § 17 ZSŠ.

6. V písemném vyjádření ze dne 12.9.2018 žalobkyně uvedla, že dne 11.6.2014 poskytla [Anonymizováno] půjčku ve výši Kč 2.750.000 Kč. V písemném vyjádření ze dne 13.9.2018 sdělila, že na ni byla převedena pouze směnka vystavená žalovaným ve prospěch [Anonymizováno], nikoli směnka vystavená ve prospěch společnosti. O převodu této směnky bylo uvažováno, k realizaci však nedošlo.

7. Rozsudek soudu prvního stupně z 12.11.2018, č. j. 16 Cm 106/2017-83, který ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz výše uvedený v platnosti, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24.1.2020, č. j. 2 Cmo 112/2019-151.

8. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem z 9. 12. 2014 k zaplacení směnečné pohledávky ve výši 102 482 EUR s 6% úrokem s odkazem na směnku vlastní vystavenou 10. 6. 2014. Dopisem z 10.12.2014 byl pak žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě směnečné pohledávky ve výši 100 000 EUR s odkazem na směnku vlastní vystavenou 10. 6. 2014 žalovaným ve prospěch společnosti, jež byla na žalobkyni postoupena. Dopisem z 1. 9. 2015 žalobkyně navrhla žalovanému uzavření smíru ohledně pohledávky ze směnky vystavené 10. 6. 2014 na částku 100 000 EUR s navržením dvou variant, z nichž druhá počítá se zápočtem ve výši 55 000 EUR [Anonymizováno]. Žalovaný vystavil dne 10. 6. 2014 směnku vlastní, kterou se zavázal [Anonymizováno] zaplatit dne 11. 7. 2014 směnečnou sumu ve výši 100 000 EUR, která byla nedatovaným indosamentem převedena na žalobkyni. Svědek [Anonymizováno] ve své výpovědi potvrdil, že od žalobkyně převzal částku 2 250 000 Kč, i když uznal závazek ve výši 2 750 000 Kč ve formě notářského zápisu za účasti zástupce žalobkyně pana [Anonymizováno]. Tato částka měla sloužit jako garance (ve výši 80 000 EUR) za účelem poskytnutí úvěru ve výši 12 000 000 EUR. O poskytnutí půjčky byla požádána společnost, která s půjčkou souhlasila za podmínek existence dvou spoludlužníků (žalovaného a svědka). Následně nebyl úvěr poskytnut, poskytnutá garance ve výši 80 000 EUR byla spotřebována. Svědek následně převedl směnku na žalobkyni za účelem jejího vymáhání, aniž v okamžiku indosace obdržel finanční plnění. V rámci jednání o úvěru dne 11. 6. 2014 o poskytnutí úvěru v [Anonymizováno] nedošlo k realizaci původního projektu žalovaného týkajícího se rozšíření jeho vysoké školy, naopak se uskutečnil projekt svědka v rámci společnosti [Anonymizováno]., který chápal jako společný projekt svůj a žalovaného. Svědek Libor Veselý (jednatel společnosti) ve své výpovědi potvrdil, že byl osloven [Anonymizováno] o poskytnutí půjčky 80 000 EUR na účet žalovaného, jež byla zajištěna směnkou. Půjčka nebyla řádně vrácena. K převodu směnky na žalobkyni nedošlo, neboť půjčka byla následně zaplacena manželkou žalovaného, které také byla vrácena směnka vystavená ve prospěch společnosti. Svědek nepotvrdil znalost směnky vystavené žalovaným ve prospěch [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ve své výpovědi před Policií ČR dne 21. 6. 2017 zaznamenané v úředním záznamu o podaném vysvětlení potvrdil, že se setkal se žalovaným a [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ohledně poskytnutí půjčky, k čemuž nedošlo. Firma svědka poskytla částku 20 000 EUR, kterou použil na projekt [Anonymizováno], kdy tato transakce byla vyřešena formou půjčky mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (resp. jeho firmou [Anonymizováno]). Z výpovědi [Anonymizováno] (učiněné do úředního záznamu o podaném vysvětlení Policie ČR dne 22. 6. 2017) byly zjištěno, že [Anonymizováno] vyplatil bankovní garanci ve výši 80 000 EUR, která měla být vyplacena v souvislosti se smlouvou ohledně rozšíření školy žalovaného, a to v [Anonymizováno]. Svědek Datchev ve své výpovědi před soudem prvního stupně po zrušení věci odvolacím soudem potvrdil znalost žalovaného, [Anonymizováno], [Anonymizováno]. K jednání v [Anonymizováno] pak uvedl, že na něm ničeho nezařizoval, není mu známa existence sporné směnky, ani směnky vystavené žalovaným a [Anonymizováno] ve prospěch společnosti. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] nevyplynula znalost sporné směnky ani směnky vystavené ve prospěch společnosti. Nezná [Anonymizováno], žalovaný je jeho strýc. Neví nic o předání peněz [Anonymizováno] žalovanému. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že půjčku od společnosti zajistil [Anonymizováno], to bylo také důvodem vystavení sporné směnky. Přijaté plnění spotřeboval žalovaný. Potvrdil také zaplacení poskytnutých peněz. Na jednání v Berlíně byl řešen pouze projekt [Anonymizováno]. Vyloučil poskytnutí další půjčky od společnosti.

9. Výpověď svědka Srba nebyla realizována s ohledem na hospodárnost a délku směnečného řízení, kdy bylo poukazováno nato, že žalovaný neuvedl, na podporu jakého tvrzení navrhl výslech této osoby, ačkoliv byl soudem vyzván k doplnění takových tvrzení.

10. Návrh na přerušení řízení z 24. 1. 2020 a 22. 6. 2020 byl zamítnut, neboť charakter trestního řízení ve stadiu vyšetřování u Policie ČR je odlišný od námitkového řízení, kdy Policie ČR nezjistila žádné nové skutečnosti související s obsahem námitkového řízení. Žalovaný ostatně nevysvětlil, z jakého důvodu trestní oznámení podal až v lednu 2020 v rámci odvolacího řízení.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně uplatnila nárok z platné směnky vlastní, která obsahuje veškeré zákonné náležitosti uvedené v čl. I. § 75 ZSŠ. Samotná existence směnky je sama o sobě jediným a zcela dostatečným důvodem pro placení a to s ohledem na abstraktnost směnečných závazků a povahu směnky jako cenného papíru, jež může měnit své majitele bez toho, že by následný oprávněný držitel směnky musel znát okolnosti, za kterých byla vystavena. Při uplatnění směnečného nároku z platné směnky proto žalobkyně nemusí žádné jiné skutečnosti již prokazovat. Žalovaný je naopak povinen (v rámci zákonné lhůty pro podání námitek) uvést všechny rozhodné skutečnosti, kterými zpochybňuje nárok ze směnky a k nim předložit nebo navrhnout relevantní důkazy.

12. Mezi účastníky nebylo sporným, že žalovaný spolu s [Anonymizováno] převzali od společnosti půjčku ve výši EUR 80.000 zajištěnou první směnkou vlastní vystavenou žalovaným ve prospěch této společnosti. Rovněž nebylo zpochybněno, že půjčka byla manželkou žalovaného paní [Anonymizováno] uhrazena a společnost následně vrátila první směnku. Bylo na žalovaném, aby prokázal, jakou funkci plnila druhá směnka vystavená žalovaným ve prospěch [Anonymizováno] (následně převedená indosací na žalobce). Žalovaný byl povinen prokázat, že vystavil ve prospěch [Anonymizováno] směnku zajišťující jeho platbu ve prospěch společnosti, to znamená, že právě tato druhá směnka se měla výlučně vztahovat k závazku z půjčky mezi společností na straně jedné jako věřitelem a žalovaným a [Anonymizováno] v postavení dlužníků na straně druhé.

13. Soud prvního stupně uzavřel, že žádný z provedených důkazů nepodpořil tvrzení žalovaného o zajišťovací funkci druhé směnky. Naopak ze svědecké výpovědi [Anonymizováno], soud prvního stupně zjistil, že předmětná druhá směnka byla žalovaným vystavena v souvislosti s půjčkou poskytnutou žalobkyní ve výši 2.250.000 Kč. Směnečný závazek vznikl vystavením směnky bez ohledu na to, zda dlužník poskytl remitentovi půjčku či nikoliv. Tvrzení, že závazek z druhé směnky zanikl v důsledku zániku závazku z půjčky od společnosti, však nebylo žádným způsobem prokázáno. Soud je vázán touto námitkou v rámci zákonné koncentrace řízení, přičemž k později uplatněným námitkám nelze již přihlížet.

14. K námitce „neplatnosti“ indosace soud prvního stupně uvedl, že zajišťovací směnku vystavenou s doložkou na řad lze převést za podmínek čl. I § 11 odst. 1 ZSŠ platným rubopisem bez ohledu na skutečnost, zda kauza směnky byla vypořádána či nikoliv, tj. bez ohledu na to, zda došlo k zaplacení zajištěného závazku. Vzhledem k tomu, že směnka byla převedena nedatovaným rubopisem na žalobkyni, jsou dána zákonná omezení pro dlužníka z hlediska možných uplatněných námitek. V souladu s čl. I § 17 ZSŠ kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Jelikož rubopis neobsahuje datum převodu směnky, vyšel soud z předpokladu, že se tak stalo do splatnosti směnky, dokud žalovaný neosvědčí opak. V takovém případě má indosace směnky následky obyčejného postupu (cesse) s oprávněním dlužníka vznášet jakékoliv námitky vůči směnečnému věřiteli. Žalovaný neuvedl ani neosvědčil v průběhu řízení žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud dovodil časové období indosace, zejména pak po splatnosti směnky, tj. po 11. červenci 2014. Žalovaný takové skutečnosti neuvedl zejména z toho důvodu, že nespojuje vystavení směnky s půjčkou poskytnutou žalobkyní, nýbrž s půjčkou poskytnutou společností. Žalovaný rovněž neuvedl a neosvědčil, že by žalobkyně nabyla směnku ke škodě žalovaného, a že jí musel být znám obsah dohody mezi žalovaným a původním remitentem – [Anonymizováno], tj. okolnosti jejího vystavení. S ohledem na obchodní vazby mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], pokus o smír z 1.9.2015 obsahující návrh zápočtu ve vztahu k [Anonymizováno] i vzhledem k neurčitým a obecným vyjádřením žalobce existuje pochybnost, že by žalobce nabyl směnku od [Anonymizováno], aniž by znal okolnosti jejího vystavení, nebylo však ničeho konkrétního tvrzeno ani prokázáno. Pro vyloučení jakýchkoliv pochybností a nad rámec zákonného omezení daného v čl. I § 17 ZSŠ proto projednal soud kauzální námitky žalovaného.

15. Z výsledků dokazování nevyplynulo, že by předmětná směnka plnila zajišťovací funkci k případnému splnění závazku [Anonymizováno] ze smlouvy o půjčce společnosti, námitku tak vyhodnotil jako nedůvodnou a dle § 175 odst. 4 o. s. ř. a ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení o námitkách je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu žalobkyně ve věci. Podle § 7 a § 11 vyhl.č. 177/96 Sb. vycházeje z tarifní hodnoty peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby (§ 8 odst. 1 vyhl.č. 177/96 Sb., dále jen AT) a to v rozsahu 9 úkonů právní služby za písemné vyjádření ze dne 26. 12. 2017 ve výši Kč 18 660, za účast na soudním jednání dne 14. 6. 2018 ve výši Kč 18 620, za písemné vyjádření ze dne 3. 9. 2018 ve výši Kč 18 660, za písemné vyjádření ze dne 12. 9. 2018 a jeho doplnění ze dne 13. 9. 2018 ve výši Kč 18 580, za účast na soudním jednání dne 12. listopadu 2018 ve výši Kč 18 740, písemné vyjádření k odvolání z 14. 1. 2020 doplněné 16. 1. 2020 ve výši 18 420 Kč, účast na jednání odvolacího soudu dne 24. 1. 2020 ve výši 18 420 Kč, účast na jednání soudu prvního stupě po zrušení věci odvolacím soudem dne 22. 6. 2020 ve výši 19 020 Kč, v rozsahu 9 paušálních částek po Kč 300 dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH.

17. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2, písm. b), d), e), g) o. s. ř., kdy navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Na straně soudu prvního stupně došlo k řadě procesních pochybení, kdy zejména nebyl proveden důkaz výslechem svědka Srba, jak bylo uloženo odvolacím soudem, ačkoliv byl tento předvolán k výslechu a při jeho nedostavení se k němu, byl tento důkaz zamítnut pro jeho nadbytečnost. Postup soudu se jeví jako nelogický. Po vyhlášení rozsudku se soudce zmínil o důvodu nedostavení se svědka s ohledem na jeho hospitalizaci, nicméně tato skutečnost není zaznamenána v protokole z jednání a omluva svědka není obsahem spisu. Nesouhlasí také s tím, že soud prvního stupně nevyhověl jeho návrhu na přerušení řízení s ohledem na vedené vyšetřování Policie ČR, které je komplikováno tím, že se k němu nedostavují osoby, které mají být vyslechnuty. Žalovaný opakovaně navrhl přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené u Police ČR pod č. j. KRPA-50618-13/TČ-2020-001475. K věci samé pak tvrdil, že zajišťovací charakter směnky potvrdil sám žalobce a tento závazek zanikl v důsledku zániku závazku z půjčky od společnosti. Tvrzení žalovaného podporují důkazy označené pod body 1-8, kdy obě zajišťovací směnky vypadají totožně, byly vystaveny v jeden den, znějí na stejnou částku a v předžalobní výzvě je uveden alternativní návrh na úhradu částky 55 000 EUR, což je polovina částky uhrazené žalovaným vůči společnosti. Pokud by se směnka vázala k jiné kauze, mohla být podepsána v jiný den, když peníze od žalobce byly půjčeny v jiný den. Stejně tak je otázkou, proč nebyly směnky vystaveny na jinou částku, když půjčena byla jiná částka. Výklad soudu k § 17 ZSŠ tak, jak je podán soudem byl dle názoru žalovaného již judikatorně překonán. Poukázal na to, že směnka byla na žalobce rubopisována bezplatně a že žalobce je věřitelem pana Šafaříka a v minulosti mu vydražil nemovitost. V původním trestním řízení vystupuje jako poškozený pan [Anonymizováno] a nikoliv žalovaný. Žalovaný tak tvrdí, že svědek [Anonymizováno] jednal úmyslně ke škodě žalovaného, když převedl směnku bezplatně, aby tak snížil svůj dluh a zneužil směnku, která byla vystavena pro jiný účel. Je tak vyloučeno, že by směnka nebyla zajišťovací a vázala se k jiné kauze.

18. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř., kdy jeho předmětem bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

19. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že nárok žalobkyně uplatnila proti žalovanému z platné směnky vlastní, která obsahuje veškeré náležitosti uvedené v čl. I § 75 ZSŠ. Samotná existence směnky je dostatečným důvodem pro placení s ohledem na abstraktnost směnečného závazku a povahu směnky jako cenného papíru, jež může měnit svého majitele bez toho, že by následný oprávněný držitel směnky musel znát okolnosti, za kterých byla vystavena. Při uplatnění směnečného nároku z platné směnky proto žalobce nemusí žádné jiné skutečnosti prokazovat. Naopak žalovaný nese důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2383/98 z 2.3.1999).

20. Se soudem prvního stupně lze souhlasit, že s ohledem na převod směnky na žalobkyni nedatovaným indosamentem, je obsah možných uplatněných námitek omezen čl. I § 17 ZSŠ, dle kterého platí, že kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli směnky námitky, které se zakládají na jeho vztazích k výstavci nebo dřívějším majitelů, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě ke škodě dlužníka. Již v průběhu původního řízení žalovaný neosvědčil ani neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by se dalo dovodit časové období indosace směnky, zejména po její splatnosti (tj. po 11.7.2014). Žalovaný takové skutečnosti neuvedl zejména z tohoto důvodu, že nespojuje vystavení směnky s půjčkou poskytnutou žalobkyní nýbrž s půjčkou poskytnutou společností. Žalovaný ostatně neuvedl ani neosvědčil, že by žalobkyně nabyla směnku ke škodě žalovaného, a že jí musel být znám obsah dohody mezi žalovaným a původním remitentem, tj. okolnosti jejího vystavení. Tvrzení o tom, že směnka byla rubopisována na žalobkyni [Anonymizováno] a že tento je věřitelem [Anonymizováno] je tvrzení nové, uvedené až v odvolání žalovaného proti napadenému rozsudku, stejně jako tvrzení, že žalobkyně [Anonymizováno] v minulosti vydražila nemovitost. Tato tvrzení nemají žádnou oporu v provedeném dokazování. Z provedeného dokazování ani nevyplývá, že by k převodu směnky z remitenta na žalobkyně došlo bezplatně (svědek [Anonymizováno] pouze uvedl, že k datu indosace směnky neobdržel finanční plnění). Navíc je třeba zdůraznit, že žalovaným nebylo ani tvrzeno, natož doloženo, že by výše uvedené skutečnosti existovaly v době, kdy se žalobce stal novým majitelem směnky. Po provedeném dokazování tak nelze dovodit, že by majitel směnky při jejím nabytí jednal vědomě ke škodě dlužníka, a že by mu tak náležely námitky, které se zakládají na jeho vztazích k výstavci směnky.

21. Nelze souhlasit s žalovaným, že by odvolací soud ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí uložil soudu prvního stupně provést výslech svědka Srba, a že by jeho neprovedením došlo na straně soudu prvního stupně k zásadnímu procesnímu pochybení. Napadené rozhodnutí v bodě 17 obsahuje uvedení důvodů, z nichž byl návrh na výslech svědka zamítnut, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, přičemž tvrzení žalovaného, že jím chtěl zpochybnit tvrzení svědka [Anonymizováno] ohledně půjčky poskytnuté žalobcem je nedostatečné.

22. K tvrzené absenci omluvy svědka a důvodům jeho nedostavení se k jednání, odvolací soud odkazuje na str. 195 -199 spisu, kde se tato omluva nachází spolu s úředním záznamem na čl. 194 spisu, z něhož vyplývá, že omluva byla rozhodujícímu soudci předána až po skončení jednání.

23. O návrhu žalovaného na přerušení řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto při jeho jednání dne 12.10.2020, kdy bylo účastníkům řízení rovněž vyhlášeno a vzhledem ke skutečnosti, že proti takovému usnesení není odvolání přípustné, nabylo současně právní moci. Skutečnost, že žalovaný s takovým rozhodnutím nesouhlasí, je bez významu.

24. Nový návrh na přerušení řízení uplatněný žalovaným v odvolacím řízení byl rovněž zamítnut, když probíhající vyšetřování Policie ČR nepovažuje odvolací soud za způsobilý důvod, pro něž by mělo být řízení přerušeno.

25. Z důvodů výše uvedených odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když za věcně správný je třeba považovat i výrok o nákladech řízení, jejichž náhrada náleží procesně úspěšné žalobkyni ve výši, jak vyčíslena soudem prvního stupně.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající se z jednoho úkonu právní služby za účast u jednání odvolacího soudu ve výši 19 020 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT), jedné náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH ve výši 4 057,20 Kč (§ 137 o. s. ř.). Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně ve stanové lhůtě (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).