o zaplacení 1 000 000 EUR s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. června 2020, č. j. 33 Cm 516/2012-411, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 4. srpna 2020, č. j. 33 Cm 516/2012-415

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 27. 8. 2012 se [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) domáhal proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 1 000 000 EUR se 6% úrokem ročně z této částky od 20. 6. 2012 do zaplacení a s odměnou ve výši 3 333,33 Kč. Jak [Anonymizováno] v žalobě uvedl, žalovaná 1. vystavila dne 26. 10. 2011 na jeho řad směnku vlastní na směnečný peníz ve výši 1 000 000 EUR. Směnka se stala splatnou dne 18. 6. 2012 a uhrazeno na ni nebylo ničeho. Směnka je za žalovanou 1. podepsána žalovaným 2. jako jejím jednatelem. Žalovaný 2. ji zároveň podepsal jako směnečný rukojmí.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 1. 2013, č. j. 33 Cm 516/2012-10, proti kterému podali žalovaní včasné námitky. Uvedli v nich, že směnka byla vystavena dne 26. 10. 2011 žalovanou 1. jako blankosměnka bez uvedení data splatnosti, a to v souvislosti se smlouvou o půjčce uzavřenou mezi [Anonymizováno] jako věřitelem a žalovanou 1. jako dlužníkem dne 15. 3. 2010, ve znění jejího dodatku ze dne 10. 10. 2011. Směnka zajišťovala zaplacení půjčky ve výši 1 070 000 EUR poskytnuté [Anonymizováno] žalované 1. na základě této smlouvy, což potvrzuje prohlášení ze dne 26. 10. 2011, v němž se [Anonymizováno] a žalovaná 1. dohodli na zrušení zástavního práva, které také zajišťovalo smlouvu o půjčce. Částka žalobou uplatněná již byla žalovanou 1. zcela uhrazena, přičemž zaplaceno bylo 635 000 EUR dne 6. 9. 2012, 261 002,70 EUR dne 13. 9. 2012, 70 000 EUR dne 12. 4. 2010, 300 000 Kč dne 31. 8. 2010, 300 000 Kč dne 1. 9. 2010, 266 844 Kč dne 2. 9. 2010, 350 000 Kč dne 1. 12. 2010, 350 000 Kč dne 2. 12. 2010, 174 648 Kč dne 3. 12. 2010, 168 840 Kč dne 29. 8. 2011, 337 330 Kč dne 30. 8. 2011 a 337 540 Kč dne 31. 8. 2011. Celkem tak bylo [Anonymizováno] coby původnímu žalobci zaplaceno 1 071 002,70 EUR. Pokud jde o rozdíl od půjčky znějící na 1 070 000 EUR, ten vznikl hrazením částek jak v měně EUR, tak v Kč. Žalovaní dále namítli, že [Anonymizováno] směnku nepředložil k placení v platebním ani jiném místě, v důsledku čehož se nedozvěděli o doplnění data její splatnosti. Z toho důvodu vyslovili nesouhlas s 6% úrokem. Další námitkou žalovaných bylo, že směnka byla vyplněna v rozporu s ujednáním o jejím vyplnění, které bylo součástí prohlášení o vystavení směnky ze dne 26. 10. 2011 a obsahovalo právo majitele směnky tuto v údaji data splatnosti doplnit až v době, kdy bude zřejmé, že výstavce směnky (dlužník ze smlouvy o půjčce) nic na půjčku ze dne 15. 3. 2010 neuhradí. Na půjčku však bylo postupně placeno a tedy majiteli směnky nevzniklo právo ji doplnit v údaji její splatnosti. Na listinu proto dopadá ustanovení čl. I. § 69 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), neboť v dané věci se jedná o listinu, která není platnou směnkou a nemůže tak být vůči žalovaným uplatněna. Podle žalovaných jedná žalobkyně na škodu žalované 1. jako dlužníka ze smlouvy o půjčce a snaží se na ní opětovně vymámit již uhrazené plnění na smlouvu o půjčce. Na podporu tvrzení, že směnka sloužila k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce z 15. 3. 2010, žalovaní uvedli, že tomu svědčí i převod finančních prostředků dle této smlouvy jako jediných finančních prostředků, které [Anonymizováno] žalované 1. poskytl.

3. [Anonymizováno] coby původní žalobce učinil nesporným uzavření smlouvy o půjčce z 15. 3. 2010, ve znění jejího dodatku, poskytnutí půjčky žalované 1., její vrácení v plné výši a dále to, že závazek z této smlouvy byl zajištěn směnkou. Jednalo se však o směnku z 12. 2. 2010 znějící na částku 1 070 000 EUR, o které bylo vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem řízení pod sp. zn. 24 Cm 505/2012. Směnka na částku 1 000 000 EUR tak zajišťovala jiný vztah, než je žalovanými tvrzen, a se smlouvou o půjčce z 15. 3. 2010 nemá nic společného. Směnka nebyla vystavena bez data splatnosti, od začátku na ní bylo vypsáno jako datum její splatnosti 18. 6. 2012. K placení byla předložena a i kdyby se tak nestalo, pak následky předložení směnky nastaly doručením směnečného platebního rozkazu žalovaným. Pokud jde o prohlášení z 26. 10. 2011, toto nebylo původním žalobcem podepsáno. Nadto ujednání o vyplnění blankosměnky v údaji data její splatnosti by bylo nemožné, neboť k datu 3. 12. 2010 již bylo žalovanou 1. na původní směnku zaplaceno 173 997,30 EUR.

4. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 8. 2018, č. j. 33 Cm 516/2012-277, byl postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. připuštěn vstup společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO žalobkyně], do řízení na místo původního žalobce [Anonymizováno], neboť došlo k indosaci směnky [Anonymizováno] na uvedenou společnost. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j 5 Cmo 327/2018-288.

5. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně směnečný platební rozkaz zrušil (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 1 662 034 Kč (výrok II.). Jedná se o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 14. 9. 2016, č. j. 33 Cm 516/2012-193, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2017, č. j. 5 Cmo 9/2017-219, jímž věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalovaní prokázali existenci smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010 mezi původními účastníky směnečně právního vztahu a její obsah. Půjčka byla poskytnuta žalované 1. dne 12. 2. 2010 ve výši 1 070 000 EUR. V souvislosti s ní byla téhož dne vystavena směnka na totožnou sumu. Půjčka byla kromě této směnky zajištěna zástavním právem k budovám zapsaným na LV [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), nedošlo však k řádnému uvolnění zástavy ve prospěch [Anonymizováno] dle dohody se žalovaným 2., a proto byla uzavřena dne 15. 3. 2010 nová smlouva o půjčce, podle níž půjčka byla splatná do 31. 1. 2011. K této smlouvě byl uzavřen dne 10. 1. 2011 dodatek z důvodu prodloužení splatnosti půjčky a žalovaným 2. byla [Anonymizováno] nabídnuta i nová směnka na 1 000 000 EUR garantující včasné splacení původní půjčky. Směnku jako aval podepsal žalovaný 2. To vše se stalo v situaci, kdy původní směnka nebyla [Anonymizováno] vrácena. [Anonymizováno] tak poskytl žalované 1. pouze jednu půjčku ve výši 1 070 000 Kč, která byla splacena. Sporná směnka byla vystavena jen jako další zajištění úhrady předmětné půjčky. Námitka žalovaných ohledně zániku závazku předmětnou směnku zaplatit je proto z důvodu zániku její kauzy důvodná. Soud prvního stupně konstatoval, že [Anonymizováno] uváděl jinou příčinu vystavení sporné směnky, když tvrdil, že vystavena byla za účelem vyrovnání určitých obchodních vztahů mezi ním a žalovanými. Tyto vztahy k výzvě soudu popsal, soud prvního stupně však uzavřel, že důvod sporné směnky, jak byl [Anonymizováno] (nyní žalobkyní) tvrzen, objasněn nebyl. Soud prvního stupně zdůraznil, že nebyly tvrzeny obchodní vztahy [Anonymizováno] se žalovanou 1., vyjma jediné smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010, ale vztahy výhradně se žalovaným 2. I tato skutečnost vedla soud prvního stupně k závěru, že kauza směnky, jak byla tvrzena stranou žalující, prokázána nebyla. K námitce nepředložení směnky k placení soud prvního stupně uvedl, že ani případné prokázání její důvodnosti by nemělo za následek zánik práva žalobkyně domáhat se zaplacení směnečného peníze, pouze by mohl být nedůvodný nárok na zaplacení směnečných úroků. Směnečný platební rozkaz byl proto zrušen v celém rozsahu a v řízení úspěšným žalovaným bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, jak jimi byly v řízení vynaloženy. Z nákladů žalovanými požadovaných jim nebyla přiznána náhrada za písemné doplnění vyjádření ze dne 2. 5. 2016, neboť toto nebylo soudem vyžadováno a navíc se jednalo o vyjádření doplňující vyjádření ze dne 15. 4. 2016. Žalovaným nebyla přiznána ani náhrada za odvolání ze dne 17. 9. 2018 proti rozhodnutí o procesním nástupnictví, když v tomto odvolacím řízení nebyli úspěšní.

7. Usnesením ze dne 4. 8. 2020, č. j. 33 Cm 516/2012-415, soud prvního stupně doplnil rozsudek postupem podle ustanovení § 166 odst. 1 o. s. ř. o výrok III., jímž žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení ve výši 19 637 Kč. V odůvodnění usnesení uvedl, že při vyhlášení rozsudku opomněl rozhodnout o nákladech řízení, které vznikly státu v rozsahu jím placeného znalečného. Jedná se o odměnu vyplacenou znalci [Anonymizováno] ve výši 9 382 Kč a Kriminalistickému ústavu [adresa] ve výši 9 955 Kč. Celkem tak náklady řízení státu činí částku 19 637 Kč, k jejímuž zaplacení byla zavázána podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. v řízení neúspěšná žalobkyně.

8. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhla jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti. Vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že směnka, jež je předmětem řízení, zajišťovala závazek ze smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010 sjednané na částku 1 070 000 EUR. Soudu prvního stupně vytkla, že nezdůvodnil a nijak nepřihlédl ke skutečnosti, že žalovaní předložili k důkazu padělané prohlášení [Anonymizováno] o tom, že sporná směnka se vztahuje právě k uvedené smlouvě o půjčce. Už z té skutečnosti, že bylo třeba falšovat prohlášení [Anonymizováno], že jde o směnku zajišťující půjčku z března roku 2010, do značné míry plyne, že skutečnost byla jiná. Plyne to i z dalších zjištění soudu prvního stupně. V bodu 11. odůvodnění rozsudku je činěn závěr, že v průběhu roku 2010 vrátila žalovaná 1. z půjčky poskytnuté na základě smlouvy z 15. 3. 2010 cca 4 miliony korun českých. Pak tedy postrádá veškerou logiku, aby bezmála o rok později (v říjnu 2011) nabízela [Anonymizováno] novou (druhou) směnku na zajištění půjčky, kterou již v daleko větším rozsahu vrátila. Soud prvního stupně nadto nezohlednil, že dluh ze smlouvy o půjčce byl zajištěn též zástavním právem a že žalovaný 2. opět padělal podpis [Anonymizováno] a spolu s notářem falšoval veřejnou listinu, aby podvodně dosáhl výmazu zástavního práva k nemovitosti. Je tak nepochybné, že žalovaný 2. falšoval listiny ve prospěch svých tvrzení, přičemž soud prvního stupně jeho stanovisko akceptoval. Přehlédnout nelze ani to, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo pod sp. zn. 24 Cm 505/2012 vedeno řízení o zaplacení oné původní směnky zajišťující půjčku poskytnutou žalované 1. [Anonymizováno]. Z důvodu doplacení žalované částky vzal [Anonymizováno] žalobu zpět. Žalovaní tak neměli jediný rozumný důvod k tomu, aby mu nabízeli zajištění další směnkou na nikoli stejnou, ale podobnou částku, která je však podstatně vyšší než zůstatek dluhu v době vystavení nynější směnky. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaní v námitkách tvrdili celkem nelogickou souvislost nynější směnky s o rok dříve sjednanou smlouvou o půjčce v odlišné výši, než na jakou zní směnka nynější, zajištění směnkou jinou a z nezanedbatelné části uhrazené před vystavením nynější směnky, přičemž svá tvrzení dokládali listinami, jež se ukázaly být padělanými. Podle žalobkyně konkrétní kauzální námitka žalovaných neobstála. Pakliže důkazní břemeno ohledně kauzálních námitek tíží žalovaného, jak opakovaně konstatoval Nejvyšší soud v rozhodnutích, které žalobkyně příkladmo vyjmenovala, nemůže soud (jak se v daném případě stalo) opřít své rozhodnutí o závěr, že „žalobce neprokázal kauzu směnky“. Žalobkyně dále odkázala na tvrzení [Anonymizováno] o tom, že směnečná dohoda byla uzavřena proto, aby v určitém čase mu byly nahrazeny újmy, jež mu vznikly v souvislosti s jeho vztahy a úzkou spoluprací se žalovanou 1. a právnickými osobami, jež ovládal (včetně žalované 1.).

9. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobkyně namítli, že podpis na prohlášení [Anonymizováno], že směnka se vztahuje ke smlouvě o půjčce z 15. 3. 2010, byl hodnocen jako pravděpodobně nepravý, nikoli, že se jedná o falzifikát. Z toho důvodu soud prvního stupně k tomuto důkaz nepřihlédl a své rozhodnutí opřel o jiné důkazy. Samotná problematika vyvázání nemovitosti ze zástavy a předmětného podpisu byla žalovaným 2. dostatečně vysvětlena a jednání žalovaného 2., ať hodnoceno jako protiprávní, nemá vliv na správnost rozsudku. Žalovaní uvedli, že rozhodnutí soudu prvního stupně není postaveno na skutečnosti, že by žalobkyně neprokázala kauzu směnky, jak žalobkyně v odvolání namítá, ale na skutečnosti, že kauzu směnky prokázali žalovaní a žalobkyně nebyla schopna tuto skutečnost vyvrátit. Podle žalovaných nemůže žalobkyně uspět ani s argumentací, že žalovaní tvrdí nelogické souvislosti sporné směnky s o rok dříve sjednanou smlouvou o půjčce, neboť žalovaní od samého počátku tvrdí stejné skutečnosti, které také prokázali, tj. že veškeré závazky vůči žalobkyni, resp. vůči původnímu žalobci [Anonymizováno], byly řádně uhrazeny. Žalovaní uzavřeli, že řádně prokázali neexistenci jiného závazku vůči [Anonymizováno], než závazku ze smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010 ve výši 1 070 000 EUR, že směnka z 26. 10. 2011 se výlučně pojí jako zajišťovací instrument ke smlouvě o půjčce ze dne 15. 3. 2010 a že půjčka byla žalovanou 1. zcela navrácena, resp. v plném rozsahu splacena, v důsledku čehož uplatnění směnky z 26. 10. 2011 je excesivní.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaných a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

11. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ, může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 47 odst. 2 ZSŠ může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

12. V daném případě uplatnil původní žalobce [Anonymizováno] proti žalovaným právo z platné směnky vlastní (čl. I. § 75 ZSŠ), jejímž podpisem žalovaná 1. jako výstavce založila vůči [Anonymizováno] jako směnečnému remitentovi svůj směnečný závazek (čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s § 28 odst. 2 ZSŠ). Zaplacení směnky zaručil směnečným rukojemstvím žalovaný 2., který se tak stal dlužníkem ze směnky zavázaným společně a nerozdílně se žalovanou 1. (čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 a čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ). Subjektem ze směnky aktivně legitimovaným se v průběhu řízení stala žalobkyně, neboť směnka na ni byla [Anonymizováno] indosována (čl. I. § 11 odst. 1, § 14 odst. 1 a § 16 odst. 1 ZSŠ). O vystavení směnky žalovanou 1. na řad [Anonymizováno] a jejím avalování žalovaným 2. sporu nebylo, stejně jako nebylo sporu o tom, že dne 15. 3. 2010 byla mezi [Anonymizováno] jako věřitelem a žalovanou 1. jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce, ve které se [Anonymizováno] zavázal poskytnout žalované 1. půjčku ve výši 1 070 000 EUR na dobu do 31. 3. 2011 s tím, že půjčka měla být splacena ve třech splátkách, a to k 31. 8. 2010 ve výši 35 000 EUR, k 30. 11. 2010 ve výši 35 000 EUR a k 31. 3. 2011 ve výši 1 000 000 EUR. Ke smlouvě byl dne 10. 1. 2011 uzavřen dodatek, jímž doba splatnosti půjčky byla změněna na dobu neurčitou, přičemž dohodnuto bylo, že [Anonymizováno] může kdykoli žalované 1. oznámit termín splatnosti půjčky a žalované 1. poté vzniká povinnost půjčku vrátit do šesti měsíců od takového oznámení. Nespornou skutečností je rovněž to, že k uvedené smlouvě o půjčce byla původně vystavena směnka na částku 1 070 000 EUR, a to dne 12. 2. 2010, že nárok z této směnky byl [Anonymizováno] uplatněn v soudním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 505/2012 a že toto řízení skončilo jeho zastavením z důvodu zpětvzetí žaloby.

13. Pokud jde o směnku z 26. 10. 2011, ohledně této žalovaní setrvali na námitkovém tvrzení, že vazbu měla na smlouvu o půjčce z 15. 3. 2010 a že plnění z ní se žalobkyně nemůže domáhat s ohledem na vrácení půjčky dle této smlouvy poskytnuté. Žalobkyně oproti tomu setrvala na tvrzení, že směnka nemá se smlouvou o půjčce z 15. 3. 2010 žádnou souvislost, když vypořádány jí měly být vzájemné (blíže nespecifikované) vztahy mezi [tituly před jménem] Zelenkou a žalovanými.

14. Odvolací soud zopakoval dokazování výslechy svědků [tituly před jménem] Lenky Mockové, Petra Pergla, [tituly před jménem] Aleše Havlůje, Slavomíra Šváchy a [tituly za jménem] Daniela Drtíka, účastnickým výslechem [tituly před jménem] Zelenky (§ 126 odst. 4 ve spojení s § 131 o. s. ř.) a úředními záznamy [právnická osoba] ze dne 13. 9. 2013 č. j. KRPU-146168/TČ-2012-040081-JK a ze dne 1. 10. 2013 č. j. KRPU-147248-5/TČ-2013-040081-KH.

15. Z úředního záznamu [právnická osoba] ze dne 13. 9. 2013 bylo zjištěno, že v rámci vysvětlení podaného podle § 158 odst. 6 tr. ř. [Anonymizováno] popsal okolnosti poskytnutí půjčky žalované 1. ve výši 1 070 000 EUR v roce 2010 a jejího zajištění zástavním právem na budovu č. p. [adresa] (budova [Anonymizováno]) a směnkou vystavenou žalovanou 1. na částku 1 070 000 EUR se splatností jednoho kalendářního roku. Uvedl přitom, že poté, kdy zjistil, že zástavní právo k budově Báňských staveb bylo bez jeho vědomí zrušeno, kontaktoval ho žalovaný 2. s nabídkou „ručení jinými náhradními nemovitostmi“ (včetně jeho domu) a současně mu dal i „další směnku“ na 1 000 000 EUR, kterou avaloval jako fyzická osoba. Jak prokazuje úřední záznam [Anonymizováno] ze dne 1. 10. 2013, [Anonymizováno] v rámci podaného vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. uvedl, že spornou směnku mu předal žalovaný 2., aniž by ho o to [Anonymizováno] žádal, přičemž žalovaný 2. ho ubezpečil, že „včas zaplatí a aby ukázal, že to myslí vážně, tak je směnka vystavena ne na jeho firmu, ale na něj jako fyzickou osobu“. [Anonymizováno] dále uvedl, že žalovaný 2. mu při předání směnky řekl, že je to „odškodnění“, kdyby nezaplatil včas a v termínu.

16. Před odvolacím soudem se [Anonymizováno] v rámci své účastnické výpovědi od popisu okolností se spornou směnkou souvisejících, jak jsou zachyceny v úředních záznamech [Anonymizováno], výrazným způsobem odchýlil, když uvedl, že s půjčkou z 15. 3. 2010 směnka na 1 000 000 EUR žádnou souvislost nemá a že byla na „vyrovnání všeho, co jsme si to jsme si“. Tomuto prohlášení odvolací soud neuvěřil s ohledem na zjevnou snahu [Anonymizováno] přizpůsobit jím podávanou verzi skutkového děje tomu, aby v soudním řízení dosáhl přiznání nároků ze sporné směnky. Zejména je třeba poukázat na jeho sdělení při výpovědi před odvolacím soudem, že „v životě neměl v ruce směnku“ a že kromě sporné směnky a směnky na 1 070 000 EUR žádnou směnku neviděl a ani nevěděl, jak se se směnkou zachází, a že „ji vždycky vzal“, z čehož jasně plyne, že s používáním směnek valných zkušeností neměl. Pakliže [Anonymizováno] dále uvedl, že žalovaný 2. mu spornou směnku předal se slovy „co jsme si to jsme si, všechno srovnáme, vím, že ti dlužím“, nemůže být žádných pochyb o tom, že převzetím směnky bez dalšího komentáře [Anonymizováno], jímž by nabídka žalovaného 2., co se účelu směnky týče, mohla být nějak modifikována, došlo k uzavření směnečné dohody v tom smyslu, jak nabídka byla prezentována žalovaným 2., resp. žalovanou 1. jednající žalovaným 2.

17. Vazba směnky na smlouvu o půjčce ze dne 15. 3. 2010 je tedy nepochybná, což potvrdila i svědkyně [Anonymizováno], která jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím vypověděla, že směnka byla [Anonymizováno] nabídnuta a jím převzata poté, kdy jmenovaný zjistil, že došlo k zániku zástavního práva k budově [Anonymizováno], jímž byla zajištěna jeho pohledávka na vrácení půjčky poskytnuté žalované 1. ve výši 1 070 000 EUR. Třebaže z výpovědi svědkyně vyplynulo, že vystavení směnky a jejího předání [Anonymizováno] nebyla přítomna, nemá odvolací soud důvod pochybovat o pravdivosti skutečností jí uváděných, neboť se jedná o osobu, která jako účetní žalované 1. jednala se žalovaným 2. coby statutárním orgánem žalované 1. v době, kdy se pokoušel vyřešit situaci vzniklou ohledně zaniklého zástavního práva, a to formou poskytnutí adekvátní náhrady za toto zajištění závazku ze smlouvy o půjčce. S okolnostmi se spornou směnkou souvisejícími tak byla svědkyně bezprostředně seznámena.

18. Výpověď svědkyně [Anonymizováno] se nadto nedostala do žádného rozporu s výpověďmi dalších svědků v odvolacím řízení vyslechnutých. Svědek [Anonymizováno] vypověděl, že sporná směnka se podle jeho informací měla vázat ke směnce předchozí, detaily mu však známy nebyly. Svědek [Anonymizováno] uvedl, že směnka měla být „vázána k nějaké půjčce“, detaily rovněž nedokázal popsat, nicméně potvrdil existenci další směnky, o které hovořil jako o směnce „původní“. Svědek [Anonymizováno] vypověděl, že o směnce pouze slyšel, známa mu není a neviděl ji. Obdobně se vyjádřil svědek [Anonymizováno], který uvedl, že směnka mu není známa, neviděl ji, pouze slyšel, že mezi [Anonymizováno] a žalovaným 2. existoval nějaký smluvní vztah se zajištěním a že se „mluvilo o nějaké půjčce“. Třebaže výpovědi svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nejsou zcela konkrétní, nejsou v rozporu, co se týče základního popisu událostí v den, kdy se [Anonymizováno] sešel se žalovaným 2., tedy, že [tituly před jménem] byla žalovaným 2. předána blíže nekonkretizovaná směnka, že tato souvisela s jinou směnkou a že vázána byla k blíže nekonkretizované půjčce. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno a ostatně ani tvrzeno, že by [Anonymizováno] poskytoval žalované 1. (příp. žalovanému 2.) jinou půjčku, než na základě smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010, je nepochybné, že jmenovaní svědci byli přítomni u předání sporné směnky a že tato souvisela s půjčkou z 15. 3. 2010. Oproti tomu svědci nepotvrdili, že by v den předání směnky [Anonymizováno] podepisoval prohlášení ze dne 26. 10. 2010, kterého se žalovaní v průběhu řízení dovolávali. Podpis [Anonymizováno] na tomto prohlášení nelze mít za prokázaný ani s ohledem na závěry znaleckých posudků v řízení vypracovaných, když [Anonymizováno] i Kriminalistický ústav v Praze učinili pravděpodobnostní závěr o nepravosti podpisu [Anonymizováno] na uvedené listině.

19. Sporná směnka tak měla přímou souvislost s pohledávkou [Anonymizováno] ze smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010 a vystavena, resp. [Anonymizováno] byla předána žalovanou 1. jednající žalovaným 2. poté, kdy došlo k výmazu zástavního práva k budově [Anonymizováno], tedy k zániku jednoho ze zajišťovacích instrumentů k uvedené smlouvě. Oproti směnce ze dne 12. 2. 2010 se přitom jedná o zajištění poskytnuté nejen žalovanou 1. jako výstavcem směnky, ale též žalovaným 2., který zaplacení směnky zaručil svým rukojemským prohlášením. Pakliže ze žádného předpisu nevyplývá, že by tatáž pohledávka nemohla být zajištěna více směnkami, není žádného důvodu pro zpochybňování závěru o zajišťovací funkci sporné směnky ke smlouvě o půjčce ze dne 15. 3. 2010. Posoudit tak bylo třeba, zda kauzální vztah směnkou zajištěný skutečně zanikl, jak žalovanými bylo v řízení namítáno.

20. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že na půjčku bylo zaplaceno 70 000 EUR dne 12. 4. 2010, 300 000 Kč dne 31. 8. 2010 (v přepočtu 12 072,43 EUR), 300 000 Kč dne 1. 9. 2010 (v přepočtu 12 128,56 EUR), 266 844 Kč dne 2. 9. 2010 (v přepočtu 10 799 EUR), 350 000 Kč dne 1. 12. 2010 (v přepočtu 14 025,24 EUR), 350 000 Kč dne 2. 12. 2010 (v přepočtu 13 994,40 EUR), 174 648 Kč dne 3. 12. 2010 (v přepočtu 6 980,33 EUR), 168 840 Kč dne 29. 8. 2011 (v přepočtu 7 000 EUR), 337 330 Kč dne 30. 8. 2011 (v přepočtu 14 000 EUR), 337 540 Kč dne 31. 8. 2011 (v přepočtu 14 000 EUR), 635 000 EUR dne 6. 9. 2012 a 261 002,70 EUR dne 13. 9. 2012. K datu, které je na sporné směnce uvedeno jako datum jejího vystavení (26. 10. 2011), tak bylo na půjčku plněno v rozsahu částky 174 999,96 EUR a k zaplacení z půjčky poskytnuté v celkové výši 1 070 000 EUR zbývala k uvedenému dni částka 895 000,04 EUR.

21. Pokud tedy [Anonymizováno] byla nabídnuta směnka na částku 1 000 000 EUR, znamená to, že se jedná o další zajištění (vedle zajištění směnkou ze dne 12. 2. 2010 vystavenou ve prospěch [Anonymizováno] 1.) dosud nezaplacené části půjčky ve výši 895 000,04 EUR. Rozdíl do částky 1 000 000 EUR uvedené na sporné směnce jako směnečný peníz je pak tvořen úroky, jejichž placení bylo sjednáno při prodloužení splatnosti půjčky. K otázce úročení půjčky odvolací soud odkazuje na výpověď [Anonymizováno] při jednání odvolacího soudu konaném dne 7. 2. 2023, kdy jmenovaný uvedl, že v souvislosti s prodloužením splatnosti půjčky bylo se žalovanou 1. dohodnuto placení 7% úroku z půjčky ročně. Úročení půjčky ostatně připouští sám žalovaný 2. v podání došlém soudu prvního stupně dne 22. 5. 2015, v němž shrnul okolnosti týkající se půjčky a sporné směnky.

22. Vzhledem k tomu, že po vystavení sporné směnky, resp. po jejím předání [Anonymizováno] bylo zaplaceno 896 002,70 EUR (635 000 EUR dne 6. 9. 2012 a 261 002,70 EUR dne 13. 9. 2012), zbývá k úhradě částka 103 997,30 EUR coby rozdíl do částky 1 000 000 EUR odpovídající pohledávce [Anonymizováno], k jejímuž zajištění směnka byla na jeho řad vystavena. V tomto rozsahu tak trvá závazek žalovaných plnění dle směnky žalobkyni, která ji nabyla indosací, poskytnout. V přesahujícím rozsahu závazek směnkou zajištěný již zanikl, a tedy v tomto rozsahu plnění ze směnky požadovat nadále nelze.

23. Pokud jde o další námitky, jak žalovanými byly proti směnečnému platebnímu rozkazu vzneseny, tyto nebyly shledány důvodnými.

24. K námitce, kterou žalovaní zpochybňovali předložení směnky k placení, odvolací soud připomíná, že žalovaná 1. jako výstavce směnky vlastní a žalovaný 2. jako rukojmí za závazek žalované 1. jsou dlužníky přímými, v důsledku čehož i nárok proti nim ze směnky uplatněný je nárokem přímým, nepodmíněným žádnou další skutečností, tedy ani předložením směnky k placení. Předložení směnky přímému dlužníkovi má účinky pouze legitimační, kdy majitel se jejím předložením osobě, která má směnku zaplatit, legitimuje jako osoba ze směnky oprávněná. Vzhledem k tomu, že v tomto legitimačním smyslu je majitel směnky zastupitelný, je třeba přiznat doručení směnečné žaloby, se kterou směnka byla předložena soudu, význam prezentace směnky. Z tohoto důvodu ani případně prokázané nepředložení směnky k placení nemá žádného významu, neboť nepředložením směnky vlastní k placení nedochází k zániku práva majitele směnky z této se plnění domáhat, jak vyplývá z čl. I. § 53 odst. 1 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ. Za stavu, kdy žalovaní ani po doručení směnečného platebního rozkazu se žalobou svou povinnost ze směnky v rozsahu, v němž nárok byl vůči nim shledán důvodným, nesplnili, nelze než konstatovat, že trvá jejich prodlení se splněním směnečného závazku tomuto nároku odpovídajícího.

25. Stran námitky žalovaných, že směnka byla vyplněna v rozporu s ujednáním o jejím vyplnění, jež podle tvrzení žalovaných bylo součástí prohlášení o vystavení směnky ze dne 26. 10. 2011 a obsahovalo právo majitele směnky tuto v údaji data splatnosti doplnit až v době, kdy bude zřejmé, že výstavce směnky (dlužník ze smlouvy o půjčce) nic na půjčku ze dne 15. 3. 2010 neuhradí, odvolací soud odkazuje na shora již uvedený závěr, že podpis tohoto prohlášení [Anonymizováno] nebyl prokázán, v důsledku čehož nelze na spornou směnku nahlížet jako na blankosměnku s nevyplněným údajem data její splatnosti. Uvažovat o žalovanými namítaném porušení vyplňovacího práva tak není namístě. Ze žádného z důkazů v řízení provedených nadto nevyplynulo, že by údaj data splatnosti nebyl na směnce v době jejího předání uveden. Nelze proto za důvodnou považovat ani námitku žalovaných, že směnka není platnou směnkou a že na ni dopadá ustanovení čl. I. § 69 ZSŠ.

26. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, ve znění jeho doplňujícího usnesení, potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný v jeho výroku I., nakolik jím byl směnečný platební rozkaz ve věci vydaný zrušen v rozsahu směnečného peníze ve výši 896 002,70 EUR s 6% úrokem ročně z této částky od 20. 6. 2012 do zaplacení a se směnečnou odměnou ve výši 2 986,67 EUR, která odpovídá 1/3 % z částky 896 002,70 EUR. Ve výroku I., nakolik jím byl směnečný platební rozkaz zrušen v rozsahu tyto nároky přesahujícím, a dále v závislých výrocích II. o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a III. o nákladech řízení státu byl rozsudek soudu prvního stupně, ve znění jeho doplňujícího usnesení, změněn podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. tak, že směnečný platební rozkaz se ponechává v platnosti v rozsahu směnečného peníze ve výši 103 997,30 EUR s 6% úrokem ročně z této částky od 20. 6. 2012 do zaplacení a se směnečnou odměnou ve výši 346,66 EUR coby 1/3 % z částky 103 997,30 EUR.

27. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že nebylo přistoupeno k provedení důkazů, jak žalovanými byly navrženy v jejich podání ze dne 6. 3. 2023, neboť se jedná o důkazy uplatněné v rozporu se zásadou neúplné apelace vyjádřenou v ustanovení § 205a o. s. ř. Jak z uvedeného podání vyplývá, těmito důkazy měla být dle vlastního prohlášení žalovaných zpochybněna věrohodnost účastnických výpovědí [Anonymizováno]. K tomu odvolací soud připomíná, že nejde o zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 205a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), jestliže pomocí skutečností a důkazů, které účastník nově uplatnil v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení, má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 26 Cdo 519/2012). V daném případě však soud prvního stupně po provedeném dokazování nepřijal verzi podávanou [Anonymizováno] při jeho výpovědi, tedy, že sporná směnka neměla se smlouvou o půjčce z 15. 3. 2010 žádnou souvislost a že vystavena měla být na vyrovnání jiných vztahů. Tuto verzi ostatně nepřijal ani odvolací soud poté, kdy důkaz výslechem [Anonymizováno] zopakoval. Návrh na provedení důkazů, jak žalovanými byly v podání ze dne 6. 3. 2023 označeny, byl proto odvolacím soudem při jednání u něj konaném dne 4. 4. 2023 zamítnut.

28. Pokud jde o návrh žalovaných na provedení důkazu odborným posouzením [Anonymizováno], soudního znalce z oboru písmoznalectví, specializace ručení písmo, které jmenovaný znalec vypracoval dne 16. 6. 2022, i v tomto případě se jedná o důkaz nepřípustný s odkazem na výše citované ustanovení § 205a ost. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť prostřednictvím tohoto důkazu žalovaní usilovali o jiný skutkový závěr, pokud se týká prohlášení z 26. 10. 2011, než jak byl učiněn soudem prvního stupně. Totéž se týká žalovanými navrhovaného výslechu [Anonymizováno]. Ani k provedení těchto důkazů tak nebylo odvolacím soudem přistoupeno.

29. Zamítnut byl rovněž návrh žalobkyně na doplnění dokazování osmi fotografiemi z interiéru restaurace „[Anonymizováno]“. Jak žalobkyně uvedla, těmito fotografiemi měly být znevěrohodněny výpovědi svědků, kteří se vyjadřovali k okolnostem souvisejícím se schůzkou [Anonymizováno] a žalovaného 2. v uvedené restauraci v den, kdy měla být [Anonymizováno] předána sporná směnka. Důvodem pro neprovedení těchto důkazů bylo, že žalobkyně nebyla schopna k opakovanému dotazu odvolacího soudu uvést, kdy fotografie byly pořízeny, třebaže se jednalo o informaci zásadní z hlediska posouzení, jak byl interiér restaurace v rozhodné době uspořádán a zda tedy vyobrazení na žalobkyní předložených fotografiích odpovídá tomuto uspořádání. Žalobkyně navíc k předkládaným fotografiím nejprve uvedla, že je pořizoval [Anonymizováno], záhy se však popřela prohlášením, že [Anonymizováno] je dostal od osoby, kterou o to požádal. Její jméno přitom neuvedl. Vzhledem k těmto okolnostem neshledal odvolací soud uvedené důkazy relevantními pro dané řízení.

30. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve prospěch v převážné míře úspěšných žalovaných. Žalovaní byli úspěšní v 89,6 % a tedy po odečtení jejich neúspěchu (10,4 %) od úspěchu jim náleží proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím 79,2 % nákladů jimi v řízení účelně vynaložených.

31. Náklady řízení u každého ze žalovaných spočívají v mimosmluvní odměně za právní zastoupení, v paušálních náhradách hotových výdajů, v náhradě za promeškaný čas, v cestovném a v náhradě za 21% daň z přidané hodnoty.

32. Při určení výše mimosmluvní odměny za zastupování žalovaných advokátem vycházel odvolací soud z tarifní hodnoty sporu, kterou je částka 1 003 333 EUR coby součet směnečného peníze ve výši 1 000 000 EUR a směnečné odměny ve výši 3 333 EUR. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je třeba při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vycházet z tarifní hodnoty výše peněžitého plnění v době započetí tohoto úkonu právní služby, bylo plnění žalobkyní požadované v cizí měně přepočteno podle kurzu stanoveného Českou národní bankou vždy ke dni, ve kterém byl ten který úkon právní služby započat. Mimosmluvní odměna z úkonů právní služby, které byly shledány účelnými, tak činí v případě převzetí a přípravy zastoupení dne 16. 2. 2016 částku 55 180 Kč (kurz 27,030 Kč/1 EUR), účasti při jednání dne 5. 4. 2016 částku 55 180 Kč (kurz 27,035 Kč/1 EUR), vyjádření z 15. 4. 2016 částku 55 180 Kč (kurz 27,025 Kč/1 EUR), účasti při jednáních dne 6. 5. 2016 a 6. 9. 2016 částku 55 180 Kč (kurz 27,020 Kč/1 EUR), podání z 12. 9. 2016 částku 55 180 Kč (kurz 27,025 Kč/1 EUR), vyjádření z 21. 12. 2016 částku 55 180 Kč (kurz 27,020 Kč/1 EUR), odvolání z 25. 1. 2018 částku 54 500 Kč (kurz 25,380 Kč/1 EUR), účasti při jednání dne 26. 2. 2019 částku 54 620 Kč (kurz 25,665 Kč/1 EUR), účasti při jednání dne 13. 6. 2019 částku 54 580 Kč (kurz 25,580 Kč/1 EUR), účasti při jednání dne 10. 10. 2019 částku 54 700 Kč (kurz 25,890 Kč/1 EUR), podání ze 4. 6. 2020 částku 55 020 Kč (kurz 26,620 Kč/1 EUR), účasti při jednání dne 9. 6. 2020 částku 55 020 Kč (kurz 26,635 Kč/1 EUR), podání z 10. 6. 2020 částku 54 980 Kč (kurz 26,610 Kč/1 EUR), podání ze 4. 12. 2020 částku 54 980 Kč (kurz 26,520 Kč/1 EUR), účasti při jednání 7. 2. 2023 částku 53 900 Kč (kurz 23,830 Kč/1 EUR) a účasti při jednání dne 4. 4. 2023 částku 53 700 (kurz 23,420 Kč/1 EUR).

33. Z takto určené výše mimosmluvní odměny za jednotlivé úkony právní služby náleží žalovaným v případě odvolání z 25. 1. 2018 pouze polovina, neboť se jedná o odvolání proti procesnímu usnesení (§ 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V případě jejich účasti při jednáních před soudem prvního stupně dne 13. 6. 2019 a 10. 10. 2019 a dále před soudem odvolacím dne 7. 2. 2023 jim oproti tomu náleží odměna zvýšená na dvojnásobek, neboť každé z těchto jednání přesáhlo dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1997 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaní byli zastoupeni týmž advokátem, je třeba u každého z nich mimosmluvní odměnu, která v součtu činí částku 1 067 990 Kč, snížit o 20 % podle ustanovení § 12 odst. 4 téže vyhlášky, tedy o částku 213 598 Kč.

34. Za další úkony žalovaných v době, kdy byli zastoupeni advokátem, jim mimosmluvní odměna přiznána nebyla. V případě podání žalovaných z 30. 5. 2016, 12. 7. 2019, 27. 12. 2022 a 22. 3. 2023 se nejedná o samostatné úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť se týkají nikoli věci samé, nýbrž otázek souvisejících s dokazováním. Pokud jde o podání žalovaných z 2. 5. 2016, toto nebylo shledáno účelně vynaloženým nákladem, když jím bylo pouze doplněno vyjádření z 15. 4. 2016, za které mimosmluvní odměna žalovaným byla přiznána. Za účelně vynaložený náklad nelze považovat ani odvolání žalovaných proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 8. 2018, č. j. 33 Cm 516/2012-277, jímž byl připuštěn vstup žalobkyně do řízení na místo [tituly před jménem] Zelenky jako dosavadního žalobce. S tímto odvoláním nebyli totiž žalovaní úspěšní, když uvedené usnesení bylo jako věcně správné potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j. 5 Cmo 327/2018-288. K částce 8 160 Kč žalovanými uplatněné jako náklad na zpracování odborného posouzení [tituly před jménem] Jiřího [adresa] je pak třeba uvést, že tento důkaz nebyl odvolacím soudem shledán přípustným, v důsledku čehož nelze o jeho náhradě uvažovat.

35. Nákladem žalovaných je dále 17 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a cestovné, které činí v případě řízení před soudem prvního stupně celkem 10 174 Kč a za řízení před soudem odvolacím částku celkem 8 697,40 Kč.

36. Náhrada za ztrátu času v souvislosti s řízením před soudem prvního stupně činí celkem částku 4 320 Kč a v souvislosti s řízením odvolacím částku 2 x 1 452 Kč (jednání dne 7. 2. 2023 a 4. 4. 2023) podle ustanovení § 14 odst. 1, písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalovaným dále náleží náhrada za promeškaný čas v rozsahu poloviny odměny, a to za účast při jednání dne 3. 5. 2022, které bylo odvolacím soudem odročeno bez projednání věci (§ 14 odst. 2 téže vyhlášky). Při kurzu 24,660 Kč/1 EUR k uvedenému dni činí výše odměny 54 220 Kč, čemuž odpovídá náhrada za promeškaný čas ve výši 27 110 Kč.

37. Náklady řízení dle shora uvedené specifikace tak u každého ze žalovaných činí částku 886 094,70 Kč coby součet mimosmluvní odměny ve výši 854 392 Kč, paušálních náhrad hotových výdajů (5 100 Kč), poloviny cestovného (9 435,70 Kč) a poloviny náhrady za promeškaný čas (17 167 Kč). K této částce je třeba přičíst náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 186 079,88 Kč (§ 13 odst. 3 o. s. ř.).

38. S ohledem na částečný úspěch žalovaných každému ze žalovaných náleží proti z větší části neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 849 162,27 Kč, která odpovídá 79,2 % nákladů, jak žalovanými byly v řízení účelně vynaloženy.

39. Odvolací soud dále rozhodl postupem podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. o nákladech, které vznikly státu v řízení před soudem prvního stupně ve výši 21 385 Kč, jež odpovídá znalečnému vyplacenému z rozpočtových prostředků Krajského soudu v [adresa] znalci [tituly před jménem] Janu Zimmerovi a Kriminalistickému ústavu [adresa]. Neúspěch žalobkyně činí v daném případě 89,6 %, neúspěch žalovaných 10,4 %. S ohledem na výsledek řízení byla proto žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 19 160,96 Kč, rovnající se 89,6 % z částky 21 385 Kč. Povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení v rozsahu přesahujícím (2 224,04 Kč) pak byla uložena společně a nerozdílně žalovaným.

40. Pokud jde o náklady řízení státu vynaložené v řízení odvolacím, jedná o náklady svědečného vyplaceného z rozpočtových prostředků Vrchního soudu v Praze svědkovi Petru Perglovi ve výši 2 798,48 Kč. Z této částky je žalobkyně povinna podle výsledku řízení zaplatit České republice – Vrchnímu soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 2 507,43 Kč, která odpovídá 89,6 % z částky 2 798,48 Kč. K náhradě nákladů řízení státu v rozsahu přesahujícím (291,05 Kč) jsou povinni žalovaní, a to společně a nerozdílně.