o zaplacení 1 200 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o návrhu žalovaného 2. na přiznání osvobození od soudních poplatků, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 13 Cm 154/2019-121 ze dne 11. listopadu 2020

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 13 Cm 154/2019-61, byl směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019, č. j. 13 Cm 154/2019-23, ponechán v platnosti (výrok I.). Ve výroku II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů námitkového řízení.

2. Uvedený rozsudek napadl žalovaný 2. včasným odvoláním. Usnesením ze dne 7. 8. 2020, č. j. 13 Cm 154/2019-76, vyzval soud žalovaného 2. k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve výši 60 200 Kč, načež žalovaný 2. svým podáním ze dne 3. 9. 2020 požádal o osvobození od soudních poplatků. Žalovaný 2. uvedl, že je mu 73 let a od 1. 7. 2009 je v důchodu. V současné době pobírá důchod ve výši 11 520 Kč, ze kterého je mu sráženo 1 537 Kč; čistý důchod tedy činí 9 983 Kč. K tomu žalovaný 2. doložil oznámení [Anonymizováno] o zvýšení vypláceného důchodu ze dne 11. 12. 2019, oznámení o změně srážek ze dne 14. 3. 2020 a ústřižek poštovní poukázky ze dne 7. 7. 2020. Jiný příjem žalovaný 2. nemá. Žalovaný 2. nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek. Žalovaný 2. má vážné zdravotní problémy, je po dvou operacích rakoviny, byla mu odejmuta pravá ledvina, je připravován na dialýzu a trpí cukrovkou a vysokým krevním tlakem. Ze zdravotních důvodů je proto nemožné, aby jej někdo zaměstnal. K tomu žalovaný 2. doložil ambulantní lékařskou zprávu ze dne 17. 7. 2020.

3. Podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

4. Z citovaného ustanovení vyplývá, uvedl soud prvního stupně v odůvodnění usnesení, aby mohl soud účastníka řízení osvobodit od soudních poplatků, musí být kumulativně splněny dvě podmínky. První podmínkou je skutečnost, že se ze strany účastníka nesmí jednat o bezúspěšné či svévolné uplatňování práva nebo že jím uplatněný nárok nesmí být zjevně bezdůvodný či neopodstatněný. Nesmí se tedy jednat o takový nárok, u kterého by soud mohl s ohledem na uplatněná skutková tvrzení již dopředu předjímat, jak o něm bude rozhodnuto. Zadruhé musejí být osobní, majetkové a výdělkové poměry účastníka natolik špatné, že není schopen vyměřený soudní poplatek uhradit, čímž by mu bylo odepřeno jedno ze základních práv garantovaných ústavním pořádkem České republiky, totiž domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu.

5. Pokud jde o úspěšnost či důvodnost odvolání podaného proti shora citovanému rozsudku, nelze ji v daném stádiu řízení předjímat, nelze ji tedy ani vyloučit. Nelze předem konstatovat, že podané odvolání je svévolným a zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Pro posouzení žádosti žalovaného 1. je tedy rozhodné, zda je současně naplněna i druhá podmínka, tedy zda osvobození od soudních poplatků odůvodňují jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry.

6. Soud ke zjištění aktuálních poměrů žalovaného 2. vyzval usnesením ze dne 24. 9. 2020, č. j. 13 Cm 154/2019-100, aby ve lhůtě k tomu dané uvedl skutečnosti a předložil listiny potvrzující, zda jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků dle ust. § 138 o. s. ř.

7. Žalovaný 2. svou žádost o osvobození od soudních poplatků v reakci na výzvu soudu prvního stupně doplnil svým podáním doručeným soudu dne 27. 10. 2020. Žalovaný 2. předložil vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ve kterém uvedl, že je ženatý a v domácnosti žije se svojí manželkou. Žalovaný 2. pobírá starobní důchod ve výši 11 520 Kč měsíčně (10 271 Kč po srážkách). Žalovaný 2. uvedl, že nevlastní žádný majetek větší hodnoty. Manželka žalovaného 2. pobírá starobní důchod ve výši 10 592 Kč (8 712 Kč po srážkách). Žalovaný 2. dále uvedl, že má dluhy v celkové výši 26 892 473 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 249 Kč. Své měsíční výdaje žalovaný 2. žádným způsobem nevyčíslil. Závěrem svého prohlášení žalovaný 2. opětovně odkázal na svůj zdravotní stav.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku, který si soud prvního stupně opatřil v rámci své vlastní činnosti, bylo zjištěno, že žalovaný 2. je jednatelem ve společnostech [Anonymizováno], IČO [IČO], [Anonymizováno], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba]., IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], a [právnická osoba], IČO [IČO]. Tato angažmá žalovaný 2. soudu zamlčel, přestože se může jednat o důležitý zdroj jeho příjmů, uzavřel soud prvního stupně.

9. Účelem procesní úpravy umožňující soudu moderovat k žádosti účastníka jeho poplatkovou povinnost je podle odůvodnění usnesení umožnit účastnit se na řízení i tomu účastníku, jehož materiální podmínky by jej mohly pro jeho nemožnost zaplatit soudní poplatek ze soudního řízení vyloučit. Přitom je třeba zdůraznit, že postup soudu dle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. má být v tomto smyslu využit jako mezní nástroj, jako jeden z instrumentů k provedení Ústavou garantovaného principu, totiž moci domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu.

10. Při hodnocení majetkových poměrů žadatele, uvedl soud prvního stupně, je třeba přihlédnout nejen k výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit a k jeho celkové majetkové situaci, a to včetně zkoumání příčin, které k této majetkové situaci vedly. Je totiž třeba rozlišovat situace, zda se osoba nachází v nepříznivé majetkové situaci v důsledku vlastních svobodných rozhodnutí nebo z objektivních důvodů nezávislých na její vůli (např. ztráta majetku zásahem vyšší moci či trestným činem třetí osoby). Je třeba zdůraznit, že nelze zohledňovat skutečnost, že žadatel je zároveň povinen hradit jiné závazky vůči dalším věřitelům. Z žádného zákonného ustanovení nelze totiž dovodit, že úhrada jakýchkoli jiných závazků má přednost před zaplacením soudního poplatku a že o splnění poplatkové povinnosti vůči státu lze uvažovat až poté, co budou veškeré ostatní platební povinnosti žadatele zcela či alespoň zčásti splněny.

11. Dále soud prvního stupně uvedl, že je nutno si uvědomit, že soudní poplatek má ve smyslu daňového řádu (zákona 2.80/2009 Sb.) povahu daňového příjmu státního rozpočtu. Jak plyne ze zákona, má-li někdo (poplatkovou) povinnost, je povinen ji splnit, i když žádné prostředky nemá. Poplatník má vždy povinnost soudní poplatek zaplatit. Smyslem ust. § 138 o. s. ř. není řešit sociální situaci účastníka řízení, nýbrž toto ustanovení má umožnit osobám, které by pro své majetkové poměry byly vyloučeny z práva na přístup k soudu zaručeného Listinou základních práv a svobod, aby mohly svá práva uplatnit či hájit se u soudu.

12. Úplné a pravdivé vylíčení majetkových poměrů je jedním ze základních předpokladů pro osvobození účastníka soudního řízení od placení soudních poplatků. Tento předpoklad však žalovaný 2. nesplnil, neboť neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny potřebné listiny. Ač k tomu byl výslovně vyzván, žalovaný 2. soudu zejména nedoložil výpisy ze svých bankovních účtů, aniž by tvrdil, že žádný účet nevlastní, přičemž si lze v dnešní době jen těžko představit, že by osoba, která je jednatelem v několika obchodních společnostech a která má dle svého prohlášení dluhy v řádu desítek milionů korun, žádný účet nevlastnila a všechny transakce prováděla v hotovosti. Žalovaný 2. dále nedoložil ani výpis z katastru nemovitostí, ani výpis z registru vozidel, ačkoli se může jednat o majetek značné hodnoty. Soud si tak nemůže udělat žádnou ucelenou představu o majetkové situaci žalovaného 2. Žalovaný 2. rovněž velice nejasně popsal situaci ohledně svých měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný 2. sdělil, že pobírá starobní důchod ve výši 11 520 Kč. Své pravidelné výdaje pak žalovaný 2. vůbec nevyčíslil. Žalovaný 2. rovněž zamlčel své angažmá ve shora vypsaných společnostech a neuvedl, jaké mu z něj plynou příjmy, tzn. příjmy z funkce jednatele, se kterou je spojena zvýšená odpovědnost, na kterou jsou kladeny vyšší nároky, než u řadových zaměstnanců, a která je pojmově funkcí úplatnou. Je tedy s podivem, že by žalovaný 2. neměl z jeho účasti v těchto společnostech žádné příjmy. Pokud žalovaný 2., tedy osoba, která vykonává odpovědnou funkci jednatele, za tuto činnost nepobírá vůbec žádnou odměnu, přičemž žádným způsobem o zvýšení příjmů ani neusiluje, není na místě uvažovat o úlevě v podobě osvobození od soudních poplatků.

13. Žalovaný 2. rovněž neprokázal, že by se do situace, kdy údajně není schopen uhradit soudní poplatek, dostal z důvodů nezávislých na jeho jednání. Je na žalovaném 2., aby usměrnil své výdaje tak, aby byl schopen dostát svým závazkům, a to i cestou zajištění finančních prostředků k zaplacení soudního poplatku z jiných zdrojů.

14. Vzhledem ke všemu shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žalovanému 2. se nepřísluší přiznat dobrodiní dle ust. § 138 o. s. ř. a zprostit jej povinnosti zaplatit soudní poplatek za podané odvolání, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

15. Proti usnesení se odvolal žalovaný 2. Namítl, že soud prvního stupně jeho žádost o osvobození od soudního poplatku nesprávně zamítl, ačkoliv žalovaný 2 svůj návrh řádně zdůvodnil, že splňuje podmínky pro osvobozen od soudních poplatků z níže uvedených důvodů:

16. Při posuzování, zda jsou podle § 138 o. s. ř. dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků má soud přihlížet k celkovým majetkovým poměrům účastníka řízení, včetně současných disponibilních finančních prostředků. Obecně platí, že účastníku nesmí být jen pro nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo a umožnit, aby řízení před soudem bylo pro účastníka finančně dostupné. Nedodržení zákonných předpokladů pro osvobození od soudních poplatků by při rozhodování znamenal nerovnost mezi subjekty. Taková diskriminace by byla porušením základních práv účastníků řízení. Dále uvádí, že soudní poplatek aktuálně pro žalovaného 2. představuje zásadní překážkou, která mu znemožňuje účinně hájit svá práva a ve věci sporu. Nastalý nedostatek finančních prostředků by neměl představovat znemožnění přístupu k soudu, potažmo k právu na spravedlivý soudní proces. Žalovanému 2. je 73 let, je od 1. 7. 2009 důchodu v současné době pobírá důchod ve výši 11 520 Kč. Z tohoto důchodu je srážena dávka ve výši 1 537 Kč, takže čistá část vyplaceného důchodu činí 9 983 Kč, jiný příjem žalovaný nemá, nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek. Dále uvedl, že má vážné zdravotní problémy. Je po dvou operacích rakoviny, byla mu odejmuta pravá ledvina, je ve stadiu, kdy je připravován na dialýzu. Dále trpí cukrovkou, vysokým krevním tlakem v důsledku čehož ze zdravotních důvodů je nemožné, aby se někde zaměstnal. Dále uvedl ohledně svých měsíčních výdajů, že z jeho čistého příjmu důchodu po srážkách mu zbývá skutečně jen na holé živobytí, to je stravování a léky. Měsíční nákupy si musí pečlivě rozpočítávat a nemá žádné jiné výdaje, na nic jiného mu nezbývá. Pokud jde o argumentaci soudu prvního stupně, že zamlčel soudu, že je jednatelem v několika společnostech, které soud vyjmenoval, uvedl, že nechtěl zamlčet žádné příjmy, jen vyjmenoval soudu jeho veškeré příjmy. Z jednatelství ve firmách nemá žádný příjem. Sám je mnoho let v důchodu. Dříve skutečně podnikal, ale teď, vzhledem k věku a jeho zdravotního stavu, skončil s veškerou svojí aktivitou, a to znamená, že sám bez zaměstnanců připravuje postupně jednotlivé společnosti k ukončení jejich existence a k jejich likvidaci. Nemá finanční prostředky na to, aby si na likvidaci těchto společností najal specializovanou firmu, a tak postupuje pomalu, jak celou věc zvládá. Žalovaný 2. je přesvědčen o splnění zákonných podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., protože jeho osobní majetkové a výdělkové poměry jsou natolik špatné, že skutečně nemůže soudní poplatek ve vyměřené výši uhradit. Tím by mu bylo zabráněno domoci se práva. Proto navrhuje, aby napadené usnesení soudu prvního stupně bylo ve vztahu k žalovanému 2. zrušeno a aby odvolací soud žalovaného 2. v plném rozsahu od povinnosti platit soudní poplatek za odvolání osvobodil.

17. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.

18. Předmětem sporu je žalobcem vymáhané právo na zaplacení směnečného peníze 1 200 000 Kč s přísl. na podkladě směnky vlastní, vystavené společností [Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno], na řad společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO] (v postavení remitenta) žalovaný 1. se na směnku podepsal jednak jako jednatel výstavce, jednak jako avalista za výstavce a žalovaný 2. jako avalista za výstavce. Směnka byla rubopisována dne 27. 12. 2019 na žalobce. Žalovaný 1. i žalovaný 2. podali proti směnečnému platebnímu rozkazu elektronicky včasné námitky, k jejichž projednání soud prvního stupně nařídil jednání. Rozsudkem č. j. 13 Cm 154/2019-61 ze dne 26. 5. 2020 soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně nahradili žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. Oba žalovaní se proti rozsudku odvolali blanketním odvoláním, které následně doplnili podáními ze dne 5. 8. 2020 shodného obsahu. Jelikož žádný z nich nezaplatil spolu s odvoláním soudní poplatek za odvolání, soud žalovaného 1. i žalovaného 2. vyzval k zaplacení soudního poplatku po 60 200 Kč. Oba žalovaní podali návrh na osvobození od soudních poplatků. Ani žalovanému 1. ani žalovanému 2. soud prvního stupně osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

19. Předpokladem pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. je splnění dvou zákonných podmínek. První je, že osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry účastníka (majetkové, sociální a další), druhou, která musí být splněna současně, je, že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V daném stádiu odvolacího řízení nelze jednoznačně posoudit, zda žalovaným podané odvolání je zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Nicméně z námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu se nepodává, že by se ze strany žalovaného jednalo o šikanózní bránění práva.

20. Zákon vychází z předpokladu, že v zásadě každý účastník řízení je schopen kdykoliv zaplatit soudní poplatek v jakékoliv výši, tedy z jakési fikce platební schopnosti. Jen zcela výjimečně může soud na poplatkové povinnosti zcela či zčásti ulevit. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní (§ 120 a násl. o. s. ř.) leží výhradně na žadateli o osvobození. Je na něm, aby hodnověrně tvrdil a spolehlivě prokázal, že je z objektivních a nezaviněných důvodů ve skutečné nouzi. Soud zde vystupuje také jako strážce fiskálního zájmu. V případě, že jsou tvrzení a důkazy nedostatečné, na poplatku nesleví.

21. Odvolací soud na tomto místě odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ve kterém se uvádí, že: „ ….účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Nejvyšší soud zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem zdůrazněna i v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 234/2002, nebo v usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007 nebo sp. zn. 29 Cdo 106/2017).“

22. Soud prvního stupně vyzval žalovaného 2. výzvou ze dne 24. 9. 2020, aby k prokázání svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů předložil výpisy z veškerých účtů, které jsou vedeny na jeho jméno, aktuální výpis z Katastru nemovitostí, aktuální výpis z registru silničních vozidel, potvrzení zaměstnavatele o průměrné průměrném čistém měsíčním výdělku za poslední kalendářní čtvrtletí, má-li žadatel příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr potvrzení zaměstnavatele o odměně z uzavřených dohod, má-li žadatel příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti pak pravomocný platební výměr orgánu vykonávajícího správu daně za poslední zdaňovací období, dávky z hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání, důchodového pojištění, nemocenského pojištění nebo státní sociální podpory pokud takové pobírá, pokud platí nájemné pak, aby předložil nájemní smlouvou, ve které uvede aktuální výši nájemného, dále, aby uvedl výdělkové a majetkové poměry manželky nebo družky, s níž žije ve společné domácnosti a svoje další výdaj jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození od soudního poplatku a aby bylo možno posoudit, zda nynější poměry žalovaného k odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků, o které požádal.

23. Žalovaný 2. k prokázání svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů uvedl v Prohlášení jako osoby v domácnosti „2“. Pokud jde o jeho příjmy, uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 10 271 Kč po srážkách. Jeho manželka pobírá starobní důchod po srážkách 8 712 Kč. Jako výdaj uvedl splátky 1249 Kč měsíčně, a to směnečného závazku ve výši 5 863 313 Kč věřiteli označeného „[Anonymizováno]“ a uvedl další závazek ze směnky ve výši 392 756 Kč od věřitele „[Anonymizováno]“, splátka neuvedena, půjčku ve výši 2 109 215 Kč od věřitele „[Anonymizováno]“, splátka neuvedena, dluh ze směnky věřitele ČSOB ve výši 18 287 803 Kč, splátka neuvedena a dluh ze směnky věřitele [Anonymizováno], ve výši 239 386 Kč, splátka neuvedena. Žádné další skutečnosti žalovaný 2. neuvedl, a to ani náklady na bydlení a základní životní potřeby.

24. K tomu je třeba ještě doplnit, že soud rozhodující o přiznání benefitu osvobození od soudních poplatků, v žádném případě nemá povinnost pátrat po skutečnostech, které by majetkovou a sociální situaci žadatele odůvodňovaly. Odvolací soud je shodně se soudem prvního stupně toho názoru, že žalovaný 2. svoje majetkové poměry nevyjevil úplně a věrohodným způsobem. Žalovaný 2. neuvedl, zda disponuje účtem/účty u banky či jiného peněžního ústavu, ačkoli k tomu byl soudem vyzván, a pokud ano, tak jaký byl aktuální stav účtu/účtů za posledních šest měsíců. Odvolací soud je toho názoru, že takovou povinnost účastník má, i kdyby nebyl přímo soudem k prokázání této skutečnosti vyzván, a to i s přihlédnutím k tomu, že je v řízení zastoupen advokátem, kterému jsou jistě známé požadavky soudů k hodnověrnému prokázání finančních poměrů žadatelů o osvobození od soudních poplatků. Stav účtů žadatele může mít pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků zásadní význam, a to zejména na přiznanou výši směnečných závazků a půjčky, v celkové výši 26 892 470 Kč, přičemž uvedl pouze splátku ve výši 1249 Kč k závazku věřitele [Anonymizováno]. Jeví se jako nevěrohodné, že by žalovaný 2. z dalších dluhů, i značně vysokých, žádné splátky neplatil. Spíše je pravděpodobné, že při reálném uvedení výše splátek (pokud by půjčky a dluhy již byly splaceny, jeví se jako jednoznačné, že by je již žalovaný 2. vůbec v Prohlášení nevykazoval) by s nejvyšší pravděpodobností výše splátek převyšovala výši příjmů žalovaného 2. Dále neuvedl žádné další údaje ohledně nákladů na úhradu základních životních potřeb, včetně ošacení, hygienických potřeb a stravy atd., když lze předpokládat, že zřejmě nebudou nulové. Polemiku žalovaného se soudem prvního stupně ohledně požadovaných údajů, které by věrohodně ozřejmily jeho skutečné majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých soud prvního stupně mohl učinit závěr o splnění podmínek pro přiznání úlevy od zákonné povinnosti platit soudní poplatky, považuje odvolací soud za irelevantní.

25. Zmíněné skutečnosti vedly odvolací soud k závěru, že na straně žalovaného 2. nebyly hodnověrně prokázány podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., a to ani částečné. Za daného stavu odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil. Odvolací soud dále připomíná, že žalovanému 2. je za této situace třeba poskytnout přiměřenou lhůtu k úhradě soudního poplatku za odvolání, když jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků nebylo vyhověno.

26. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým řízení ve věci skončí (ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř.).