o 1 487 469,70 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2020 č. j. 47 Cm 76/2019-119

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 26. 6. 2020, č. j. 47 Cm 76/2019-75, který v této věci činí 74 622 Kč. Vyšel z toho, že žalovaný je ženatý a má dvě nezletilé děti. Manželka žádné příjmy nemá. Žalovaný sám vlastní pozemek v [Anonymizováno] a v rámci společného jmění manželů vlastní dva byty rovněž v [Anonymizováno]. Tyto nemovitosti jsou dotčeny zástavními právy a exekucemi. Zástavní práva zajišťují pohledávky v celkové výši 21 160 000 Kč. Je jediným společníkem a jednatelem společnosti [Anonymizováno] Také vůči této obchodní společnosti a obchodnímu podílu žalovaného je vedena exekuce pro pohledávku ve výši 32 000 000 Kč. Společnost vlastní akcie společnosti [Anonymizováno], na jejíž majetek byl prohlášen konkurz. Žalovaný je ve společnosti jediným členem představenstva. Jako příjmy uvedl příjem z konzultační činnosti 251 600 Kč ročně při výdajích spojených s touto činností 150 960 Kč a tedy daňový základ měl činit 100 640 Kč. Z pronájmu uvedl žalovaný příjmy 263 844 Kč s výdaji 294 639 Kč a tedy výslednou ztrátu 30 796 Kč. Výdaje (pojistné a školné, sociální a zdravotní pojištění, místní poplatky, hypotéky a nájemné) žalovaný vyčíslil v celkové výši 57 958 Kč. Vlastním šetřením soud zjistil, že žalovaný je ještě jednatelem ve společnosti [Anonymizováno]

2. Soud nepřisvědčil tvrzení, že obchodní podíl žalovaného ve společnosti [Anonymizováno] má nulovou hodnotu, protože pouze drží akcie společnosti [právnická osoba], která je v konkurzu. Dovodil z účetních uzávěrek za roky 2017 a 2018, že společnost vykazovala obchodní činnost, když utržila 344 000 Kč a 549 000 Kč. Nepřihlédl k účetní uzávěrce za rok 2019, když ta není podepsána. Připustil, že hodnotu obchodního podílu snižuje exekuce ohledně pohledávky 32 000 000 Kč. Není tím však vyloučeno, že žalovaný nemá z důvodu účastni v této společnosti a v jím neuvedené společnosti [Anonymizováno] určité příjmy. To považoval za o to významnější, že žalovaný nedoložil žádné svoje příjmy, třebaže z tiskopisu Prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech takový pokyn vyplývá. Zdůraznil v této souvislosti také to, že žalovaným tvrzené příjmy ve výši 8 387 Kč měsíčně ani zdaleka nepokrývají jím uváděné výdaje ve výši 57 958 Kč. Neuvedl, jak jsou tyto výdaje kryty, když manželka žádné příjmy nemá.

3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že předložil vyplněné Prohlášení, výpisy z katastru nemovitostí a z obchodního rejstříku, rozhodnutí o úpadku společnosti [Anonymizováno] a vyrozumění o zahájení exekuce. K výzvě soudu doložil i druh a výši příjmů za poslední tři kalendářní měsíce před podáním návrhu na osvobození od soudních poplatků. Žalovaný se nachází v obtížných poměrech a i s ohledem na jeho rodinu znamená soudem uložená poplatková povinnost znemožnění k přístupu k soudu, jak mu zajišťuje čl. 36 Listina základních práv a svobod. Exekuce vedená pro částku 32 000 000 Kč převyšuje jeho majetkové a výdělkové poměry. Tato exekuce mu také brání nakládat s jeho majetkem. Při tom sebelépe honorovaná činnost mu není nijak k užitku, když takový příjem by byl také postižen exekucí. Pro postižení exekucí nemá možnost ani získat úvěr. Proto již sama exekuce je důvodem pro osvobození od soudních poplatků. Ani z dokladů dohledaných soudem nevyplývá, že by žalovaný pobíral ze společností, kde působí nějaký příjem. Společnost [Anonymizováno] je jen prázdná schránka, která nevykonává žádnou činnost. Soud neměl odmítnout vzít v úvahu účetní uzávěrku společnosti [Anonymizováno] za rok 2019, když rejstříkový soud, který je jediný oprávněný to posuzovat, tuto uzávěrku přijal. Kdyby soud žalovaného vyzval, aby své příjmy doložil, byl by tak žalovaný učinil.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel přitom předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.

5. Ze sbírky listin obchodního rejstříku vedeného ohledně společnosti [Anonymizováno] zjistil, že byla založena do sbírky účetní uzávěrka za rok 2020. Z rozvahy a také z výkazu zisku a ztrát, které jsou již opět podepsány, plyne, že společnost žádné obchodní aktivity nevykonávala a že jejím jediným aktivem je finanční majetek v účetní hodnotě 32 500 000 Kč. Ten lze ztotožnit s žalovaným tvrzenými akciemi společnosti [Anonymizováno] Ze sbírky listin obchodního rejstříku vedeného ohledně společnosti [Anonymizováno] odvolací soud zjistil, že naposledy byla založena účetní uzávěrka společnosti za rok 2018. Z rozvahy i z výkazu zisku a ztrát je zřejmé, že společnost nevykonávala v uvedeném roce žádné obchodní aktivity. Aktiva dosahovala 360 000 Kč s tím, že je tvořila především nehmotná práva. Z obchodního rejstříku samého pak plyne, že jediným společníkem v této společnosti je společnost [Anonymizováno]

6. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 47 Cm 76/2019-113 uložil žalovanému, aby předložil soudu vyplněné Prohlášení, jehož tiskopis současně žalovanému zaslal, také aby předložil výši a durh příjmů za poslední tři měsíce od podání žádosti o osvobození od soudních poplatků. Žalovaný ke druhému požadavku soudu uvedl, že za období červen až září 2020 měl příjmy ze samostatné výdělečné činnosti ve výši 268 320 Kč.

7. Tiskopis Prohlášení v části V. a také v části VII. výslovně předepisuje doložení v těchto částech uváděných příjmů (z podnikání nebo nájmů) pravomocným platebním výměrem orgánu vykonávajícího správu daně za poslední zdaňovací období.

8. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

9. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem. Soud ji tedy neukládá a soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 9. 2020 poskytl pouze žalovanému dodatečnou lhůtu k zaplacení předmětného soudního poplatku, který byl již dříve splatný a s jehož úhradou byl již žalovaný v prodlení. Tato zákonná poplatková povinnost není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

10. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.

11. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že z tiskopisu Prohlášení je zcela jasné, že údaje o všech typech příjmů, jak je účastník v Prohlášení uvede, je nutno doložit. Stejný tiskopis také jasně uvádí, jakým způsobem se tak má stát. Nebylo tedy potřebné, aby soud ještě zvláště žalovanému předložení dokladů o jeho příjmech ukládal. Soud prvního stupně také výtku, že příjmy nejsou žalovaným doložené, uvádí právě v souvislosti s tím, co žalovaný v Prohlášení uvedl. Vyžádaný údaj o příjmech, jež jsou uvedeny v podání žalovaného, které je datováno dne 19. 10. 2020, soud ani nezmiňuje. K jejich doložení žalovaný vyzván skutečně nebyl.

12. V souvislosti s příjmy ovšem soud prvního stupně zcela případně poukázal na to, že roční příjmy žalovaného, jak je uvedl v Prohlášení, nemohou ani vzdáleně dostačovat k pokrytí výdajů, jak je sám žalovaný uvádí. Při tom příjmy uvedené v Prohlášení je nutno ještě zvýšit o částky nezbytné k zajištění chodu čtyřčlenné rodiny žalovaného, tedy o výdaje na nezbytné životní potřeby. Ztráta v souvislosti s pronájmy, jak je žalovaný uvádí, je v této souvislosti tak málo obvyklá, že její doložení bylo zcela nezbytné. Považovat za těchto okolností pouhá tvrzení uvedená žalovaným o jeho příjmech v Prohlášení za možný základ pro přiznání poplatkové úlevy je zcela z těchto důvodů vyloučené.

13. Příjmy tvrzené v podání žalované strany ze dne 19. 10. 2020 ovšem rovněž nevnášejí do věci příliš světla. Předně jde výslovně pouze o příjmy ze samostatné výdělečné činnosti žalovaného. Při tom jistě trvají také příjmy z pronájmu dvou bytů v [Anonymizováno], ve kterých žalovaný nebydlí, když bydliště má v [Anonymizováno]. Nelze ani uvěřit, že by nebyl pronajat pozemek ve výlučném vlastnictví žalovaného, který představuje orná půda o výměře 10 000 m2. Nechat takovou polnost v úrodném [Anonymizováno] neobdělanou, by bylo krajní nezodpovědností. Příjmy z nájmů však v tomto podání zmíněny nejsou. Příjmy uvedené v tomto podání za období červen až září 2020 ovšem také převyšují hrubé příjmy, které žalovaný uvádí v Prohlášení za celý rok 2019. Také pro tento rozpor nelze na nedoložených údajích o příjmech za rok 2019 postavit závěr, že žalovanému lze přiznat poplatkovou výhodu. Navíc v uvedeném podání tvrzená výše příjmů přece jen více odpovídá výdajům žalovaného. Je tedy, byť není doložená, údajem mnohem reálnějším, než údaje uvedené v Prohlášení. Proto je nutno uzavřít, že skutečné roční příjmy žalovaného jsou podstatně vyšší, než se v Prohlášení podává.

14. Konečně nic nebránilo žalovanému doložit doklady o jeho příjmech za rok 2019 alespoň v odvolacím řízení.

15. Přecenit skutečně nelze angažovanost žalovaného ve shora zmíněných obchodních společnostech. Společnost [Anonymizováno] je v konkurzu, s jejím majetkem je oprávněn nakládat jen správce podstaty a je vyloučeno, že by žalovanému poskytoval z prostředků společnosti jakékoliv požitky. Ohledně společnosti [Anonymizováno] odvolacím soudem nově zjištěná účetní uzávěrka za rok 2020 osvědčuje tvrzení, že společnost v současnosti již aktivní není. Tato účetní uzávěrka za rok 2020 tak potvrdila reálnost údajů neautorizované uzávěrky za rok 2019. Soud ovšem správně zjistil, že dříve šlo o obchodně aktivní firmu. Společnost [Anonymizováno] nebyla aktivní již v roce 2018 a nic nenasvědčuje tomu, že je tomu nyní jinak. Proto s významnějšími požitky z těchto společností není důvodu v současné době uvažovat.

16. Je ovšem nutno přičinit k tomu dvě poznámky. První se vztahuje k tomu, že neuvedením angažovanosti ve společnosti [Anonymizováno] jen dále žalovaný učinil obsah jeho Prohlášení málo důvěryhodným. Okolnost, že odvolací soud neshledal v této angažovanosti žádný významný ekonomický efekt, na tom nic nemění. Je výlučně na soudu, aby zhodnotil, co je a co není významné z hlediska poměrů poplatníka soudního poplatku.

17. Druhá poznámka se vztahuje k hodnocení účetní uzávěrky společnosti [Anonymizováno] za rok 2019 soudem prvního stupně. V této souvislosti bylo zcela namístě k listině, která není nikým autorizována a za jejíž obsah tedy také nikdo nenese odpovědnost, nepřihlížet jako ke zdroji poznatků o hospodářské situaci společnosti. Je nutno zcela zásadně odmítnout, že založením účetní uzávěrky firmou do sbírky listin obchodního rejstříku je možné přenést odpovědnost za správnost zakládaných listin na rejstříkový soud. Založení účetní uzávěrky je faktickým úkonem do rejstříku zapsané firmy. O tom, zda k založení dojde nebo nikoliv, není rejstříkovým soudem nijak rozhodováno. Proto také tyto jen zakládané listiny nepodléhají žádné kontrole. Týká se to jak formální stránky listiny, kde by případně některé z nedostatků mohly být rejstříkovým soudem odhaleny. Týká se to samozřejmě ale především jejich věcného obsahu, jehož správnost nelze rejstříkovým soudem vůbec reálně přezkoumat. Je tedy vždy možné, že i formálně vyhovující doklady o účetní uzávěrce založené do sbírky listin jsou ve skutečnosti věcně zcela nesprávné, když mohou vycházet ze zcela zfalšovaného účetnictví. Jestliže by taková okolnost vyšla před soudem najevo, nebude přece moci soud ze založených listin, o kterých se prokáže jejich nepravdivost, vycházet v žádném případě. Skutečnost, že rejstříkový soud proti založení takových listin do sbírky nic nenamítal, nemůže být nijak významná.

18. Je tedy možné shrnout, že majetkovou situaci žalovaného se podařilo osvědčit vcelku úplně a že ten sice má značný majetek, ale v souvislosti s úhradou soudních poplatků je zcela nepoužitelný. Naproti tomu se vůbec nepodařilo osvědčit, jaké jsou poměry žalovaného ohledně jeho příjmů. Při tom je zcela zřejmé, a odvolací řízení to jen potvrdilo, že to co uvedl o svých příjmech v Prohlášení je nejen neosvědčené, ale zjevně věcně nepravdivé. Tvrzení o příjmech v roce 2020 to nejen potvrzuje, ale ukazuje i na vcelku nadprůměrné příjmy, které nejsou ve vztahu ke konkrétnímu soudnímu poplatku, který není nijak extrémní, v žádném významném nepoměru.

19. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný neosvědčil, navzdory nepochybně probíhající exekuci, že splňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání poplatkové úlevy, a to ani zčásti, i nadále zcela obstojí.

20. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.