o zaplacení 550 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvoláních žalobce a žalovaných 1. a 3. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2020, č. j. 49 Cm 29/2019-98

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 5. 3. 2019 se žalobce domáhal proti žalovaným zaplacení částky 550 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 6. 5. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Jak žalobce uvedl, žalovaná 1. vystavila dne 13. 10. 2017 směnku vlastní, ve které vyjádřila svůj bezpodmínečný slib zaplatit žalobci směnečnou sumu ve výši 550 000 Kč. Splatnost směnky nastala dne 5. 2. 2019, žalovaní však směnečnou sumu nezaplatili, třebaže k její úhradě byli žalobcem vyzváni doporučeným dopisem ze dne 15. 2. 2019.

2. Soud prvního stupně vydal dne 28. 3. 2019 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 29/2019-13, jímž žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 550 000 Kč, 6 % úrok z částky 550 000 Kč od 6. 2. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 833 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 27 592 Kč.

3. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včasné námitky, ve kterých namítli neexistenci zajištěné pohledávky s tím, že směnka byla uplatněna v rozporu s mimosměnečným ujednáním.

4. V námitkách zejména uvedli, že mezi žalobcem a žalovanou 1. byla uzavřena smlouva o zápůjčce částky 400 000 Kč, jež byla žalobcem poskytnuta ve dvou platbách a to v částce 300 000 Kč ke dni 16. 10. 2017 a v částce 100 000 Kč ke dni 17. 10. 2017 se sjednaným úrokem v nominální výši 150 000 Kč, jež byla zajištěna předmětnou směnkou.

5. Dne 8. 12. 2017 byla mezi žalobcem a žalovanou 1. uzavřena další smlouva o zápůjčce částky 550 000 Kč se sjednaným úrokem 50 000 Kč. Žalobce požádal žalovanou 1. o provedení stavebních prací na objektu č. p. [Anonymizováno] v [adresa], jež byl ve vlastnictví jeho dcery a zetě s tím, že by těmito pracemi došlo k umoření zbytku dluhu ze zápůjček. Na základě tohoto návrhu došlo v květnu 2018 k uzavření smlouvy o dílo v ústní formě. Dopisem ze dne 31. 8. 2018 došlo k započtení vzájemných pohledávek včetně částek, které byly již uhrazeny na zápůjčku s tím, že poskytnutá zápůjčka ze dne 8. 12. 2017 byla zcela umořena s tím, že zbývající část nároku žalované 1. z fa 2.018048 ve výši 181 848 se započítává na zápůjčku ze smlouvy ze dne 13. 10. 2017. Před tímto zápočtem byl zůstatek pohledávky žalobce 415 000 Kč, po uvedeném zápočtu představoval částku 233 152 Kč. Žalovaná 1. následně dopisem ze dne 21. 1. 2019 uskutečnila jednostranný zápočet na částku 224 928 Kč vycházeje z fa 2.019001. V důsledku tohoto zápočtu evidovala žalovaná 1. svůj dluh ve výši 8 232 Kč (správně 8 224 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná 1. plnila žalobci v rozporu s dobrými mravy nároky z neplatného ujednání týkající se úroku v rozsahu 109% p. a. ze zápůjčky (ve výši 50 000 Kč) sjednané dne 8. 12. 2017, pak na straně žalobce v důsledku realizované platby došlo k získání bezdůvodného obohacení. Na tuto platbu učinila žalovaná 1. jednostranný zápočet ohledně zůstatku dluhu ze zápůjčky ve výši 8 224 Kč. Tím došlo ke konzumaci veškerých nároků žalobce zajištěné předmětnou směnkou.

6. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 30. 7. 2019 k námitkám žalovaných uvedl, že pohledávka stále existuje s tím, že žalovaná 1. má k dispozici smlouvu o zápůjčce, dle které měla plnit, což neučinila. Dopis o započtení pohledávek se týká zcela jiné smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 12. 2017, jež je zcela uhrazena. Žalobce omylem na tuto zápůjčku započetl částku 220 000 Kč, která se této věci vůbec netýkala. Žalobce dále uvedl, že žádnou smlouvu o dílo ohledně stavebních prací na objektu v [adresa] neuzavřel, neboť ten je ve vlastnictví manželů Forsterových (jeho dcery a zetě). Za žalovanou 1. ohledně úhrady dluhů jednal p. [adresa], který žalobci sdělil, že žalovaná 1. není schopna dluhy zaplatit. Z tohoto důvodu za přítomnosti p. [Anonymizováno] bylo dohodnuto, že žalovaná 1. bude plnit pro manžele [Anonymizováno] a žalobce následně převezme závazek a započte část svých pohledávek. K tomu však nedošlo v důsledku neuzavření smlouvy o dílo, jelikož nebyl sjednán předmět a cena plnění. Žalovaná 1. nedodala smlouvu o dílo, soupis provedených prací s položkovým rozpočtem a část prováděných prací nedokončila a nepředala. Z tohoto důvodu nebylo možné započítat faktury uváděné žalovanou 1.

7. Žalobce v doplňujícím vyjádření ze dne 11. 10. 2019 uvedl, že žalovaná 1. zastoupená p. Lískovcem žádala po žalobci poskytnutí zápůjčky s vysokým úročením. Ohledně nesprávného tvrzení, že žalovaná 1. zaplatila na zápůjčku částku 220 000 Kč, upřesnil, že tato platba byla připsána na účet žalobce již 7. 12. 2017, tedy před uzavřením smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 12. 2017 a před jejím poskytnutím. Smlouvu o dílo týkající se objektu 3.3 v [adresa] měli uzavřít manželé [Anonymizováno] s tím, že žalobce měl pouze hradit faktury za provedené práce dle uzavřené smlouvy. Žalobce smlouvu neuzavřel, neboť k tomu nebyl oprávněn a ani neznal rozsah požadovaných prací. Žalobce odmítl hradit vystavené faktury, neboť práce nebyly dokončeny, případně byly provedeny vadně, žalovaná 1. odešla ze stavby. Žalovaná 1. uvedla žalobce v omyl a ten odstoupil od právního jednání ze dne 31. 8. 2018. Pokud žalovaná 1. uplatňuje nároky ze smlouvy o dílo, může tak učinit v jiném řízení.

8. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti co do částky 233 152 s 6% úrokem z této částky od 6. 2. 2019 do zaplacení a v rozsahu směnečné odměny 777 Kč, ve zbývajícím rozsahu jej zrušil a o nákladech námitkového řízení rozhodl dle úspěchu stran ve věci s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. V odůvodnění rozsudku spornou směnku vyhodnotil jako řádnou směnku vlastní, jež zajišťovala závazek ve výši 550 000 ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 10. 2017 s tím, že účastnící se shodli na vzájemném zápočtu pohledávek ve vztahu k závazkům ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 12. 2017. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný 1. neprokázal, že by mezi žalobcem a žalovanou 1. došlo k uzavření smlouvy o dílo, jejíž existenci zpochybnil rovněž žalobce. Žalovaný 1. dále neprokázal, že by mezi účastníky došlo k dohodě ohledně přesného předmětu a ceny prací, že by dílo bylo řádně a včas splněno a předáno objednateli s oprávněním vystavit fa 2.018048 a 2019001, přičemž vztahy mezi účastníky byly chaotické. Soud prvního stupně dále uvedl, že fa 2.018048 se stala předmětem zápočtu žalobce, byla jím uznána a závazek z ní proti pohledávce žalobce zanikl ze smluv o zápůjčce v rozsahu 316 848 Kč s tím, že pohledávka ve výši 233 152 Kč zůstala neuhrazena. Soud prvního stupně přitom vycházel ze svědecké výpovědi p. [Anonymizováno], který potvrdil, že objednávka prací se uskutečnila v ústní formě, svědek jednal jak s žalobcem, tak i s jeho dcerou bez zvláštního zmocnění, neexistoval harmonogram prací, k předání prací došlo bez předávacího protokolu a jeho výpověď vyhodnotil soud za málo přesvědčivou. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že fa 2.018048 vystavená žalovanou 1. byla žalobcem uznána a započtena do výše 316 848 Kč, a proto v této výši také zanikl závazek ze smlouvy o zápůjčce, a tím i zajištění směnkou. Ohledně částečného zaplacení dluhu třemi splátkami po 45 000 Kč v celkové výši 135 000 Kč vyšel soud prvního stupně ze „zápočtu pohledávek“ ze dne 31. 8. 2018, z písemného „odstoupení od právního jednání“ ze dne 16. 10. 2018 i z vyjádření žalobce na jednání dne 16. 10. 2019, na kterém uvedl, že na zápůjčku ze dne 13. 10. 2017 „byly zaplaceny jedna nebo dvě splátky“. Vzhledem k tomu, že ve zbývajícím rozsahu nebyl prokázán zánik zajištěného závazku, byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti v rozsahu 233 152 Kč s tomu odpovídajícím úrokem a směnečnou odměnou, ve zbývajícím rozsahu byl platební rozkaz zrušen.

9. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho zrušení a ponechání směnečného platebního rozkazu v plném rozsahu v platnosti. Žalobce považuje vydané rozhodnutí za nepřehledné, nesprávné a nepřezkoumatelné. Vytkl soudu prvního stupně, že se nezabýval, zda došlo k řádnému zápočtu pohledávek, zda nejisté a neurčité pohledávky existovaly a byly vůbec způsobilé započtení, když dle závěru soudu nedošlo k uzavření smlouvy o dílo a faktury směřovaly vůči třetí osobě, nikoliv objednateli stavebních prací, kterými byla [Anonymizováno] a následně manželé [Anonymizováno]. Jelikož manželé [Anonymizováno] neobdrželi žádné faktury, nevznikla jim povinnost plnit, v daném případě nevznikla ani splatná pohledávka způsobilá k započtení. Žalovaná 1. dílo nedokončila, manželům [Anonymizováno] ani nenabídla dílo k převzetí, z tohoto důvodu nevznikl ani nárok na zaplacení ceny díla. Rovněž soud prvního stupně dospěl k závěru, že nedošlo k předání a k převzetí předmětu díla. Z hlediska posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení by bylo nezbytné zjistit cenu provedených prací ze znaleckého posudku. Zápočet zmíněný v dopise ze dne 31. 8. 2018 se týkal jiné zápůjčky a to závazku založeného smlouvou ze dne 8. 12. 2017, navíc závěr soudu o zaplacení 520 000 Kč je nesprávný, když platba 220 000 Kč nebyla hrazena na tuto zápůjčku, ve skutečnosti bylo uhrazeno pouze 300 000 Kč. V další části odvolání žalobce odkazuje na nesprávné výpočty uvedené v „zápočtu“. Ve vztahu k zápůjčce dle smlouvy ze dne 8. 12. 2017 žalovaná 1. zaplatila 3x 100 000 Kč, dále došlo k započtení tří plateb po 45 000 Kč, to znamená, že žalovaná 1. z této zápůjčky stále dluží žalobci 165 000 Kč. Na zápůjčku na Kč 550 000 nebylo ničeho zaplaceno.

10. Žalovaní 1., 2. a 3. také napadli rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhli ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti v rozsahu jistiny 8 232 s 6% úrokem z této částky od 6. 2. 2019 do zaplacení, se směnečnou odměnou ve výši 27 Kč a ve zbývajícím rozsahu zrušení platebního rozkazu. Žalovaní považují rozsudek soudu prvního stupně ohledně části, v níž byl ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti, za nesprávný, neboť vyhodnotil pouze jednostranný zápočet žalobce ze dne 31. 8. 2017 za platný, nikoli zápočet žalované 1. ze dne 21. 1. 2019. Žalovaní dále nesouhlasí se závěry nalézacího soudu ohledně neplatnosti smlouvy o dílo, když v případě možného výkladu o neplatnosti či platnosti smlouvy má prioritu výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy, přičemž neplatnost smlouvy má být výjimkou, nikoliv zásadou. Z hlediska vyhodnocení důvěryhodnosti svědecké výpovědi p. Lískovce soud porušil zásadu volného hodnocení důkazů v neprospěch žalovaných.

11. Žalovaní 1., 2. a 3. k odvolání žalobce zejména uvedli, že došlo k uzavření smlouvy o dílo, vykonané práce byly žalobcem odsouhlaseny a započteny. Objednatelem prací byl žalobce, žalovaný 1. jejich zhotovitelem, dcera žalobce nemohla být účastníkem závazkového vztahu, neboť v době jeho vzniku byla v zahraničí. Žalobce zaplatil na zápůjčku, jež je zajištěna předmětnou směnkou, 3 splátky po 45 000 Kč.

12. Žalobce k odvolání žalovaných 1., 2. a 3. zopakoval, že předmět plnění nebyl z jeho strany specifikován a ani žalovaný 1. žádné vykonané práce žalobci nepředal.

13. Ve shodě se zásadou hospodárnosti řízení odvolací soud nepřistoupil k doplnění dokazování svědeckou výpovědí paní [Anonymizováno] a svědeckou výpovědí osob provádějících rekonstrukci objektu v [adresa] s tím, že oprávněnost daného nároku bylo možné posoudit a rozhodnout o něm i bez provedení těchto důkazů.

14. Ve vztahu k odvolání žalobce proti napadenému rozsudku postupoval odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal jej a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé je zčásti důvodné s tím, že odvolání žalovaných 1. a 3. neshledal důvodným. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2020 č. j. KSCB 27 INS 17273/2020-A-5 byl u žalované 2. zjištěn úpadek a povoleno oddlužení, je odvolací řízení ve vztahu k žalované 2. dle § 140a zák. 1.82/2006 Sb. přerušeno.

15. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že žalobce se domáhal svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového 1.91/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), v níž žalovaná 1. vystupuje v roli výstavce a žalovaný 3. má postavení směnečného rukojmího. Mezi účastníky není sporným, že směnka vystavená dne 13. 10. 2017 sloužila k zajištění splacení zápůjčky sjednané mezi žalobcem a žalovanou 1. ve výši 550 000 Kč. Žalovanými nebylo zpochybněno, že na straně žalovaného 1. vznikl závazek k vrácení zápůjčky (včetně dohodnutých úroků) ve výši 550 000 Kč. Za situace, kdy žalobce osvědčil, že je řádným majitelem směnky vlastní na částku 550 000 Kč, je zcela legitimní postup soudu prvního stupně, když návrhu vyhověl a vydal směnečný platební rozkaz za podmínek § 175 odst. 1 o. s. ř. V případě, že směnečný dlužník zcela nebo zčásti nesouhlasí s nárokem ze směnky, má právo podat proti platebnímu rozkazu námitky, ve kterých v rámci zákonné koncentrace řízení je povinen uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá a následně tato svá tvrzení podpořit příslušnými důkazy. Lze uvést, že v daném případě jsou obsahem námitek tvrzení týkající se zániku celého závazku ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 10. 2017 ve výši 550 000 Kč, předmětem odvolání žalovaných pak zánik tohoto závazku ve výši 541 768 Kč. V námitkách žalovaní věnovali poměrně široký prostor vysvětlení vzniku závazku ve výši 600 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 12. 2017 zajištěného směnkou, který však se směnkou, jejíž zaplacení je předmětem žaloby, a jejím předmětem zajištění nikterak nesouvisí. V další části žalovaní odkázali na dopis ze dne 31. 8. 2017, ve kterém žalobce oznámil žalované 1. započtení svých pohledávek oproti pohledávkám žalované 1. Následně žalovaní konstatují, že „Před citovaným zápočtem byl zůstatek této pohledávky žalobce 415 000 Kč. Po provedeném zápočtu tak zůstatek činil 233 152 Kč“. Z výše uvedené citace dopisu žalobce ze dne 31. 8. 2017 lze vyvodit, že žalovaný 1. evidoval (po částečném zaplacení tří splátek) svůj závazek ve výši 415 000 Kč, který po zápočtu pohledávek ve výši 181 848 Kč se snížil na 233 152 Kč.

16. V souladu s § 1982 odst. 1 obč. zák. dluží-li si strany vzájemné plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

17. Jak z výše uvedeného vyplývá, předmětem započtení tak mohou být zcela určité a existující vzájemné pohledávky jejich účastníků způsobilé k započtení, jež mají podklad a vycházejí z existujících a platných závazkových vztahů. Na straně žalobce se nepochybně o takovou pohledávku jedná ze smlouvy o zápůjčce, neboť se stala i důvodem pro vystavení předmětné směnky. Na straně druhé se rovněž musí jednat o existující pohledávku žalovaného 1. vůči žalobci vycházející z existujícího závazkového vztahu. Žalovaní proto musejí prokázat, že na straně žalobce vznikl platný existující závazek způsobilý k započtení. Nelze přijmout závěr, že závazek mohl vzniknout z faktury, neboť ta plní funkci účetního dokladu a ve finančním vyjádření zobrazuje peněžitou pohledávku na základě splněného závazku z konkrétního právního vztahu mezi účastníky. S odkazem na tvrzení uvedená v námitkách je proto nezbytné, aby byla prokázána existence smluvního vztahu mezi žalovaným 1. jako zhotovitelem díla a žalobcem jako jeho objednatelem, na jehož základě má žalovaná 1. povinnost závazek řádně splnit, tj. předat objednateli a vyúčtovat jeho cenu příslušnou fakturou.

18. V souladu s § 2586 odst. 1 obč. zák. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Dle § 2586 odst. 2, věta prvá obč. zák. cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Dle § 2604 obč. zák. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno, přičemž právo na jeho zaplacení vzniká podle § 2610 odst. 1 obč. zák. provedením díla.

19. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se nepodařilo prokázat, že by mezi žalobcem a žalovanou 1. (ani mezi žalovanou 1. a manželi [Anonymizováno] s následným případným převzetím závazku žalobcem) došlo v ústní formě k uzavření smlouvy o dílo, čímž by ani nemohlo dojít k řádnému předání díla. Odvolací soud vyhodnotil jednotlivé důkazy provedené soudem prvního stupně a to zejména svědeckou výpověď p. [Anonymizováno], který měl za zhotovitele stavby (žalovaného 1.) jednat s žalobcem, a to s vědomím toho, že je osobou blízkou s žalovanými 2. a 3., se kterými je v příbuzenském vztahu. Pokud se svědek vyjadřoval k záležitostem ohledně rekonstrukce objektu č. p. 33 v [adresa], pak jeho role nemohla být nestranná, když vystupoval v daném vztahu jako zástupce zhotovitele (žalované 1.), jejímž jediným jednatelem je žalovaná 2. (manželka) a jediným společníkem žalovaná 3. (tchýně). Z obsahu výpovědi nicméně vyplynulo, že veškerá jednání ohledně rekonstrukce objektu svědek vedl s žalobcem v ústní formě, kterému také e-mailem zasílal různé cenové nabídky prací, které se měly na objektu uskutečnit. Nebylo prokázáno, jakým způsobem žalobce reagoval na zaslané cenové nabídky, zda je zcela akceptoval nebo odmítl, zda v daném vztahu vystupoval jako objednatel nebo zástupce vlastníka nemovitosti – jeho dcery Veroniky [Anonymizováno]. Nebylo rovněž prokázáno, jakým způsobem byl v ústní formě před zahájením rekonstrukce dohodnut rozsah tesařských, klempířských či jiných prací, které se v průběhu realizace „rozšiřovaly“. Pochybnost o tom, kdo vystupoval v daném vztahu jako objednatel, potvrzuje i výpověď svědka o tom, že „stavbu předával dceři“ a „žalobce věděl o dohodách s dcerou“ s tím, že nedošlo ani k vyhotovení předávacího protokolu. Na podporu výše uvedeného svědčí i obsah e-mailové komunikace ze dne 16. 10. 2018 mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (nyní [Anonymizováno]) ohledně rozsahu prací realizovaných pro Veroniku Kestlovou.

20. Na základě výše uvedeného je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že ani v ústní formě nemohlo mezi účastníky sporu dojít k naplnění smluvního ujednání (smlouvy o dílo), a proto na straně žalované 1. nemohl ani vzniknout závazek k provedení prací určitého rozsahu (ostatně nebylo ani prokázáno, že by takové práce byly žalovanou 1. řádně předány a které osobě). Skutečnost, že žalovaný 1. určité práce na objektu č. p. 33 v [adresa] uskutečnil a následně je fakturou vyúčtoval, ještě neznamená, že tím zhojil nedostatek smluvního ujednání. Stejně tak žalobce, pokud v dopise ze dne 31. 8. 2017 prováděl různá i početně nesprávná „započtení pohledávek“, nelze tímto zhojit nedostatek smluvního ujednání. Přitom nelze vyloučit, že fakticky vykonané práce na objektu č. p. 33 v [adresa] představují jeho zhodnocení a mohou představovat majetkový prospěch vlastníků nemovitosti (manželů [Anonymizováno]) na úkor žalované 1. jako zhotovitele. Hodnota zhodnocení nemovitosti však nemusí vždy představovat cenu uvedenou ve faktuře s tím, že v takových případech pak není výjimečné vycházet ze zjištění hodnoty prací znaleckým posudkem.

21. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o dílo mezi žalovanou 1. a žalobcem, ani řádné předání a převzetí díla, nebylo po právu na straně žalované 1. vystavení účetního dokladu ve formě faktury, která v důsledku výše uvedeného se tak nemohla stát předmětem zápočtu.

22. Lze proto uzavřít, že žalovaným 1. a 3. se v rámci námitkového řízení nepodařilo prokázat, že na straně žalovaného 1. jako vydlužitele došlo k zániku závazku ze zápůjčky ve výši 406 768 Kč (415 000 Kč – 8 232 Kč), k jejímuž zajištění byla vystavena předmětná směnka, zápočtem pohledávek, neboť na straně žalované 1. neexistovala pohledávka způsobilá k započtení, přičemž z výsledků dokazování pouze vyplynulo, že na zápůjčku byly poskytnuty pouze 3 splátky po 45 000 Kč (tj. celkem 135 000 Kč), jak potvrdil žalobce v „Oznámení započtení vzájemných pohledávek“ ze dne 31. 8. 2018, ve „sdělení o odstoupení od právního jednání“ ze dne 16. 10. 2018 a zčásti v protokolu z jednání ze dne 16. 10. 2018.

23. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů proto rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným 1. a 3. potvrdil dle § 219 o. s. ř. v části, ve které byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. V části, v níž byl směnečný platební rozkaz zrušen, postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v rozsahu tvrzeného „zápočtu pohledávek“, tj. ve výši 181 848 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou ve vztahu k žalovaným 1. a 3. změnil rozsudek soudu prvního stupně a ponechal v tomto rozsahu směnečný platební rozkaz v platnosti. Ve zbývající části, tj. v rozsahu 135 000 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou byl rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. potvrzen v důsledku částečného zaplacení pohledávky žalobce.

24. Ve výroku IV. odvolací soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. opětovně rozhodl o náhradě nákladů před soudem prvního stupně. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v tomto řízení úspěšný cca v rozsahu 75% a žalovaní 1. a 3. cca v rozsahu 25%, přísluší žalobci za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. v takovém případě náhrada v rozsahu 50% ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení, tj. ve výši 13 796 Kč. V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný v rozsahu 57% a žalovaní v rozsahu 43%, v takovém případě přísluší žalobci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu 14% soudního poplatku za odvolání do předmětu odvolacího řízení (316 848 Kč s přísl. a se směnečnou odměnou) a v rozsahu 14% náhrady 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 1.77/96 Sb. za podané odvolání a za účast na soudním jednání dne 6. 4. 2021, tj. ve výši 2 309 Kč.

25. O vrácení přeplatku na soudním poplatku za odvolání na straně žalobce (předmětem odvolacího řízení byla částka 316 848 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou ve výši 1 056 Kč) rozhodne soud prvního stupně za podmínek § 10 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb.

26. O vrácení přeplatku na soudním poplatku za odvolání na straně žalovaných 1. a 3. (předmětem odvolacího řízení byla částka 224 920 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou ve výši 750 Kč) rozhodne soud prvního stupně za podmínek § 10 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb.