o zaplacení 1 177 716,76 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 2. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. června 2023, č. j. 79 Cm 1/2023-101

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz téhož soudu z 7. 3. 2023, č. j. 79 Cm 1/2023-59 co do směnečného penízu ve výši 30 826,90 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 24. 10. 2022 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 103 Kč a ve zbytku jej ponechal v platnosti (výrok I.), žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 33 955 Kč k rukám jejího právního zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že nárok se opírá o směnku vlastní vystavenou žalovaným 1. dne 20. 4. 2012 v Příbrami vyplněnou na směnečnou sumu ve výši 1 177 716,76 Kč splatnou 23. 10. 2022, kterou žalovaná 2. podepsala jako směnečný rukojmí.

3. Ve věci bylo rozhodnuto výše uvedeným směnečným platebním rozkazem, proti němuž podali oba žalovaní námitky, v nichž namítli neplatnost směnky ohledně místa a data vystavení, neurčitost výše směnečné sumy, nesprávné vyplnění směnečné sumy a zánik nároku s ohledem na poskytnutí pojistného plnění.

4. Žalobkyně námitková tvrzení odmítla pro jejich irelevantnost.

5. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že směnka sloužila jako zajištění závazku ze smlouvy o nákupu pohonných hmot a plateb mýtného na pozemních komunikacích v systému post-pay prostřednictvím tankovacích karet DFC uzavřené dne 16. 4. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným 1. Její součástí pak bylo zajištění pohledávek z dané smlouvy blankosměnkou, jejíž vyplnění bylo sjednáno dohodou o vyplnění blankosměnky z 20. 4. 2018, kterou avalovala žalovaná 2. Žalobkyně vystavila žalovanému 1. za závazky z této smlouvy vyplývající faktury, jejichž specifikace je uvedena v bodě 4. odůvodnění napadeného rozsudku. Jednalo se o faktury za odběr pohonných hmot a odebraného zboží a poplatky ze smlouvy plynoucí. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1. se dostal do prodlení se zaplacením dluhu, žalobkyně využila svého práva na vyplnění blankosměnky v souladu s dohodou o jejím vyplnění. Žalovaná 2. je jednatelkou žalovaného 1. Závazek ze směnky plynoucí nebyl zaplacen ani přes zaslání předžalobní upomínky.

6. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení postižních práv podle čl. I. §§§ 28 odst. 2, 48, 78 ZSŠ proti žalovanému 1. jako výstavci směnky a žalované 2. jako avalu směnky z platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ.

7. K námitce žalovaných, že směnka nemůže obstát, neboť je na ní uvedeno, že zajišťuje závazek ze smlouvy o nákupu pohonných hmot prostřednictvím tankovacích karet z 20. 4. 2018 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]., kdy [právnická osoba]. je osoba odlišná od žalovaných, soud uvedl, že vyznačení osoby [právnická osoba]. je pouze o písařskou chybu, která je uvedena mimo směnečné prohlášení a není vepsaná do těla směnky, nejedná se o náležitost blankosměnky. Z dokazování vyplývá, že blankosměnka byla uzavřena k dohodě o jejím vyplnění z 20. 4. 2018. Námitka tak neobstojí.

8. Neobstojí ani námitka neplatnosti směnky pro neurčitost a rozpornost směnečné sumy a měny. Čísly uvedená směnečná suma obsahuje označení měny jako „Kč“. Oproti tomu slovem psaný text obsahuje text „jeden milionstsedmdesáttisícsedmsekšestnáctkorusedmdesátšesthaléřů“, který je údajem odlišným, nicméně z číselného vyjádření je zcela zřejmé, že údaj o měně se týká korun českých. Neobstojí přitom odkaz na rozhodnutí soudu publikovaného ve Sbírce rozhodnutí 3/1996, č. 76, které na danou věc nedopadá, kdy řešilo údaje Kč a koruny české. Nelze proto aplikovat § 6 ZSŠ, podle kterého v případě nesrovnalosti údaje číselného a slovního se preferuje údaj slovy uvedený, neboť se týká nesrovnalostí ve vyjádření směnečné sumy. V posuzované věci se jedná o koruny české.

9. Neobstojí námitka neplatnosti směnky pro neurčitosti místa vystavení spočívající v rozporu mezi místem vystavení ([adresa]) a místem, kde byla listina podepsána ([adresa]) a dále z důvodu rozporu mezi datem vystavení směnky a datem, kdy byla listina podepsána. Poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, dle kterého je vyloučeno zkoumat, zda formálně označené datum vystavení směnky odpovídá datu, kdy byla směnka skutečně vystavena. Fiktivní datum vystavení zásadně nečiní směnku neplatnou. Platí, že by neměla předcházet splatnost směnky jejímu vystavení, což bylo v posuzované věci splněno. U místa vystavení pak platí, že může být uveden jakýkoliv údaj bez ohledu na faktickou lokaci, v níž byla směnka vystavena. Nadto platí, že údaj místa vystavení nemusí být na směnce uveden vůbec, neboť platí, že chybí-li místo vystavení směnky pak platí, že byla vystavena v místě výstavcova bydliště (§ 76 odst. 4 ZSŠ), nadto místo vystavení nemá vliv na platnost směnky.

10. Neobstojí námitka, že nárok na úhradu směnečného peníze zanikl v důsledku poskytnutí plnění uhrazeného pojišťovnou a důsledku toho námitka nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně je dána tím, že je remitentem sporné směnky. Nárok směnečný je nárokem samostatným, nezávislým na existenci zajištěné pohledávky (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 202/2002 z 29. 5. 2003), je proto nezávislý na plnění poskytnutém pojišťovnou. Je přitom na věřiteli, aby zvolil, jakým způsobem bude nárok vymáhat, přičemž není vyloučeno vymáhání souběžné.

11. K námitce nesprávného vyplnění blankosměnky, tj. nesprávně uvedené směnečné sumy, soud konstatoval, že důkazní břemeno k ní nesou žalovaní. Přitom případné nesprávné vyplnění směnečné sumy nezakládá neplatnost směnky jako takové. Vzhledem k tomu, že součástí směnečné sumy bylo vyplnění částky 30 052,75 Kč jako poplatku za prodloužení splatnosti vystavených faktur za úplatu, který však nebyl mezi stranami sjednán, pak tato částka byla vyplněna jako směnečná suma neoprávněně a v tomto rozsahu soud vydaný směnečný platební rozkaz zrušil včetně příslušného úroku a poměrné části směnečné odměny představované částkou 103 Kč.

12. Ve zbytku s ohledem na závěry výše uvedené ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti.

13. O nákladech námitkového řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když neúspěch žalobkyně byl v nepatrné výše. Jejich výše pak byla konkretizována v bodě 41 odůvodnění napadeného rozsudku.

14. Žalovaná 2. ve včasném odvolání navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zopakovala svoji obranu uplatněnou v námitkách do vydaného směnečného platebního rozkazu. Namítla neurčitost a rozporuplnost směnečné sumy, která je dána tím, že slovně vyjádřený údaj hovoří o korunách (neuvedeno jakých), naopak číselný údaj hovoří o měně označené jako „Kč“. Ve vztahu k námitce neplatnosti místa a data vystavení směnky pro neurčitost nelze použít rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, na něž odkazuje soud prvního stupně, které řeší datum či místo fiktivní, nikoliv situaci, kdy je na směnce údajů více a tyto jsou ve vzájemném rozporu. K námitce nesprávného vyplnění blankosměnky v údaji směnečné sumy setrvala na svém tvrzení, že nesprávné vyplnění blankosměnky se týkalo částky 30 052,75 Kč představované fakturami vystavenými za úrok z prodlení. Dále poukázala na to, že v námitkách zpochybnila také chybný výpočet úroku z prodlení. Pokud žalobkyně po žalovaném požadovala úrok z prodlení ve výši 73 052,57 Kč, pak tento závazek měl být ponížen o úrok ve výši 30 052,75 Kč vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur uvedených v bodě 5.2 odvolání. Nelze přijmout závěr, že případné nesprávné vyplnění blankosměnky v údaji směnečné sumy nezakládá neplatnost směnky. Nepřípustné je rovněž přenesení důkazního břemene na žalovanou 2.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro změnu či zrušení napadeného rozsudku. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaných a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

16. Odvolací soud projednal odvolání žalované 2. bez její přítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy tato se k jednání nedostavila, svoji neúčast u jednání odvolacího soudu omluvila a zároveň nežádala o odročení jednání. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů před soudem prvního stupně.

17. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že nárok uplatněný žalobou je nárokem na zaplacení postižních práv podle čl. I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) z titulu platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 ZSŠ a představuje tak přímý, nesporný závazek žalované 2. na zaplacení směnečné sumy, úroku a směnečné odměny.

18. Sporná směnka sloužila k zajištění závazku ze smlouvy o nákupu pohonných hmot prostřednictvím tankovacích karet z 20. 4. 2018 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1., přičemž byla vystavena ve formě blankosměnky, jejíž způsob vyplnění byl sjednán v dohodě o vyplnění blankosměnky z 20. 4. 2018. Žalovaná 2. (zároveň v pozici jednatele žalovaného 1.) je směnečným rukojmím.

19. Neplatnost směnky nezpůsobuje údaj uvedený pod textem samotné směnky, kdy odkazuje na smlouvu o nákupu pohonných hmot z 20. 4. 2018 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]., kdy je zřejmé, že se jedná o písařskou chybu v údaji [právnická osoba]. V řízení bylo prokázáno, že směnka sloužila k zajištění závazku ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1. z 20. 4. 2018, přičemž způsob vyplnění blankosměnky byl sjednán dohodou o jejím vyplnění z téhož dne.

20. Neobstojí ani námitka neplatnosti směnky pro neurčitost a rozpornost směnečné sumy, resp. měny. Čísly uvedená směnečná suma obsahuje označení měny údajem „Kč“, slovem psaný text pak hovoří o „korunách a haléřích“. Z číselného vyjádření je jednoznačné, že údaj o měně se týká korun českých. Nelze dovodit, že údaje ve slovním a číselném vyjádření jsou vnitřně rozporné, je zcela jednoznačné, že vyjádření měny obsahuje údaj o korunách českých.

21. Neobstojí námitka neplatnosti směnky pro neurčitost místa vystavení spočívající v rozporu mezi místem vystavení ([adresa]) a místem, kde byla listina podepsána ([adresa]) a z důvodu rozporu mezi datem vystavení směnky a datem, kdy byly listina podepsána. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3071/2010 z 3. 11. 2010 totiž platí, že datum vystavení směnky nemusí být dnem, kdy byla směnka skutečně vystavena. K platnosti směnky postačuje, aby datum vystavení směnky bylo dnem existujícím. Ohledně místa vystavení směnky pak platí, že může být uveden jakýkoliv údaj místa vystavení bez ohledu na místo, v němž byla směnka skutečně vystavena. Nadto platí, že údaj o místu vystavení nemusí být na směnce uveden vůbec, neboť chybí-li takový údaj, pak podle čl. I. § 76 odst. 4 ZSŠ platí, že byla vystavena v místě výstavcova bydliště.

22. Neobstojí námitka, že nárok na úhradu směnečného penízu zanikl v důsledku poskytnutí plnění hrazeného pojišťovnou a v důsledku toho nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně je dána tím, že je remitentem sporné směnky. Nárok směnečný, jak uplatněn v tomto řízení, je nárokem samostatným, nezávislým na existenci zajištěné pohledávky (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 202/2002 z 29. 5. 2003). Ve vztahu k předmětu řízení je tak zcela nerozhodné, zda bylo ze strany pojišťovny plněno. Taková skutečnost, by se případně promítla v rámci exekuce či výkonu rozhodnutí. Je totiž na věřiteli, aby zvolil, jakým způsobem bude nárok vymáhat, přičemž není vyloučeno ani vymáhání souběžné.

23. K námitce excesivního vyplnění blankosměnky odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně učiněné. Přitom platí, že důkazní břemeno k takové námitce nese žalovaná (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5884/2017 z 26. 3. 2018 nebo rozsudek téhož soudu sp. zn. 29 Cdo 5999/2017 z 26. 3. 2018). Dále platí, že nesprávné vyplnění směnečné sumy nezakládá neplatnost směnky jako takové. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným 1. nebyl sjednán poplatek za prodloužení splatnosti vystavených faktur za úplatu, pak pokud byla jako směnečná suma v rozsahu částky 30 052,75 Kč vyplněna právě částka za takový poplatek, vyplnění směnečné sumy v tomto rozsahu bylo nesprávné a soud prvního stupně postupoval správně, pokud v tomto rozsahu vydané směnečný platební rozkaz zrušil, včetně příslušného úroku a poměrné části směnečné odměny představované částkou 103 Kč.

24. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně pro jeho věcnou správnost potvrdil včetně výroku o nákladech námitkového řízení, jejichž výše je správně specifikována v bodě 41 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy platí, že v námitkovém řízení úspěšná žalobkyně (resp. neúspěšná v nepatrném rozsahu) má nárok na náhradu nákladů námitkového řízení představovanými náklady za právní zastoupení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.).

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů představovaná náklady za právní zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení. Ty jsou představovány částkou 13 060 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g vyhl. č. 177/1996 Sb. dále jen AT), jednu náhradu hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), cestovné ve výši 964 Kč (podle § 13 odst. 4 AT, 120 km/6,3 l/100 km/osobní automobil Mercedes-Benz RZ [SPZ]), náhrada za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) AT), 21% DPH 2 889,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady odvolacího řízení jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.