o zaplacení směnečného peníze 166 858 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, č. j. 39 Cm 136/2019-33, ze dne 20. října 2020

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že se žalovanému nepřiznává osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, č. j. 39 Cm 136/2019-17, ze dne 2. 6. 2020. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, č. j. 39 Cm 136/2019-9 se ponechává v platnosti. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, které podáním ze dne 20. 7. 2020 dodatečně odůvodnil. Žalovaný nesplnil svoji poplatkovou povinnost, která vznikla podáním odvolání ve výši 8 343 Kč, soud prvního stupně žalovaného usnesením č. j. 22. 7. 2020, č. j. 136/2019-26 vyzval k zaplacení soudního poplatku v dodatečné lhůtě. Podáním ze dne 12. 8. 2020 žalovaný požádal o osvobození od soudního poplatku s tím, že se důvodně domnívá, že pro osvobození jsou splněny podmínky. Soud prvního stupně vyzval žalovaného k vyplnění tiskopisu Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen Prohlášení), a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy a zároveň aby předložil kopii výpisů ze všech bankovních účtů za šest měsíců zpětně.

2. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 138 o. s. ř., podle kterého může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

3. Druhá ze zákonných podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků je podle soudu prvního stupně splněna. Pokud jde o poměry žalovaného, soud prvního stupně je toho názoru, že žalovaným jeho poměry nebyly prokázány do té míry, aby soud měl za důvodné přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani z části. Ze žalovaným předloženého tiskopisu Prohlášení ze dne 15. 12. 2020 vyplývá, že žalovaný je svobodný, žije ve společné domácnosti s matkou, otcem a bratrem, je jednatelem společnosti [Anonymizováno], platí zdravotní pojištění ve výši 1970 Kč a má zřejmě přiznánu invaliditu III stupně. Tuto skutečnost ale ničím nedoložil. V kolonce VI Prohlášení neuvádí výši případně přiznaného invalidního důchodu, ani jiné částky, které by tvořily jeho příjem. Výpisy z bankovních účtů soudem vyžádané rovněž nepředložil. Soud prvního stupně dále uvedl, že s žalovaným předložených podkladů se mu nepodařilo zjistit, z jakých prostředků žalovaný zajišťuje své živobytí, jaké jsou jeho životní náklady a jaký je tok jeho finančních prostředků. Popis majetkových a výdělkových poměrů žalovaného z prohlášení je natolik strojený, že se soud prvního stupně nemůže zbavit základní pochybnosti o tom, zda jsou v něm odhaleny skutečné materiální poměry žalovaného, a nikoliv pouze formálně koncipované, majetkové a příjmové poměry žalovaného.

4. Soud prvního stupně uzavřel, že nemá s ohledem na výše uvedené osvědčeny celkové poměry žalovaného v dostatečném rozsahu pro přijetí závěru, že žalovaný splňuje podmínku pro osvobození od soudních poplatků, a to ani z části. Rozhodl proto tak, že napadené usnesení potvrdil. Pokud jde o samotné osvobození od soudních poplatků, soud prvního stupně uvedl, že institut osvobození od soudních poplatků dopadá na případy, kdy poplatník nemá žádnou dostupnou možnost si prostředky na úhradu soudního poplatku obstarat. Osvobození od soudních poplatků soud přizná účastníkovi zcela výjimečně, pokud by situace, ve které se nachází, mu znemožňovala hájit svá práva u soudu. Žadatel je však povinen své poměry prokázat věrohodným a ověřitelným způsobem. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žalobce k výši soudního poplatku k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav a podobně. Přihlédne nejen k výši příjmu žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též zváží jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry zaplacení příslušného soudního poplatku, přinesly. Osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žadatele zpravidla tehdy, nemohl-li by platit náklady na poplatek bez ohrožení výživy vlastní a výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost.

5. Žalovaný podal proti usnesení soudu prvního stupně blanketní odvolání ze dne 20. 11. 2020, které doplnil podáním ze dne 16. 11. 2020. V doplnění odvolání zejména uvedl, že soud prvního stupně žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků, s rozhodnutím se ale neztotožňuje a považuje je za nesprávné. Uvedl, že má za to, že soudu předložil relevantní důkazy a skutečnosti, které prokazují, že jsou u něho splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, když všechny majetkové a příjmové poměry uvedl v Prohlášení. Zásadně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že majetkové poměry žalovaného nebyly prokázány do té míry, aby soud mohl žalovanému osvobození od soudních poplatků přiznat, a to ani z části. Odůvodnění soudu prvního stupně je neúplné a nedostatečné. Podle žalovaného nedostatečné poučení může vést ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. k nesprávnému rozhodnutí, a je také jedním z odvolacích důvodů. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 149/2002, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil názor, že: „ …. poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení § 118a o. s. ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení. Sám odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než kasací rozhodnutí soudu prvního stupně - ať již tím, že by příslušné poučení poskytl žalobci sám, nebo tím, že by přihlédl k novým žalobním tvrzením, jež žalobce uplatnil v odvolacím řízení - v důsledku úpravy obsažené v § 213 odst. 3 o. s. ř.; podle tohoto ustanovení totiž platí, že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s § 205a o. s. ř. nebo § 211a o. s. ř. (shodně srov. v právní teorii např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 962-963 a v rozhodovací praxi soudů např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003, pod číslem 209). Jiný postup než kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně by při zjištění existence popsané vady řízení mohl odvolací soud zvolit jen v případě, že by žalobce na řádné poučení odvolacího soudu podle § 118a o. s. ř., nijak nereagoval.“ Podle žalovaného soud prvního stupně měl přihlédnout k celkovým okolnostem případu a měl dospět k závěru, že žalovaný nemá dostatečné finanční možnosti stanovený soudní poplatek uhradit, v důsledku čehož mělo být návrhu žalovaného na osvobození od soudních poplatků vyhověno, byť alespoň částečně. Soudní poplatek ve výši 8 343 Kč tak pro žalovaného představuje překážku přístupu k soudu a bráním mu v uplatňování jeho odůvodněných nároků. Rovněž není podle žalovaného spravedlivé požadovat po žalovaném plnou úhradu soudního poplatku, a to s ohledem na současnou nepříznivou ekonomickou situaci způsobenou probíhající pandemií COVID 19. V závěru pak odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil názor, že: „Dovolatelem kritizovaný právní názor odvolacího soudu přiznávající právní význam otázce, zda je v možnostech žadatele si disponibilní finanční prostředky opatřit, je tedy s judikaturou Nejvyššího soudu v souladu, avšak úvahou, že ustanovení § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. umožňuje přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků jen zcela výjimečně, toliko v případech osob zcela nemajetných a s minimálními příjmy, se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe odchýlil. Jím podaný výklad uvedeného ustanovení je oproti pojetí vyloženému judikaturou Nejvyššího soudu zjevně a neodůvodněně restriktivní (nikoliv rozšiřující, jak se domnívá dovolatel). Tak extrémně přísný obecně platný požadavek na míru nouze žadatele ze zákona, jak jej vykládá Nejvyšší soud, nevyplývá. V judikatuře Nejvyššího soudu je naopak zdůrazněno, že poměry žadatele je vždy třeba poměřovat výší soudního poplatku, případně též jiných výloh v řízení předpokládaných. Jak správně zdůraznil odvolací soud, účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zabránit tomu, aby účastníku nebylo jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení.“ Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a sám rozhodl, že se žalovanému osvobození od soudního poplatku za odvolání přiznal, případně alespoň částečně.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Předmětem sporu je žalobcem vymáhané právo na zaplacení směnečného peníze 166 858 Kč s přísl. na podkladě směnky vlastní, vystavené společností [Anonymizováno], IČ [IČO], žalovaný se na směnku podepsal jako jednatel výstavce a jako avalista. Směnka byla rubopisována dne 27. 12. 2019 na žalobce. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, k jejichž projednání soud prvního stupně nařídil jednání. Soud prvního stupně rozsudkem č. j. 39 Cm 136/2019-17 ze dne 2. 6. 2020 ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce.

8. Předpokladem pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. je splnění dvou zákonných podmínek. První je, že osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry účastníka (majetkové, sociální a další), druhou, která musí být splněna současně, je, že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V daném stádiu odvolacího řízení nelze jednoznačně posoudit, zda žalovaným podané odvolání je zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Nicméně z námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu se nepodává, že by se ze strany žalovaného jednalo o šikanózní bránění práva.

9. Zákon vychází z předpokladu, že v zásadě každý účastník řízení je schopen kdykoliv zaplatit soudní poplatek v jakékoliv výši, tedy z jakési fikce platební schopnosti. Jen zcela výjimečně může soud na poplatkové povinnosti zcela či zčásti ulevit. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní (§ 120 a násl. o. s. ř.) leží výhradně na žadateli o osvobození. Je na něm, aby hodnověrně tvrdil a spolehlivě prokázal, že je z objektivních a nezaviněných důvodů ve skutečné nouzi. Soud zde vystupuje také jako strážce fiskálního zájmu. V případě, že jsou tvrzení a důkazy nedostatečné, na poplatku nesleví.

10. Odvolací soud na tomto místě odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ve kterém se uvádí, že: „….účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení.“ Nejvyšší soud zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem zdůrazněna i v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 234/2002, nebo v usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007 nebo sp. zn. 29 Cdo 106/2017).“ Námitka žalovaného, s ohledem na uvedené ohledně nepoučení žalovaného podle § 118a o. s. ř. není pro řízení o osvobození od soudních poplatků případná.

11. K výzvě soudu žalovaný k prokázání svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů uvedl jako osoby v domácnosti celkem 4 (otec, matka, žalovaný a jeho bratr). Neuvedl, že by se jednalo o osoby závislé na žalovaném ani o osoby, na kterých je on sám finančně závislý. Příjmy z podnikatelské činnosti ([Anonymizováno] žalovaný v postavení jednatele) uvedl jako nulové. Příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení, oddíl VI Prohlášení neuvedl žádné. V oddílu X Závazky neuvedl žádné a jako jiné výdaje uvedl 1970 Kč na zdravotní pojištění. V oddílu XI Jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození, žalovaný uvedl – přiznaná invalidita III stupně. Tuto skutečnost ničím nedoložil, ani neuvedl, jaká částka mu byla případně z tohoto titulu přiznána.

12. K tomu je třeba ještě doplnit, že soud rozhodující o přiznání benefitu osvobození od soudních poplatků, v žádném případě nemá povinnost pátrat po skutečnostech, které by majetkovou a sociální situaci žadatele odůvodňovaly. Odvolací soud je shodně se soudem prvního stupně toho názoru, že žalovaný svoje majetkové poměry nevyjevil úplně a věrohodným způsobem. Žalovaný neuvedl, zda disponuje účtem/účty u banky či jiného peněžního ústavu, ačkoli k tomu byl soudem vyzván, a pokud ano, tak jaký byl aktuální stav účtu/účtů za posledních šest měsíců (přípis ze dne 17.8.2020). Odvolací soud je toho názoru, že takovou povinnost účastník má, i kdyby nebyl přímo soudem k prokázání této skutečnosti vyzván, a to i s přihlédnutím k tomu, že je v řízení zastoupen advokátem, kterému jsou jistě známé požadavky soudů k hodnověrnému prokázání finančních poměrů žadatelů o osvobození od soudních poplatků. Stav účtů žadatele může mít pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků zásadní význam. Údaje uvedené v Prohlášení se jeví jako neúplné a tím nevěrohodné, když žalovaný v Prohlášení, v oddíle X, v odstavci 35 neuvedl ani žádné náklady na úhradu nákladů základních životních potřeb, včetně ošacení, hygienických potřeb a stravy atd., když lze předpokládat, že zřejmě nebudou nulové.

13. Zmíněné skutečnosti proto vedly odvolací soud k závěru, že na straně žalovaného nebyly hodnověrně prokázány podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., a to ani částečné. Za daného stavu odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil. Odvolací soud dále připomíná, že žalovanému je za této situace třeba poskytnout přiměřenou lhůtu k úhradě soudního poplatku za odvolání, když jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků nebylo vyhověno.

14. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým řízení ve věci skončí (ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř.).