o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2014, č. j. 13 Cm 477/2012-56

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 20. 12. 2012, ve znění jejího doplnění ze dne 11. 1. 2013, se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1., 2. a 3. zaplacení částky 25 000 Kč se 6 % úrokem z této částky od 16. 8. 2012 do zaplacení a s odměnou ve výši 83,33 Kč. Jak žalobkyně uvedla, je řádnou majitelkou směnky, kterou dne 13. 10. 2009 vystavil v [Anonymizováno] žalovaný 1. na řad [Anonymizováno], narozené dne [Anonymizováno], na částku 100 000 Kč se splatností dne 15. 8. 2012. [Anonymizováno] jako remitent směnku indosovala na společnost [Anonymizováno], která ji indosovala na společnost [Anonymizováno] Společnost posledně uvedená pak směnku indosovala na žalobkyni. Pokud jde o žalované 2. a 3., tito se jako směneční rukojmí zaručili za výstavce.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 30. 1. 2013, č. j. 13 Cm 477/2012-17, proti kterému podala žalovaná 2. včasné námitky. Uvedla v nich, že žalobkyně ji nevyzvala k plnění podle § 142a o. s. ř., že směnka není formálně platná z důvodu neurčitě uvedeného platebního místa a že žalobkyni nesvědčí nepřetržitá řada indosamentů, když první indosament není řádný z důvodu, že z něj neplyne určité a jasné vyjádření vůle. Označení nabyvatele směnky je nadto uvedeno až za podpisem prvního majitele směnky. Ani další indosamenty nejsou řádně identifikovatelné a není z nich zřejmé určení osob nabyvatelů. Indosamenty nejsou v nepřerušované řadě, ale jsou rozděleny dalšími záznamy, které nemají povahu indosamentů, což má za následek, že žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována. Žalovaná 2. dále namítla, že směnka jí nebyla předložena k placení a ani nebyla informována o jejím doplnění. Uvedla, že směnku avalovala jako blankosměnku a že podmínky pro její vyplnění byly dány nejen prohlášením výstavce, ale též smlouvou o půjčce, ze které nárok plyne, smlouvami s [Anonymizováno] a ústními dohodami s první „věřitelkou“. Půjčka, která je podkladem směnky, však poskytnuta nebyla a tedy částka ve směnce uvedená je doplněna v rozporu se směnečnou dohodou.

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal vydaný směnečný platební rozkaz vůči žalované 2. v platnosti v rozsahu směnečného peníze ve výši 25 000 Kč se 6 % úrokem od 16. 8. 2012 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 83,33 Kč (výrok I.), zrušil ho vůči žalované 2. v rozsahu jí uložené povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 160,70 Kč (výrok II.) a žalované 2. uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 154,80 Kč s tím, že plněním žalovaných 1. a 3. na náhradu nákladů řízení na základě směnečného platebního rozkazu zaniká v rozsahu plnění povinnost žalované 2. podle výroku III. rozsudku (výrok III.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že neshledal důvodnou námitku neplatnosti směnky pro rozpor místa placení s ostatními údaji na ní uvedenými. Směnka byla splatná v Olomouci, přičemž umístěna byla u remitenta a předložena měla být v kanceláři remitenta na adrese [Anonymizováno]. Mezi údaji místa placení a domicilu tak není žádný rozpor. Pro určení místa placení je přitom bez významu jakýkoli místní údaj uvedený u remitenta směnky. K žalovanou 2. namítanému nedostatku aktivní legitimace žalobkyně soud prvního stupně konstatoval, že rubopis nemusí obsahovat určité a jasné vyjádření vůle k převodu, neboť takovým projevem vůle indosanta je již pouhý jeho podpis na rubu směnky. Směnečný a šekový zákon nemá ani žádné zvláštní požadavky na označení indosatáře, když dokonce připouští, že ten ani označen být nemusí. V takovém případě je řádným majitelem směnky ten, kdo ji má v rukou a komu svědčí nepřetržitá řada indosamentů, i kdyby poslední z nich byl blankoindosamentem. Nepravdivé je pak tvrzení žalované 2. o tom, že rubopis na společnost [Anonymizováno] neobsahuje řádný podpis. Pokud žalovaná 2. namítala, že jí směnka nebyla předložena k placení, pak k tomuto tvrzení nenabídla žádný důkaz. Navíc ve vztahu k přímým směnečným dlužníkům nepředstavuje předložení směnky k placení úkon potřebný k zachování směnečného nároku, neboť se jedná pouze o úkon upomínací. Dále pak soud prvního stupně připomněl, že za úkon předložení směnky k placení se považuje i doručení žaloby. K dalším námitkám žalované 2. soud prvního stupně uvedl, že žalovaná 2. netvrdila dostatečně skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že žalobkyně nabyla směnku vědomě k její škodě a že tomu tak bylo i u všech předchozích indosatářů. Nevylíčila ani dostatečně skutečnosti tvořící základ jejích kauzálních námitek, když nepopsala, co bylo obsahem smluv, na které se odvolává, jaká práva a jaké povinnosti a komu z nich vznikly a k zajištění kterých z nich byla směnka vystavena. Tyto námitky je tak podle soudu prvního stupně nutno považovat za neurčité. K výhradě žalované 2., že ji žalobkyně nevyzvala k plnění výzvou podle § 142a odst. 1 o. s. ř., soud prvního stupně uvedl, že tuto povinnost ukládá občanský soudní řád až od 1. 1. 2013. Řízení v dané věci však bylo zahájeno dne 20. 12. 2012. Směnečný platební rozkaz byl proto vůči žalované 2. ponechán v platnosti v části směnečného peníze, 6 % úroku a směnečné odměny. V rozsahu jím přiznaných nákladů řízení soud prvního stupně s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, směnečný platební rozkaz vůči žalované 2. zrušil. Vzhledem k plnému úspěchu žalobkyně pak žalovanou 2. zavázal k náhradě nákladů řízení, které určil v celkové výši 7 154,80 Kč.

4. Žalovaná 2. podala proti rozsudku včasné odvolání. Pokud se jedná o namítaný rozpor platebního místa, vytkla soudu prvního stupně, že nedal do souvislosti námitku doplnění směnky o údaj „V Olomouci u“, který na směnce, jak byla účastníky podepsána, uveden nebyl. Podle žalované 2. nejsou její námitky neurčité, neboť v nich popsala obsah směnečné dohody, který je též obsažen na rubu směnky, z čehož plyne i vědomost každého držitele směnky o obsahu vzájemných ujednání, použití směnky a její povahy. Žalovaná 2. setrvala na tom, že remitent směnky nikdy žádné půjčky neposkytoval, a na tom, že žalobkyně jednala při nabývání směnky vědomě ke škodě dlužníka, když jí muselo být známo, že směnka je směnkou zajišťovací, což výslovně plyne z jejího textu. Poukázala na to, že součástí dohody o jejím rukojemském závazku byly podmínky uplatnění a vyplnění směnky shodné s dohodou mezi žalovaným 1. a remitentem. Navíc existuje i jasná dohoda pojatá do vlastního hmotného substrátu směnečné listiny, kdy, kým a v jaké výši bude směnka doplněna, tedy i o podmínkách, za jakých okolností žalovaná 2. rukojemský závazek převzala. Z toho, že ze směnky plyne její účel a důvod existence, lze mít i za to, že jakýkoli její majitel o povaze směnky musí vědět. Takovýto nabyvatel se tak dopouští přinejmenším hrubé nedbalosti při nabývání směnky, neboť nemůže být v dobré víře o absenci kauzálních důvodů pro její existenci, jakož i o tom, jak byla tato směnka vyplněna. K tomu žalovaná 2. odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007. Jednání ke škodě všech osob se dopustila [Anonymizováno] jako remitent směnky, když věděla a musela vědět, že žádný závazek ze smlouvy o půjčce neexistuje a není tedy krytý ani směnkou, kterou blankoindosamentem převáděla. Žalovaná 2. popsala další skutečnosti, ze kterých je podle ní zřejmé, že žalobkyně věděla a musela vědět o všech okolnostech se směnkou spjatých. Namítla dále, že soud prvního stupně nevzal do úvahy její další námitky obsažené v podání ze dne 28. 4. 2014 a ani ji nezaslal protokol „z tohoto jednání“. V té souvislosti připomněla závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 376/11, který obsahově navazuje na nález Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 16/12. Dalším pochybením soudu prvního stupně je podle žalované 2., že se nezabýval jejím návrhem na přerušení řízení do skončení vyšetřování Policií České republiky.

5. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání poukázala na to, že jeho součástí jsou skutečnosti, které nebyly obsahem námitek žalované 2. proti směnečnému platebnímu rozkazu a že žalovaná 2. tak své námitky v rozporu s ustanovením § 175 odst. 4 o. s. ř. rozšiřuje. Žalobkyně uvedla, že směnku nabyla již jako úplnou od předchozího majitele a že jí nejsou známy okolnosti, za nichž směnka byla vystavena, ani jaké mimosměnečné vztahy se ke směnce vážou. Podle žalobkyně nemůže žalovaná 2. s ohledem na několikanásobnou indosaci směnky vůči ní uplatňovat jiné námitky, než ty, jež vyplývají z jejích vlastních vztahů k žalobkyni. Žalovaná 2. je navíc v pozici avala, tento svůj vlastní vztah nikterak nevymezila a ani neuvedla, proč případně odpadl/nenaplnil se její směnečný závazek. Žalobkyně citovala podstatné závěry z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 5 Cmo 221/2013. K tvrzení žalované 2. o nabytí směnky žalobkyní ke škodě dlužníků má žalobkyně za to, že je na žalované 2., aby svá tvrzení dokázala. Ta však nebyla schopna k těmto tvrzením předložit či navrhnout důkazy. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách žalované 2. proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.) s tím, že správnost směnečného platebního rozkazu ve vztahu k ní bylo třeba posuzovat k okamžiku jeho vydání, tedy k datu 30. 1. 2013 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky č. 3/2008, poř. č. 31/2008). Žádným způsobem proto nebylo možno v odvolacím řízení zohlednit, že žalovaná 2. byla výrokem V. usnesení Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] ze dne 19. 11. 2020, č. j. KSPA 60 INS 6709/2015-B-17, postupem podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od placení pohledávek v usnesení uvedených, neboť tato skutečnost nastala až po vydání směnečného platebního rozkazu.

7. Z jednání nařízeného odvolacím soudem k projednání odvolání žalované 2. na den 8. 2. 2022 se žalovaná 2. a její zástupce omluvili, aniž by žádali o odročení jednání. Pokud jde o žalobkyni, tato se k jednání bez omluvy nedostavila, třebaže k němu byla řádně a včas předvolána (§ 215 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a v nepřítomnosti zástupce žalované 2.

8. Podle čl. I. § 30 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle § 48 a 49 ZSŠ.

9. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Podle čl. I. § 20 odst. 1 ZSŠ indosament po splatnosti směnky má stejné účinky jako indosament před splatností. Byla-li však směnka indosována teprve po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu, má indosament jen účinky obyčejného postupu.

10. Podle čl. I. § 17 ZSŠ kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování, a shodně s ním konstatuje, že právo na zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou ve výši 83,33 Kč bylo uplatněno z platné směnky vlastní, na které žalovaná 2. je v pozici směnečné rukojmí za závazek žalovaného 1. coby výstavce směnky. Vzhledem k tomu, že [adresa] Škrabalová jako remitent směnky tuto indosovala na společnost [Anonymizováno], která ji dále indosovala na společnost [Anonymizováno] a že společnost [Anonymizováno]. ji dalším indosamentem převedla na žalobkyni, je žalobkyně, které svědčí nepřetržitá řada indosamentů, subjektem ze směnky oprávněným ve smyslu čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ.

12. K námitce žalované 2., že k plnění nebyla žalobkyní před podáním žaloby vyzvána postupem podle ustanovení § 142a o. s. ř. a že tato okolnost by měla být vzata v úvahu při posuzování otázky důvodnosti žaloby a vzniklých nákladů řízení, bylo soudem prvního stupně správně poukázáno na to, že uvedené ustanovení bylo do občanského soudního řádu začleněno s účinností ode dne 1. 1. 2013, zatímco řízení v dané věci bylo zahájeno dne 20. 12. 2012. V době, kdy žaloba byla k soudu podána, tak žádné ustanovení zákona žalobkyni neukládalo povinnost žalovanou 2. k plnění předem vyzvat. Absence takové výzvy je proto pro účely posouzení důvodnosti žaloby a rovněž pro posouzení nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení zcela irelevantní.

13. K žalovanou 2. namítaným vadám indosace směnky odvolací soud odkazuje na úpravu obsaženou v ustanovení čl. I. § 13 odst. 2 ZSŠ, podle kterého v indosamentu nemusí být udán ten, na koho se směnka rubopisem převádí (indosatář). Z druhé věty tohoto ustanovení pak vyplývá, že indosament může záležet i v pouhém podpisu indosantově s tím, že pro platnost takového indosamentu (nevyplněného indosamentu, blankoindosamentu) se vyžaduje, aby byl napsán na rub směnky nebo přívěsek. Výhrada žalované 2., že z prvního indosamentu neplyne určité a jasné vyjádření vůle směnku indosovat, tak obstát nemůže, neboť zákon směnečný a šekový nevyžaduje, aby v indosamentu bylo osobou indosanta výslovně vyjádřeno, že směnka je jím převáděna, když k řádné indosaci směnky postačuje i jen pouhý jeho podpis. Pakliže [Anonymizováno], na jejíž řad směnka byla vystavena, připojila na rubu směnky svůj podpis, aniž by uvedla, na čí řad je směnka indosována, je třeba v případě dalšího indosamentu vycházet z toho, že jeho podpisovatel ([Anonymizováno]) nabyl směnku právě blankoindosamentem [Anonymizováno] (čl. I. § 16 odst. 1, druhá věta ZSŠ). Pokud jde o indosament společnosti [Anonymizováno] na společnost [Anonymizováno]. a za ním následující indosament společnosti [Anonymizováno] na žalobkyni, tyto jsou indosamenty úplnými, neboť v nich je osoba indosanta i indosatáře uvedena. Že se jedná o indosamenty, je přitom zcela nepochybné s ohledem na to, že jejich obsahem je i doložka „za mne na řad“. Sama okolnost, že rub směnky je opatřen směnečným prohlášením jejího výstavce ze dne 13. 10. 2009, je z hlediska řádnosti indosace směnky irelevantní, neboť tento zápis žádným způsobem s indosací směnky nesouvisí. Totéž platí ohledně rukojemského prohlášení žalované 2. připojeného na rubové straně směnky, když i ten s indosací směnky žádnou souvislost nemá a tedy řadu indosamentů ve smyslu jejich návaznosti nijak nepřetrhává.

14. Námitka žalované 2. zpochybňující určitost a srozumitelnost indosamentů tak nemůže být důvodná, neboť jejich forma a umístění na rubu směnky je v souladu se zákonem (čl. I. § 11 a násl. ZSŠ), přičemž není pochyb o tom, jak tyto po sobě následovaly. Řada indosamentů není přitom přetržena, v důsledku čehož je žalobkyně řádnou majitelkou směnky ve smyslu čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ.

15. Stran žalovanou 2. namítané neplatnosti směnky z důvodu neurčitě uvedeného platebního místa, odvolací soud konstatuje, že zápis na směnce v rubrice určené pro údaj místa jejího placení je dostatečně určitý a do vnitřního rozporu se nedostává, neboť je z něj naprosto nepochybné, že platebním místem směnky je [Anonymizováno] s tím, že placeno mělo být u [Anonymizováno] na adrese její kanceláře [Anonymizováno]. Směnka tak vytýkanou vadou netrpí.

16. Bez významu je i námitka, kterou žalovaná 2. zpochybňovala tvrzení žalobkyně o řádném předložení směnky k placení. Žalovaná 2. jako rukojmí za výstavce vlastní směnky, který je přímým dlužníkem ze směnky, je s odkazem na úpravu obsaženou v čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ rovněž přímým dlužníkem, důsledkem čehož je, že nárok proti ní uplatněný je nárokem přímým, nepodmíněným žádnou další skutečností, tedy ani předložením směnky k placení ať již směnečnému rukojmímu či subjektu, za který se směnečný rukojmí zaručil. Předložení směnky přímému dlužníkovi má účinky pouze legitimační, kdy majitel se jejím předložením osobě, která má směnku zaplatit, legitimuje jako osoba ze směnky oprávněná. Vzhledem k tomu, že v tomto legitimačním smyslu je majitel směnky zastupitelný, je třeba přiznat doručení směnečné žaloby, se kterou směnka byla předložena soudu, význam prezentace směnky. Z tohoto důvodu ani případně prokázané nepředložení směnky k placení by nemělo žádného významu, neboť nepředložením směnky vlastní k placení nedochází k zániku práva majitele směnky z této se plnění domáhat, jak vyplývá z čl. I. § 53 odst. 1 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ, v důsledku čehož námitka nepředložení směnky k placení nemůže být důvodná.

17. Žalovaná 2. na svou obranu dále uvedla, že „právním podkladem směnky“ je smlouva o půjčce, podle které měla první majitelka směnky půjčit částku 48 000 Kč hrazenou ve prospěch společnosti [Anonymizováno]. a že k zajištění této pohledávky byla vystavena nevyplněná směnka, jejíhož zaplacení se nyní žalobkyně domáhá. Jak žalovaná 2. namítla, částka dle smlouvy o půjčce poskytnuta nebyla, a tedy částka uvedená ve směnce byla doplněna v rozporu se směnečnou dohodou. Uvedené námitky mají povahu námitek kauzálních, neboť jejich původ leží v příčině (kauze) směnky, tedy v jiných než směnečných vztazích. Vzhledem k tomu, že takové námitky jsou přípustné jen ve vztazích mezi původními účastníky směnečného vztahu, nelze je bez prokázání toho, že žalobkyně jako indosatář nabyla směnku nepoctivě, tedy s vědomím okolností, které by mohly zakládat úspěšnou obranu žalovaných proti povinnosti směnku zaplatit, a se záměrem o tuto námitkovou obranu je připravit (čl. I. § 17 ZSŠ), úspěšně uplatňovat vůči žalobkyni jako originálnímu nabyvateli směnky, neboť žádný z indosamentů není datován a nic nenasvědčuje tomu, že se jedná o podindosaci ve smyslu čl. I. § 20 odst. 1 ZSŠ. Správně se proto soud prvního stupně zabýval tím, zda se žalované 2. podařilo překonat překážku originálního nabývání směnky, jak je vyjádřena v čl. I. § 17 ZSŠ, a otevřít si cestu k uplatnění kauzálních námitek též vůči žalobkyni.

18. Jak v řízení bylo prokázáno, směnka byla vystavena jako blankosměnka s nevyplněným údajem její splatnosti a směnečné sumy k zajištění závazků žalovaného 1. ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 10. 2009. Vyplývá to ze samotné směnky, na jejímž rubu je připojeno směnečné prohlášení, jehož podpisem žalovaný 1. potvrdil, že směnka zajišťuje právě nároky z uvedené smlouvy o půjčce, a dále prohlášení žalovaného 1. o tom, že splatnost a směnečnou sumu je [Anonymizováno] coby remitent směnky oprávněna vyplnit způsobem v prohlášení uvedeným. Žalobkyně jako indosatář byla tedy již v okamžiku nabytí směnky srozuměna s tím, že nabývá směnku zajišťovací, a musela proto znát okolnosti zajištěného kauzálního vztahu, resp. bylo na ní, aby se s těmito okolnostmi obeznámila, neboť směnečná smlouva na směnce připojená kauzální vztah dostatečně určitým a nezaměnitelným způsobem konkretizuje. Sama tato okolnost pak umožňuje učinit závěr o nepoctivosti nabytí směnky žalobkyní, neboť žalobkyně měla nebo alespoň musela či mohla mít představu o tom, že dlužníci ze směnky mohou proti ní uplatnit kauzální námitky. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2. připojila svůj podpis jako rukojmí na rubu směnky pod směnečným prohlášením shora uvedeným, lze ve vztahu k ní dovodit stejnou směnečnou dohodu, jaká byla mezi žalovaným 1. a [Anonymizováno], a rovněž stejné vyplňovací právo k blankosměnce. Za tohoto stavu věci pak právo namítat do kauzálního vztahu směnkou zajištěného náleží i žalované 2., třebaže tato je jako směnečná rukojmí dlužníkem samostatným, na osobě toho, za koho se zaručila nezávislým.

19. Výše bylo konstatováno, že směnka byla vystavena žalovaným 1. k zajištění jeho závazku ze smlouvy o půjčce, kterou uzavřel s [Anonymizováno] dne 13. 10. 2009. S ohledem na to, že smlouva o půjčce podle ustanovení § 657 obč. z. byla smlouvou reálnou (nikoli pouze konsensuální), nedocházelo k ní jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky, k čemuž při peněžité půjčce mohlo dojít předáním či bezhotovostním převodem smluvené částky. Nedošlo-li k němu, právní vztah z půjčky nevznikl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2004, pod číslem 110, či rozsudek téhož soudu ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007). V daném případě lze mít důkazy, které v řízení byly provedeny, za prokázáno, že právní vztah z půjčky nevznikl, neboť [Anonymizováno] jako věřitelka ze smlouvy o půjčce žádné peněžní prostředky žalovanému 1. ani nikomu jinému nikdy neposkytla, jak potvrdila při podání vysvětlení dne 19. 2. 2013 před Policií České republiky, Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] kraje. Směnka tedy zajišťuje neexistující dluh, v důsledku čehož se plnění z ní nelze s úspěchem domáhat. Oproti soudu prvního stupně tak odvolací soud uzavírá, že námitka neposkytnutí půjčky, k jejímuž zajištění směnka sloužila, žalované 2. náleží a že žalovanou 2. s ohledem na její prokázání zprošťuje její povinnosti poskytnout žalobkyni plnění na základě předmětné směnky.

20. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1, písm. b/ o. s. ř. tak, že směnečný platební rozkaz vůči žalované 2. zrušil.

21. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo úspěšné žalované 2. přiznáno právo na jejich náhradu proti neúspěšné žalobkyni. Náklady řízení žalované 2. tvoří mimosmluvní odměna za 4 úkony právní služby po 2 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x podání ve věci a odvolání) podle ustanovení § 7, bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1, písm. a/, d/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a soudní poplatek za odvolání ve výši 1 255 Kč. Náklady řízení v celkové výši 11 015 Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalované 2. k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).