o zaplacení 6 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované 2. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2020, č. j. 33 Cm 245/2015-138 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30. ledna 2020, č. j. 33 Cm 245/2015-141

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 11. 12. 2015 se žalobce domáhal proti žalovaným zaplacení částky 6 000 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 17. 11. 2015 do zaplacení s tím, že žalovaný 1. vystavil směnku a žalovaná 2. převzala směnečné rukojemství.

2. Soud prvního stupně vydal dne 9. 8. 2016 směnečný platební rozkaz č. j. [Anonymizováno], kterým žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 6 000 000 Kč, 6% úrok z částky 6 000 000 Kč od 17. 11. 2015 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši 398 796,50 Kč. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podala žalovaná 2. včasné námitky (ze dne 30. 8. 2016), ve kterých uvedla, že směnka není platná, neboť původní částka 1 000 000 Kč vyjádřená slovy i číselně byla žalobcem přepsána (přetištěna) na částku 6 000 000 Kč, neboť změna směnečné sumy nebyla v zájmu žalované 2. V písemném doplnění námitek (ze dne 2. 9. 2016) uvedla, že k přepsání částky došlo pouze u slovního vyjádření směnečné sumy, neboť rubrika číselného vyjádření v době vystavení směnky byla prázdná a později žalobce do ní vepsal částku 6 000 000 Kč. V okamžiku podpisu směnky nebyla na směnce vyplněna doložka „bez protestu“, nebylo uvedeno datum a místo vystavení směnky. Úpravy na směnce provedl žalobce za součinnosti žalovaného 1, který byl bývalým druhem žalované 2.

3. Žalovaný 1 v písemném vyjádření ze dne 29. 8. 2016 uvedl, že si je vědom společného závazku ze směnky, jeho nesplnění žalobci nebylo však způsobeno žalovaným 1. Žalovaná 2. připravila žalovaného 1 o majetek a odmítla plnit závazky jí známých věřitelů.

4. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne 15. 12. 2016 k námitkám žalované 2. uvedl, že předmětná směnka je platná, neboť obsahuje veškeré obsahové náležitosti zákona směnečného a šekového č. [Anonymizováno] (dále jen ZSŠ) včetně pravých podpisů obou žalovaných. S dalšími námitkami vyjádřil žalobce nesouhlas s odůvodněním, že dle § 17 ZSŠ takové námitky žalované 2. nepřísluší.

5. Na základě výsledků provedeného dokazování ponechal soud prvního stupně vydaný směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalované 2. v plném rozsahu v platnosti, když námitky žalované 2. ohledně neplatnosti směnky spočívající zejména v přepisu směnečné sumy vyhodnotil za nedůvodné. V tomto směru vyšel ze závěrů znaleckého posudku Kriminalistického ústavu [adresa], který uvedl, že současnými metodami zkoumání nelze zjistit dobu vzniku písemnosti ani stáří použitých materiálů jako papíru a psacích prostředků. Nelze tedy zjistit, v jakém pořadí byly jednotlivé záznamy do předtištěné směnky vyplněny. Rovněž nebyly nalezeny znaky svědčící pro dodatečné změny v textu označující směnečnou sumu slovy i číslicemi. V číselném vyjádření sumy k přepisu částky nedošlo, ve slovním vyjádření bylo zjištěno zdvojení písmen. Kriminalistický ústav [adresa] v dalším znaleckém posudku, jež zejména zkoumal písmo psacího stroje se zaměřením na technické zkoumání dokladů a písemností, dospěl k závěru, že nelze zjistit původní podobu směnky, nevyloučil možnou manipulaci ve slovní finanční částce, u číselně vyjádřené částky takovou manipulaci nezjistil. Uzavřel, že nepřesné přetištění znaků/písmen ve slovním vyjádření směnečné sumy mohlo být způsobeno posunem papíru v psacím stroji nebo uvolněným mechanismem psacího stroje. Soud nepřistoupil k účastnickému výslechu žalobce, neboť ten svou výpověď odmítl. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1. nebrojil proti směnečnému platebnímu rozkazu, neprovedl soud prvního stupně ani jeho výpověď. Soud zamítl důkaz svědeckou výpovědí [Anonymizováno] (otce žalovaného 2.), neboť nebylo tvrzeno, že by se účastnil podpisu směnky. Jelikož znaleckým zkoumáním nebylo zjištěno pozměnění textu směnky v číselném a zejména ve slovním vyjádření směnečné sumy a jiné důkazy ke svému tvrzení ohledně neplatnosti směnky v důsledku pozměnění textu směnečné sumy a v důsledku chybějících údajů na směnce žalovaná 2 nenavrhla, ponechal soud prvního stupně ve výroku I. směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalované 2 v platnosti a ve výroku II. rozhodl dle úspěchu stran ve věci o náhradě nákladů námitkového řízení. V doplňujícím rozhodnutí (č. j. 33 Cm 245/2015-141) rozhodl dle výsledku řízení o náhradě nákladů státu.

6. Žalovaná 2. napadla rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla jeho zrušení. V odvolání zejména uvedla, že soud prvního stupně neprovedl veškeré navržené důkazy, a to účastnické výslechy žalobce, žalovaných 1. a 2. a svědeckou výpověď [Anonymizováno], který byl o záležitosti informován a půjčoval žalovanému 1. peníze, a v důsledku toho soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. V této souvislosti žalovaná 2 odkázala v pořadí na „druhý“ znalecký posudek Kriminalistického ústavu [adresa], který nalezl znaky o možném dopsání textu (viz na straně 3 posudku) a připustil, že je nestandardní, aby několik různých znaků bylo otištěných přibližně na stejném místě, což může nasvědčovat na manipulaci strojopisu v dané řádce. Soud prvního stupně však tyto závěry znaleckého ústavu zcela pominul.

7. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované 2. vyslovil s rozsudkem soudu prvního stupně, vzhledem k nedůvodnosti námitek žalované 2., které ji nepřísluší, bylo na místě je odmítnout a ponechat platební rozkaz v platnosti s vyznačením příslušného data. V daném případě rozsudek vzbuzuje pochybnost, ke kterému datu byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Žalobce zopakoval, že předmětná směnka obsahuje veškeré zákonné náležitosti, a proto je směnkou platnou vlastnoručně podepsanou žalovanou 2 a dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 30. 4. 2019 č. j. 29 Cdo 4432/2017.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:

10. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že žalobce se domáhal svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. [Anonymizováno] (dále jen ZSŠ), v níž žalovaný 1 vystupuje jako výstavce a žalovaná 2. jako směnečný rukojmí. Nejprve je třeba konstatovat, že žalovaná 2 uplatnila odůvodněné námitky, které nebyly kauzálního charakteru, a soud prvního stupně postupoval správně, pokud tyto námitky projednal. Zcela zásadní námitkou žalované 2. je tvrzení, že na směnce došlo k pozměnění směnečné sumy ve slovním vyjádření z původní částky 1 000 000 Kč na 6 000 000 Kč, když číselné vyjádření směnečné sumy nebylo v době jejího vystavení vyplněno. Úvodem je třeba uvést, že směnka po formální stránce vyhoví, neboť směnečná suma vyjádřená číselně i slovy je srozumitelná a čitelná, byť první písmena slovního vyjádření jsou „zdvojená“. Soud prvního stupně postupoval zcela standardně, když otázku případného pozměnění (přepisu) směnečné sumy na směnce předal k posouzení znaleckému ústavu, který pro tento účel vypracoval dva znalecké posudky. Lze shrnout, že znalecký ústav nedospěl v posudku k závěru, že došlo k manipulaci s listinou, tj. k přepsání původní položky novým údajem s tím, že nebyly nalezeny znaky svědčící pro dodatečné změny listiny. Kriminalistický ústav [adresa] sice připustil za nestandardní, když v řadě za sebou se vyskytuje několik otištěných znaků v různé poloze a nevyloučil ani možné dopsání textu, nicméně se jedná o možnou variantu, určitou hypotézu, aniž znalecký ústav v tomto směru učinil jednoznačný závěr. Nelze totiž vyloučit i tu variantu, že v takové podobě existovala směnka v době jejího vystavení v důsledku technického stavu psacího stroje nebo způsobu jejího vyhotovení pisatelem. V této souvislosti nelze ani pominout, že sama žalovaná 2. v okamžiku uplatnění „prvních námitek“ ze dne 25. 8. 2016 tvrdila, že došlo k pozměnění i číselného vyjádření směnečné sumy, a teprve v „druhých námitkách“ ze dne 1. 9. 2016 uvedla, že směnečná suma v číselném vyjádření v době vystavení vůbec nebyla vyplněna. Z hlediska posouzení případného doplnění dokazování však v námitkách žalované 2. absentuje tvrzení, zda směnka byla vyplněna (napsána na psacím stroji) žalobcem, žalovaným 1. nebo jinou osobou a následně předložena k podpisu žalovaným 1. a 2., a z jakého důvodu se žalovaní 1. a 2. zavázali zaplatit žalobci právě 1 000 000 Kč. Pokud by směnečný závazek činil 1 000 000 Kč (slovy: jedenmiliónkorunčeských), pak by číselné vyjádření „jeden“ milión bylo součástí směnečné sumy, což se jistě v daném případě nestalo. I kdyby však výstavce vynechal číslovku „jeden“, pak by číselné vyjádření nemohlo být skloňováno „miliónukorunčeských“, nýbrž „miliónkorunčeských“. Přitom písmeno „u“ ve slově „miliónu“ nevzbuzuje žádnou pochybnost, že by snad bylo dopisováno později, alespoň to žalovaná 2 ani netvrdí. K výhradám žalované 2., že soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy, lze odkázat na znění § 131 odst. 1 o. s. ř., kdy účastnický výslech lze učinit pouze se souhlasem účastníka řízení. V případě, kdy žalobce zastoupený advokátem se svou výpovědí nesouhlasil, nelze soudu vytknout žádné pochybení. I když lze připustit, že účastnickou výpovědí žalovaného 1. bylo možné zjistit některé okolnosti ohledně vystavení předmětné směnky a to za předpokladu, že by vyslovil souhlas s touto výpovědí, pak vzhledem k jejímu charakteru ji nelze přeceňovat jako důkazní prostředek. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1. ničeho nenamítal proti směnečnému platebnímu rozkazu a akceptoval směnečný závazek ve výši 6 000 000 Kč, stěží si lze představit, že by tak učinil při vědomí přepisu směnečné sumy. Jelikož žalovaná 2. uvedla svá zásadní skutková zjištění v námitkách, nepovažuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně provedení její účastnické výpovědi za účelné a hospodárné. Svědecká výpověď otce žalované 2. p. [Anonymizováno] by byla jistě významná, pokud by se tato osoba účastnila vystavení směnky a mohla dosvědčit podobu listiny v daném okamžiku. Pokud se tak nestalo a získané informace má pouze zprostředkované, pak nelze mít provedení tohoto důkazu za opodstatněné. Na základě výše uvedených zjištění ve vztahu k námitce pozměnění textu směnky ve směnečné sumě sdílí odvolací soud shodné závěry se soudem prvního stupně, že se žalované 2. nepodařilo prokázat, že k takové změně (přepisu) došlo v období po jejím vystavení.

11. K námitce, že směnečná suma v číselném vyjádření, datum a místo vystavení a doložka „bez protestu“ nebyly vyplněny v okamžiku vystavení směnky, ale stalo se tak až v pozdějším období, je třeba uvést, že tyto námitky žalované 2. zůstaly v rovině skutkového tvrzení, aniž byly podpořeny relevantními důkazy. Žalovanou 2. nebyly uvedeny žádné třetí osoby (s výjimkou účastníků sporu), které by se účastnily vystavení směnky. Současné metody zkoumání rovněž neumožňují stanovit pořadí a stáří textu psaného na směnku. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba i tyto námitky shledat za nedůvodné.

12. Jelikož odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyhodnotil námitky žalované 2. za nedůvodné, je třeba dospět k závěru, že napadený rozsudek, jímž byl ponechán směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalované 2. v platnosti, je věcně správný, a proto byl odvolacím soudem ve výroku I. tohoto rozsudku dle § 219 o. s. ř. potvrzen včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení přiznaných dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci a výroku o náhradě nákladů státu dle výsledku řízení (viz rozhodnutí č. j. 33 Cm 245/2015-141).

13. Ve výroku II. tohoto rozsudku byla žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. sestávající z odměny právního zastoupení dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 1 úkonu právní služby ve výši 32 300 Kč za účast na jednání u odvolacího soudu dne 1. 6. 2021, v rozsahu 1 paušální částky ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., v rozsahu uplatněné náhrady cestovného ve výši 1 751,60 za použití osobního vozidla reg. č. 8U5 6860 na trase [adresa] a zpět při celkové vzdálenosti 318 km a spotřebě 4,93 l BA/ 100 km v ceně 27,80 Kč/ l litr vycházeje ze sazby 4,40 Kč/ 1 km, v rozsahu náhrady ztráty času ve výši 1 000 Kč za 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH. Soud nepřiznal žalobci 1 úkon právní služby a 1 paušální částku za písemné vyjádření ze dne 30. 4. 2020, neboť toto písemné podání žalobce učiněné na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 15. 4. 2020 č. j. 33 Cm 245/2015-150 neobsahuje žádná konkrétní tvrzení k odvolání žalované 2. a odvolací soud jej proto nepovažuje za účelně vynaložené náklady.