o zaplacení 6 200 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. července 2020, č. j. 73 Cm 101/2019-99

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 23. 9. 2019, ve znění jejího doplnění ze dne 21. 10. 2019, se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 6 200 000 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 18. 1. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši 2 067 Kč. Jak žalobce uvedl, je majitelem směnky vlastní, která byla na jeho řad vystavena žalovanou dne 22. 4. 2015. Směnka zní na směnečnou sumu 6 200 000 Kč, vystavena byla „bez protestu“ a datum splatnosti do ní bylo vyplněno v souladu se smlouvou o zápůjčce, která byla uzavřena dne 22. 4. 2015 mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem. Zápůjčku ve výši 6 200 000 Kč se žalovaná zavázala splatit žalobci na základě jeho písemné výzvy, a to do třiceti dnů ode dne jejího doručení žalované. Výzva ke splacení zápůjčky byla žalované doručena dne 18. 12. 2018 a tedy splatnost zápůjčky nastala dne 17. 1. 2019.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 30. 10. 2019, č. j. 73 Cm 101/2019-26, proti kterému podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že mezi účastníky řízení nebyl úmysl sjednat smlouvu o zápůjčce, když celý komplex listin souvisejících s poskytnutím částky 6 200 000 Kč žalobcem žalované je pouze disimulovaným právním jednáním, které mělo zakrýt jednorázové poskytnutí výživného žalované jako neprovdané matce, spoluúčast na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem a výživného nezletilé dcery [Anonymizováno]. Kauzální závazkový vztah není proto platný, když skutečnost, jež byla základem dohody o zajištění, byla jen zdánlivá. Podle žalované tak nejde o platné právní jednání. Žalovaná dále uvedla, že „zneužitá směnka“ je směnkou zajišťovací, přičemž důvodem jejího vystavení byl nátlak žalobce na žalovanou, aby se nedomáhala určení jeho otcovství k nezletilé dceři [Anonymizováno] a zároveň, aby se otcovství nedostalo na veřejnost. Vzhledem k tíživé situaci, v jaké žalovaná byla, žalobce zneužil, resp. využil její postavení a nechal si podepsat smlouvu o zápůjčce spolu se směnkou s tím, že toto nikdy nepoužije, pokud žalovaná dodrží shora uvedenou dohodu. Takové jednání žalobce odporuje právu. Žalovaná z toho důvodu vznesla námitku nepřípustné kauzy, která podle ní spočívá v tom, že žalobce se snaží právo obejít. Namítla dále podpis směnky z ochoty, neboť tato vznikla zcela bezdůvodně, když podepsána byla, aby žalovaná nemusela odolávat tlaku žalobce na přerušení těhotenství, resp. aby nebyla pod neustálým stresem z toho, že v případě nepodepsání směnky se dostane do potíží, čímž na ni žalobce působil. Směnka je podle žalované neplatná a směnečný závazek vůbec nevznikl. Žalovaná v podaných námitkách uplatnila k započtení proti nároku žalobce příspěvek na neprovdanou matku. Vyjádřila též nesouhlas s přiznáním náhrady nákladů řízení žalobci, neboť ten nepostupoval podle ustanovení § 142a o. s. ř.

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 80 925 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaná vystavila předmětnou směnku a podepsala smlouvu o zápůjčce peněz datovanou dnem 12. 4. 2015, na jejímž základě jí žalobce poskytl celkem 6 200 000 Kč na nákup bytu na adrese [Anonymizováno], který si žalovaná pořídila. Soud prvního stupně konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že vůlí účastníků bylo částku poskytnout s tím, že žalovaná nemá povinnost ji v budoucnu vrátit. V té souvislosti odkázal na úpravu obsaženou v ustanoveních § 555 odst. 1 a 2, § 556 odst. 1, § 551 a § 554 o. z. K žalovanou namítanému nátlaku soud prvního stupně uvedl, že z výpovědi žalované nevyplynulo, že by v době vystavení směnky došlo vůči ní ze strany žalobce k bezprávným výhrůžkám, tím méně k takovým, které by svým obsahem byly způsobilé vyvolat u ní důvodnou bázeň ovlivňující její svobodnou vůli. V té souvislosti příkladmo vyjmenoval rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž byla otázka bezprávné výhrůžky řešena. Námitku započtení neshledal soud prvního stupně důvodnou, když správnost směnečného platebního rozkazu se posuzuje podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání. Byl-li projev vůle směřující k započtení učiněn žalovanou až v námitkách proti němu, nemůže tato procesní obrana jeho správnost zpochybnit. Nadto žalované nemohla vůči žalobci pohledávka jí k započtení použitá vzniknout, neboť otcovství žalobce k nezletilé [Anonymizováno] nebylo určeno. Pokud žalovaná vznesla námitku neplatnosti směnky a námitku absence vzniku směnečného závazku, jde o námitky neodůvodněné a tedy neprojednatelné, neboť žalovaná neuvádí, v čem by neplatnost směnky měla spočívat. V řízení uplatněná směnka má veškeré náležitosti platné směnky, což se projevilo vydáním směnečného platebního rozkazu. Ohledně námitky žalované, že jí nebyla zaslána předžalobní výzva k plnění a že by tak žalobce neměl mít právo na náhradu nákladů řízení, soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 506/2005, konstatoval, že žalovaná uplatněnou pohledávku nezaplatila ani po doručení žaloby a směnečného platebního rozkazu a nárok žalobou uplatněný naopak sporovala. Případné nezaslání předžalobní výzvy k plnění nemůže proto znamenat ztrátu práva žalobce na náhradu nákladů řízení. Námitky žalované tak nejsou důvodné a zčásti nejsou dokonce odůvodněné, v důsledku čehož byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Výrok o nákladech námitkového řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal úspěšnému žalobci vůči neúspěšné žalované právo na jejich náhradu v rozsahu odměny za jeho zastupování advokátem, v rozsahu náhrady hotových výdajů a dále v rozsahu náhrady za daň z přidané hodnoty.

4. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhla jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žalobci bude uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Rozsudek je podle žalované zcela formální, technokratický, bez jakéhokoli přihlédnutí ke konkrétní situaci a k možnostem žalované. Navíc je vnitřně rozporný. Žalovaná soudu prvního stupně vytkla, že byť podle odůvodnění rozsudku pokládá verzi žalované za pravděpodobnější, fakticky přisvědčil verzi žalobce, která se mu tedy a contrario jeví méně pravděpodobná. Důkazní břemeno, které soud na jednu stranu takto uvalil, nebylo tedy reálně možno unést. Vedlejší důkazy, které nebylo možno účelově připravit, svědčí o zcela jiných okolnostech podpisu listin, než primární listiny samotné, jejichž přípravu měl žalobce zcela ve své moci a jejichž podpis si „vmanévrováním žalované“ do nepříznivé situace zajistil. Žalovaná shrnula průběh řízení, výsledky dokazování a se způsobem, jakým soud prvního stupně vyhodnotil v řízení provedené důkazy, polemizuje. Jak žalovaná dále uvedla, soud prvního stupně neodděluje jednotlivá žalobní tvrzení a neposuzuje je samostatně. Úroveň důkazu, která se žalobci podařila dosáhnout ohledně textu listin a formální dokonalosti směnky, je přisuzována i okolnostem realizace celého smluvního vztahu, ke kterým však žalobce prakticky nic netvrdil, nedokazoval, nevyvracel argumentaci žalované a omezil se pouze na předložení listin a na odmítnutí disimulovanosti úkonu. Žalovaná dále zdůraznila, že vzhledem k její příjmové situaci nedává žalobcem tvrzená dohoda o refinancování hypotéky smysl a je naprosto absurdní.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil abstraktnost a samostatnost směnky a poukázal na to, že směnečný věřitel nemá povinnost tvrdit a prokazovat důvod vzniku směnečného vztahu a příčinný vztah. Platnost směnky přitom neomezují jiné okolnosti mimo vztah směnečný. Žalobce je držitelem směnky, která obsahuje všechny zákonné náležitosti, je platná a byla podepsána žalovanou, přičemž její podpis byl na směnce úředně ověřen. Žalobce setrval na tom, že směnka zajišťuje platnou smlouvu o zápůjčce, přičemž mezi účastníky není pochyb o tom, že povinnosti z této smlouvy žalobce splnil. Akcentoval, že předmětem řízení je jeho směnečný nárok, nikoli domnělé otcovství k nezletilé [Anonymizováno] a jeho případná vyživovací povinnost. Žalovaná mohla a může podat návrh na určení otcovství a žádat výživné na dítě. Takto však žalovaná dosud neučinila. Žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, aby peníze žalované poskytnuté jako zápůjčka byly žalovanou jednostranně bez právního titulu určeny jako úhrada výživného na dítě, jehož má být žalobce údajně otcem. Závěrem žalobce uvedl, že žalovaná finanční prostředky jí poskytnuté žalobcem na základě smlouvy o zápůjčce přijala a nemovitost skutečně pořídila. V době podpisu smlouvy o zápůjčce a směnky (a nadále) byla žalovaná dospělou, plně svéprávnou a vysokoškolsky vzdělanou osobou, která tuto smlouvu podepsala zcela svobodně a dobrovolně.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalované a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

7. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování, a konstatuje, že směnka k důkazu předložená žalobcem je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, ze které žalobci jako směnečnému remitentovi vznikl dnem 17. 1. 2019, kdy se stala splatnou, nárok na její zaplacení vůči žalované jako výstavci směnky podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ. Neobstojí tak námitka absence vzniku směnečného závazku, když žalovaná vystavením směnky svůj směnečný závazek vůči žalobci založila.

9. Vzhledem k tomu, že směnka obsahuje veškeré náležitosti platné směnky vlastní dle čl. I. § 75 ZSŠ, nemůže obstát ani námitka žalované, že se jedná o směnku neplatnou. Tato námitka je nadto námitkou nekonkrétní a v důsledku toho námitkou neprojednatelnou, neboť žalovaná žádným způsobem neuvedla, které náležitosti taxativně vyjmenované v čl. I. § 75 ZSŠ podle ní směnka postrádá, resp. v čem by měly spočívat její formální vady. Vzhledem k tomu, že břemeno tvrzení v námitkovém řízení vždy tíží žalovaného, jak vyplývá z § 175 odst. 1, věta první o. s. ř., který žalovanému ukládá v jím podaných námitkách uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá, musí být z podaných námitek jasně a nezaměnitelně patrno, která konkrétní skutečnost je namítána. Námitky uplatněné v obecných rysech nelze považovat za námitky projednatelné, neboť z tvrzení žalovaným formulovaných pouze v rovině obecné nelze vyvodit jednoznačná skutková tvrzení. Důsledkem přezkumu takových námitek by bylo, že k nekonkrétním skutkovým tvrzením by bylo možno následně přiřazovat či podřazovat skutková tvrzení nová a zcela odlišná, což by znamenalo nepřípustné a nedovolené obcházení zásady koncentrace námitkového řízení vyjádřené v ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovanému by bylo umožněno vznést konkrétní námitky i po uplynutí zákonem stanovené námitkové lhůty.

10. Směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění pohledávky žalobce ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 12. 4. 2015 mezi ním jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem, jak vyplývá z jejího čl. VI. bod 1. Podle čl. I. bod 1. uvedené smlouvy byla zápůjčka poskytnuta žalované ve výši 6 200 000 Kč, a to výlučně za účelem koupě bytové jednotky, nebytové jednotky a ideálního spoluvlastnického podílu na nebytové jednotce, které se nacházejí v budově č.p. [Anonymizováno] (čl. II. bod 1. smlouvy). Údaj data splatnosti, který v blankosměnce nebyl vyplněn, byl oprávněn do ní vyplnit žalobce v případě uplatnění směnky (čl. VI. bod 1. smlouvy). V čl. III. bod 1. smlouvy se žalovaná zavázala zápůjčku žalobci splatit na základě jeho písemné výzvy, a to do třiceti dnů ode dne, kdy jí výzva bude doručena. Podle čl. III. bod 3. bylo právem žalované zápůjčku či její část splatit před dobou ve smlouvě stanovenou, tedy před doručením výzvy k jejímu zaplacení.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 17. 12. 2018, který byl žalované doručen dne 18. 12. 2018, ke splacení zápůjčky, v důsledku čehož se tato stala splatnou uplynutím třicátého dne od tohoto data, tedy dnem 17. 1. 2019. Právem žalobce tak bylo směnku v údaji data její splatnosti uvedeným dnem doplnit a plnění ze směnky proti žalované požadovat.

12. Stran námitky žalované, že mezi účastníky nebyl úmysl sjednat smlouvu o zápůjčce, když celý komplex listin souvisejících s poskytnutím částky 6 200 000 Kč žalobcem je pouze právním jednáním, které mělo zakrýt jednorázové poskytnutí výživného žalobkyni jako neprovdané matce, spoluúčast na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem a výživného nezletilé dcery [Anonymizováno], odvolací soud uvádí, že se jedná o námitku nedůvodnou, neboť tvrzení žalované o simulovaném právním jednání vyvracejí listinné důkazy, jak v řízení byly soudem prvního stupně provedeny. Žalovaná podepsala dne 12. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce a peněžní prostředky na základě této smlouvy žalobcem poskytnuté ve výši 6 200 000 Kč přijala. V čl. IV. smlouvy výslovně prohlásila a žalobce ujistila mimo jiné o tom, že smlouva zakládá platné a vymahatelné závazky podle právního řádu České republiky (písm. c/) a že veškerá prohlášení a ujištění ve smlouvě uvedená jsou pravdivá, přesná a úplná (písm. e/). V čl. VII. bod 5. pak prohlásila, že je plně svéprávná k právnímu jednání, že si smlouvu před podpisem přečetla, že s jejím obsahem souhlasí a že na důkaz toho připojuje svůj podpis. Vzhledem k tomu, že žalovaná se stala na základě kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2015 vlastníkem nemovitosti na adrese [Anonymizováno], přičemž se jedná o nemovitost totožnou s nemovitostí, jak žalobcem a žalovanou byla specifikována v čl. II. bod 1. smlouvy o zápůjčce, neobstojí konstrukce žalované, že peněžní prostředky jí žalobce poskytl k účelu jí v námitkách tvrzenému. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila, že by nemovitost shora uvedenou pořídila z jiných prostředků než z těch, které jí poskytl žalobce na základě smlouvy o zápůjčce. Konání žalované v podobě nákupu této nemovitosti tak zcela odpovídá účelu zápůjčky, jak byl oběma účastníky vyjádřen ve smlouvě o zápůjčce. Sama okolnost, že v době jejího uzavření finanční a majetková situace žalované byla taková, že nebylo v jejích možnostech zápůjčku vrátit, jak žalovaná namítala, ničeho neznamená, když právě ujednání o tom, že vrácena má být do třiceti dnů od výzvy žalobce, toto nepochybně zohledňovalo. Nemůže být přitom pochyb o tom, že žalobce poskytnutím bezúročné zápůjčky žalované významně vypomohl, neboť v případě čerpání hypotečního úvěru by žalovaná částku jí bankou poskytnutou vysoce přeplatila formou úroků. S ohledem na žalovanou tvrzené nepříznivé majetkové a finanční poměry v době uzavření smlouvy o zápůjčce je nadto otázkou, zda by jí hypoteční úvěr byl vůbec poskytnut, tedy zda by svou bytovou situaci mohla řešit způsobem, jak se stalo poté, kdy jí žalobce částku 6 200 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce vyplatil.

13. Pakliže žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 6 200 000 Kč ve smyslu čl. I. bod 1. smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 4. 2015, přičemž žalovaná tuto částku v plném rozsahu využila ke koupi nemovitosti odpovídající nemovitosti konkretizované v čl. II. bod 1. smlouvy o zápůjčce, nelze uvažovat o simulovaném právním jednání, jak žalovanou bylo v řízení tvrzeno, stejně jako nelze uvažovat o jí namítané snaze žalobce obejít právo a z toho dovozované nepřípustnosti kauzy a neplatnosti právního jednání žalobce.

14. Obstát nemůže ani námitka žalované, že směnku vystavila z důvodu nátlaku žalobce na ni vyvíjeného. Výše již bylo konstatováno, že žalobce i žalovaná jednali přesně ve smyslu toho, co si dohodli ve smlouvě o zápůjčce, když žalobce zápůjčku žalované poskytl, ta ji přijala a pořídila si za ni nemovitost ve smlouvě uvedenou. Rovněž vystavení předmětné směnky žalovanou ve prospěch žalobce je v souladu s ujednáním pod bodem 1. čl. VI. smlouvy, jehož obsahem je dohoda jejích stran, že závazek žalované zápůjčku žalobci splatit bude zajištěn vystavením vlastní směnky žalovanou na řad žalobce, a to v den podpisu smlouvy. Tento závazek přitom žalovaná splnila, když datum vystavení směnky je totožné s datem podpisu smlouvy (12. 4. 2015). Námitka žalované, že její vůle při vystavení směnky nebyla svobodná, je tedy nedůvodná, stejně jako je nedůvodná námitka podpisu směnky „z ochoty“ žalovanou odůvodněná tím, že směnka vznikla zcela bezdůvodně.

15. K úkonu započtení, jak žalovanou byl učiněn v podaných námitkách, když proti nároku žalobce započetla příspěvek na neprovdanou matku, odvolací soud připomíná, že v námitkovém řízení se nerozhoduje o žalobním návrhu, neboť o něm již bylo rozhodnuto vydaným směnečným platebním rozkazem, ale pouze o tom, zda tento byl vydán právem. Správnost směnečného platebního rozkazu je tak třeba posuzovat podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006, uveřejněný pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve shodě se soudem prvního stupně lze proto uzavřít, že tato procesní obrana, byť by byla případně shledána důvodnou, správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nemůže.

16. Vzhledem k tomu, že námitky žalované ji nemohou z důvodů, jak výše byly vyloženy, zprostit její povinnosti směnku žalobci v plném rozsahu zaplatit, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti v rozsahu směnečného peníze ve výši 6 200 000 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 18. 1. 2019 do zaplacení a v rozsahu směnečné odměny ve výši 2 067 Kč. Směnečný platební rozkaz byl správně ponechán v platnosti též v rozsahu náhrady nákladů řízení, jak žalobci byla přiznána, a to bez ohledu na žalovanou namítané nesplnění povinnosti žalobce vyzvat ji před podáním žaloby k plnění postupem podle ustanovení § 142a o. s. ř. Žalovaná totiž ani po doručení žaloby svůj dluh nezaplatila ani jinak nepřivodila jeho zánik a podanými námitkami dala jasně najevo, že plnit žalobci nehodlá. Aniž by tak bylo třeba posuzovat, zda žalobce svou povinnost podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. splnil či nikoli, lze uzavřít, že v poměrech projednávané věci není dán sebemenší důvod pro nepřiznání náhrady nákladů v řízení úspěšnému žalobci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, publikované pod č. 75/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud jde o náklady námitkového řízení, o těchto soud prvního stupně rozhodl správně ve prospěch úspěšného žalobce, přičemž výše jemu přiznaných nákladů odpovídá nákladům, jak jím byly v řízení o námitkách žalované účelně vynaloženy.

17. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná neměla úspěch s podaným odvoláním a tedy žalobce má právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložil. Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za jeho zastupování advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby po 33 140 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 7. 4. 2022) podle § 11 odst. 1, písm. k/ a g/ ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky (600 Kč). Náklady odvolacího řízení v celkové výši 66 880 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).