o zaplacení 2 300 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2020, č. j. 47 Cm 218/2017-144

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 8. 12. 2017 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 2 300 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 30. 9. 2016 do zaplacení. Jak žalobce uvedl, směnka byla vystavena žalovanou dne 29. 9. 2010 na řad [Anonymizováno], nar. 29. 8. 1969, která směnku převedla dne 19. 9. 2017 na žalobce s tím, že směnka se stala splatnou dne 29. 9. 2016.

2. Soud prvního stupně vydal dne 26. 2. 2018 směnečný platební rozkaz č. j. 47 Cm 218/2017-20, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 2 300 000 se 6% úrokem z částky 2 300 000 Kč od 30. 9. 2016 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 168 400 Kč.

3. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podala žalovaná včasné námitky, ve kterých uvedla, že

- směnka plnila zajišťovací funkci, přičemž dluh, jež měl být předmětem zajištění, vůbec nevznikl,

- žalovaná uvažovala o koupi nemovitosti v hodnotě 2 650 000 Kč a vzhledem k tomu, že se přátelila s [Anonymizováno] (původní majitelkou směnky), tak tato osoba nabídla žalované bezúročnou půjčku ve výši 2 300 000 Kč, jež by byla zajištěna předmětnou směnkou s tím, že k uzavření smlouvy o půjčce nikdy nedošlo. Žalovaná byla ujištěna, že v případě, kdy nedojde k poskytnutí půjčky, nelze vymáhat prostředky na základě směnky,

- žalovaná si finanční prostředky ke koupi nemovitosti zajistila jiným způsobem, a to 680 000 Kč získala od své tety pí. [Anonymizováno], 300 000 Kč od p. [Anonymizováno], od společnosti [Anonymizováno] získala půjčku, tedy celkem 1 998 000 Kč. Žalovaná současně jednala s [Anonymizováno] o poskytnutí hypotečního úvěru, který ji byl ve výši 2 000 000 Kč poskytnut na základě hypoteční smlouvy ze dne 8. 10. 2018,

- o uzavření hypoteční smlouvy žalovaná informovala pí. [Anonymizováno] a netrvala na tom, aby přislíbené zničení směnky v důsledku neuzavřené smlouvy o půjčce proběhlo za její přítomnosti,

- směnka v okamžiku vystavení neobsahovala údaj o datu splatnosti ani údaj místa plnění, jednalo se o vistasměnku a nikoli o blankosměnku, datum splatnosti 29. 9. 2016 bylo doplněno později a nikoli žalovanou,

- vzhledem k tomu, že směnka se měla stát splatnou dne 29. 9. 2011, vznesla žalovaná námitku promlčení ke dni 29. 9. 2014,

- na základě vzájemné dohody mezi výstavcem a remitentem měla být poskytnutá půjčka vrácena remitentovi po načerpání úvěru, nejpozději za rok o data vystavení, k poskytnutí půjčky však nedošlo,

- výše uvedené námitky může uplatnit i proti žalobci v postavení indosatáře, který je blízkým přítelem Pavlíny Nováčkové, od které směnku nabyl,

- žalobce směnku nabyl ve zlé víře, neboť o výše uvedených skutečnostech věděl,

- [Anonymizováno] jako první majitelka směnky je osobou dlouhodobě trestně stíhanou za majetkové a daňové podvody, čehož je si žalobce dobře vědom,

- pokud se nový majitel směnky neinformuje o vyplňovacím právu a jeho konzumaci, jedná pak v hrubé nedbalosti,

- novému majiteli směnky muselo být zřejmé, že někdo musel později doplnit datum splatnosti a platební místo.

4. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 11. 6. 2018 k námitkám žalované zejména uvedl, že došlo k předání finančních prostředků ze strany [Anonymizováno] žalované, což je schopna dosvědčit výše jmenovaná a její dcera [Anonymizováno] s odkazem na její „Čestné prohlášení“ ze dne 22. 5. 2018. Ohledně úvah žalované o budoucí koupi nemovitosti v souvislosti s vystavenou směnkou pak žalobce uvedl, že kupní smlouva byla uzavřena již dne 24. 9. 2018, tj. pět dnů před vystavením směnky. [Anonymizováno] poskytla finanční prostředky žalované v období před vystavením směnky a určitá jejich část byla užita k úhradě kupní ceny. Žalobce dále uvedl důvody, pro které společnost [Anonymizováno] nemohla žalované poskytnout půjčku. Žalobce zná pí. [Anonymizováno] přes jejího bratra Václava Vaška a nikdy se nezajímal o její obchodní aktivity. Žalobce v okamžiku indosace směnky do jejího textu nezasahoval s tím, že obsahovala údaj o datu splatnosti.

5. Žalovaná v doplňujícím podání specifikovala platby, které byly poskytnuty v období od 24. 9. do 30. 9. 2010 na její účet a to celkem 2 608 000 Kč, přičemž dne 30. 9. 2010 bylo na účet uschovatele kupní ceny ([Anonymizováno]) převedeno 2 600 000 Kč.

6. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy a to zejména originálem směnky vlastní ze dne 29. 9. 2010, kupní smlouvou ze dne 24. 9. 2010, čestným prohlášením [Anonymizováno], čestným prohlášením [Anonymizováno], čestným prohlášením [Anonymizováno], smlouvou o úvěru ze dne 8. 10. 2010, výpisy z účtů žalované a svědeckou výpovědí [Anonymizováno].

7. Na základě výsledků provedeného dokazování soud I. stupně ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti a rozhodl o náhradě námitkového řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce uplatnil svůj nárok z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti, která na něj byla převedena indosací ze strany prvního majitele [Anonymizováno]. Směnka plnila zajišťovací funkci k závazku ze smlouvy o půjčce, kterou poskytla [Anonymizováno] žalované, což potvrdila ve své svědecké výpovědi [Anonymizováno] i [Anonymizováno] v čestném prohlášení. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, když označil smlouvu o půjčce za smlouvu reálnou, k jejímuž vzniku dojde až odevzdáním předmětu půjčky. Pokud finanční prostředky byly žalovanou použity na jiný účel než na nákup nemovitosti, nemá to žádný vliv na kauzu směnky. Soud rovněž uzavřel, že se nejednalo o vistasměnku, a proto námitka promlčení není důvodná. O nákladech námitkového řízení soud rozhodl dle úspěchu stran ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití moderačního oprávnění uvedeného v § 150 o. s. ř., když žalované uložil povinnost k náhradě nákladů pouze v rozsahu 10% vzhledem k její nepříznivé zdravotní a sociální situaci.

8. Žalovaná napadla rozsudek včas podaným blanketním odvoláním, které následně doplnila a navrhla v něm změnu, případně zrušení napadaného rozsudku a vrácení věci k novému projednání. Soudu prvního stupně vytýká, že rozsudek jako takový je nepřezkoumatelný a nezákonný. Soud prvního stupně se zcela nekriticky ztotožnil se svědeckou výpovědí [Anonymizováno], která nemluvila pravdu i ve vztahu k předání hotovosti žalované, když „první splátka“ ve výši 1 150 000 Kč nemohla představovat denní tržbu benzínové pumpy, jež je ve vlastnictví společnosti [Anonymizováno] Pochybení obsahuje i čestné prohlášení [Anonymizováno] týkající se předání peněz, navíc společná dovolená žalované s [Anonymizováno] a její dcerou se uskutečnila na [Anonymizováno] v roce 2005, tj. pět let před údajným vznikem dluhu. Vzhledem k tomu, že k datu 29. 9. 2010 měla žalovaná již dostatek hotovosti k zaplacení kupní ceny nemovitosti a k tomuto datu také došlo k její úhradě, je nelogické, aby si žalovaná tento den půjčovala od [Anonymizováno] finanční hotovost. V rozporu s tím žalobce v písemném podání ze dne 11. 6. 2018 uvedl, že k předání peněz došlo před 24. 9. 2010. Soud se však nijak nevypořádal s námitkou týkající se absence kauzy.

9. Rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku II., kterým bylo rozhodnuto o náhradě námitkového řízení, napadl včasným odvolání také žalobce, který vytkl soudu prvního stupně, že při rozhodování o náhradě nákladů za použití moderačního oprávnění dle § 150 o. s. ř. nepřihlédl zejména ke zdravotní a sociální situaci žalobce, kterému byla také přiznána invalidita III. a jeho pracovní schopnost poklesla o 70%. Rozhodnutím prvoinstančního soudu tak došlo k porušení rovnosti stran soudního řízení zakotvenou v čl. 37 odst. 3 zákona č. 2/1993 Sb. (Listiny základních práv a svobod).

10. K odvolání žalované se žalobce písemně nevyjádřil.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu výroku I. podle § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:

13. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že žalobce se domáhá svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. [Anonymizováno]. (dále jen ZSŠ), kterou žalovaná dne 29. 9. 2010 podepsala jako výstavce a zavázala se uhradit směnečný peníz ve výši 2 300 000 Kč dne 29. 9. 2016 [Anonymizováno], která po splatnosti směnky dne 19. 9. 2017 ji převedla rubopisem na žalobce. K tvrzení žalované uvedené v námitkách, že směnka v době jejího vystavení byla vistasměnkou, neboli směnkou splatnou na viděnou (v důsledku nevyplněného údaje splatnosti) a bez vyplněné rubriky místa placení je třeba uvést, že tyto námitky zůstaly pouze v rovině tvrzení bez relevantního důkazu. Je třeba, aby žalovaná k tomuto tvrzení navrhla nebo předložila důkaz, jaké náležitosti obsahovala směnka v okamžiku jejího vystavení, což se v daném případě nestalo. Skutečnost, že některé údaje jsou na směnce vyplněny strojopisem a jiné jsou napsány rukou, nemá žádný vliv na její platnost, ostatně směnku může vyplnit i vícero osob. Současné znalecké metody zkoumání však neumožňují určit, v jakém časovém okamžiku (sledu) byl ten který údaj na směnku vyplněn. Za situace, že nebyl prokázán opak, vychází soud z toho, že směnka obsahovala uvedené náležitosti od počátku jejího vystavení. Nad rámec lze doplnit, že i v případě, že by na směnce nebylo vyplněno platební místo „[adresa]“, i v takovém případě by směnka byla platná, neboť by se vycházelo ze zákonného platebního místa uvedeného v rubrice místa vystavení ([adresa]) dle čl. I § 76 odst. 3 ZSŠ. Pokud na straně žalované byl úmysl vystavit směnku splatnou „na viděnou“, pak bylo na místě takovou doložku vyplnit na směnku. I když v případě jejího nevyplnění se jedná o platnou směnku splatnou na viděnou dle čl. I § 2 odst. 2 a § 76 odst. 2 ZSŠ, nelze v takovém případě vyloučit neoprávněné „doplnění“ rubriky doby splatnosti. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud směnku vyhodnotil za platnou splňující veškeré zákonné náležitosti uvedené v čl. I § 75 ZSŠ. Vzhledem k tomu, že směnka se stala splatnou dne 29. 9. 2016 a směnečný nárok byl u soudu uplatněn dne 8. 12. 2017, stalo se tak v rámci tříleté promlčení lhůty (čl. I § 70 odst. 1 ZSŠ), z tohoto důvodu je i námitka promlčení nároku neoprávněná.

14. Zcela zásadní námitkou žalované je tvrzení, že směnka měla zajišťovat bezúročnou půjčku na 2 300 000 Kč, k jejímuž uzavření a poskytnutí nedošlo s tím, že v době jejího vystavení žalovaná uvažovala o koupi nemovitosti. Právě k zajištění dobytnosti tohoto možného „budoucího“ závazku žalovaná vystavila směnku. Je třeba konstatovat, že vzhledem k abstraktnímu charakteru směnečného závazku samo postačí vystavení směnky jako takové bez ohledu na skutečnost, zda má charakter platební nebo zajišťovací, zda zajišťuje půjčku nebo jiný závazek, ostatně žalobce nemá žádnou povinnost tvrdit, za jakých okolností byla směnka vystavena. V této souvislosti je třeba uvést, že není sporným, že žalovaná zakoupila nemovitost na základě kupní smlouvy ze dne 24. 9. 2010, která v čl. II deklaruje zaplacení kupní ceny ve výši 2 650 000 Kč do advokátní úschovy před jejím podpisem. Z hlediska posouzení nároku z předmětné směnky není podstatné, zda, v jakém rozsahu a v jakém okamžiku obdržela žalovaná půjčky od třetích osob za účelem zaplacení kupní ceny nemovitosti, neboť z žádného důkazu neplyne závěr, že směnka má vazbu na výše uvedenou kupní smlouvu, přičemž nelze vyloučit, že se mohla týkat zcela jiného závazku. Pokud byl v řízení proveden důkaz výpisem z účtu ze dne 30. 9. 2010, z jehož obsahu bylo zjištěno zaplacení částky 2 650 000 Kč žalovanou ve prospěch advokáta [Anonymizováno], pak nebylo spolehlivě vysvětleno, k jakému datu došlo k zaplacení kupní ceny nemovitosti. Je třeba konstatovat, že soud prvního stupně ohledně zjištění důvodů a okolností vystavení směnky provedl důkazy svědeckou výpovědí [Anonymizováno] a čestným prohlášením její dcery [Anonymizováno], ze kterých bylo zjištěno, že žalované byla remitentem poskytnuta půjčka v žalované výši zajištěná předmětnou směnkou. Z hlediska posouzení samotného nároku ze směnky není podstatné, za jakým účelem byla půjčka poskytnuta, a co mělo být předmětem jejího financování. Pokud by soud vycházel z námitek žalované, pak je zcela nestandardní a neobvyklé, aby za situace, kdy žalovaná teprve zvažovala uzavření smlouvy o půjčce, již vystavila a předala směnku na konkrétní směnečnou sumu [Anonymizováno]. I když žalovaná považuje vystavení směnky dne 29. 9. 2010 za nelogické v době, kdy měla již finanční prostředky zajištěné z jiných zdrojů, pak je nutné uvést, že to byla žalovaná, kdo v období již po uzavření kupní smlouvy, vystavila a vyplnila směnečnou listinu. V této souvislosti se tak námitky nejeví za zcela přesvědčivé, když v nich žalovaná tvrdí, že v době vystavení směnky (dne 29. 9. 2010) uvažovala o budoucí koupi nemovitosti, když kupní smlouva byla uzavřena již dne 24. 9. 2010 a podle jejího čl. II. byla kupní cena zaplacena před podpisem smlouvy.

15. Na základě výše uvedeného má odvolací soud za to, že námitky žalované o neexistenci kauzy směnky zůstaly pouze v rovině skutkového tvrzení, aniž byly podloženy konkrétními důkazy. Naopak žalobci, kterého netíží důkazní břemeno, se podařilo prokázat uzavření smlouvy o půjčce zajištěné předmětnou směnkou a její poskytnutí žalované, Odvolací soud proto shledal námitky žalované za nedůvodné, a proto dospěl k závěru, že napadený rozsudek, jímž byl ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti, je věcně správný a z tohoto důvodu byl odvolacím soudem dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

16. Ve vztahu k odvolání žalobce proti výroku II. o náhradě nákladů řízení přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí podle § 212, § 212a a § 220 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

17. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí o náhradě nákladů námitkového řízení přiznal žalobci náhradu pouze v rozsahu 10 % nároku, který by bylo možné přiznat dle vyhl. č. 177/96 Sb. za použití moderačního oprávnění dle § 150 o. s. ř. vzhledem k nepříznivé zdravotní a sociální situaci žalované, která má přiznanou invaliditu I. stupně s invalidním důchodem ve výši 6 175 Kč.

18. Z hlediska výjimečného použití ust. § 150 o. s. ř. je však třeba posouzení osobních, majetkových, sociálních a zdravotních poměrů obou účastníků řízení a nejen toho účastníka, který o toto dobrodiní žádá, neboť přiznaná snížená povinnost k náhradě se nutně promítne do majetkové sféry druhého účastníka řízení. V této souvislosti je třeba posoudit, zda takové rozhodnutí může způsobit majetkovou újmu druhému z účastníků a v jakém rozsahu (srov. Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 237/05, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1529/2017). Soud musí vždy dbát na to, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů obou účastníků řízení ve smyslu § 1 o. s. ř. Soud rovněž je povinen zkoumat veškeré okolnosti, za kterých došlo k uplatnění nároku i okolností zjištěných v průběhu řízení. Odvolací soud nezpochybňuje sociální a zdravotní situaci na straně žalované, která předložila posudek o invaliditě ze dne 23. 10. 2019, který ji od 17. 9. 2019 přiznal invaliditu I. stupně, kdy její pracovní neschopnost v důsledku dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 35%. Soud prvního stupně však nepřihlédl k sociální a zdravotní situaci na straně žalobce, který rovněž předložil soudu se žalobou posudek o přiznané invaliditě III. stupně od 2. 8. 2017, kdy jeho pracovní neschopnost poklesla nejméně o 70% a není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. S poukazem na výše uvedené se nepřiznaná náhrada nákladů řízení musí nutně promítnout do majetkové sféry žalobce. Soud proto postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu výroku II. o náhradě nákladů námitkového řízení a přiznal žalobci za podmínek § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů v celkové výši 58 885,80 Kč a to v rozsahu 3 úkonů právní služby po 17 500 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. za písemné vyjádření ze dne 11. 6. 2018 k námitkám žalované, za 2 účasti na jednáních u soudu prvního stupně ve dnech 13. 12. 2018 a 4. 6. 2020 (dne 7. 8. 2019 nebylo jednáno ve věci samé), v rozsahu 4 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., náhradu cestovného ve výši 3 985,80 Kč za použití osobního vozidla [Anonymizováno] na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti jedné cesty 182 km (tam a zpět) při sazbě 7,30 Kč/ km k účasti na třech soudních jednáních a dále v rozsahu náhrady ztráty času dle § 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč s tím, že zástupce žalobce není plátcem DPH. Rovněž je třeba uvést, že žaloba byla podána poté, co žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu žalobce ze dne 17. 10. 2017 doručenou dne 23. 10. 2017.

19. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobci, který měl v odvolacím řízení plný úspěch, přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. sestávající z odměny právního zastoupení dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 1 úkonu právní služby ve výši 17 500 Kč za účast na jednání u odvolacího soudu dne 25. 8. 2021, odměny právního zastoupení dle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) v rozsahu poloviny úkonu právní služby ve výši 2 270 Kč za odvolání žalobce do výroku II. o náhradě nákladů řízení (85 770 Kč), v rozsahu 2 paušálních částek ve výši 600,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., v rozsahu náhrady cestovného ve výši 1 576 Kč za použití osobního vozidla [Anonymizováno] na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 197 km, při průměrné spotřebě 10,5 l PHM/100 km a sazbě 8 Kč/1 km a dále v rozsahu náhrady ztráty času ve výši 600 Kč za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/96 Sb. za účast na jednání u odvolacího soudu dne 25. 8. 2021, tj. celkem 22 546 Kč.

20. Z hlediska návrhu žalované, aby odvolací soud z důvodu její invalidity aplikoval ust. § 150 o. s. ř., pak ten zcela odkazuje na výše uvedené odůvodnění rozhodnutí týkající se náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.