o určení, že žalovaný jako bývalý statutární orgán ručí za pohledávku žalobce, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. září 2022, č. j. 76 Cm 130/2020-321

Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho změnu tak, že bude žalobci přiznána náhrada ve výši poloviny odměny za úkon právní služby. Vytýká soudu předně, že měl postupovat podle § 14 odst. 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, tedy přiznat náhradu jen ve výši poloviny odměny za úkon právní služby. Nesouhlasí také s tím, že soud vycházel z tarifní hodnoty 2 500 000 Kč, kterou by považoval za případnou jen v případě, že by bylo předmětem řízení zaplacení této částky. Předmětem tohoto řízení je však jen určení, zda žalovaný ručí za závazek a nikoliv povinnost ke splnění takového závazku. Soud měl proto vycházet z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) stejné vyhlášky. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu spisu vyplývá, že předmětem řízení v této věci je určení, že žalovaný ručí za závazek dlužníka [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., IČO 28250915, se sídlem Praha, Jabloňová 3000/15. Jde o ručení za závazky uvedené společnosti ze směnky, kterou společnost vystavila na částku 2 500 000 Kč. Jedná se o určení existence zákonného ručení žalovaného jako bývalého statutárního zástupce uvedené společnosti, která je v úpadku, podle § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech.

S odvolatelem je nutné souhlasit v tom, že případ, kdy se zástupce jedné strany sporu dostaví na jednání, které se neuskutečnilo pro okolnosti, jež leží na straně opačné strany sporu, upravuje speciálně § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění tak, že postižené straně náleží právo za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za úkon právní služby.

Není pochybností o tom, že v tomto případě nastaly podmínky pro tak zvanou separaci nákladů řízení podle § 147 odst. 1 o. s. ř. Nepopírá to ani odvolatel. Proto v tomto případě má žalobce nepochybně právo na náhradu nákladů v souvislosti se zmařeným jednáním svolaným soudem prvního stupně na 30.8.2022, a to podle výše uvedeného ustanovení § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Tedy žalobci náleží náhrada za čas promeškaný jeho zástupcem v důsledku zmařeného jednání.

Co se týká tarifní hodnoty, je základním ustanovením § 8 odst. 1 uvedené vyhlášky, který stanoví, že v případě, kdy není předmětem peněžité plnění, považuje se za tarifní hodnotu cena věci nebo práva. Není tedy správný názor odvolatele, že jen proto, že předmětem tohoto řízení není peněžité plnění, nepřichází v úvahu jiná tarifní hodnota, než která je stanovená v § 9 stejné vyhlášky. Při tom nelze říci, že právo věřitele ručením zajištěné pohledávky na plnění vůči ručiteli je v každém případě bezcenné. S ručením sice samostatně disponovat s ohledem na jeho akcesorickou povahu nelze, ale jeho hodnota se nutně odvozuje od hodnoty ručením zajištěné pohledávky.

Předmětem tohoto řízení je určení existence ručení za směnečný závazek. Nejde sice o ručení směnečné, žalovaný zcela jistě není rukojmím na zjištěné směnce, a jedná se tedy o ručení obecné povahy. I tak je jeho hodnota úzce závislá na hodnotě tímto ručením zajištěné směnky. V současné době se se směnkami sice nezřídka obchoduje, nejde však o obchody zcela běžné, oproti minulosti nejsou předmětem obchodování na žádném organizovaném trhu s cennými papíry a tedy obecnou cenu jednotlivé směnky lze v podstatě určit jen znaleckým zkoumáním. Tedy směnka vystavená společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. zcela jistě určitou hodnotu má, ale její zjištění by bylo nepochybně spojené s časovou prodlevou v tomto řízení a navíc s významnými náklady řízení. Proto je v tomto případě namístě postupovat podle § 9 výše uvedené vyhlášky, když zjištění hodnoty práva, o jehož určení se zde jedná, by bylo spojeno vzhledem k poměrům této věci s nepoměrnými obtížemi. V rámci § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak je vskutku namístě postupovat podle třetího odst. Písmene a) tohoto ustanovení, a tedy z tarifní hodnoty 35 000 Kč.

Proto žalobci náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 1 250 Kč (polovina z částky 2 500 Kč) podle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, jedna paušální náhrada výdajů 300 Kč a náhrada cestovného ve výši 1 631 Kč podle § 13 stejné vyhlášky. To je celkem částka 3 181 Kč.

Napadené usnesení soudu prvního stupně se proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. mění tak, že soudem přiznaná částka náhrady nákladů řízení za zmařené jednání nařízené soudem na 30.8.2022, to znamená částka 20 831 Kč, se nahrazuje částkou 3 181 Kč. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně při skončení řízení podle jeho výsledku.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.