o zaplacení 537 486 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání znalkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2021, č. j. 73Cm 4/2020-133

Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal znalkyni [Anonymizováno] (dále jen „znalkyně“) odměnu ve výši 600 Kč představovanou náhradou za ztrátu času za 3 hodiny po 200 Kč stráveného na cestě mezi sídlem znalkyně a Krajským soudem v Praze a zpět za účelem převzetí a vrácení materiálů ke zkoumání v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku č. 5/796/2021 195/2020 z 13.5.2021. Odkázal přitom na § 14 odst. 1 vyhl. č. 504/2020 Sb., o znalečném, dle kterého náhrada znalci náleží, pouze je-li nutné provést úkon v místě, které není sídlem znalce, kdy o tento případ se nejedná, neboť sídlo soudu a znalce je v Praze.

Proti napadenému usnesení podala znalkyně včasné odvolání, v němž navrhla, aby jí byla přiznána náhrada za ztrátu času ve výši 600 Kč, když byla nucena si směnku vyzvednout z pokladny Krajského soudu v Praze, stejně jako srovnávací podklady zajištěné Policií ČR. Celkem vykonala tři cesty, a to dne 17. 12. 2020 (kdy si vyzvedla spornou směnku u Krajského soudu v [Anonymizováno]), 16. 4. 2021 (kdy si vyzvedla srovnávací materiály opět na tomtéž soudu) a 14. 5. 2021 (kdy veškeré materiály vrátila soudu zpět). Za každou cestu účtovala 1 hodinu za ztrátu času, přičemž jí náleží odměna ve výši 50 Kč za každou započatou čtvrthodinu.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř., aniž k tomuto účelu nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a odvolání shledal důvodné.

Podle § 139 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř. byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné nebo tlumočné). Podle § 31 zák. č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, náleží znalci za výkon znalecké činnosti odměna. Podle § 32 odst. 1 nebylo-li sjednáno jinak, má znalec právo na náhradu hotových výdajů, které účelně vynaložil k provedení úkonu, a na náhradu za ztrátu času stráveného na cestě v přímé souvislosti s úkonem. Podle § 10 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 504/2020 Sb., o znalečném, dále jen vyhláška, znalci náleží vedle odměny též náhrada za ztrátu času stráveného na cestě v přímé souvislosti s úkonem. Podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky pokud je nutné provést úkon v místě, které není sídlem znalce, náleží mu náhrada za ztrátu času stráveného na cestě do tohoto místa a zpět.

Znalkyně vyúčtovala mimo jiné i náhradu za ztrátu času představované třemi hodinami po 200 Kč za čas strávený na cestě k soudu prvního stupně dne 17. 12. 2020, kdy vyzvedla směnku a spis, dne 16. 4. 2021 za cestu k vyzvednutí srovnávacích materiálů a za cestu 14. 5. 2021 za vrácení spisu a směnky, vždy ze svého sídla v [Anonymizováno] do sídla soudu prvního stupně v [Anonymizováno].

Znalkyně s ohledem na předmět znaleckého zkoumání byla nucena vyzvednout originál směnky a srovnávacích materiálů, jak zajištěny soudem prvního stupně v jeho sídle na [adresa] a tamtéž je po splnění znaleckého úkolu vrátit. Takový úkon bylo nezbytné učinit, aby mohl být splněn znalecký úkol uložený jí soudem. V souvislosti s realizovanou cestou jí tak vznikl nárok na přiznání náhrady za ztrátu času, když zajištění materiálů ke zkoumání bylo nezbytné pro splnění znaleckého úkolu. Sídlo soudu, u něhož byly materiály vyzvednuty, a sídlo znalkyně se nachází na odlišných místech ([adresa] vs. [adresa]) a je tak nerozhodné, že se jedná o jedno město. Znalkyně byla nucena realizovat přesun z místa na místo, v souvislosti s čímž vynaložila určitý čas a náleží jí tak náhrada za ztrátu času. Vzhledem k tomu, že znalkyně nedoložila výši svého reálného ušlého výdělku, náleží jí náhrada ve výši 50 Kč za každou započatou čtvrthodinu dle § 15 odst. 2 vyhlášky. Požadovaná náhrada ve výši 1 hodiny po 200 Kč za jednu cestu odpovídá délce cesty veřejnou dopravou, když délku cesty osobním automobilem nelze s ohledem na aktuální dopravní situaci v každý jednotlivý den realizované cesty zjistit.

Z důvodů výše uvedených odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že znalkyni přiznal náhradu za ztrátu času ve výši 600 Kč.