o zaplacení 20 918 750 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 114/2018-750

1. Soud prvního stupně napadeným usnesením zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Cm 114/2018-282 (část I. výroku). Dále zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu v [adresa] pod č. j. 20 C 214/2017 a řízení u Městského soudu v Praze vedeného pod č. j. 73 Cm 70/2020 (část II. výroku). Stejným usnesením zastavil rovněž řízení o návrhu žalovaného na zrušení předběžného opatření, které bylo nařízené usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2018, č. j. 7 Cm 114/2018-140 (část III. výroku). Zamítl také návrh žalovaného na změnu stejného předběžného opatření (část IV. výroku). Konečně přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V.).

2. K zastavení odvolacího řízení soud uvedl, že žalovaný se odvolal proti rozsudku výše uvedenému, ale nezaplatil soudní poplatek za odvolání. Navrhl však, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Tento návrh soud prvního stupně zamítl usnesením ze dne 19. 10. 2020, č. j. 7 Cm 114/2018-470, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 345/2020-543. Žalovaný opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků. Řízení o tomto opětovném návrhu bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 4. 2021, č. j. 7 Cm 114/2018-609 pro překážku věci rozhodnuté. Stejným usnesením byl zamítnut návrh na změnu předběžného opatření, které bylo nařízené usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2018, č. j. 7 Cm 114/2018-140. Také toto usnesení bylo potvrzeno odvolacím soudem, a to usnesením ze dne 13. 9. 2021, č. j. 2 Cmo 167/2021-701.

3. Žalovaný dne 6. 10. 2021 podal v pořadí třetí návrh na osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně posoudil tento další návrh z toho hlediska, zda přináší nové okolnosti, které nastaly po právní moci výše uvedených rozhodnutí. Konstatoval, že tomu tak není. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011 a na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, podle kterých je nutno řízení o opakovaných návrzích na přiznání poplatkové úlevy neobsahující novoty zastavit. V tomto případě se však soud prvního stupně opřel o nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, kterým shledal Ústavní soud neodporujícím ústavnímu pořádku, když soud v zájmu zamezení zbytečného prodlužování řízení nezastaví řízení o opakujících se návrzích na přiznání poplatkové úlevy, ale přímo zastaví řízení, jehož se nesplněná poplatková povinnost týká.

4. Soud prvního stupně se také vyrovnal s alternativním návrhem žalovaného, aby bylo provedeno odvolací řízení i bez toho, aby byl soudní poplatek zaplacen s tím, že o povinnosti jej zaplatit bude rozhodnuto až při skončení řízení. K tomu soud uvedl, že podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, v platném znění, lze zohlednit situaci, kdy poplatník je ochoten a schopen soudní poplatek zaplatit, ale brání mu v tom jiná událost, ale nikoliv situaci, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek zaplatit vůbec. Odkázal při tom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015. Proto odvolací řízení podle § 9 odst. 1 naposledy uvedeného zákona zastavil.

5. K návrhu na přerušení řízení uvedl, že žádný z důvodů pro přerušení řízení není dán. Zejména není dán důvod podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Odvolací řízení nepřekročilo v tomto případě fázi vybírání soudních poplatků a jakákoliv rozhodnutí u žalovaným označených řízení nemohou mít pro toto řízení žádný význam.

6. Totožný návrh na zrušení předběžného opatření byl již jednou zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2018, č. j. 7 Cm 114/2018-140. Proto řízení o tomto opětovném návrhu bylo zastaveno z důvodu věci pravomocně rozhodnuté. Také zde byl podán alternativní návrh na změnu stejného předběžného opatření tak, že akcie společnosti [Anonymizováno], kterých se předběžné opatření týká, budou prodány v dražbě a výnos bude použit na úhradu nákladů řízení. Tento návrh soud hodnotil jako návrh na částečné zrušení daného předběžného opatření jen s tím rozdílem, že namísto volné dispozice akciemi na straně žalobce by bylo určeno, na co se použije výtěžek jejich zpeněžení. Tím by se však zmařil důvod, pro který bylo předběžné opatření nařízené, to je obava ohledně budoucího výkonu soudního rozhodnutí. Proto soud tento návrh zamítl.

7. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje, aby odvolací soud přiznal žalobci osvobození od předmětného soudního poplatku a zrušil výrok napadeného usnesení o zastavení řízení a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dále navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok, kterým byl zamítnut návrh na přerušení řízení tak, že řízení se přerušuje do skončení řízení ve shora uvedených věcech vedených u Obvodního soudu pro [adresa] a u Městského soudu v Praze. Konečně navrhuje, aby odvolací soud změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že nařízené předběžné opatření bude zrušeno. Pokud by tomuto návrhu odvolací soud nevyhověl, navrhuje, aby bylo stejné předběžné opatření změněno tak, že bude žalobci umožněno předmětné akcie prodat způsobem, který bude šetřit oprávněné zájmy, jakož i ústavní práva obou stran sporu.

8. V odvolání a jeho doplnění pak na odůvodnění těchto návrhů uvádí, že již usnesení odvolacího soudu ze dne 15. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 345/2020-534 je nepřezkoumatelné, když nelze z jeho obsahu seznat, jak soud dospěl k závěru, že je v možnostech žalovaného soudní poplatek zaplatit. Žalovaný nepodal ústavní stížnost, nýbrž podal další návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, kde uvedl nové skutečnosti, které podrobně vysvětlil. V důsledku nespravedlivě zahájeného insolvenčního řízení, které navíc ani po jeho skončení nebylo dlouho vymazáno z obchodního rejstříku, vznikly žalovanému obtíže v hospodaření a další propady ve výsledku hospodaření. Navíc musí vést řadu sporů o náhradu škod, které žalovanému způsobily osoby, které stojí i za spornou směnkou, prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] a které tuto společnosti tunelují. Při tom Městský soud v Praze ve věci náhrady škody proti Jakešovi jako statutárnímu orgánu ještě nenařídil jednání, nicméně uznal, že na straně žalovaného jsou podmínky pro přiznání osvobození do soudních poplatků. Co se týká usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 9. 2021, č. j. 2 Cmo 167/2021, není z něho patrné, zda má soud za to, že žalovaný uváděl nepravdivé okolnosti anebo tvrdil nedostatek okolností a zda podrobnější informace o neprodejnosti aktiv jsou nebo nejsou novotou.

9. Ohledně přerušení řízení se žalovaný domnívá, že řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 70/2020 má do tohoto řízení zásadní dopad, protože vyhoví-li soud žalobě podané žalovaným proti Jakešovi a ten škodu nahradí, nabyde žalovaný schopnost zaplatit soudní poplatky.

10. Okolnosti, ze kterých vycházel soud prvního stupně, když původně zamítl návrh na zrušení předběžného opatření, se změnily, když hodnota předběžným opatření dotčených akcií klesá a když nemožností jejich prodeje je limitována i schopnost žalovaného uhradit soudní poplatek. Vzhledem k neustálému tunelování společnosti [Anonymizováno] by bylo i pro žalobce výhodnější, aby došlo k prodeji co nejdříve, když tím bude výtěžek vyšší. Složením utržené ceny u soudu budou práva žalobce dostatečně zajištěna. Stejná částka může být i zdrojem pro úhradu náhrady nákladů řízení, jejichž výše bude značná.

11. Konečně soudí, že vyjádření žalobce k odvolání žalovaného bylo nadbytečné, když odvolání proti rozsudku zatím projednáno vůbec nebylo a žalovaný jejich vznik nijak nevyvolal. Proto nesouhlasí, že mu byla uložena jejich náhrada.

12. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel při tom z okolností, ze kterých vycházel také soud prvního stupně a dále ze skutečností, které zjistil v rámci své úřední činnosti v rámci odvolacích řízení výše označených.

13. Z obsahu spisu dále zjistil, že soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 31. 8. 2020, č. j. 7 Cm 114/2018-419 žalobce, aby se vyjádřil k odvolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně.

14. K otázce opakovaných návrhů na přiznání osvobození od soudních poplatků se opakovaně v rozhodnutích, které také odvolatel uvádí, velmi podrobně vyjádřil soud prvního stupně a rovněž soud odvolací. Instruktivní jsou v tomto směru i usnesení Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na které poukazuje soud prvního stupně v odůvodnění nyní přezkoumávaného usnesení. Zásadní pro možnost, aby o opakovaném návrhu na přiznání úlevy na poplatkové povinnosti mohlo být věcně jednáno a rozhodováno, je, že po té, kdy soud pravomocně rozhodl o předcházejícím návrhu, nastaly na straně poplatníka konkrétního soudního poplatku okolnosti zcela nové. To jsou novoty, které jsou jedině přípustné pro to, aby mohl soud opakující se návrh na osvobození od soudních poplatků znovu věcně posoudit a věcně o něm rozhodnout. Naproti tomu přípustnými novotami nejsou okolnosti, které zde již byly v době, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o původním návrhu na přiznání poplatkové úlevy, a které nebyly poplatníkem soudního poplatků uvedeny vůbec nebo v nedostatečné míře. Tvrzení nebo doklady, kterými se v podstatě jen doplňuje původní návrh a které po tomto doplnění jsou případně i pro soud novými tvrzeními nebo doklady, nejsou ovšem novotami přípustnými pro věcné projednání opakovaného návrhu a rozhodnutí o něm a tyto nepravé novoty nejsou způsobilé prolomit zákaz opakovaného projednávání otázek již pravomocně rozhodnutých a rozhodování o nich, jak tento zákaz plyne z § 159a odst. 4 o. s. ř. Proto žalovaný sice v opakovaném návrhu na osvobození od soudních poplatků uvedl okolnosti, které v souvislosti s jeho původním návrhem uvedeny nebyly, nejednalo se však o okolnosti, které by nastaly až po té, co byl původní návrh pravomocně zamítnut. Z tohoto důvodu, to znamená pro nepřípustnost těchto novot, nebylo také vůbec namístě posuzovat, zda tyto nepřípustné novoty jsou nebo nejsou pravdivé. Je nutno souhlasit se soudem prvního stupně i potud, že ani v pořadí třetí návrh přípustné novoty neobsahuje. Soud proto mohl i bez toho, aby formálně řízení o tomto třetím návrhu zastavoval, bez dalšího zastavit přímo řízení o samotném odvolání do rozsudku soudu prvního stupně. Našel k tomu dostatečnou oporu v nálezu Ústavního soudu, na který v odůvodnění poukazuje a který cituje.

15. Ve vztahu k osvobození od poplatkové povinnosti žalobce v odvolání polemizuje se správností rozhodnutí, které soud prvního stupně a soud odvolací v této souvislosti doposud vydaly. K tomu je nutno uvést, že opakované návrhy na přiznání osvobození od soudních poplatků nemohou nikdy vést k tomu, aby na jejich základě bylo možné pravomocná usnesení podrobit revizi. Doručeným usnesením je soud podle § 170 odst. 1 o. s. ř. vázán a nemůže do něj zasáhnout, i kdyby dospěl z jakéhokoliv popudu k závěru, že doručené usnesení správné není. Tedy ani odvolací soud nemůže v této souvislosti provést žádnou revizi svých dosavadních rozhodnutí v této věci. I kdyby se domníval, že snad některé z nich správné není. Je tedy celkem bez významu, že odvolací soud na svých dosavadních usneseních žádných problémů neshledává.

16. To, co platí o opakovaných návrzích na přiznání poplatkové výhody, platí zcela i ohledně opakovaných návrhů na zrušení soudem nařízeného předběžného opatření. To znamená, že i zde musí se oproti tomu, jaké okolnosti panovaly v době, kdy soud rozhodoval o předcházejícím návrhu na zrušení nařízeného předběžného opatření, tyto okolnosti podstatně změnit. Protože předmětné opatření bylo nařízení z důvodu obavy o výkon budoucího soudního rozhodnutí, je rozhodující, zda se změnilo něco podstatného na důvodnosti obavy ohledně případného budoucího výkonu meritorního rozhodnutí v této věci. Také zde je nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že na těchto okolnostech, které jsou jedině rozhodující, se nezměnilo ničeho. Naopak žalovaná strana svými tvrzením opakovaně deklaruje, že v případě úspěchu žalobce v této věci nebude mít dostatečné prostředky ke splnění případného pro žalobce příznivého vykonatelného soudního rozhodnutí. Tedy důvody pro zrušení nařízeného předběžného opatření podle § 77 odst. 2 o. s. ř. skutečně doposud nepominuly.

17. Návrh žalované strany směřující na změnu vydaného předběžného opatření vskutku nemá přímou oporu v předpisech občanského soudního řádu o předběžných opatřeních. V jejich rámci přicházelo by v úvahu jedině doposud nařízené předběžné opatření zrušit a vydat nové, které by nařídilo žalované straně jiné omezení. Výčet předběžných opatření, jak jej uvádí § 76 odst. 1 o. s. ř. je jen demonstrativní povahy. Tedy toto ustanovení nevylučuje, aby nebylo nařízeno předběžné opatření, které by ukládalo něco jiného, než co je v tomto ustanovení uvedeno. Stále však musí být splněny základní předpoklady pro vydání předběžného opatření, jak jsou stanoveny v § 74 o. s. ř. Žalovaným navrhovaná změna předběžného opatření ovšem znamená, že ochrana žalobce bude zcela zrušena, žalobou uplatněný nárok nebude nařízeným předběžným opatřením kryt a v nejlepším případě mu výnos z prodeje akcií pokryje náklady řízení, nakolik prodejem získaná částka nebude vyčerpána žalovanou stranou v jejím zájmu. Tedy předběžné opatření ve smyslu žalovaným navrhované změny by se míjelo s podmínkami pro nařízení předběžného opatření, jak ty plynou z posledně uvedeného ustanovení.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení napadeného usnesení soudu prvního stupně má oporu v § 146 odst. 2 první věta o. s. ř. Při tom není důvodná námitka, že náklady, které vznikly žalobci v tomto odvolacím řízení a které spočívají v nákladech právního zastoupení v souvislosti s jeho vyjádřením k odvolání žalovaného proti rozsudku vydanému v této věci, nejsou nezbytné k uplatnění práv v této věci. Jestliže byl žalobce soudem výslovně vyzván k tomu, aby se ke zmíněnému odvolání vyjádřil, a ten se tomuto pokynu soudu podrobil, nemůže jít již z povahy věci o procesní úkon, který není nutný k obhájení žalobou uplatněného práva.

19. Napadené usnesení soudu prvního stupně, nakolik jím bylo zastaveno řízení o odvolání proti rozsudku vydanému v této věci, nakolik bylo zastaveno řízení o návrhu na zrušení v této věci nařízeného předběžného opatření, nakolik byl zamítnut návrh na změnu stejného předběžného opatření a nakolik bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. v tomto rozsahu potvrzeno.

20. Odvolání proti výroku, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na přerušení řízení podle § 109 odst. písm. c) o. s. ř. není podle § 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř. přípustné. Proto odvolací soud v tomto rozsahu odvolání žalobce podle § 218 písm. c) o. s. ř odmítl, když to v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není odvolání přípustné.

21. Protože v tomto odvolacím řízení žalující straně žádné nutné náklady nevznikly, když v tomto řízení neučinila žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána žádnému z účastníků.