o zaplacení 110 000 Kč s přísl. a odměnou, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2021, č. j. 34 Cm 126/2020-93

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 22. 10. 2020 se společnost [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [právnická osoba]. (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala na žalované zaplacení směnečného penízu ve výši 110 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 8. 2020 do zaplacení a s odměnou ve výši 366 Kč. Původní žalobkyně uvedla, že žalovaná vystavila dne [právnická osoba].2020 směnku, kterou se zavázala [Anonymizováno] [Anonymizováno] zaplatit dne 31. 7. 2020 směnečnou sumu ve výši 110 000 Kč. Směnka byla převedena indosací na původní žalobkyni.

2. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a vydal dne 1. 12. 2020 směnečný platební rozkaz č. j. 34 Cm 126/2020-11, kterým žalované uložil povinnost zaplatit původní žalobkyni směnečný peníz ve výši 110 000 Kč s 6 % úrokem z této částky od 1. 8. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 366 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 13 068 Kč.

3. Jelikož se nepodařilo soudu prvního stupně doručit směnečný platební rozkaz žalované, byl usnesením ze dne 18. 1. 2021 zrušen.

4. Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 15. 3. 2021 uvedla, že vystavila ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno] pouze blankosměnku bez uvedení směnečné sumy, aniž s ním uzavřela dohodu o vyplňovacím právu směnečném. Žalovaná si zapůjčila od [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku ve výši 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 500 Kč denně s příslibem, že tuto částku uhradí do 14 dnů ode dne zapůjčení finanční hotovosti. K zajištění této zápůjčky byla vystavena předmětná blankosměnka bez uzavřené dohody o způsobu jejího vyplnění. Předmětem zápůjčky byla částka 25 000 Kč a nikoli částka 110 000 Kč, kterou následně [Anonymizováno] [Anonymizováno] vepsal do blankosměnky. Směnka, kterou žalovaná považuje z výše uvedených důvodů za neplatnou, byla následně převedena rubopisem na původní žalobkyni. V doplňujících vyjádřeních ze dne 16. 6. 2021 a 12. 7. 2021 žalovaná namítla, že považuje směnku za neplatnou také v důsledku rozporu platebního místa a domicilu na směnce, neboť nelze jednoznačně určit, v jakém platebním místě má výstavce povinnost ze směnky plnit, když platebním místem je [adresa] a v rámci domicilu je splatná u [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [adresa].

5. Původní žalobkyně v průběhu jednání dne 14. 4. 2021 uvedla, že od Václava Podstaty nabyla směnku po její splatnosti nejpozději dne 13. 8. 2020 a to již vyplněnou a není ji ničeho známo, že by směnka zajišťovala nebo nahrazovala nějaký kauzální závazek. Má za to, že mezi výstavcem směnky a jejím remitentem musela existovat dohoda o způsobu vyplnění blankosměnky v rozsahu směnečné sumy a data splatnosti.

6. Napadeným rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, č. j. 34 Cm 126/2020-93 soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 50 215 Kč. V odůvodnění rozsudku shledal směnku za neplatnou z důvodu rozporného uvedení platebního místa, když směnka obsahuje dvě platební místa a to výslovně [adresa] a [adresa] v rámci domicilační doložky, neboť výstavce učinil směnku splatnou u remitenta směnky s uvedením místa placení. Na uvedenou doložku nelze nahlížet jako na nenapsanou a z tohoto důvodu nelze bez jakýchkoli pochybností určit, na jakém konkrétním místě měla žalovaná plnit. Soud prvního stupně uzavřel, že z neplatné směnky se nelze domáhat postižních nároků, a v této souvislosti odkázal na rozsudek zdejšího odvolacího soudu č. j. 9 Cmo 160/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006 č. j. 29 Odo 1645/2005 a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2007, č. j. 29 Odo 996/2005.

7. Písemným podáním ze dne 28. 10. 2021 původní žalobkyně podala v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém uvedla, že v případě neurčitého platebního místa má majitel směnky usilovat o její zaplacení v místě jejího vystavení, a to s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3233/2006 a Nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 436/2005.

8. V průběhu odvolacího řízení dne 15. 11. 2021 původní žalobkyně převedla směnku indosací na žalobkyni (viz č. l. 103 a č. l. 104 spisu) a usnesením ze dne 18. 5. 2023, č. j. 2 Cmo 321/2021-191 odvolací soud připustil vstup žalobkyně do řízení.

9. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 29. 11. 2021 k odvolání původní žalobkyně uvedla, že od Václava Podstaty si půjčila částku 25 000 Kč a nikoliv ve výši uvedené na směnce. V rámci smírného vyřešení sporu byla ochotna původní žalobkyni uhradit 45 000 Kč. Remitent jednal nepoctivě, pokud využil tísně žalované a sjednal s ní neúměrně vysoký úrok a následně doplnil směnku bez jakéhokoli předem sjednaného podkladu. Žalovaná ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně a s odkazem na svá vyjádření setrvala na stanovisku, že původní žalobkyně uplatnila nárok z neplatné směnky z důvodu rozporného uvedení platebního místa na směnce s tím, že judikáty Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, na které odkazuje žalobkyně, se týkají neplatnosti dvoustranných právních jednání při uzavírání občanskoprávních smluv vycházeje z dispozitivních norem občanského zákoníku a nikoli platebního místa na směnce, jež upravují kogentní normy zákona směnečného a šekového.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:

11. Žalobkyně se domáhá svého nároku ze „zastřené směnky vlastní“ vystavené dne 12. 2. 2020, ve které žalovaná přikázala sama sobě zaplatit [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne 31. 7. 2020 směnečnou sumu ve výši 110 000 Kč s tím, že platebním místem na směnce je [adresa] a směnka byla domicilována u [Anonymizováno] [Anonymizováno] (s uvedením jeho rodného čísla a čísla občanského průkazu) na adrese [adresa].

12. V souladu s čl. I § 1 bodem 4. zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen „ZSŠ“) jednou z náležitostí směnky cizí je údaj místa, kde má být placeno. Je podstatné, aby platební místo bylo dostatečně konkrétní a určité, a to alespoň s přesností obce nebo města. Pokud je na předmětné směnce v rubrice platebního místa uvedeno město „[adresa]“, tak lze konstatovat, že uvedení takového údaje samo o sobě vyhoví zákonné úpravě.

13. V souladu s čl. I § 4 ZSŠ směnku lze učinit splatnou u třetí osoby, a to buď v místě směnečníkova bydliště, nebo v místě jiném. Jedná se zpravidla o případy, kdy účastníci směnečného vztahu dohodnou, že směnka se stane splatnou u třetí osoby, zpravidla u banky, u níž dojde k proplacení směnečného dluhu. Určením domicilu se obvykle určuje i platební místo na směnce, kdy domicil platební místo v sobě zpravidla konzumuje. Pokud je na směnce vedle domicilu zvlášť uvedeno a vyplněno platební místo, je pak nutné, aby tyto dva údaje byly ve shodě. Jelikož žalovaná jako výstavce směnky ji učinila splatnou u Václava Podstaty na adrese [adresa], jedná se o směnku z hlediska platebního místa rozpornou. Pokud by žalovaná jako výstavce směnky uvedla jako platební místo pouze „[adresa]“ bez uvedení domicilu, byla by směnka platnou listinou. Obdobně pokud by směnka byla splatná u Václava Podstaty v Suchém dole 49 (bez vyplnění rubriky platebního místa), nebylo by žádného důvodu ji považovat za neplatnou a jediným místem placení by byl [adresa]. I když jsou oba uvedené údaje ([adresa] i [adresa]) dostatečné určité, jsou ve vzájemném rozporu, neboť není zřejmé, na kterém platebním místě by měla být směnka předložena k placení. V důsledku uvedení dvou rozporných platebních míst na směnce je třeba ve shodě se soudem prvního stupně posoudit směnku z tohoto důvodu jako neplatnou (viz [právnická osoba].Beck, Zákon směnečný a šekový, komentář, 3.vydání, str. 33 k § 4, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 9 Cmo 160/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1645/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 29 Cdo 2352/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, č. j. 29 Cdo 3081/2012).

14. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný za podmínek § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

15. V souvislosti s uplatněním náhrady nákladů odvolacího řízení žalovaná přípisem ze dne 19. 10. 2023 navrhla, aby odvolací soud jí přiznal náhradu v celkové výši 31 321,20 Kč představující 4 úkony právní služby po 5 500 Kč, 4 paušální částky po 300 Kč, náhradu ztráty času ve výši 800 Kč a náhradu cestovného ve výši 2 449,20 Kč s tím, že náhradu za úkony uskutečněné ve dnech 29. 11. 2021, 21. 4. 2022 a 3. 11. 2022 bude povinna nahradit původní žalobkyně, a to společnost [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba]., neboť žalobkyně se stala účastníkem řízení až dne 18. 5. 2023 a v současné době je v likvidaci. Žalovaná zpětně považuje její vstup do řízení za účelový a zřejmě nebude schopna nahradit náklady řízení žalované.

16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst.1 a 142 odst.1 o. s. ř. s tím, že úspěšné žalované odvolací soud za podmínek § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/96 Sb. přiznal náhradu mimosmluvní odměny v rozsahu 2 úkonů právní služby po 5 500 Kč za písemné vyjádření ze dne 29. 11. 2021 k odvolání žalobkyně a za účast na jednání u odvolacího soudu dne 19. 10. 2023, v rozsahu poloviny úkonu právní služby ve výši 2 750 Kč dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 3 ve vazbě na odst. 2 písm. c) vyhl. č. 77/96 Sb. za písemné vyjádření ze dne 21. 4. 2022 k návrhu původní žalobkyně na vstup nového účastníka do řízení, v rozsahu poloviny úkonu právní služby ve výši 2 750 Kč dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 3 ve vazbě na odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/96 Sb. za písemné vyjádření ze dne 3. 11. 2022 k dovolání žalobkyně, v rozsahu 4 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/96 Sb., v rozsahu náhrady cestovného v celkové výši 2 449,20 Kč za použití osobního vozidla zn. ŠKODA SUPERB, reg. č. 6H1 0605 na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 314 km při průměrné spotřebě PHM (motorové nafty) 5,9 l/100 km v ceně 7,80 Kč/1 km, v rozsahu náhrady ztráty času za 8 půlhodin po 100 Kč ve výši 800 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH, tj. celkem 25 348,53 Kč. Odvolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni, která vstoupila do řízení na místo původní žalobkyně za podmínek § 107a odst. 1 o. s. ř., vstoupila tím do veškerých práv a závazků původní žalobkyně a přijala stav řízení. Z tohoto důvodu nelze ukládat ani část náhrady nákladů odvolacího řízení subjektu, který již není účastníkem řízení.