o zaplacení 317 854 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 1. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 49 Cm 6/2022-139

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku téhož soudu ze dne 4.5.2022, č. j. 49 Cm 6/2022-40 (výrok I.) a rozhodl také o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1. (výrok II.). Protože žalovaný 1. nezaplatil soudní poplatek z odvolání, vyzval jej soud prvního stupně, aby tak učinil, usnesením ze dne 13. 7. 2022, č. j. 49 Cm 6/2022-52. Následný návrh žalovaného 1. na osvobození od soudních poplatků byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2022, č. j. 49 Cm 6/2022-84, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 12. 2022, č. j. 2 Cmo 194/2022-103. Řízení ohledně následného opakovaného návrhu žalovaného 1. na přiznání poplatkové úlevy bylo pravomocně zastaveno pro překážku věci již rozhodnuté usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2023, č. j. 49 Cm 6/2022-114, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 7. 9. 2023, č. j. 2 Cmo 97/2023-132.

2. Nato soud prvního stupně znovu vyzval žalovaného 1. k úhradě předmětného soudního poplatku usnesením ze dne 19. 10. 2023, č. j. 49 Cm 6/2022-134. Součástí tohoto usnesení je rovněž poučení o tom, že k případné další žádosti o osvobození od soudních poplatků nebude přihlíženo podle § 6 o. s. ř., jestliže nebude obsahovat vylíčení podstatných změn okolností nastalých v poměrech žalovaného 1. od předchozích rozhodnutí včetně všech podkladů. V návaznosti na to žalovaný 1. podal další návrh na osvobození od soudních poplatků, ve kterém neoznačil žádné změněné okolnosti a pouze poukázal na to, že od posledního rozhodnutí uplynulo půl roku. Tento další návrh považoval soud prvního stupně za zneužití procesních práv, jak to má namysli § 6 o. s. ř., jak o tom žalovaného 1. již poučil. Proto k této další žádosti nepřihlédl a odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku ani v dodatečné lhůtě zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.

3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvádí zejména, že soud měl nejprve rozhodnout o žádosti o osvobození od soudních poplatků, i když jde o žádost opakovanou, a teprve pak mohl rozhodnout o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Napadené usnesení soudu prvního stupně je proto předčasné.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

5. Je nepochybné, že žalovaný 1. neuhradil soudní poplatek z odvolání proti rozsudku shora uvedenému. Tato poplatková povinnost vznikla již podáním odvolání podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích a ke stejnému okamžiku byl tento poplatek i splatný podle § 7 odst. 1 téhož zákona. Soudní poplatek nebyl zaplacen ani v dodatečné lhůtě stanovené soudem prvního stupně podle § 9 odst. 1 téhož zákona. Soud prvního stupně tuto výzvu zopakoval ještě poté, kdy byl první návrh žalovaného 1. na osvobození od soudních poplatků pravomocně zamítnut a řízení o opakovaném návrhu pravomocně zastaveno.

6. Obecně jistě platí, že rovněž o opakovaných návrzích na osvobození od soudních poplatků je nutné nejprve pravomocně rozhodnout, a teprve není-li soudní poplatek zaplacen ani po pravomocném zamítnutí opakovaného návrhu, lze teprve řízení zastavit pro nezaplacení soudního poplatku.

7. V posuzované věci poplatník soudního poplatku podává opakované zjevně nedůvodné návrhy na přiznání osvobození od soudních poplatků jen proto, aby znemožnil soudům pravomocně skončit řízení ve věci samé. V takovém případě se jedná o zneužití procesních práv, jak to má na mysli § 6 o. s. ř. Dochází tím také k porušení práva opačné strany sporu na spravedlivý proces, tedy i na přiměřeně včasné skončení řízení ve věci samé, podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

8. V projednávané věci bylo zřejmé, že již druhý návrh žalovaného 1. na přiznání úlevy na soudním poplatku je jen opakováním návrhu původního, aniž se na poměrech žalovaného 1. cokoliv významného změnilo. Proto soud prvního stupně žalovaného 1. v usnesení ze dne 19.10.2023 zcela správně upozornil, že další stejně nedoložený návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků bude považovat za zneužití procesních práv ve smyslu § 6 o. s. ř. a že k takovému návrhu nebude přihlížet. V pořadí třetí návrh žalovaného 1. na osvobození od soudních poplatků ze dne 7.11.2023 je zcela prost vylíčení jakýchkoliv věcných okolností, tím méně okolností změněných. Proto soud prvního stupně postupoval zcela správně v rámci posledně uvedeného ustanovení občanského soudního řádu, když na třetí návrh žalovaného 1. nebral zřetel a když pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně ani poté, co byla žalovanému 1. soudem prvního stupně opakovaně poskytnuta dodatečná lhůta ke splnění dané poplatkové povinnosti, řízení podle § 9 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Třetí návrh žalovaného 1. na přiznání poplatkové výhody je zjevnou procesní obstrukcí.

9. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

10. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné nutné náklady nevznikly, neučinila v tomto odvolacím řízení žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jí.