o zaplacení 584 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 9. září 2021, č. j. 54 Cm 65/2020-107

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 22. 6. 2020, č. j. 54 Cm 65/2020-22 (výrok I.), rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a dále žalované uložil povinnost zaplatit ČR – soudu prvního stupně náklady řízení ve výši 4 163 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. V odůvodnění konstatoval, že k návrhu žalobce vydal směnečný platební rozkaz výše uvedený, proti němuž podala žalovaná včasné námitky. V nich namítala nepravost svého podpisu na směnce, a že si od žalobce žádné finanční prostředky nepůjčovala. Dále uvedla, že si před rokem 2011 od žalobce půjčil peníze její manžel, v částce nižší než 400 000 Kč. Dne 30. 1. 2012 pak se žalobcem uzavřela dohodu, na základě které jí tento prominul zbytek vykonatelného směnečného dluhu za předpokladu, že mu do 30. 4. 2012 uhradí 116 000 Kč, a to z výtěžku prodeje nemovitých věci. Ohledně této pohledávky byla vedena exekuce Okresním soudem v [adresa] pod č. j. [Anonymizováno], kdy usnesením z 2. 9. 2016 byla exekuce zastavena. Tvrzení žalobce o podpisu směnky téhož dne, jako na dohodě o prominutí části dluhu, je tak lživé. Směnka je neplatná, což konstatoval již Krajský soud v [adresa] v usnesení č. j. 22 Co 474/2016-80. Některé rukou psané údaje na směnce nejsou psány její rukou.

3. Žalobce konstatoval, že směnku žalovaná podepsala, a to svobodně, bez nátlaku za situace, kdy nedostála předchozím domluveným závazkům. Ke splacení směnky nikdy nedošlo.

4. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalovaná vystavila na řad žalobce dne 30. 1. 2012 v [adresa] směnku, jíž se zavázala zaplatit mu částku 584 000 Kč dne 30. 1. 2018. U údaje domicilu je pak uvedeno „měsíční částka převodem“. Na rubu směnky je uvedeno: placeno od II/2012 9krát částka 8 000 Kč, 2krát částka 6000 Kč, 1krát částka 5 000 Kč, za lomítkem je pak uvedeno číslo 12, případně 14 nebo bez lomítka. Ze znaleckého posudku [Anonymizováno] z 11. 2. 2021 vyplývá závěr, že sporný podpis je pravděpodobně pravým podpisem žalované, jejíž srovnávací materiál byl předložen. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 30. 1. 2012 uzavřena dohoda o prominutí části dluhu, z jejíhož obsahu vyplývá, že se týká závazků ze směnečného platebního rozkazu soudu prvního stupně z 31. 3. 2011, č. j. 52 Cm 49/2011-10, na jehož základě má dlužnice povinnost hradit směnečný peníz 700 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení na základě směnky vystavené 20. 8. 2010 a splatné 31. 12. 2010 ve výši 600 000 Kč a vystavené 2. 9. 2010 splatné 30. 9. 2010 znějící na částku 100 000 Kč. Na základě této dohody se dlužník zavázal na úhradu těchto závazků zaplatit věřiteli do 30. 4. 2012 částku 116 000 Kč, kdy v případě zaplacení této částky bude zbytek dluhu prominut. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil okolnosti podstatné pro posouzení dané věci. Z výslechu svědkyně Cimflové pak zjistil, že na ni byla postoupena pohledávka za manžely Polákovými ze žalované směnky s tím, že nebyla splněna dohoda o pravidelných měsíčních splátkách, kdy celkem bylo na směnku zaplaceno 39 000 Kč. Dohoda o postoupení pohledávky pak byla součástí dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a vypořádání práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství žalobce a ing. Cimflové.

5. Nezabýval se námitkami žalované uplatněnými v závěrečném návrhu s ohledem na § 175 odst. 4 o. s. ř. pro jejich opožděnost.

6. Konstatoval, že se žalované nepodařilo prokázat oprávněnost jejích námitek. K otázce pravosti jejího podpisu na směnce odkázal na závěry znaleckého posudku, že sporný podpis je pravděpodobně pravým podpisem žalované. Poukázal rovněž na to, že žalovaná na spornou směnku platila částky, jejichž výše je uvedena na rubu směnky.

7. Námitku neplatnosti směnky neshledal jako důvodnou, když neakceptoval závěr o její neplatnosti obsažený v usnesení téhož soudu z 16. 3. 2017, č. j. 22 Co 474/2016-80. Uvedl, že datum splatnosti směnky je stanoveno jednoznačně jako den 30. 1. 2018. Údaj „měsíční splátka převodem“ uvedený u údaje domicilu není dle soudu prvního stupně dalším, tj. rozporuplným datem splatnosti, ale jedná se o „údaj uvedený u domicilu, který není v zásadě uveden“. Údaj o domicilu není povinným údajem na vlastní směnce. Směnku proto vyhodnotil jako platnou.

8. Pokud žalovaná namítala, že údaje o místu a datu vystavení směnky a datu splatnosti směnky nebyly psány její rukou, pak návrhy na provedení důkazu k těmto námitkám soud pro jejich nadbytečnost zamítl, neboť zjišťování v tomto směru je irelevantní.

9. K námitce, že si žalovaná ani její manžel od žalobce žádné peníze nepůjčili, žalovaná nenavrhla žádné důkazy, přestože byla soudem podle § 118a o. s. ř. poučena o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. Tvrzení žalované tak nebylo prokázáno.

10. Pokud byla mezi účastníka uzavřena dohoda o prominutí dluhu, z provedených důkazů vyplývá, že tato se týkala jiného závazku než toho, který je předmětem řízení.

11. Za situace, kdy žalovaná neprokázala důvodnost jí vznesených námitek, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

12. Vzhledem k tomu, že žalované nebyla zaslána předžalobní výzva, bylo podle § 142a o. s. ř. rozhodnuto, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy neúspěšné žalované byla uložena povinnost zaplatit státu rozdíl mezi znalečným uhrazeným znalci ve výši 9 163 Kč a zálohou zaplacenou žalovanou ve výši 5 000 Kč.

14. Žalovaná ve včas podaném odvolání proti napadenému rozsudku navrhla jeho změnu tak, že vydaný směnečný platební rozkaz bude zrušen a žaloba v celém rozsahu zamítnuta a jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zopakovala argumentaci učiněnou před soudem prvního stupně. Má za to, že směnka je neplatná, neboť obsahuje dva různé údaje o splatnosti, a to konkrétní datum (30. 1. 2018) a vedle tohoto splatnost textem “měsíční splátka převodem“, což je v rozporu s čl. I § 73, 33 odst. 1 ZSŠ. Neplatnost směnky ostatně dovodil i Krajský soud v [adresa] ve svém rozhodnutí výše uvedeném. Kromě toho směnečný závazek nemůže být splatný ve splátkách. I kdyby byla směnka splatná, pak je na ni třeba pohlížet jako na platnou listinu o zápůjčce, kdy závazek z ní je promlčen. Pokud by bylo pravdivé tvrzení, že si žalovaná s manželem půjčila částku 584 000 Kč a existovala dohoda o splátkách po 8000 Kč měsíčně, pak závazek je promlčen s prvním měsícem, kdy by žalovaná neuhradila byť jedinou splátku. Na předmětnou směnku nebylo od 30. 1. 2012 ničeho uhrazeno, což potvrzuje rozhodnutí o zastavení exekuce pod č. j. [Anonymizováno] ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. 22 Co 474/2016 z 16. 3. 2017, v němž se konstatuje, že splátky hrazené po 30. 1. 2012 byly hrazeny na dluh vyplývající ze směnečného platebního rozkazu č. j. 52 Cm 49/2011 vydaného Krajským soudem v [adresa]-pobočka v [adresa]. Znovu zopakovala, že si její manžel půjčil od žalobce v období kolem roku 2010 částku nižší než 400 000 Kč. Pokud měla být pohledávka postoupena na [Anonymizováno], pak žalobce není aktivně legitimován k podání směnečného platebního rozkazu. Setrvala na stanovisku, že směnku nepodepsala. Veškeré číslice uvedené na směnce nepsala žalovaná, k čemuž navrhla doplnění znaleckého posudku. Poznámky na rubu směnky ohledně úhrady splátek ve výši 8 000 Kč jsou účelovými poznámkami žalobce, nikoliv prokázanou platbou na žalovanou směnku. Ostatně sám žalobce ve své výpovědi měnil tvrzení ohledně plateb ve výši 8 000 Kč, kdy nejprve tvrdil, že splátky byly placeny na dluh ze smlouvy o půjčce z roku 2009 v celkové výši 260 000 Kč splatný 10. 7. 2012, následně tvrdil, že se jedná o splátku na žalovaný dluh. Dne 30. 1. 2012 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o prominutí dluhu a je tedy nesmyslné, aby v tento den, nebo kdykoliv po tomto datu podepsala žalovaná žalobci jakoukoliv listinu nebo další směnku.

15. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a neshledal důvody pro jeho změnu nebo zrušení (§ 219a, § 220 o. s. ř.). Vyšel přitom ze žalovanou včas uplatněných námitek a skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, na základě jím provedeného dokazování.

16. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že nárok žalobce byl uplatněn z platné směnky vlastní vystavené žalovanou na řad žalobce. Námitka žalované ohledně neplatnosti směnky pro nejednoznačné uvedení údaje data splatnosti směnky (uvedením konkrétního data a zároveň uvedením údaje o placení v měsíčních splátkách převodem), neobstojí.

17. Na sporné směnce je datum splatnosti uvedeno zcela jednoznačně, a to dne 30. 1. 2018. Pokud je v dalším textu směnečného prohlášení, a to v části, v níž je určeno platební místo směnky, uveden údaj „měsíční částka převodem“, pak s ohledem na umístěné tohoto textu nelze dovodit, že se jedná o uvedení dalšího údaje o splatnosti směnky, jak chybně dovozuje žalovaná, neboť tento text bezprostředně navazuje na údaj platebního místa (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 803/2013 z 29. 4. 2013). Text „ měsíční částka převodem“ pak nelze považovat za uvedení platebního místa, jako jedné z náležitostí platné směnky vlastní (čl. I § 75 bod 4 ZSŠ). V takovém případě pak platí, že zákonným platebním místem je místo jejího vystavení (čl. I. § 76 odst. 3 ZSŠ), tj. v daném konkrétním případě [adresa].

18. Neobstojí námitka žalované ohledně nedostatku aktivní legitimace žalobce v řízení, neboť tento je na sporné směnce uveden jako její majitel a z originálu směnku není zřejmé, že by došlo k převodu směnky na bývalou manželku žalobce rubopisem (čl. I § 11 ZSŠ).

19. Je nerozhodné, jak byla platnost směnky posouzena v odůvodnění usnesení Krajského soudu v [adresa]-pobočka v [adresa] č. j. 22 Co 474/2016-80 z 16. 3. 2017. Odůvodněním výše uvedeného rozhodnutí není odvolací soud vázán.

20. K otázce pravosti podpisu žalované na směnce je třeba odkázat na závěry soudu prvního stupně učiněné po provedeném dokazování, kdy ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že sporný podpis na směnce je pravděpodobně pravým podpisem žalované. O tom, že se jedná o námitku účelovou, svědčí i to, že žalovaná při jednání před soudem prvního stupně dne 10. 6. 2021 připustila, že sporný podpis na směnce je jejím pravým podpisem. Je přitom nerozhodné, zda ostatní rukou psané údaje na směnce byly vyplněny žalovanou případně jinou osobou. Bylo by tak nadbytečné, jak správně dovodil soud prvního stupně, provádět doplnění dokazování k této otázce.

21. Neobstojí námitka žalované, že žalobci již ničeho nedluží s ohledem na dohodu o prominutí dluhu z 30. 1. 2012 uzavřenou mezi účastníky. Je třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že tato dohoda se týkala závazků z jiných směnek, které jsou v dohodě přesně specifikovány v druhém odstavci (směnky vystavená žalovanou dne 20. 8. 2010 splatná 31. 12. 2010 znějící na částku 600 000 Kč a směnka vystavená žalovanou dne 2. 9. 2010 splatná 30. 9. 2010 znějící na částku 100 000 Kč) a nedošlo tak na základě této dohody k prominutí dluhu ze sporné směnky.

22. Námitka promlčení, jak uplatněna před soudem prvního stupně byla uplatněna opožděně, tj. po lhůtě k podání námitek (§ 175 odst. 1 o. s. ř.), a proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud se jí nezabýval. Pouze pro úplnost je třeba dodat, že je třeba striktně rozlišovat promlčení směnečného nároku, které se řídí čl. I § 70 ZSŠ, podle kterého platí, že směnečné nároky se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky a promlčením směnkou zajištěného závazku. Předmětem výše uvedeného řízení je pouze nárok uplatněný ze směnky a nikoliv nárok ze smlouvy o zápůjčce. Takové nároky nelze směšovat, jedná se o nároky svého druhu.

23. S ohledem na výše uvedené, odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil pro jeho věcnou správnost, když za správný lze považovat i výrok o nákladech řízení, o nichž bylo rozhodnuto podle § 142a o. s. ř. s ohledem na absenci výzvy k zaplacení žalované částky zaslané nejméně 7 dnů před podáním žaloby žalované.

24. Za správný lze pak považovat výrok o nákladech státu, které je povinna žalovaná hradit s ohledem na výsledek řízení a které jsou tvořeny rozdílem mezi zálohou zaplacenou žalovanou ve výši 5 000 Kč a znalečným vyplaceným znalci v celkové výši 9 163 Kč.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a náhradu nákladů řízení nepožadoval.