o zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. srpna 2020, č. j. 44 Cm 12/2020-45

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 5. 2. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 60 000 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 1. 2. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši 200 Kč. Jak žalobkyně uvedla, žalovaný vystavil dne 13. 1. 2019 v [Anonymizováno] na její řad vlastní směnku znějící na směnečnou sumu 60 000 Kč se splatností dne 1. 2. 2019 a s místem placení [Anonymizováno] na adrese [Anonymizováno]. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dosud plnění na směnku neposkytl.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 30. 3. 2020, č. j. 44 Cm 12/2020-16, proti kterému podal žalovaný včasné námitky. Uvedl v nich, že dluh žalobkyni nepřísluší, neboť jako břemeno včetně společnosti [Anonymizováno] ho převzal [Anonymizováno], že žalovaný jmenovanému dluh řádně splácí v měsíčních splátkách po 5 000 Kč, že směnka pozbyla platnosti dnem, kdy břemena byla převedena na [Anonymizováno], a že v jednání žalobkyně lze spatřovat podvod a úmysl neoprávněně se na žalovaném obohatit

3. Při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 15. 7. 2020 žalovaný dále uvedl, že došlo k vývoji situace, kdy žalobkyně ho několikrát navštívila a psychickým a fyzickým nátlakem ho následně donutila podepsat uznání dluhu, a že v době doručení předžalobní výzvy byl povinným [Anonymizováno], který směnku dostal jako věcné břemeno, měl ji k dispozici, tato však byla následně zcizena z trezoru. Při tomto jednání žalovaný dále uvedl, že směnka je neplatná, neboť jako platební místo je na ní uveden [Anonymizováno], který však není evidován ve veřejném rejstříku.

4. Při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 19. 8. 2020 pak žalovaný doplnil, že nebylo prokázáno, že by mu „částka byla fyzicky zapůjčena“.

5. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 17 290 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku připomněl povahu směnky coby závazku abstraktního a nesporného. Uvedl, že jedinou včasnou a projednatelnou námitkou žalovaného byla námitka týkající se osoby ze směnky oprávněné, kterou žalovaný odůvodnil tím, že touto osobou je [Anonymizováno], který dluh převzal. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno], který žalovaný navrhl k prokázání tohoto svého tvrzení, však žádné skutečnosti týkající se žalobkyně či [Anonymizováno] zjištěny nebyly, když z této listiny nelze dovodit, že by práva ze směnky převzal jmenovaný. Totéž platí ohledně žalovaným předložené smlouvy o přistoupení dluhu, podle které [Anonymizováno], jednající [Anonymizováno], přistoupila k peněžitému dluhu [Anonymizováno] v celkové výši 71 660 Kč, který vznikl z titulu neodvedených tržeb v provozovně [Anonymizováno] na adrese [Anonymizováno], za období prosinec 2018 a leden 2019. Obdobně nelze vztah k předmětné směnce dovodit z pokladních dokladů, z nichž vyplývá pouze to, že žalovaný pravidelně splácí Vladimíru Borčovi 5 000 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že ke změně v osobě věřitele ze směnky jako cenného papíru na řad může dojít její indosací, což však v daném případě nenastalo, a z provedených důkazů ani nevyplývá přechod práv ze směnky na právního nástupce ve smyslu obecné právní úpravy, uzavřel soud prvního stupně, že žalovaný neunesl důkazní břemeno o důvodnosti jím uplatněných námitek ani přes poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Pokud žalovaný po uplynutí lhůty k podání námitek „(snad) naznačoval“, že směnka měla být směnkou zajišťovací k jinému dluhu, který měl, byť i částečně, zaniknout zaplacením, pak těmito tvrzeními nebylo možno se zabývat, neboť nebyla uplatněna v rámci včasných námitek. Žalovaný se tak směnečnému platebnímu rozkazu neubránil, a proto jej soud prvního stupně ponechal v platnosti. Pokud jde o žalovaným navrhovaný výslech svědka [Anonymizováno], tento nebyl proveden z důvodu, že směřovat měl pouze k potvrzení skutečností vyplývajících ze smlouvy o přistoupení k dluhu, které však nebyly sporovány a navíc jsou pro posouzení věci bez významu. Proveden nebyl ani výslech svědka [Anonymizováno], a to z důvodu, že vypovídat měl podle návrhu žalovaného ke skutečnostem jím uvedeným až po uplynutí lhůty k námitkám. Výrok o nákladech námitkového řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalobkyni ve výši odpovídající odměně za její zastupování advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby, 3 paušálních náhrad hotových výdajů, cestovného a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty.

6. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl zamítnutí žaloby. Namítl, že rozhodnuto bylo ve prospěch žalobkyně i přes nezvratné důkazy, které dokazují, že ze strany žalobkyně jde o podvodné jednání. Setrval na tom, že směnka žalobkyni nepřísluší, což mohl jednoznačně dosvědčit jím navržený svědek. Uvedl, že žalobkyně tuto částku vymáhá po více osobách, které vždy prostřednictvím pana Dritona zaměstná v „[Anonymizováno]“ a po nějaké době jim dá podepsat směnečný doklad se stejnou částkou jako v jeho případě, a to s odůvodněním, že při inventární prověrce se zjistily nedostatky v této hodnotě. [Anonymizováno] měl prokázat i to, že v době nárokování finanční částky byl již jednatelem “této společnosti“ a převzal tím veškerá břemena včetně dlužných částek. Tyto důkazy však nebyly brány soudem prvního stupně v potaz. Podle žalovaného směnka pozbývá platnosti ve chvíli, kdy vznikne podezření z trestného činu.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Ztotožnila se s odůvodněním soudu prvního stupně, proč neprovedl výslech svědka Vladimíra Borče, a setrvala na tom, že je jediným věřitelem ze směnky, neboť nedošlo k její indosaci. Námitky žalovaného tak nemohly platnost směnečného platebního rozkazu zvrátit.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

9. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

10. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky.

11. Odvolací soud na základě skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, konstatuje, že právo na zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo uplatněno z platné směnky vlastní (čl. I. § 75 ZSŠ), ze které žalobkyni jako směnečnému remitentovi vznikl dnem 1. 2. 2019, kdy směnka se stala splatnou, nárok na její zaplacení vůči žalovanému coby jejímu výstavci podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ.

12. Pokud jde o námitku žalovaného, že žalobkyni právo ze směnky nesvědčí z důvodu, že „jako břemeno včetně společnosti HD CLUB“ byla převzata Vladislavem Borščem, tato není důvodná, neboť v daném případě nebyla směnka vystavena s doložkou „nikoli na řad“ či s jinou doložkou stejného významu, jak předpokládá ustanovení čl. I. § 11 odst. 2 ZSŠ, v důsledku čehož se jedná o směnku na řad, ze které práva lze převést na jiný subjekt pouze a jenom indosamentem, jak vyplývá z čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ. Vzhledem k tomu, že směnka není indosamentem opatřena, nelze o převodu práv z ní na jiný subjekt uvažovat. Uvažovat nelze ani o přechodu práv ze směnky, když v řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by takový závěr umožňovala.

13. K žalovaným předložené smlouvě o přistoupení k dluhu ze dne 19. 9. 2019 je třeba uvést, že z této se nepodává souvislost se spornou směnkou, když žalobkyně ani žalovaný nebyli jejími účastníky a když jejím obsahem je přistoupení společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO], k peněžitému dluhu [Anonymizováno], narozeného dne [Anonymizováno], vůči společnosti [Anonymizováno] IČO [IČO], ve výši 71 660 Kč vzniklého z titulu neodvedených tržeb. Obdobné lze konstatovat ohledně úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Plzni v oddíle C, vložka 34420, týkajícího se společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO], ze kterého rovněž nevyplývá nic, co by mohlo jakkoli podpořit, natož pak prokázat námitkové tvrzení žalovaného o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání práv ze směnky.

14. O zániku práva žalobkyně plnění ze směnky vůči žalovanému požadovat, tak uvažovat nelze, stejně jako nelze uvažovat o snížení závazku žalovaného ze směnky v důsledku jím tvrzeného placení částek 5 000 Kč měsíčně [Anonymizováno] (správně „[Anonymizováno]“), neboť tomuto podle směnky právo na plnění z ní nesvědčí. Za tohoto stavu věci neobstojí ani úvaha žalovaného o tom, že v jednání žalobkyně lze spatřovat podvod a její úmysl neoprávněně se na žalovaném obohatit.

15. Stran námitek žalovaného vznesených při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 15. 7. 2020, že došlo k vývoji situace, když žalobkyně žalovaného několikrát navštívila a psychickým a fyzickým nátlakem ho následně donutila podepsat uznání dluhu, že směnka byla zcizena z trezoru poté, kdy ji „jako věcné břemeno dostal“ [Anonymizováno], a že je neplatná z důvodu platebního místa, které není evidováno ve veřejném rejstříku, odvolací soud konstatuje, že se jedná o námitky uplatněné žalovaným v rozporu se zásadou koncentrace námitkového řízení, která se projevuje v tom, že v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu může soud podle ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. přihlížet jen k námitkám podaným žalovaným v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě, běžící od doručení směnečného platebního rozkazu, přičemž námitkami později vznesenými, třebaže by tyto byly prokazatelně pravdivými, se soud dle téhož ustanovení již zabývat nemůže. Totéž platí ohledně námitky žalovaného, že nebylo prokázáno, že by žalovanému „částka byla fyzicky zapůjčena“, neboť tato byla žalovaným vznesena až při jednání konaném soudem prvního stupně dne 19. 8. 2020, tedy rovněž po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.

16. S odkazem na závěry shora uvedené odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně po právu ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti v rozsahu přiznaného směnečného peníze ve výši 60 000 Kč (čl. I. § 48 odst. 1, bod 1. ZSŠ) se 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 2. 2019 do zaplacení (čl. I. § 48 odst. 1, bod 2. ZSŠ) a směnečnou odměnou ve výši 200 Kč, která odpovídá 1/3 % směnečného peníze (čl. I. § 48 odst. 1, bod 4. ZSŠ), a dále v rozsahu náhrady nákladů řízení, jak v řízení úspěšné žalobkyni byly přiznány podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když tyto odpovídají součtu nákladů jí účelně vynaložených do data vydání směnečného platebního rozkazu. Konkrétně se jedná o soudní poplatek ve výši 3 010 Kč, o mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) po 3 540 Kč podle § 11 odst. 1, písm. a/ a d/ ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky a o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. (2 419,20 Kč). Správně bylo rozhodnuto též o náhradě nákladů námitkového řízení ve prospěch plně úspěšné žalobkyně (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o výši těchto nákladů, jedná se o součet mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby (vyjádření k námitkám a účast při jednáních dne 15. 7. 2020 a 19. 8. 2020) po 3 540 Kč podle § 11 odst. 1, písm. d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, cestovného ve výši 2x 984 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 8x 100 Kč a dále náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty (3 000,48 Kč).

17. Z vyložených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně v obou jeho výrocích potvrzen podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný neměl úspěch s podaným odvoláním, a tedy žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za její zastupování advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby po 3 500 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 6. 5. 2021) podle § 11 odst. 1, písm. k/ a g/ ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ze 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, z náhrady za promeškaný čas ve výši 4x 100 Kč, z cestovného ve výši 229,31 Kč a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. (1 728,16 Kč). Náklady odvolacího řízení v celkové výši 9 957,47 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).