o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 21. září 2021, č. j. 39 Cm 50/2020-77

1. Rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 8. 2020, č. j. 39 Cm 50/2020-10 a o povinnosti žalobce k náhradě nákladů námitkového řízení žalovaného ve výši 44 709,50 Kč a o vrácení přeplatku zálohy na znalečném ve výši 412 Kč žalobci (výrok I., II. a III. rozsudku).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 500 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 1. 7. 2018 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 1 666 Kč a náhrady nákladů řízení. V žalobních tvrzeních uvedl, že žalovaný dne 18. 4. 2018 vystavil ve prospěch žalobce směnku vlastní na 1 500 000 Kč, splatnou 30. 6. 2018. Ke dni splatnosti žalovaný na směnku neplnil (ani po výzvě žalobce), a proto žalobce ze směnky požaduje zaplatit na žalovaném 500 000 Kč.

3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 4. 8. 2020, č. j. 39 Cm 20/2020-10. Ve včasných a odůvodněných námitkách žalovaný uvedl, že předmětnou směnku vlastnoručně nikdy nepodepsal, nepodílel se na přípravě textu směnky, a proto vznáší námitku nepravosti podpisu. Současně namítl i to, že veškeré vzájemné závazky byly mezi účastníky řízení vyřešeny na základě dohody o narovnání ze dne 19. 12. 2019. V dohodě jsou mj. uvedeny výslovně i směnky, které žalovaný podepsal, případně i částečně hradil a je v ní uvedeno, že krom v dohodě uvedených, nemá žalobce za žalovaným jiné nároky a veškeré předchozí nároky jsou tímto považovány za zaniklé. V dohodě žalobce výslovně deklaroval, že nedisponuje žádnou směnkou, neuvedenou v dohodě, z níž by byl dlužník jakýmkoli způsobem zavázán.

4. K námitkám žalovaného se vyjádřil podáním ze dne 30. 9. 2020 žalobce, který uvedl, že zmíněná dohoda se týkala jiných závazků žalovaného. Podpis žalovaného na směnce je pravý, když byl učiněn před žalobcem.

5. Soud prvního stupně věc projednal, vedl dokazování (prvopis směnky vlastní, předžalobní upomínka, vyjádření žalovaného k předžalobní upomínce, dohoda o narovnání, znalecký posudek) a ze skutkových zjištění učinil následující závěry.

6. Předně konstatoval, že námitky žalovaného byly dvojího typu. Žalovaný se bránil tvrzením o nepravosti jeho podpisu na směnce a dále tím, že závazek žalovaného ze směnky zanikl v důsledku uzavření dohody o narovnání, která byla uzavřena dne 19. 12. 2019. Pokud jde o podpis žalovaného na směnce, soud tuto námitku hodnotil jako nedůvodnou, když vyšel ze závěru znaleckého posudku o tom, že podpis žalovaného jako výstavce směnky je s vysokou pravděpodobností jeho pravým podpisem. Akceptoval jako účinnou obranu tvrzení žalovaného o tom, že dohoda o narovnání ze dne 19. 12. 2019 nahrazovala veškerá předchozí ujednání a dohody mezi účastníky. Směnka byla podepsána dne 18. 4. 2018 se splatností 30. 6. 2018 a již z tohoto důvodu je zřejmé, že se jí dohoda o narovnání týká. Obrana žalobce, že tomu tak není, nemůže obstát, když z textu dohody je zřejmé, že nahrazuje veškerá ujednání mezi stranami, včetně směnek, které vznikly přede dnem uzavření dohody o narovnání.

7. Z vyložených důvodů soud prvního stupně rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaného podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci pak vrátil i vzniklý přeplatek ze zálohy zaplacené na zpracování znaleckého posudku.

8. Proti rozsudku, v rozsahu výroku I. a II. rozsudku se žalobce ve lhůtě stanovené zákonem odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Konstatoval obsah námitek žalovaného. Soudu prvního stupně vytkl nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Za nesprávný považuje především závěr soudu o tom, že závazek z předmětné směnky zanikl na základě dohody o narovnání. Důraz klade na to, že žalovaný se vystavením směnky ze dne 18. 4. 2018 zavázal zaplatit směnečný peníz, tedy žalovanou částku. Pravost jeho podpisu na směnce byla prokázána znalecky. Dohoda o narovnání neobsahuje ujednání o spornosti tohoto směnečného závazku, či ujednání o tom, že by se mělo jednat o závazek neplatný a není tedy důvod, aby se takový závazek stal předmětem dohody o narovnání. Základním principem dohod o narovnání je spornost či pochybnost dosavadních práv a povinností stran, v důsledku čehož dochází narovnáním ke vzniku nového závazku. Principem narovnání je ústupek obou stran. Dohoda o narovnání ze dne 19. 12. 2019 je ve vztahu k předmětné směnce neurčitá. Kdyby oba účastníci měli vůli, aby závazek ze směnky zanikl, bylo by takové ujednání vtěleno do textu dohody. Žalobce navrhl proto změnu napadeného rozsudku v odvoláním dotčené části a uplatnil právo na náhradu nákladů řízení.

9. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil podáním ze dne 4. 11. 2021. Rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a s argumentací žalobce podle podaného odvolání se neztotožňuje. Zánik závazku ze směnky váže na dohodu o narovnání ze dne 19. 12. 2019, která je součástí spisu a byla k důkazu provedena. Z dohody akcentuje vystavení směnky žalovaným jako dlužníkem dne 22. 12. 2016 na řad žalobce na částku 50 000 Kč. Dále směnku vystavenou společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vystavenou na řad žalobce, kterou žalovaný avaloval, znějící na 1 500 000 Kč. Za rozhodující považuje článek II. odst. 4 Dohody, kde smluvní strany výslovně prohlásily, že pohledávky žalobce, jakožto věřitele, specifikované v čl. 3 Dohody, představují ke dni podpisu jediný existující nárok žalobce za žalovaným, s tím, že veškeré ostatní předchozí nároky jsou tímto považovány za zaniklé. Za důležitý žalovaný považuje rovněž článek II. odst. 6 Dohody, kde žalobce výslovně prohlásil, že nedisponuje žádnou jinou směnkou, která není výslovně v Dohodě uvedena a z níž by byl jakýmkoli způsobem zavázán dlužník. Současně z článku II. odst. 7 Dohody vyplývá, že splněním závazků podle Dohody jsou vyrovnány veškeré, a to i v této dohodě výslovně neuvedené nároky smluvních stran plynoucí ze vzájemných vztahů vzniklých před datem podpisu Dohody. Z kontextu Dohody o narovnání ze dne 19. 12. 2019 jednoznačně vyplývá vůle stran vyrovnat vzájemné nároky s tím, že pokud by měl zůstat žalobcův nárok ze směnky vystavené žalovaným dne 18. 4. 2018 Dohodou nedotčen - tj. pokud by měl i nadále trvat, jeví se jako velmi nepravděpodobné, že by žalobce v Dohodě učinil výslovné prohlášení ohledně vyrovnání veškerých i v této Dohodě neuvedených nároků mezi stranami. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku a uplatnil právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně v řízení o námitkách žalovaného. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti závěrů soudu prvního stupně přijatých po projednání věci.

12. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.

13. Z obsahá spisu se podává, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 500 000 Kč s 6% úrokem od 1. 7. 2018 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 1 666,66 Kč a náhrady nákladů řízení. Ve věci bylo soudem prvního stupně rozhodnuto dne 4. 8. 2020 směnečným platebním rozkazem č. j. 39 Cm 50/2020-10, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Ve včas podaných námitkách žalovaný namítl vadu podpisu, konkrétně nepravost podpisu, kterým je směnka opatřena a případný zánik pohledávky ze směnky s odkazem na uzavřenou dohodu o narovnání ze dne 19. 12. 2019.

14. Odvolací soud při přezkoumání správnosti rozsudku soudu prvního stupně vycházel ze zjištění soudu učiněných z předmětných listin, která jsou správná a odpovídají obsahu listin.

15. Odvolací soud nejprve konstatuje, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, která má veškeré náležitosti požadované podle čl. I § 75 ZSŠ.

16. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že pokud jde tedy o námitku žalovaného týkající se nepravosti podpisu na směnce, jedná se o námitku nedůvodnou. Byla zcela vyvrácena závěrem znaleckého posudku o tom, že podpis žalovaného na směnce je s nejvyšší mírou pravděpodobnosti jeho pravým podpisem.

17. Pokud jde o námitku zániku směnečné pohledávky žalobce jako důsledku dohody o narovnání odvolací soud je rovněž shodného názoru se soudem prvního stupně, že takové tvrzení bylo obsahem Dohody prokázáno. Předmětná směnka byla žalovaným jako výstavcem směnky podepsána dne 18. 4. 2018 s datem splatnosti 30. 6. 2018. Dohoda o narovnání byla podepsána smluvními stranami dne 19.12.201, tedy více než rok po vystavení směnky. Je pravdou, že z dohody, resp. čl. I. bod 1 se podává výčet závazků žalovaného ve prospěch žalobce jako věřitele. Nicméně z textu dohody se podává i ujednání o tom, že uzavřením dohody zanikají mezi smluvními stranami veškeré současné nároky a práva smluvních stran a v čl. II. bod 3 si smluvní strany dohodly rozsah povinnosti žalovaného vůči žalobci. Ujednání o tom doplnily prohlášením smluvních stran o tom, (čl. II. bod 4 Dohody), že povinnost žalovaného podle bodu 3. představuje ke dni podpisu Dohody jediný existující nárok žalobce jako věřitele za žalovaným jako dlužníkem, s tím, že všechny jiné předchozí nároky jsou považovány za zaniklé. Uvedené bylo doplněno podle bodu 6 Dohody prohlášením žalobce jako věřitele ve vztahu k žalovaného jako dlužníku o tom, že nebude vůči žalovanému uplatňovat jakýkoli nárok vyplývající ze vzájemných vztahů, s výjimkou těch závazků, které výslovně vyplývají z Dohody a prohlášením o tom, že žalobce nedisponuje žádnou směnkou, která není výslovně uvedena v této dohodě a z níž by byl jakýmkoli způsobem zavázán žalovaný jako dlužník. V čl. II. bod 7 smluvní strany výslovně potvrdily, že splněním závazků podle Dohody jsou vypořádány veškeré i v této Dohodě neuvedené nároky mezi smluvními stranami plynoucí ze vzájemných vztahů vzniklých před datem podpisu Dohody.

18. Z uvedeného nelze než uzavřít, jak učinil soud prvního stupně, že uzavřením dohody o narovnání, byly nahrazeny a vypořádány vztahy mezi účastníky řízení, včetně směnečných pohledávek žalobce, a to i těch, které nejsou výslovně v Dohodě označeny.

19. Pokud žalobce argumentoval, tím že předmětná Dohoda nedopadá na směnečnou pohledávku z předmětné směnky, odvolací soud je jiného názoru, taková skutečnost by v dohodě musela být výslovně uvedena, jinak je třeba vyjít prohlášení žalobce jako směnečného věřitele, že mimo rámec Dohody nedisponuje žádnou směnkou, ze které ba byl žalovaný jako dlužník jakkoli zavázán. Pokud žalobce zmiňoval, že pohledávka ze směnky nebyla mezi žalobcem a žalovaným sporná odkazuje odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1720/2019, kdy vyjádření spornosti či pochybnosti určitých práv a povinností není nezbytnou náležitostí dohody o narovnání, jeho absence proto sama o sobě nezakládá neurčitost či neplatnost dohody o narovnání.

20. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil v odvoláním napadené části rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

21. S ohledem na plný úspěch žalovaného v odvolacím řízení rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v jeho prospěch. Tyto náklady se sestávají z odměny za právní zastoupení v rozsahu dvou úkonů právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 22. 3. 2022) po 10 340 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 7, § 11 odst. 1, 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu na trase [adresa] a zpět ve výši 2 178 Kč, náhrady za ztrátu času v rozsahu osmi půlhodin po 100 Kč a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty podle § 13 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 636,40 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 28 894,40 Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).