Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 2 Cmo 310/2021-251 ECLI:CZ:VSPH:2021:2.Cmo.310.2021.1 Usnesení

o určení ručitelského závazku, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2021, č. j. 76 Cm 130/2020-227

JUDr. Iva Horáková · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 9. 12. 2021

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudkyň JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Jitky Malé ve věci

žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce]

bytem [Adresa žalobce]

zastoupený advokátem [Jméno advokáta A]

sídlem [Adresa advokáta A]

proti

žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného]

bytem [Adresa žalovaného]

zastoupený advokátem [Anonymizováno]

sídlem [Jméno advokáta B]

o určení ručitelského závazku, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2021, č. j. 76 Cm 130/2020-227


Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení se nepřerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přerušil řízení o žalobě ze dne 28. 12. 2020, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal určení, že žalovaný ručí za závazek dlužníka [Anonymizováno], IČO [IČO], vůči žalobci z titulu směnky vlastní vystavené dne 1. 9. 2014 společností [Anonymizováno] na řad žalobce na směnečnou sumu ve výši 2 500 000 Kč se splatností dne 1. 9. 2015. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že u Městského soudu v Praze je vedeno řízení pod sp. zn. 47 Cm 92/2018, v němž se žalobce domáhá po společnosti [právnická osoba] zaplacení částky 2 500 000 Kč z titulu směnky ze dne 1. 9. 2014. Jedná se o totožnou směnku, která založila dluh společnosti [Anonymizováno]. vůči žalobci, který se v daném řízení domáhá určení ručení žalovaného za splnění tohoto dluhu. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 109 odst. 2, písm. c/ o. s. ř. a konstatoval, že probíhá řízení, v němž je meritorně řešena otázka, která může mít zásadní význam pro jeho rozhodnutí, když předmět řízení vedeného Městským soudem v Praze představuje otázku předběžnou pro řízení vedené před soudem prvního stupně. Vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude podle soudu prvního stupně účelné i z hlediska délky původního řízení, neboť ve věci lze očekávat totožné dokazování a obdobné rozhodnutí. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na hospodárnost řízení není účelné, aby stejné otázky byly posuzovány ve více soudních řízeních. Řízení tak bylo přerušeno postupem dle shora uvedeného ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.

2. Žalobce podal proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhl jeho změnu tak, že řízení se nepřerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018. Namítl, že řízení vedené u Městského soudu v Praze je přerušeno z důvodu rozhodnutí o úpadku společnosti [Anonymizováno]. a že pohledávky žalobce vůči ní byly v rámci insolvenčního řízení jí se týkajícího zjištěny a o jejich vzniku a existenci tak není pochyb. Podle žalobce je třeba vzít v potaz, že pravomocné rozhodnutí o zrušení konkursu společnosti bude právním podkladem pro její zánik a tedy z povahy věci nebude možné v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018 pokračovat. Argumentace napadeného usnesení postrádá smyslu, neboť uvedené řízení nemůže pro řízení o žalobě na určení ručitelského závazku přinést zhola ničeho. Vydáno v něm nebude žádné meritorní rozhodnutí, když vydáno již být ani nemůže, a z tohoto důvodu nebude probíhat ani další dokazování. Není proto důvodu vyčkávat jeho výsledku. Navíc po zrušení konkursu na majetek společnosti [Anonymizováno] bude upravený seznam pohledávek (v neuspokojené výši) exekučním titulem podle § 312 odst. 4 insolvenčního zákona. Žalobce dále uvedl, že meritem projednávané věci je otázka, zda je žalovaný odpovědný z úpadkového deliktu, resp. zda porušil své povinnosti statutárního orgánu, a tedy zda ručí za závazky společnosti či nikoli. S ohledem na znění petitu žaloby není ani třeba vyčkávat skončení insolvenčního řízení společnosti [Anonymizováno] Přerušení řízení nemůže pro rozhodnutí ve věci ničeho přinést, pouze dojde k podstatnému odložení rozhodnutí, čímž bude zasaženo do práv a oprávněných zájmů žalobce. Na základě toho žalobce uzavřel, že se nejedná o postup hospodárný, nýbrž o postup naprosto neefektivní v rozporu s požadavkem na zásadu rychlosti projednání a rozhodnutí věci.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

4. Ustanovení § 109 odst. 2 o. s. ř. upravuje případy fakultativního přerušení řízení, mezi něž patří i situace, umožňující soudu řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Již z gramatického výkladu a systematického řazení je zřejmé, že jde o možnost, nikoli o povinnost procesního soudu k takovému přerušení řízení přistoupit. Důvody k přerušení řízení jsou přitom dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována zbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení, tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat (srov. Občanský soudní řád, komentář, Karel Svoboda et al., vyd. 1, Praha, C.H.Beck, 2013, str. 383).

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 76 Cm 130/2020 se žalobce domáhá proti žalovanému postupem podle ustanovení § 68 odst. 1 zákona o obchodních korporacích určení, že žalovaný jako bývalý jednatel [Anonymizováno] ručí za závazek této společnosti ze směnky vystavené na řad žalobce dne 1. 9. 2014 na částku 2 500 000 Kč se splatností dne 1. 9. 2015. O nárocích z uvedené směnky je vedeno řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018, v němž bylo žalobě vyhověno vydáním směnečného platebního rozkazu, který společnost [Anonymizováno] jako žalovaná napadla námitkami. Vzhledem k tomu, že předmět námitkového řízení je vymezen vylíčením okolností, na kterých žalovaný staví svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu, je rámec pro další projednávání věci stanoven právě a jenom námitkami, jak byly vzneseny v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě běžící ode dne doručení směnečného platebního rozkazu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018. V poměrech projednávané věci to znamená, že není namístě vyčkávat, jakým způsobem posoudí nárok ze směnky Městský soud v Praze v uvedeném řízení, když v řízení o žalobě na určení ručitelského závazku může být obrana žalovaného proti předmětné směnce postavena na zcela jiných argumentech, než na kterých svou obranu vybudovala společnost [Anonymizováno] v řízení směnečném. Nelze tak se soudem prvního stupně souhlasit v tom, že není účelné, aby stejné otázky byly posuzovány ve více soudních řízení, stejně jako nelze souhlasit s jeho úvahou, že ve věci lze očekávat totožné dokazování a obdobné rozhodnutí.

6. S odkazem na to, co výše bylo uvedeno, odvolací soud neshledává správným postup soudu prvního stupně, jímž řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018, neboť tento je v rozporu se zásadou hospodárnosti občanského soudního řízení. Pominout pak nelze ani to, že uvedené řízení je přerušeno v důsledku prohlášení konkursu na majetek společnosti [Anonymizováno] Právem tak žalobce namítá, že přerušení řízení do pravomocného skončení řízení, které je rovněž přerušeno, znamená zásah do jeho práv a oprávněných zájmů, když se jedná o postup neefektivní, který je v rozporu s požadavkem na zásadu rychlosti projednání a rozhodnutí věci.

7. Vzhledem k tomu, že rychlost řízení rovněž spadá mezi relevantní kritéria, jimiž se soud při úvaze o možném přerušení řízení musí řídit, nelze mít v dané věci předpoklady pro přerušení řízení postupem podle ustanovení § 109 odst. 2, písm. c/ o. s. ř. za splněné (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku téhož soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).

8. Z vyložených důvodů odvolací soud změnil napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že řízení se do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 92/2018 nepřerušuje.

9. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o věci.

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).