o zaplacení 1 487 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 2023, č. j. 38 Cm 33/2018-489

1. Rozsudkem soud prvého stupně ponechal vůči žalovanému 2) v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 19. 7. 2018, č. j. 38 Cm 33/2018-45 (výrok I. rozsudku). Žalovaného 1) zavázal k zaplacení částky 1 487 000 Kč s 6% úrokem z této částky ročně od 1. 12. 2017 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 4 956,67 Kč (výrok II. rozsudku). Rozhodl o povinnosti žalovaného 1) k náhradě nákladů řízení do vydání směnečného platebního rozkazu ve výši 127 596 Kč žalobkyni (výrok III. rozsudku). Rozhodl, že povinnosti uložené žalovanému 1) ve výrocích II. a III. je žalovaný 1) povinen zaplatit společně a nerozdílně s povinnostmi uloženými žalovanému 2) ve směnečném platebním rozkazu ze dne 19. 7. 2018, č. j. 38 Cm 33/2018-45 (výrok IV. rozsudku) a v neposlední řadě rozhodl o povinnosti žalovaného 1) a 2) k náhradě nákladů vzniklých po vydání směnečného platebního rozkazu žalobkyni, a to společně a nerozdílně ve výši 79 315,50 Kč (výrok V. rozsudku).

2. V odůvodnění uvedl, že žalobou se žalobkyně domáhala vydání směnečného platebního rozkazu, kterým by bylo rozhodnuto o společné a nerozdílné povinnosti žalovaného 1) a 2) k zaplacení částky 1 487 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Směnečnou pohledávku dokládala směnkou vlastní vystavenou dne 24. 1. 2017 žalovaným 1) jako výstavcem na částku 1 500 000 Kč se splatností 30. 11. 2017. Žalovaný 2) podepsal směnku jako směnečný rukojmí. Původní majitel směnky [právnická osoba] převedl směnku rubopisem na žalobkyni. Na směnku byla uhrazena pouze částka ve výši 2 000 Kč (10. 4. 2017) a částka 11 000 Kč (8. 6. 2017).

3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 19. 7. 2018, č. j. 38 Cm 33/2018-45. Žalovanému 2) byl směnečný platební rozkaz doručen do vlastních rukou. Žalovanému 1) se doručení do vlastních rukou nezdařilo, a proto byl směnečný platební rozkaz vůči němu usnesením soudu ze dne 12. 9. 2018, č. j. 38 Cm 33/2018-58, zrušen.

4. Ve včas podaných námitkách žalovaný 2) uplatnil námitku pravosti směnky s tím, že směnku nikdy nepodepsala osoba oprávněná za něj jednat (žalovaný 1). Uplatnil námitku pravosti podpisu směnky avalem, pravosti podpisu směnky výstavcem. Pokud by byla pravost podpisů prokázána, uplatnil žalovaný 2) námitku pravosti podpisu směnečné listiny jako celku. Připustil, že žalobkyně mohla mít k dispozici listinu s podpisem žalovaného 1) či 2), avšak listina byla pozměněna. Dále uvedl, že směnka nemá kauzu, když žalovanému 2) není známo, že by snad žalovanému 1) byla poskytnuta finanční částka odpovídající směnečné částce. Uplatnil i námitku pravosti listin, kterými by měla být kauza směnky prokázána. Poukázal na předtištěné údaje na směnce a vyplněný údaj o směnečné sumě s tím, že žalobkyně neprokazuje dohodu o vyplňovacím právu. Pokud jde o kauzální námitky, má za to, že mu jako avalovi přísluší, když směnka byla indosována po uplynutí lhůty k protestu a takový indosament má účinky obyčejného postupu. Žalovaný 2) vyslovil přesvědčení, že žalobkyně jednala ke škodě obou žalovaných při nabývání směnky. Původní majitel směnky [Anonymizováno][Anonymizováno][právnická osoba] jednatele žalobkyně jsou obchodními partnery. Žalovanému 2) nebylo postoupení pohledávky oznámeno, žalobkyně tak nemá aktivní legitimaci k vedení sporu, stejně tak mu nebyla doručena předžalobní výzva. Navrhl zrušení směnečného platebního rozkazu s tím, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení.

5. Žalovaný 1) v podaném vyjádření k žalobě uplatnil obdobné argumenty. Uplatnil námitku pravosti směnky - pravost podpisu avala, pravost podpisu výstavce, pravost směnečné listiny jako celku. Uplatnil námitku nedostatku kauzy. Listiny, které ji mají prokazovat nejsou pravé, není prokázána dohoda o vyplňovacím právu. Snášel argumenty pro přípustnost námitek, sporoval doručení předžalobní výzvy a dále i to, že mu nebylo postoupení pohledávky oznámeno.

6. Po rozsáhlém dokazovaní dospěl soud prvního stupně k skutkovým zjištěním, která v odůvodnění rozsudku přehledně shrnul.

7. Po právní stránce vycházel z čl. I. § 75 a následující zákona ZSŠ a § 1103 odst. 2 o. z.

8. Předně uvedl, že směnka v řízení předložená splňuje veškeré náležitosti, jak jsou vyžadovány podle čl. I. § 75 ZSŠ, žalobce tím prokázal, že je věřitelem směnečné pohledávky, když rubopis obsažený na směnce má všechny náležitosti podle čl. I. § 11 ZSŠ a žalobkyni svědčí nepřetržitá řada rubopisů dle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ. Žalovaný 1) je přímým dlužníkem ze směnky a žalovaný 2) se zavázal jako směnečný rukojmí splňující všechny náležitosti podle čl. I § 30 ZSŠ.

9. Kauzální námitky žalovaným přísluší, když směnka byla vystavena bez protestu, převedena byla po uplynutí lhůty k protestu (čl. I. § 44 odst. 3 ZSŠ) a rubopis tak má účinky obyčejného postupu. S ohledem na splatnost směnky tak žalovaným zůstaly kauzální námitky zachovány. V řízení měl soud prvního stupně za prokázáno, že obsahem směnečné dohody bylo zajištění dluhu žalovaného 1) na zaplacení 1,5 mil. Kč z titulu zápůjčky, kterou uzavřel [adresa] a žalovaný 1) podle § 2390 a násl. o. z. Zápůjčka byla předávána postupně v 7 splátkách v měsíci lednu 2017, přičemž jako reálný kontrakt byla uzavřena okamžikem předání předmětu zápůjčky. [právnická osoba] vystupoval v celé transakci jako pouhý prostředník. Úroky u zápůjčky mohou být sjednány fakultativně, nejsou podstatnou náležitostí smlouvy. V tomto případě byla sjednána jako odměna za poskytnutou částku provize z obchodu žalovaného 1). V případě, že by nebyl obchod ze strany žalovaného 1) uskutečněn, byl žalovaný 1) povinen částku vrátit zpět. Listina - Smlouva o zápůjčce ze dne 24. 1. 2017 má v tomto případě pouze funkci potvrzení o předání této částky. Na uvedené nemá žádný vliv, z jakého zdroje měl [adresa] finanční prostředky, když stěžejní je, že je měl k dispozici.

10. Z obsahu důkazů, zejména z obsahu směnečné smlouvy, soud uzavřel, že směnka v řízení předložená je směnkou zajišťovací, když měla zajistit závazek žalovaného 1) vůči [adresa] (třetí osobě) z titulu smlouvy o zápůjčce. Obsahem směnečné smlouvy může být i zajištění pohledávky třetí osoby, tedy osoby odlišné od remitenta. V takovém případě kauza zajišťovací směnky bude spočívat nikoliv ve vztazích mezi dlužníkem a remitentem, nýbrž ve vztazích mezi dlužníkem a věřitelem kauzálního vztahu. [adresa] uhradil žalovaný 1) toliko 13 000 Kč.

11. Soud přihlédl i tomu, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2018 byla pohledávka [právnická osoba] ve výši 1 487 000 Kč postoupena v souladu s § 1879 o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému 1) a žalovanému 2) oznámeno 6. 6. 2018. Ze všech uvedených důvodů rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem, když rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 140 a § 142 o. s. ř.

12. Proti rozsudku se oba žalovaní ve lhůtě stanovené zákonem odvolali (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V úvodu podaného odvolání shrnují skutkový stav projednávané věci, ze kterého soud prvního stupně vyšel. Rozhodnutí vnímají jako překvapivé. Odkazují na trestní řízení ([právnická osoba] 6 To 4/2021), ve které byla projednávána případná trestněprávní odpovědnost F. Svobody a J. Nováčka v souvislosti s předmětnými listinami (smlouva o zápůjčce, směnka vlastní). Soudy dovodily, že nebylo prokázáno, že by žalovaný 1) převzal finanční hotovost, jak i v tomto řízení tvrdí žalobkyně. Rozhodující soud na základě stejných okolností dospěl však k opačnému závěru. Účastníci nebyli ani poučeni o tom, že soud nebude vycházet z písemné smlouvy o zápůjčce, ale bude vycházet z uzavřené ústní smlouvy, kterou ani jedna ze stran netvrdila. Závěr o uzavření ústní smlouvy o zápůjčce učinil soud prvního stupně na základě nedostatečných podkladů. Zřejmě vycházel z výpovědi [adresa] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] a dále z listin - smlouva o zápůjčce a uznání dluhu ze dne 12. 12. 2017. Žalovaní, s odkazem na probíhající trestní řízení, obsah svědeckých výpovědí zpochybňují. Závěr o uzavření a realizaci smlouvy o zápůjčce učinil tak soud pouze na základě tvrzení dotčené strany, aniž by se blíže zabýval prokazováním konkrétního obsahu takové smlouvy. V této souvislosti žalovaní poukazují na svou námitku možného posouzení tvrzené dohody [adresa] a žalovaného 1) jako smlouvy o tichém společenství, či jiné inominátní smlouvy. Pokud jde o věrohodnost [adresa] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], poukazují žalovaní na verzi o skrývání finančních prostředků ve fázi rozvodu před manželkou [adresa] a zpochybňují tuto verzi jako nelogickou. Soud se nevypořádal s tvrzením žalovaného, že samotná směnka je listinou, ke které nelze přihlížet pro nedostatek vážné vůle. Soud patrně vyšel ze závěru, že úmyslem stran (žalovaného 1) a [adresa]), který směnku vyhotovil, bylo vytvořit jí ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ten o její existenci vůbec nevěděl, u podpisu nebyl, neměl ji v držení (dostal ji od [adresa]) a sám potvrdil, že k jejímu vystavení na jeho jméno, došlo ze stejných důvodů, jako u smlouvy o zápůjčce. Ze směnky neměl mít [právnická osoba] žádný prospěch a žalovaní jsou přesvědčeni, že kdyby soud věnoval pozornost posouzení smlouvy o zápůjčce z hlediska § 554 o. z., musel by dojít ke stejnému závěru i ohledně samotné směnky. Navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žaloba zamítnuta a žalovaným bude přiznána náhrada nákladů řízení.

13. K odvolání žalovaných se písemným podáním ze dne 17. 1. 2024 vyjádřila žalobkyně. S rozsudkem soudu prvního stupně se ztotožňuje, tvrzení žalovaných má za neopodstatněná. Námitku překvapivosti rozhodnutí ve smyslu § 13 o. z. považuje za účelovou, když poukazuje na rozdílný účel trestního a směnečného řízení. Probíhá-li v trestním řízení dokazování k otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, nic nebrání nalézacímu soudu ve směnečném řízení, aby dílčí otázku poskytnutí peněžních prostředků posoudil samostatně. Nelze hovořit o shodnosti či podobnosti řízení. Pokud jde o námitku nedostatku kauzy, žalobkyně odkazuje na to, že tato námitka zazněla již v řízení před soudem prvního stupně a nebyla prokázána, přestože důkazní povinnost tíží žalované. Poukazováno bylo pouze na skutečnost, že zápůjčka nebyla poskytnuta, provedené důkazy však svědčí o opaku. Směnka na 1 500 000 Kč podepsaná oběma žalovanými měla kauzu právě v zápůjčce znějící na částku 1 500 000 Kč. Nikoli tedy za účelem zajištění jakési inominátní smlouvy, či smlouvy o tichém společenství. Kauza směnky byla prokázána zejména výpovědí svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno], účastnickou výpovědí jednatele žalobkyně, smlouvou o zápůjčce ve spojení s uznáním dluhu. Žalovaní zcela pomíjejí při své argumentaci abstraktnost směnečného závazku a snaží se svou argumentací pouze oddálil povinnost plnit. Výpověď svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [adresa] je zcela věrohodná a obsahově se shoduje s ostatními důkazy. Naopak žalovaný 1) mění svou výpověď v jednotlivých fázích řízení a tyto si navíc vnitřně odporují. Poukazováno je i na dohodu o narovnání ze dne 22. 12. 2021 a nepoctivost jednání [adresa] v souvislosti s poskytnutím zápůjčky a vypořádání SJM. Pro posouzení věci považuje za podstatné, že směnka má zákonem požadované náležitosti, byla žalovanými podepsána a byla rubopisována na žalobkyni. Navrhuje potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

15. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání obrany žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně přijatých.

16. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.

17. Podle čl. I. § 30 ZSŠ zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím.

18. Podle čl. I. § 1103 odst. 1 ZSŠ o. z. vlastnické právo k cennému papíru na řad se provádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání.

19. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem).

20. Podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich indosamentem.

21. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě provedeného dokazování a shodně s ním konstatuje, že listina předložená žalobcem k důkazu o existenci směnečného závazku je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, jejímž podpisem založil žalovaný 1) jako výstavce směnky svůj směnečný závazek vůči žalobci jako remitentovi směnky a žalovaný 2) svůj rukojemský závazek. Žalobce prokázal, že je věřitelem směnečné pohledávky, když rubopis na směnce obsahuje všechny náležitosti vyžadované podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ a žalobci svědčí nepřetržitá řada indosamentů podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ.

22. Pokud žalovaní odkazují na trestní řízení a dovozují, že v tomto řízení (sp.zn. [právnická osoba] 6 To 4/2021) dospěl soud v souvislosti s předmětnými listinami (smlouva o zápůjčce, směnka vlastní) ke zcela jiným závěrům zejména ohledně předání finanční částky je třeba konstatovat, že projednávaná věc souvisí s předmětným trestním řízením. Nejedná se však o situaci, kterou předpokládá § 135 o. s. ř., tedy o případ vázanosti výrokem trestního soudu, když tato je dána pouze v případě, že byl spáchán trestní čin a určeno, kdo jej spáchal. Výsledkem předmětného trestního řízení byly zprošťující rozsudky, a to z důvodu, že nebylo prokázáno, že byl spáchán trestní čin a zprošťující rozsudky nejsou pro civilní řízení zavazující. Nicméně v trestním řízení se řešila otázka pravosti směnky. Její důvody a kauza směnky byla v trestním řízení řešena pouze okrajově.

23. Tvrzení obou žalovaných, že předmětnou směnku nepodepsali (stejně jako ostatní listiny - smlouva o zápůjčce, uznání dluhu), respektive, že podpis žalovaného 1) není jeho pravým podpisem, jak za žalovaného 1) jako výstavce směnky, tak za žalovaného 2) jako směnečného rukojmí a dále otázka technického padělání směnky, byla spolehlivě vyvrácena provedeným dokazováním, když vycházeno bylo ze závěrů znaleckých posudků zpracovaných v průběhu trestního řízení. Jednalo se o znalecký posudek č. ZP- 912/2018 zpracovaný [adresa] Vachkem ve spojení s výslechem tohoto znalce a znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 24. 2. 2019. Závěry znaleckých posudků umožnily jednoznačný výstup o tom, že podpisy na směnce jsou pravým podpisem žalovaného 1), stejně jako jeho podpisy na smlouvě o zápůjčce a uznání dluhu. V rámci trestního řízení žalovaný 1) tuto skutečnost navíc potvrdil, stejně jako [adresa] potvrdil, že ručně psaný text na směnce vyhotovil on. Závěr soudu o pravosti podpisů není již v odvolacím řízení navíc zpochybňován. Závěry znaleckého posudku znalce Vachka a znalkyně [tituly před jménem] Kacovské vyzněly ve prospěch pravosti podpisů žalovaného 1) na dalších listinách - tedy dohoda o zápůjčce a uznání dluhu. Při své účastnické výpovědi [Jméno žalované A] vypověděl ohledně podpisů na listinách, že byl za účelem jejich ověření na poště a uznal podpisy za pravé.

24. Pokud jde o námitku pravdivosti listin tedy v projednávané věci o námitku, že došlo k záměně listin, a že [Jméno žalované A] podepsal listinu s jiným obsahem, je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že taková obrana neodpovídá poměrům projednávané věci. Pokud totiž bylo najisto postaveno, že [Jméno žalované A] byl za účelem ověření podpisů na poště s [adresa], jeví se zcela nelogickým, proč by se zabýval zápůjčkou ve výši 80 000 Kč, kterou měl žalovaný 1) nepochybně od [Anonymizováno] [Anonymizováno], což ostatně potvrdil ve své účastnické výpovědi. Pravdou je, že soud prvního stupně zjistil dohodu o narovnání mezi žalovaným 1) a [adresa], o kterou se sice ve svých úvahách neopírá, která ale nicméně prokazuje, že žalovaný 1) byl ve vztahu s [adresa].

25. Pokud jde o námitku nedostatku vážnosti právního jednání žalovaného 1) za sebe a žalovaného 2), taková námitka nebyla ani náznakem obsahu námitek žalovaného 2) a obrany žalovaného 1) v řízení před soudem prvního stupně,a to ani pokud se týká vylíčení rozhodných skutečností k takto formulované námitce. Nicméně ani tak by o nulitní jednání podle § 551 a násl. o. z. nešlo. Žalovaní totiž projevili vůli jak ve směnce, tak i v souvisejících obecných listinách. Podle názoru odvolacího soudu nedostatek vážnosti musí být nejméně jednajícím patrný z okolností věci. Nic takového nevyplynulo v průběhu řízení ani v nejmenším najevo.

26. Lze tedy jen opakovaně shrnout, že žalobce v řízení předložil platnou a pravou směnku, podle které jsou oba žalovaní zavázáni ke splnění směnečné pohledávky. Žalobci svědčí podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ řada nepřerušených indosamentů. V řízení se nepodařilo zpochybnit ani pravost souvisejících obecných listin a manipulaci s nimi na poště, jak se pokoušel konstruovat [Jméno žalované A] ve své účastnické výpovědi.

27. Pokud jde o okolnosti skutkové a zpochybňování závěru soudu o uzavření ústní smlouvy o zápůjčce, při níž soud vycházel zejména ze zjištění ze svědecké výpovědi svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno], pravdou je, že sám jmenovaný uznává, že primárně jde o vztah mezi [adresa] a žalovanými. Jak [právnická osoba], tak i [adresa] shodně vypověděli, že finanční prostředky poskytl [adresa], a to [Anonymizováno] [Anonymizováno] za účel jejich dalšího předání [adresa]. Takovým způsobem se dohodli [adresa], shodně v tomto smyslu vypověděli oba jmenovaní i v trestním řízení. Podle dohody měl být [právnická osoba] v postavení věřitele ke [adresa], i když převzetí vystavené směnky a převzetí dokumentace vyřeší se [adresa] přímo [adresa]. Otázka toho, zda peníze patřili do SJM či nikoli je ve vztahu k žalovaným nepodstatná a není jejich věcí ji řešit či hodnotit.

28. Pokud jde o předání peněz, soud prvního stupně správně vyšel, z toho, že zjištěno bylo, že peníze měl žalovanému 1) reálně předávat [právnická osoba]. Tedy náležitosti zápůjčky včetně reálnosti kontraktu. Jaká byla dohoda mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [adresa], není pro vztah [právnická osoba] a [Jméno žalované A] rozhodující. Touto otázkou nebylo třeba se zabývat a spekulace žalovaných, zda se jednalo další zápůjčku či tiché společenství nebylo třeba se v řízení řešit, což ostatně soud prvního stupně také učinil. Z tohoto úhlu pohledu pak závěru soudu o tom, že obsahem směnečné dohody je zajištění dluhu žalovaného 1) na zaplacení 14,5 mil. Kč z titulu zápůjčky podle smlouvy, kterou uzavřel [adresa] a žalovaný 1) podle § 2390 o. z. a následujících, nelze vytknout pochybení. Pokud jde o předání finančních prostředků soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že zápůjčka byla předávána postupně v 7 splátkách v měsíci lednu 2017, což bylo zjištěno z rozhodnutí v trestní věci a lze mít tedy za prokázané.

29. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroků o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil.

30. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní neměli úspěch s podaným odvoláním a žalobci náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které účelně vynaložil. Tyto se sestávají z odměny za právní zastoupení žalovaného advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby po 14 300 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 8. 11. 2024) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a ze 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Dále má žalobce právo na náhradu cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu na trase [adresa] a zpět vlastním motorovým vozidlem ve výši 1 850,94 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin po Kč 100 Kč, vše navýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 6 646,71 Kč. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 38 297,64 Kč jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).