o zaplacení 1 289 380 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2021, č. j. 13 Cm 98/2020-83

1. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 10. 9. 2020, č. j. 13 Cm 98/2020-20 (výrok I.) a oběma žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady námitkového řízení ve výši 33 396 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu směnky vlastní vystavené žalovaným 1. v [adresa] dne 5. 1. 2017 na řad žalobkyně, kterou se zavázal zaplatit dne 29. 7. 2019 na adrese [Anonymizováno] směnečnou sumu ve výši 1 289 380 Kč. Žalovaný 2. směnku podepsal jako aval. Směnka byla v den placení předložena v platebním místě, žalovaní ničeho nezaplatili. Vyzváni k zaplacení byli předžalobní výzvou z 22. 11. 2019, k zaplacení však nedošlo.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem z 10. 9. 2020, č. j. 13 Cm 98/2020-20, kterým byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečnou sumu ve výši 1 289 380 Kč s 6% úrokem od 30. 7. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 4 298 Kč a na nákladech řízení částku 114 778 Kč.

4. Oba žalovaní podali včasné obsahově totožné námitky, v nichž namítli, že žalobce nedoložil, jakým způsobem byl odůvodněn směnečný peníz s postižními právy, výše neuhrazeného dluhu neodpovídá splatným pohledávkám žalobkyně a ta nijak neprokázala výši pohledávky za žalovaným 1., žalobkyně nepředložila soudu dohodu o vyplňovacím právu směnečném uzavřenou mezi ní a žalovaným 1., žalobkyně neprokázala poskytnutí předmětné finanční částky, žalovaní směnku nepodepsali, některé pohledávky zahrnuté do směnečné sumy jsou promlčené.

5. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám uvedla, že žalovaný 2. podepsal smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], která je kauzou směnky, v pozici jednatele žalovaného 1. a dále podepsal rukojemské prohlášení z 5. 1. 2017 k smlouvě o úvěru.

6. Soud ve věci rozhodl při jednání dne 30. 3. 2021 v nepřítomnosti žalovaných (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). U žalovaného 1. konstatoval, že se nedostavil bez omluvy, u žalovaného 2. konstatoval, že se omluvil z důvodu zdravotního stavu a požádal proto o odročení jednání. Nicméně zpráva [Anonymizováno] se týká blíže nespecifikovaného onemocnění léčeného antibiotiky dobranými již 24. 3. 2021, tj. týden před jednáním a není tak zřejmé, že by zdravotní stav žalovaného 2. byl k datu jednání takového rázu, že by mu znemožnil se jednání zúčastnit. Připomenul, že řádně neodůvodněná zůstala i omluva žalovaného 2. k jednání soudu dne 9. 2. 2021, kdy žalovaný 2. tvrdil, že mu v účastni na jednání zabránila dopravní nehoda, nicméně neosvědčil, že k ní došlo.

7. Po provedeném dokazování soudu prvního stupně uzavřel, že žalovaný 1. vystavil dne 5. 1. 2017 v [adresa] na řad žalobkyně směnku, kterou se zavázal zaplatit v Praze dne 29. 7. 2019 směnečnou sumu 1 289 380 Kč. Žalovaný 2. směnku podepsal jako aval za výstavce a zároveň jménem výstavce. Směnka byla vystavena jako zajišťovací ke smlouvě č. [Anonymizováno] z 5. 1. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1., na jejímž základě se tato zavázal poskytnout žalovanému 1. úvěr ve výši 2 000 000 Kč na profinancování provozních potřeby, kdy žalovaný 1. se zavázal tento platit ve splátkách sjednaným způsobem, včetně sjednaných úroků a poplatků nejpozději do 30. 11. 2021. Byla podepsaná žalovaným 1. (tj. žalovaným 2. v pozici jednatele) a 2. jako avalistou. Žalobkyni bylo uděleno oprávnění vyplnit do ní směnečnou sumu, datum splatnosti, platební místo a doložku „bez protestu“. Žalovaný 2. současně podepsal prohlášení avalisty, v němž potvrdil podpis na předmětné směnce. Svoji totožnost prokázal občanským průkazem č. [Anonymizováno] vydaným Městským úřadem v [adresa] s platností do 15. 1. 2026. Občanský průkaz byl žalovaným 2. převzat dne 8. 2. 2016, je dosud v platnosti, není hlášen jako odcizený či ztracený. Úvěr byl čerpán dne 6. 1. 2017 a od 31. 7. 2017 do 26. 2. 2019 nepravidelně splácen. Ke dni splatnosti směnky činila nesplacenou část jistiny úvěru 1 206 012,17 Kč, úroky 58 628,17 Kč, smluvní pokuta 20 689,93 Kč, úvěrové poplatky 4 050 Kč.

8. Právně věc posoudil jako nárok z platné směnky vlastní, kdy výstavce směnky odpovídá dle čl. I § 78 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) a je povinen zaplatit nárok podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ. Směnečné rukojemství se pak řídí ust. čl. I § 30 odst. 1 ZSŠ, kdy rukojmí je zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil podle čl. I § 32 odst. 1 ZSŠ. Podle čl. I § 47 odst. 1,2 ZSŠ pak odpovídají společně a nerozdílně.

9. Námitka žalovaných, že směnku nepodepsali, byla shledána nedůvodnou. Žalovaný 2. podepsal směnku jako rukojmí a zároveň jako jednatel za výstavce. Směnka byla vystavena k zajištění pohledávek žalobkyně za žalovaným 1. ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] z 5. 1. 2017, přičemž součástí smluvních ujednání byla i dohoda o uplatnění vyplňovacího práva. Smlouvu uzavřel jménem žalovaného 1. žalovaný 2. jako jednatel žalovaného 1. V úvěrové smlouvě smluvní strany prohlásily, že žalovaný 1. vystavil a žalobci předal zajišťovací blankosměnku opatřenou podpisem žalovaného 2. jako směnečného rukojmí. Žalovaný 1. jednal podle uzavřené smlouvy, když úvěr čerpal a po určitou dobu splácel. Jeho podpis byl prokázán prohlášením v úvěrové smlouvě, že směnku vystavil a předal žalobkyni. Vzhledem k tomu, že směnku podepsal za žalovaného 1. žalovaný 2., lze mít za prokázané i to, že směnku podepsal i žalovaný 2. Svůj podpis žalovaný 2. potvrdil i v prohlášení avalisty z 5. 1. 2017, kde výslovně uvedl, že připojil svůj podpis jako rukojmí na směnku vystavenou za podmínek sjednaných ve smlouvě o úvěru č. [Anonymizováno]. Při podpisu avalisty žalovaný 2. osvědčil svoji totožnost občanským průkazem č. [Anonymizováno], kdy tento mu byl vydán dne 15. 1. 2016, jím převzat 8. 2. 2016 a je dosud platný, ztrátu nebo odcizení žalovaný 2. neohlásil.

10. Námitky, že žalobkyně nepředložila soudu dohodu o vyplňovacím právu směnečném, nedoložila, jak určila výši směnečné sumy a postižních práv, neprokázala výši pohledávky za žalovaným 1., kdy výše neuhrazeného dluhu neodpovídá splatným pohledávkám žalobkyně, a některé pohledávky zahrnuté do směnečné sumy jsou promlčeny, vyhodnotil jako neurčité, tj. neprojednatelné. Poukázal na nutnost vylíčení rozhodných skutečností ve včas podaných námitkách, čímž je vymezen předmět námitkového řízení. Žalobkyně měla pouze povinnost předložit originál směnky. Bylo na žalovaných, aby případně popsali okolnosti vystavení směnky, jaké byly v souvislosti s jejím podpisem uzavřeny dohody, a svá tvrzení prokázali. Pokud byla uplatněna námitka promlčení, není jasné, zda žalovaní myslí nějakou část směnečné sumy, nebo část pohledávek směnkou zajištěných, případně o jakou část se jedná. V případě, že by se jednalo o směnečnou sumu, pak částečné promlčení nepřichází v úvahu, neboť platí, že nároky vůči výstavci směnky se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky. Pokud směnka byla splatná 29. 7. 2019 a žaloba doručena soudu 20. 8. 2020, nemohlo dojít k promlčení nároku (čl. I § 70 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ). Případné promlčení zajištěného závazku nemá na existenci směnečného nároku vliv. Směnečný závazek je závazkem samostatným, nikoliv akcesorickým k zajištěnému závazku.

11. Námitku, že žalobkyně neprokázala, že poskytla předmětnou finanční částku, shledal soud jako nedůvodnou. Opětovně poukázal na to, že žalobkyně jako majitel platné směnky, z níž plyne žalovanému povinnost k plnění, nemusí ničeho prokazovat, neboť směnka je dostatečným důkazem tvrzené pohledávky. Nicméně v řízení bylo prokázáno, že směnka sloužila k zajištění závazku ze smlouvy o úvěru výše uvedené, sloužila jako protihodnota k uspokojení pohledávek žalobkyně za žalovaným 1.

12. S ohledem na výše uvedené byl ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti (§ 175 odst. 4 o. s. ř.).

13. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada sestávající se z odměny advokáta za dva úkony právní služby (za vyjádření k námitkám a účast u jednání soudu prvního stupně dne 30. 3. 2021), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč (vše podle § 7, 11 odst. 1 písm. d), g), 13 odst. 1,3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21% DPH ve výši 5 796 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

14. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný 2. včasné odvolání, ve kterém navrhl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Především poukázal na to, že jeho omluva k jednání soudu nařízenému na 30. 3. 2021 je řádná a odůvodněná. Zdravotní stav mu bránil dostavit se k nařízenému jednání, o čemž soud informoval telefonicky. Přesvědčení soudu o pravosti jeho podpisu na směnce nebylo možné nabýt bez provedení znaleckého posudku.

15. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Plně odkázala na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a závěry jím učiněné. Opakované žádosti žalovaného 2. o odročení jednání byly dle jejího názoru učiněny za účelem oddálení vydání rozsudku. Byly splněny podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti žalovaného 2. Ohledně pravosti jeho podpisu na sporné směnce poukázala na to, že žalovaný 2. směnku podepsal i jménem výstavce směnky, tj. žalovaného 1. Současně podepsal jako jednatel žalovaného 1. smlouvu o úvěru výše uvedenou, ve které prohlásil, že vystavil a žalobkyni předal blankosměnku opatřenou podpisem žalovaného 2. jako směnečného rukojmí. Současně v prohlášení avalisty z 5. 1. 2017 potvrdil připojení svého podpisu na směnku coby avala. Nijak přitom nerozporoval uzavření smlouvy o úvěru ani prohlášení avalisty. Dále poukázal na zjevnou podobnost podpisů na výše uvedených listinách, která vede k závěru, že podpisy jsou psány vlastní rukou téže osoby.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., přičemž předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného 2. a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě tohoto přijatých.

17. Rozhodl přitom při jednání dne 21. 3. 2022, ke kterému se žalovaný 2. nedostavil. Před jednáním byla odvolacímu soudu doručena omluva žalovaného 2., který svoji neúčast odůvodnil nemocí s tím, že lékařské potvrzení pošle později. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2. zároveň nepožádal o odročení jednání, pak odvolací soud věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť samotná omluva není bez dalšího žádostí o odročení jednání (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. 12. 2014 sp. zn. 28 Cdo 4172/2014 nebo z 27. 11. 2012 sp. zn. 33 Cdo 608/2012).

18. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně vydal napadený rozsudek poté, kdy ve věci jednal bez přítomnosti žalovaného 2., ač tento se z jednání soudu omluvil a požádal o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Omluvě z tohoto jednání pak předcházela ještě žádost o odročení jednání soudu nařízeného na 9. 2. 2021 z důvodu autonehody, která nebyla doložena.

19. Judikatura Nejvyššího soudu stojí na závěru, že v nepřítomnosti účastníka může soud věc projednat a rozhodnout tehdy, pokud se účastník k jednání nedostavil, ač řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání. Překážka nebo jiná okolnost zabraňující účastníku v účasti na soudním jednání současně musí představovat důležitý důvod. Příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti. Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité. Za důležitý důvod, pro který účastník může požádat o odročení jednání, se tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. považuje okolnost, která účastníku objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (např. zdravotní indispozice), tak i okolnost účastníkem případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka – za důležitou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000 nebo usnesení z 19. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1834/2015).

20. S přihlédnutím k výše uvedenému je odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) názoru, že omluvu žalovaného 2. k jednání dne 30. 3. 2021, kdy byla věc projednána a rozhodnuta, je třeba považovat za nedůvodnou, neboť z lékařského potvrzení [Anonymizováno] se nepodává, že by zdravotní stav žalovaného 2. vylučoval jeho účast u jednání. Je z něj naopak zřejmé, že antibiotiková léčba byla ukončena 24. 3. 2021 a další není třeba. Jeho jednání je možné považovat za obstrukční, neboť se jedná o opakovanou omluvu, kdy žalovaný 2. se již předtím omluvil z jednání soudu nařízeného na 9. 2. 2021, z důvodu tvrzené autonehody a tento důvod omluvy soudu řádně doložil.

21. Lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitky žalovaného 2. ohledně nepravosti jeho podpisu na směnce. Žalovaný 2. směnku podepsal jako aval a zároveň za žalované 1. v pozici jeho jednatele. Směnka sloužila k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1. dne 5. 1. 2017, kdy součástí smluvních ujednání byla i dohoda o uplatnění vyplňovacího práva žalobkyní. V úvěrové smlouvě smluvní strany prohlásily, že žalovaný 1. vystavil a žalobkyni předal zajišťovací blankosměnku opatřenou podpisem žalovaného 2. jako směnečného rukojmí. Z dokazování dále vyplynulo, že úvěr byl na základě uzavřené smlouvy čerpán a v určitém rozsahu i splácen, z čehož lze také dovodit, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo a lze tak mít za prokázaný podpis směnky žalovaným 1., resp. žalovaným 2., kdy podpisy za oba žalované jsou podpisem téže osoby. Pravost podpisu žalovaného 2. se rovněž opírá o jeho prohlášení jako avalisty z 5. 1. 2017, kdy tento výslovně potvrdil, že připojil svůj podpis jako rukojmí na směnku vystavenou za podmínek sjednaných ve smlouvě o úvěru č. [Anonymizováno] z 5. 1. 2017, přičemž při podpisu žalovaného 2. na prohlášení avalisty tento osvědčil svoji totožnost občanským průkazem č. [Anonymizováno], který jak vyplývá z CEO mu byl vydán 15. 1. 2016 a je platný dosud, nebyla hlášena jeho ztráta či odcizení. Pravost podpisu žalovaného 2. na směnce tak byla prokázána celým řetězcem důkazů, které na sebe logicky navazují a nebylo tak nutné k otázce pravosti podpisu žalovaného 2. na směnce zpracovávat znalecký posudek, jak mylně dovozuje žalovaný 2.

22. Námitka žalovaného 2., že žalobkyně nepředložila soudu dohodu o vyplňovacím právu směnečném, neobstojí, neboť žalobkyně takovou povinnost neměla. Její povinností bylo soudu spolu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu předložit originál směnky, z níž dovozuje svůj nárok, což splnila. Neobstojí ani námitka, že žalobkyně nedoložila, jak určila výši směnečné sumy a postižních práv, neprokázala výši pohledávky za žalovaným 1., kdy výše neuhrazeného dluhu neodpovídá splatným pohledávkám žalobkyně. Nárok žalobkyně je nárokem ze směnky, který je třeba považovat za nesporný abstraktní závazek, kdy jedinou povinností žalobkyně bylo předložit originál směnky, z níž svůj nárok dovozuje a tuto povinnost žalobkyně splnila. Pokud žalovaný 2. s tímto nárokem nesouhlasí, je na něm a by vylíčil rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Konkrétně ve vztahu k případné námitce excesivního vyplnění směnečné sumy bylo na něm, aby tvrdil, jaká konkrétní částka mohla být jako směnečná suma vyplněna a z čeho tak dovozuje.

23. Ve vztahu k námitce promlčení jak byla žalovaným 2. uplatněna lze se soudem prvního stupně souhlasit s jeho závěry o tom, že z uplatněné námitky není zřejmé, zda je namítáno promlčení směnečného nároku či promlčení pohledávky, jejíž zajištění bylo realizováno spornou směnkou a je proto neurčitá. Lze souhlasit s tím, že nárok ze směnky nelze považovat za promlčený, když splatnost směnky nastala 29. 7. 2019 a žaloba doručena soudu 20. 8. 2020, přičemž promlčení doba je tříletá a běží ode dne následujícího po splatnosti směnky (čl. I § 70 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ). Případné promlčení zajištěného závazku nemá na existenci směnečného nároku vliv. Směnečný závazek je závazkem samostatným, nikoliv akcesorickým k zajištěnému závazku.

24. Za správný je třeba považovat i výrok o nákladech námitkového řízení, podle něhož procesně úspěšné žalobkyni, náleží odměna za její právní zastoupení, jak vyčíslena soudem prvního stupně.

25. S ohledem na závěry výše uvedené tak odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně pro jeho věcnou správnost potvrdil.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů odvolacího řízení sestávajícího se z dvou úkonů právní služby po 13 460 Kč (za vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, vše dle §7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21% DPH ve výši 5 779,20 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).