o zaplacení 2 108 430 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 17. srpna 2021, č. j. 30 Cm 211/2020-92

Napadeným usnesením soud prvního stupně přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v [Jméno žalobkyně B] pod č. j. 28C 129/2020.

V odůvodnění konstatoval, že mezi účastníky je vedeno řízení o uložení povinnosti zaplatit směnečnou sumu ve výši 2 108 430 Kč s 6% úrokem od 16. 7. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnou ve výši 7 028,10 Kč z titulu směnky vlastní vystavené žalovaným 1. na řad společnosti [Anonymizováno]., IČO [IČO], kterou žalovaní 2., 3., 4. avalovali, a která byla indosována na žalobkyni. Ve věci již bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, proti němuž podali žalovaní včasné námitky, v nichž popsali kauzu směnky mimo jiné tak, že směnka zajišťovala závazek ze smlouvy o úvěru č. 170028 z 20. 4. 2018 ve znění dodatku č. 1, přičemž zároveň došlo k uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva z 11. 7. 2018 ve znění dodatku č. 1 z 16. 7. 2018, na jejímž základě se s ohledem na nezaplacení úvěru stala společnost [Anonymizováno] vlastníkem nemovitostí uvedených ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva, čímž došlo k zániku pohledávky nejpozději k 21. 6. 2019. Směnka tak byla vyplněna v rozporu se smlouvou o úvěru, když bylo možné jako směnečnou sumu vyplnit skutečnou výši dluhu v případě prodlení žalovaného 1., k čemuž nedošlo.

Soud uzavřel, že s ohledem na tvrzení uvedená v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu a listiny k němu předložené jsou kauzální námitky, jak uplatněny žalovanými v podaných námitkách, přípustné, neboť žalobkyně měla povědomost o existující smlouvě o úvěru, jejích konkrétních podmínkách. V řízení vedeném u Okresního soudu v [Anonymizováno] je pak řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, neboť se řeší otázka zajišťovacího převodu vlastnického práva na úhradu pohledávky společnosti [Anonymizováno]. za žalovanými a otázka ceny předmětných nemovitostí.

Žalobkyně ve včas podaném odvolání navrhla změnu napadeného usnesení tak, že bude zrušeno. Uvedla, že návrh na přerušení řízení nepodala, ani s ním nesouhlasila. Soud prvního stupně dle jejího názoru měl nejprve vyřešit otázku toho, zda byla žalobkyně při nabytí směnky ve zlé víře, nebo se alespoň provinila hrubou nedbalostí. Pokud nemá tuto okolnost za najisto postavenou, nemělo být řízení přerušeno. Upozornil rovněž na otázku ekonomie a hospodárnosti řízení. Konstatovala, že řízení, pro něž bylo rozhodnuto o přerušení řízení, bylo zatím nepravomocně rozhodnuto ve prospěch společnosti [Anonymizováno], což je pro žalobkyni pozitivní.

Odvolací přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř., aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiné vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít zásadní význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

Odvolací soud z úřední činnosti zjistil, že řízení vedené u Okresního soudu v [Jméno žalobkyně B] pod č. j. 28 C 129/2020 bylo skončeno vydáním rozsudku č. j. 28C 129/2020-207 z 20. 5. 2021 ve znění rozsudku Krajského soudu v [Jméno žalobkyně B] č. j. 19 Co 920/2021-245 z 19. 10. 2021, které nabylo právní moci dne 24. 11. 2021.

Za situace, kdy odpadl tvrzený důvod pro přerušení řízení rozhodl odvolací soud podle § 220 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje.