o zaplacení 6 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2022, č. j 47 Cm 124/2021-44

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalobci osvobození od soudního poplatku ze žaloby podané v této věci, který činí 301 000 Kč. Vzal za prokázané, že žalobce žije sám. Je na něm závislá matka a dcera, na kterou hradil výživné 8 000 Kč. Dcera žalobce je zletilá a nebylo doloženo, že vyživovací povinnost nadále trvá. S manželkou mají rozdělené společné jmění. Je veden na úřadu práce, kde pobíral podporu, naposledy 3 678 Kč. Z hodnotnějších věcí vlastní jen motorové vozidlo [Anonymizováno] z roku 2007, které má hodnotu asi 20 000 Kč. Hradí místní poplatky ve výši 2 761,40 Kč a nájemné 15 000 Kč měsíčně. Nájemné rovněž nebylo doloženo. Sociální a zdravotní pojištění za něho platí úřad práce. Výdaje uhrazuje z půjček od své matky. Soud nepovažoval za významné, že žalobce doložil, že pobíral invalidní důchod, když tento mu byl již před vznikem předmětné poplatkové povinnosti odebrán. Soud zjistil, že žalobce je jednatelem společnosti [Anonymizováno], kde je remitent sporné směnky společníkem s podílem 60%. Protože společnost nezakládá do roku 2012 do sbírky listin účetní uzávěrky, nelze zjistit stav jejího hospodaření. Žalobce byl zmíněným jednatelem i v době, kdy pobíral invalidní důchod. Tato okolnost mu nebránila ve výkonu funkce. Soud také konstatoval, že žalobce si musel být při nabývání směnky vědom, že s uplatněním nároku ze směnky bude nutné vynaložit náklady. Jestliže nabyl směnky, aniž měl dost prostředků k úhradě soudního poplatků, nelze důsledky tohoto nezodpovědného přístupu přenášet na stát.

2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno buď v plném rozsahu anebo částečně v rozsahu 271 000 Kč. Uvedl, že není schopen uhradit soudní poplatek, má k dispozici pouze částku 30 000 Kč, které mu je ochotná zapůjčit jeho matka. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedl svoji majetkovou i příjmovou situaci. Po ztrátě invalidního důchodu pobíral pouze podporu v nezaměstnanosti, která však již také skončila. Soud prvního stupně nesprávně uvedl, že je na žalobci závislá jeho matka, když ve skutečnosti je žalobce závislý na půjčkách od ní. Vyživovací povinnost k dceři, která ještě nedosáhla věku 26 let, trvá, když tato dcera pokračuje ve studiu. Společnost [Anonymizováno] byla založena k držení patentových práv na čištění mastku pro farmaceutický, potravinářský a kosmetický průmysl. Tento podnikatelský záměr se zatím nepodařilo zahájit a společnost tak nevykonává žádnou činnost. Žalobce v ní také nepobírá žádnou odměnu za výkon funkce jednatele.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.

4. V rámci odvolacího řízení žalobce předložil nově potvrzení [Anonymizováno] ze dne 1. 9. 2021, ze kterého je zřejmé, že dcera žalobce byla na tuto školu přijata k dennímu studiu ve školním roce 2021/2022. Dále předložil s odvoláním Smlouvu o podnájmu družstevního bytu ze dne 29. 1. 2019, podle které [Anonymizováno] pronajímá žalobci družstevní byt o velikosti 3+1 na adrese [Anonymizováno] na dobu neurčitou za nájemné 15 000 Kč měsíčně. Konečně žalobce předložil Prohlášení společnosti [Anonymizováno] ze dne 19. 8. 2021, z něhož vyplývá, že nepobírá za výkon funkce jednatele od společnosti žádnou odměnu, mzdu anebo jiné plnění. Toto potvrzení vystavil sám žalobce, jak je patrné rovněž z legalizační doložky připojené na smlouvu [Anonymizováno]. k ověření pravosti podpisu žalobce.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení v této věci bylo zahájeno 16. 12. 2021. Jeho předmětem jsou práva ze směnky vystavené ve prospěch remitenta, kterým je společnost [Anonymizováno], registrační číslo [Anonymizováno]. Směnka byla splatná 20. 12. 2018 u společnosti [Anonymizováno] na adrese [Anonymizováno]. Je opatřena rubopisem remitenta na žalobce s doložkou „sine obligo“. Z listin předložených spolu se žalobou, které byly ověřeny notářkou [Anonymizováno] na [Anonymizováno], je zřejmé, že společnost [Anonymizováno], registrační číslo [Anonymizováno], sídlí v [Anonymizováno] [Anonymizováno], má základní kapitál 50 000 USD a jejím jediným jednatelem je žalobce. V tamním obchodním rejstříku je žalobce jako jednatel uveden již od roku 2011 s adresou, pod kterou vystupuje i v tomto řízení. Základní kapitál je tvořen 50 000 kmenovými akciemi o jmenovité hodnotě 1 USD každá. Z akcionářů je uveden pouze jeden, to znamená společnost [Anonymizováno]., která ovšem drží jen jednu kmenovou akcii.

6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

8. Žalobce předložil soudu prvního stupně originál listiny, která nevzbuzuje zjevné pochybnosti o tom, že může být platnou vlastní směnkou svědčící žalobci proti žalované. Z toho je zřejmé, že nárok uplatněný v tomto řízení není zjevně nesmyslný a nemožný. Nelze samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalobce skutečně v řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Není zatím vůbec známé stanovisko žalované strany k tomuto nároku. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.

9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že v České republice žalobce zjevně přímo žádný významný majetek nevlastní. Vzhledem ke zjištěné angažovanosti žalobce ve společnosti, která je remitentem směnky, která je většinovým společníkem ve společnosti [Anonymizováno], kde je žalobce rovněž jednatelem a kterýžto remitent je domicilován na [Anonymizováno], je majetek lokalizovaný v cizině možností reálně dosti dobře představitelnou. O samotné společnosti remitenta směnky, nelze reálně zjistit nic dalšího. Zejména je zcela nejasné, kdo za ní vlastně stojí. Za pozornost ovšem stojí, že již před více než deseti lety měl žalobce stejné bydliště, jaké má i dnes. Je tedy jasné, že jeho vztah k bytu, kde je jeho bydliště a u kterého je jako vlastník vedena jeho matka, jež ovšem, jak vyplývá ze smlouvy o nájmu, žije v [Anonymizováno], je mnohem bližší a dlouhodobý.

10. Co se týká příjmů žalobce, nelze pochybovat o tom, že v tuzemsku žádné jiné příjmy, než uvádí, nevykazuje. Není důvod pochybovat ani o tom, že otevřeně nic nepobírá ani s ohledem na činnost ve společnosti [Anonymizováno]. To nevyplývá ze žalobcem předloženého potvrzení v rámci odvolacího řízení. To si žalobce vystavil sám sobě a jako prostředek pro osvědčení jeho tvrzení je bezcenné. Vyplývá to nicméně z toho, že mu byla úřadem práce přiznána podpora, kterou po určitý čas pobíral. Je nutno očekávat, že úřad práce v tomto směru alespoň nezbytná šetření provedl. To však nic nemění na správnosti úvahy soudu prvního stupně, že lze jen těžko očekávat, že osoba, která se nachází v tak problematických poměrech, jak to o sobě tvrdí žalobce, aby vykonávala náročnou a odpovědnou funkci jednatele společnosti s ručením omezeným, aniž by z toho měla zcela určitou majetkovou výhodu.

11. Otevřenou otázkou je výkon jednatelství ve společnosti remitenta směnky a odměna za výkon této funkce. Je také vyloučené, aby mohl být jednatelem v zahraniční domicilované společnosti někdo, kdo nemá ke společnosti a jejím akcionářům úzký vztah. Nelze říci, na rozdíl od společnosti [Anonymizováno], že účast ve společnosti [Anonymizováno] zatajil. Tato okolnost vyplývá z listin, které žalobce sám předložil již k žalobě. Netvrdí však o tomto angažmá vůbec nic jen trochu konkrétního. Není objasněn ani jeho vztah ke společnosti a ani nic o jejích společnících.

12. Zcela nedoložené je tvrzení žalobce, že žije z půjček od své matky. Předně jsou takové permanentní půjčky bez bezpečného osvědčení těžko uvěřitelné. Nelze ani přehlédnout, že na jednu stranu žalobce tvrdí, že si od své matky neustále půjčuje, a na druhou stranu tvrdí a dokládá, že jí platí nájem ve výši 15 000 Kč měsíčně. Proč není nájem mezi tak blízkými příbuznými bezplatný, když žalobce, jak tvrdí, musí být podporován samotnou pronajímatelkou.

13. Je tedy zcela jisté, že žalobce má příjmy, které mu umožňují hradit nejméně životní náklady, třebaže jejich původ a výše není zcela jasná. Tvrzení žalobce jsou zjevně neúplná.

14. V rámci odvolacího řízení bylo osvědčeno, že dcera žalobce, i když již dosáhla zletilosti, má nadále právo na výživné s ohledem na pokračující studium.

15. Soud prvního stupně si povšiml, že žalobce získal indosací spornou směnku, která byla vydána na značnou částku. Nejde ovšem jen o otázku nákladů na její vymáhání. Je zde také otázka, jak a proč vůbec k této indosaci došlo. Jestliže by se jednalo o standardní nákup směnky, nutně vzniká otázka, z jakých prostředků žalobce uhradil kupní cenu. Z důvodů níže uvedených by kupní cena zřejmě byla o mnoho nižší, než kolik je nominální hodnota sporné směnky, přece by však nemohla být zanedbatelná.

16. Přehlédnout ovšem nelze, že indosace proběhla při použití doložky úzkosti, s doložkou „sine obligo“, to znamená s vyloučením odpovědnosti indosatáře (čl. I. § 15 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový). Obecně má použití této doložky dva hlavní důvody a motivy. Prvním bývá problematická dobytnost směnky a reálná obava indosatáře ze směnečného postihu. Druhým, ještě častějším, bývá skrytý prokura indosament, tedy tak zvaný důvěrnický rubopis. Uvážíme-li, že sporná směnky, přestože zní na tak vysokou částku, je u soudu uplatněna jen několik dnů před tím, než by se práva z této směnky promlčela, ukazuje to na nejistotu, co se dobytnosti práv z předmětné směnky dotýká. Na důvěrnický rubopis ukazuje předně skutečnost, že žalobce je nejen jednatelem remitenta a indosatáře v jedné osobě. Tedy směnku v podstatě převádí sám sobě. Pravděpodobně je podepsán i pod rubopisem na sporné směnce, což však není okolnost nijak významná. Pozoruhodné ovšem také je, že sporná směnka vystavená již v roce 2016 je splatná v bytě žalobce. Tedy směnka se tak posouvá k osobě, která se domnívá, že snáze dosáhne na úlevu na soudních poplatcích. Je-li sporná směnka, jak naznačeno výše, případně ještě navíc nejistá, co se dobytnosti týká, je úsilí o zmírnění poplatkové povinnosti tím pochopitelnější. Když se podaří směnku vymoci, zůstane výnos na straně žalující, když nikoliv, všechna rizika ponese stát ve formě chybějícího inkasa soudních poplatků. Zůstal-li by majitelem směnky a byl-li by žalobcem remitent sporné směnky, nebylo by možné ani vyloučit, že bude povinen složit jistotu na náklady řízení podle § 11 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Taková možnost v případě žalobce nehrozí. Proto je nutné souhlasit se soudem prvního stupně rovněž v tom, že je zde důvodné podezření, že již cílem indosace směnky a následně také návrhu na osvobození od soudních poplatků je snaha přenést riziko vymáhání sporné směnky na stát.

17. Není proto zcela bezpečně osvědčeno, že není v silách žalobce předmětný soudní poplatek uhradit, když existuje celá řada výše uvedených nejasností ohledně jeho majetkových i příjmových poměrů. Vedle toho je zde také důvodná obava ze snahy zneužít institut osvobození od soudních poplatků.

18. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.