o zaplacení 2 600 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. května 2021, č. j. 30 Cm 209/2020-42

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 23. 10. 2020, č. j. 30 Cm 209/2020-20 (výrok I.), odmítl námitku neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru (výrok II.), odmítl námitku nesprávného vyplnění směnky (výrok III.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 46 076,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Žalobce se domáhal vydání směnečného platebního rozkazu z titulu směnky vlastní č. [Anonymizováno] vystavené dne 11. 1. 2019 v [Anonymizováno] společností [Anonymizováno] nikoliv na řad žalobkyně na částku 56 536 506,32 Kč splatné 3. 8. 2020. Místem placení je pobočka žalobce na adrese [Anonymizováno]. Žalovaný podepsal směnku jako směnečný rukojmí. Směnka zajišťovala závazek ze smlouvy o poskytování kontokorentního úvěru ve výši 23 000 000 Kč, ve znění dodatku č. 4, kterým byl úvěrový rámec navýšen na 60 000 000 Kč. Způsob vyplnění byl sjednán dohodou o vyplnění bianco směnky č. [Anonymizováno], podle které bylo žalobci uděleno vyplňovací oprávnění pro případ neuhrazení jakéhokoliv zajištěného dluhu dlužníka k doplnění údaje splatnosti a údaje o výši směnečné sumy, která má odpovídat tomu dni, který připadne na poslední den sedmidenní lhůty, počítané ode dne odeslání výzvy výstavci, aby tento uhradil zajištěnou pohledávku. Vzhledem k tomu, že dlužník svoji povinnost nesplnil, žalobce zaslal dne 27. 7. 2020 dlužníku a žalovanému výzvu k úhradě pohledávky. Žalobou byla uplatněna pouze část nároku.

3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem výše uvedeným, proti němuž podal žalovaný včasné námitky, v nichž namítl, že směnečná pohledávka byla již uhrazena a žalobce tak do směnky vyplnil částku později vzniklé pohledávky, která již směnkou zajištěna nebyla. Směnka sloužila k zajištění pohledávky ze smlouvy o kontokorentním úvěru, který byl rovněž zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví výstavce směnky. Žalobce v rozporu se zákonem nepředložil dohodu o směnečném vyplňovacím právu, neboť z takové dohody by bylo zřejmé, že jako směnečná suma byla vyplněna pozdější pohledávka, kterou však směnka již nezajišťuje, což je v rozporu s dohodou stran. Smlouva o kontokorentním úvěru je neplatná a směnka tak zajišťuje neexistující dluh.

4. Žalobce vyloučil, že by žalovaný směnečnou sumu uhradil, ostatně k prokázání takových tvrzení neuvádí žádný důkaz. Je třeba také prokázat, že k tvrzené úhradě došlo před vydáním směněného platebního rozkazu. Není také zřejmé, zda je tvrzeno zaplacení směnečné pohledávky nebo dluhu směnkou zajištěného. Není povinností žalobce předkládat dohodu o směnečném vyplňovacím právu. Není zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje neplatnost smlouvy o kontokorentním úvěru, nijak neodůvodňuje, jak by taková neplatnost měla vliv na platnost žalované směnky.

5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že dne 11. 1. 2019 vystavila v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. bianco směnku vlastní č. [Anonymizováno], na základě níž se zavázala zaplatit dne 3. 8. 2020 nikoliv na řad žalobce částku 56 5336 506,32 Kč, s místem placení na adrese [Anonymizováno]. Žalovaný směnku podepsal jako směnečný rukojmí. Směnka zajišťovala závazek ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [Anonymizováno] z 11. 1. 2019 uzavřenou mezi žalobcem a výstavcem směnky, přičemž na základě dodatku č. 4 byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 000 Kč, který byl výstavce směnky oprávněn čerpat dle své potřeby a platební situace. Pohledávka byla dále zajištěna zástavním právem k nemovitosti, vinkulací pojistného plnění z pojištěných zastavených nemovitostí a směnkou vlastní č. [Anonymizováno], k jejímuž vyplnění mohlo dojít způsobem, sjednaným v dohodě o vyplnění biankosměnky č. [Anonymizováno] o datum splatnosti a směnečné sumy, která byla omezena maximální částkou 60 000 000 Kč plus příslušenství. Výstavce směnky a žalovaný byli vyzváni prostřednictvím právního zástupce žalobce k úhradě směnečné sumy ve výši 56 536 506,32 Kč do 3. 8. 2020, výzva byla výstavci doručena 28. 7. 2020, žalovanému dne 29. 7. 2020.

6. Nalézací soud konstatoval, že žalobce se svého nároku domáhal z titulu platné směnky vlastní obsahující veškeré náležitosti stanovené v č. I § 75 ZSŠ, jejíž je žalovaný směnečným rukojmím, na základě čehož vznikl žalobci nárok na uplatněný postihových práv podle čl. I § 48 ZSŠ.

7. Námitky neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru a nesprávného vyplnění směnky odmítl pro jejich neprojednatelnost s ohledem na absenci řádného odůvodnění.

8. Námitku, že směnečná suma byla uhrazena, případně, že byl uhrazen dluh, který byl zajištěn směnkou, vyhodnotil jako vnitřně rozpornou, nicméně projednatelnou. Námitka, že byl zaplacen směnkou zajištěný dluh, je námitkou určitou i při absenci tvrzení, kdy byl zaplacen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 z 31. 3. 2009). Vzhledem k tomu, že žalovaný při jednání nalézacího soudu po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nedoplnil důkazy k prokázání takového tvrzení, event. k prokázání tvrzení, že bylo plněno na žalovanou směnku, pak soud zamítl návrh na výslech [Anonymizováno], když neuvedl, jaká tvrzení má tato osoba prokazovat.

9. V návaznosti na závěry výše uvedené, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

10. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů námitkového řízení, které se sestávající z dvou úkonů právní služby po 18 740 Kč (za vyjádření k námitkám a účast na jednání soudu prvního stupně), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH.

11. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém navrhl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Namítl, že výslech svědka Mráčka (v odůvodnění napadeného rozsudku chybně označeného jako [Anonymizováno]) byl navržen k prokázání tvrzení o úhradě žalované směnky, což vyplývá z protokolu o jednání soudu prvního stupně. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Tím také dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, kdy posoudil skutkový stav pouze na základě důkazů navržených žalobcem.

12. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost a dále uložit žalovanému povinnost nahradit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, pokud jím byly odmítnuty námitky žalovaného týkající se neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru a námitky nesprávného vyplnění směnky pro jejich neprojednatelnost. Má za to (na rozdíl od soudu prvního stupně), že neprojednatelná je i námitka zaplacení směnky. Tento názor opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4722/2007, dle kterého nedošlo ze strany žalovaného ke specifikaci okolností, za kterých mělo dojít k zániku směnečné pohledávky. Žalovaný považuje směnečný dluh a dluh směnkou zajištěný za jeden a tentýž, ačkoliv platí, že se jedná o dva samostatné dluhy, přičemž námitka zaplacení směnky a námitka zaplacení pohledávky směnkou zajištěné jsou založené na odlišných skutkových tvrzeních. Při jednání soudu prvního stupně dne 17. 5. 2021 žalovaný po poučení podle § 118a o. s. ř. neuvedl rozhodné skutečnosti a neoznačil důkazy prokazující, že pohledávky z předmětné směnky byla zcela uhrazena. Návrh na důkaz výslechem určené osoby může těžko hodnověrně prokázat úhradu směnečné sumy při absenci tvrzení o způsobu její úhrady za situace, kdy žalobce tvrzení o úhradě směnečné sumy rozporoval. Navíc úhrada směnečné sumy přesahující 56 milionů Kč by musela proběhnout bezhotovostně. Navržený důkaz je tak pouze obstrukční a soud postupoval správně, pokud jej zamítl. Pokud by skutečně došlo k úhradě směnečné sumy, jistě by tato skutečnost byla namítána výstavcem směnky v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod č. j. KSPH 61 INS 30640/2019. Ze zprávy o přezkumu (B-70) pak vyplývá, že taková pohledávka byla zjištěna, přičemž jednatelem insolvenčního dlužníka je totožná osoba – [Anonymizováno].

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě tohoto přijatých.

14. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že nárok žalobce uplatnil proti žalovanému z platné směnky vlastní, která obsahuje veškeré náležitosti uvedené v čl. I § 75 ZSŠ. Samotná existence směnky je dostatečným důvodem pro placení s ohledem na abstraktnost směnečného závazku a povahu směnky jako cenného papíru. Při uplatnění směnečného nároku z platné směnky proto žalobce nemusí žádné jiné skutečnosti prokazovat. Naopak žalovaný nese důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2383/98 z 2. 3. 1999).

15. Žalovaný se bránil proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu včasnou námitkou, ve které tvrdil, že směnku zaplatil. Při jednání před soudem prvního stupně dne 17. 5. 2021 poté, kdy byl podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. poučen o nutnosti uvést rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy k prokázání tvrzení, že pohledávka ze směnky včetně jejího příslušenství byla uhrazena, navrhl k prokázání tvrzení o úhradě směnečné pohledávky, příp. k prokázání tvrzení o úhradě pohledávky, která byla směnkou zajištěna, výslech [Anonymizováno] (chybně uvedeno [Anonymizováno]).

16. Soud prvního stupně navržený důkaz zamítl, neboť dle jeho názoru žalovaný neuvedl skutečnosti, ke kterým by měla být osoba výše uvedená vyslechnuta, resp. jaké skutečnosti měly být jeho výslechem prokázány.

17. Závěr výše uvedený je však v rozporu s protokolem o jednání, z jehož obsahu vyplývá, že výslech osoby výše uvedené je navrhován mimo jiné k prokázání tvrzení, že směnka byla zaplacena.

18. Pokud pak soud prvního stupně navržený důkaz neprovedl a rozhodl v neprospěch žalovaného se závěrem, že žalovaný neunesl důkazní břemeno k prokázání takového tvrzení, zatížil tím řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že nápravu výše uvedeného pochybení nelze sjednat před odvolacím soudem, odvolací soud podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. V něm pak bude na tomto soudu, aby předtím než vyslechne osobu [Anonymizováno], vyzval žalovaného k upřesnění tvrzení k tomu, kdy a jakým způsobem došlo k úhradě směnky, když s ohledem na výši směnečné sumy nelze předpokládat, že by tak došlo v hotovosti a k takto upřesněným tvrzením pak provedl navržený výslech. Nadto je třeba uvést, že v případě, kdy námitky žalovaného nebude mít soud za prokázané, případně nebude mít za to, že jeho tvrzení jsou dostatečná, pak v návaznosti na poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. je třeba účastníka poučit o následcích nesplnění výzvy k doplnění tvrzení nebo břemene důkazního ve vazbě na neusnesení břemene tvrzení, či důkazního. Jak vyplývá, z protokolu o jednání o takových následcích nebyl však žalovaný poučen.

20. Odvolací soud dále konstatujte, že v případě, kdy soud shledá některou z námitek proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu za neodůvodněnou, pak závěr o tom se promítne pouze do odůvodnění rozsudku a nikoliv do jeho výroku, jak učinil soudu prvního stupně pod bodem II., III. napadeného rozsudku. Bude tedy na soudu prvního stupně, aby v novém rozhodnutí ve věci samé postupoval výše uvedeným způsobem.

21. Podle § 224 odst. 3 o. s. ř. soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci rozhodně nově i o nákladech řízení včetně nákladů tohoto odvolacího řízení.