o určení ručení člena statutárního orgánu, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2020, č. j. 79 Cm 176/2018-40

1. Rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že žalovaný ručí za splnění povinností dlužníka [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], a to za zaplacení dluhů:

a) částky 2 808 359 Kč vůči společnosti [Anonymizováno] jako dluhu spočívajícího v nezaplacených provozních nákladech, nájemného a příslušenství dle nájemní smlouvy na prostory ze dne 7. 4. 2011 ve znění pozdějších dodatků

b) částky 1 499 191, 92 Kč vůči společnosti [Anonymizováno] jako smluvní pokuty z titulu nedoplnění bankovní záruky dle nájemní smlouvy na prostory ze dne 7. 4. 2011 ve znění pozdějších dodatků

c) částky 2 650 242,18 Kč vůči společnosti [Anonymizováno] jako dluhu spočívajícího v kompenzaci slev dle nájemní smlouvy na prostory ze dne 7. 4. 2011 ve znění pozdějších dodatků

d) částky 411 600 Kč vůči společnosti [Anonymizováno] jako dluhu spočívajícího ve smluvní pokutě za nevyklizení pronajatých prostor dle nájemní smlouvy na prostory ze dne 7. 4. 2011 ve znění pozdějších dodatků

e) částky 2 808 359 Kč vůči společnosti [Anonymizováno] jako dluhu spočívajícího v nezaplacených provozních nákladech, nájemného a příslušenství dle nájemní smlouvy na prostory ze dne 7. 4. 2011 ve znění pozdějších dodatků

f) částky 11 645 007,22 Kč vůči společnosti [Anonymizováno] jako smluvní pokuty za porušení povinnosti vyklidit po ukončení nájmu nájemní smlouvy na prostory ze dne 7. 4. 2011 ve znění pozdějších dodatků

g) částky 6 091 232,35 Kč vůči společnosti [Anonymizováno] jako dluhu spočívajícím v náhradě škody za nemožnost pronajmout kancelářské prostory

h) částky 699 680 Kč vůči společnosti [Anonymizováno] jako dluhu spočívajícím v nezaplacených provozních nákladech, nájemného a příslušenství dle nájemní smlouvy na prostory ze dne 7. 4. 2011 ve znění pozdějších dodatků

i) částky 109 495,43 vůči společnosti [Anonymizováno] jako dluhu spočívajícím v neuhrazené úplatě za užívání skladovacích prostor po skončení nájemní smlouvy na prostory ze dne 7. 4. 2011 ve znění pozdějších dodatků

j) částky 28 000 000 Kč vůči společnosti [Anonymizováno] z titulu nevráceného revolvingového úvěru dle smlouvy ze dne 6. 12. 2012

k) částky 410 327,82 Kč vůči společnosti [Anonymizováno] jako dluhu za neuhrazené housingové služby s příslušenstvím

l) částky 6 655 Kč vůči [Anonymizováno], soudnímu exekutorovi jako náklady exekuce v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]

m) částky 2 780 Kč vůči Městskému soudu v Praze z titulu nákladů řízení

n) částky 9 000 Kč vůči [Anonymizováno] Jako odměnu likvidátora společnosti [Anonymizováno]

o) částky 2 178 Kč vůči [Anonymizováno] jako náhradu jeho hotových výdajů za zveřejnění vstupu do likvidace v Obchodním rejstříku

p) částky 102 434,73 vůči [Anonymizováno] Jako náhradu jeho hotových výdajů vynaložených za uložení písemností v archivu

q) částky 7 872 Kč vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky jako dlužného pojistného a penále

r) částky 2 000 Kč vůči Městskému soudu v Praze z titulu neuhrazeného soudního poplatku dle vykonatelného usnesení tohoto soudu ze dne 9. 3. 2017, č. j. 82 Cm 1/2017-17

s) částky 4 235 Kč vůči [Anonymizováno], soudnímu exekutorovi jako náklady exekuce v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]

t) částky 167 710,01 vůči [Anonymizováno] jako neuhrazené ceny za sjednané ICT služby poskytnuté společnosti [Anonymizováno] v období od července 2016 do srpna 2017, a to na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací ze dne 18. 5. 2007, evidenční číslo [Anonymizováno]

u) částky 16 186 Kč vůči [Anonymizováno] jako neuhrazené pojistné dle pojistné smlouvy č. [Anonymizováno]

v) částky 6 655 Kč vůči [Anonymizováno], soudnímu exekutorovi jako náklady exekuce v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]

w) částky 44 555,11 Kč vůči [Anonymizováno], jako úplaty za poskytnuté telekomunikační služby vedené pod referenčním číslem [Anonymizováno] za období od 1. 2. 2018 do 31. 5. 2018 a poplatky za upomínky, smluvní pokuta za porušení Rámcové dohody jako doúčtování do minimální částky plnění za období 09/2017-02/2018 ve výši 17 841 Kč

x) částky 4 235 vůči [Anonymizováno], soudnímu exekutorovi jako náklady exekuce v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]

y) částky 263 784,10 vůči [Anonymizováno] jako úplaty za služby poskytnuté dle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [Anonymizováno] č. [Anonymizováno], jak to bylo uloženo rozhodnutím ČTÚ, č. j. ČtÚ-[č. účtu] ze dne 20. 6. 2017 s příslušenstvím.

Dále rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalobce k náhradě nákladů žalovaného ve výši 16 456 Kč (výrok I. a II. rozsudku).

2. V odůvodnění soud konstatoval, čeho se žalobce podanou žalobou domáhal s odkazem na to, že žalobce je insolvenčním správcem dlužníka (společnost [Anonymizováno]) a že se jedná o pohledávky dlužníka, které nebyly do podání insolvenčního návrhu uhrazeny. Usnesením ze dne 10. 7. 2018 bylo Městským soudem v Praze, a to usnesením č. j. MSPH 88 INS 8839/2018-A-13 rozhodnuto o úpadku dlužníka. Přinejmenším již v druhé polovině roku 2015 však byl dlužník v úpadku. Žalovanému jako členu statutárního orgánu musela být tato situace známa, proto odstoupil z funkce. Novou volbu nezorganizoval a proto došlo ke zrušení společnosti.

3. Žalovaný uvedl, že žaloba je nedůvodná. Sám jednal s péčí řádného hospodáře a vyvinul veškeré úsilí, aby všechny dluhy dlužníka byly zaplaceny. Zpochybnil aktivní legitimaci žalobce, byť je v zákoně uvedena. Vznesl námitku promlčení, když žaloba byla podána dne 10. 12. 2018 a pohledávky vznikly před více než třemi lety. V podrobnostech se dále věnuje pohledávce společnosti [Anonymizováno].

4. Soud prvního stupně odkázal na § 68 zákona č. 90/2012 Sb., v platném znění, § 2018 odst. 1 občanského zákoníku, § 312 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., v platném znění a konečně i na § 80 o. s. ř.

5. Z uvedené právní úpravy soud prvního stupně uzavřel, že jestliže má být konstitutivním rozhodnutím soudu určeno, že žalovaný ručí za splnění předmětných pohledávek vůči dlužníku, musí být tvrzeno a poté prokázáno, a to ve vztahu ke každé takové pohledávce samostatně, že jako pohledávka vznikla a komu vznikla, a že byly a jsou splněny veškeré sjednané a nebo ze zákona vyplývající předpoklady nutné pro závěr, že povinnost dlužníka k zaplacení v tvrzené výši trvá a komu má platit. Nebo-li žaloba na určení ručení bez současného vymezení pohledávek, za jejichž splnění má být ručeno, možná není. Žalobce přes poučení soudu podle § 118a o. s. ř. pouze vypsal pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení. Nejedná se o jeho pohledávky. Za situace, kdy ani jedna z pohledávek není pohledávkou žalobce, ale pohledávku třetích osob, plnění ručitele by nepřipadlo do majetkové podstaty, dospěl soud prvního stupně, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení a ani aktivní legitimaci k podání takového návrhu. Uvedený závěr přijal soud při vědomí si ustanovení § 68 odst. 1 z. o. k. a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 2253/2013 či ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. i. ÚS 170/11.

6. Navíc uzavřel, že i kdyby soud žalobě vyhověl, neměl by rozsudek žádný význam pro vymáhání předmětných pohledávek po žalovaném v rámci takto soudem konstruovaného ručení. Věřitelé pohledávek, by totiž nemohli, z takto založeného ručení, své pohledávky uplatnit, protože nejsou účastníky řízení, ve kterém je rozsudek vydáván a není pro ně tedy závazný (§ 159a odst. 1 o. s. ř.) a tuto závaznost nelze rozšířit. Soud prvního stupně odkázal i na odbornou literaturu, kde je dokonce dovozován názor, podle něhož, přestože zákon dává insolvenčnímu správci aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, má se za to, že insolvenční správce takovou žalobu podat nemůže. Plnění ručitele nespadá do majetkové podstaty dlužníka.Má-li vůči upadnuvší korporaci pohledávku sám insolvenční správce, svědčí mu aktivní legitimaci, již proto, že je jejím věřitelem. Dovozováno je tedy, že § 68 odst. 1 z. o. k. je v části, v níž upravuje aktivní věcnou legitimaci insolvenčního správce, obsolentní. Aktivní věcná legitimace svědčí pouze věřitelům obchodní korporace. Ze všech uvedených důvodů bylo rozhodnuto, jak shora již uvedeno. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti rozsudku se žalobce ve lhůtě stanovené zákonem odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V úvodu podaného odvolání stručně konstatoval obsah odůvodnění napadeného rozsudku. Se závěrem soudu prvního stupně se neztotožnil. Je přesvědčen, že je nutno respektovat ustanovení § 68 z. o. k., kde je výslovně aktivní legitimace žalobce k podání předmětného typu žaloby dána. Výklad soudu prvního stupně odporuje vůli zákonodárce. Žalobce poukázal i na § 5 zákona č. 182/2006 Sb., s tím, že podání žaloby představuje ochranu práv věřitelů, ale v konečném důsledku i ochranu práv dlužníka, když za situace, kdy by došlo k uspokojení práv věřitele ručitelem, sníží se dluhy dlužníka. Žalobce odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 1. 2012, č. j. 5 Cmo 15/2020-94, ve kterém byl vysloven názor na výklad § 68 z. o. k. Závěrem upozornil žalobce na připravovanou novelu týkající se ručení člena obchodní korporace, když nově bude tento institut upraven § 66 z. o. k. S ohledem na uvedené navrhl změnu napadeného rozsudku a současně uplatnil právo na náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaný se písemně k odvolání žalobce nevyjádřil.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, podle § 212, § 214 odst. 1 a následujících o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v předmětném řízení o určení ručení člena statutárního orgánu za závazky dlužníka. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně a jeho závěrů, které přijal na základě vyhodnocení zjištěného skutkového stavu věci. Odvolací soud konstatuje, že vycházel při posouzení věci ze skutkového stavu, jak byl již zjištěn soudem prvního stupně. Považoval jej za úplný pro vyřešení otázky splnění podmínek žaloby na určení. Navíc v dané věci se jedná o právní posouzení dané problematiky, což ostatně koresponduje i s odvolacím důvodem žalobce podle § 205 písm. g) o. s. ř.

11. Podle § 80 o. s. ř. určení zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Podle § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. 12. 2020, může soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, jestliže a) bylo rozhodnuto, že korporace je v úpadku, a b) člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné.

13. Podle § 2018 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým věřitelem. Podle § 2021 odst. 1 téhož zákona, věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval.

14. Odvolací soud se v prvé řadě plně ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že jestliže má být rozhodnutím soudu určeno, že žalovaný ručí za splnění předmětných pohledávek dlužníkem, tj. má povinnost k jejich zaplacení za podmínek podle § 2018 odst. 1 o. z. ve spojení s § 9 odst. 2 o. z., musí být tvrzeno a také prokázáno, ve vztahu ke každé pohledávce samostatně, že tato vznikla a komu vznikla, a že byly splněny veškeré sjednané a ze zákona vyplývající předpoklady odůvodňující závěr, že povinnost dlužníka k zaplacení v tvrzené výši trvá a vůči komu trvá. Žaloba na určení bez uvedeného nemůže být úspěšná. Žalobce přes poučení podle § 118a o. s. ř., nesplnil konkretizaci pohledávek tak, aby mohl být přijat závěr o tom, že se jedná o existující pohledávky. Žalobce k výzvě soudu pouze vypsal pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení.

15. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně zjistil, že ani jedna z žalobcem uváděných pohledávek, není jeho vlastní pohledávkou, jedná se pohledávky třetích osob a i případné plnění ručitele by nespadalo do majetkové podstaty. Za takového skutkového stavu věci se odvolací soud přiklonil k závěru soudu prvního stupně, který neshledal naléhavý právní zájem na straně žalobce a ani aktivní legitimaci k podání takového návrhu. S tímto závěrem se ztotožnil při vědomí si ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ze kterého lze aktivní legitimaci žalobce k vedení předmětného sporu dovodit. Ve shodě se soudem prvního stupně je toho názoru, že výklad právního předpisu musí být rozumný. Z prosté logiky věci vyplývá, že rozsudek, který by založil ručení žalovaného za splnění povinností dlužníka - společnosti [Anonymizováno], a to za zaplacení dluhů vůči třetím osobám v pozici věřitelů uvedené společnosti, by neměl žádný význam pro vymáhání předmětných pohledávek. Věřitelé jednotlivých pohledávek nejsou účastníky tohoto řízení a z tohoto důvodu by soudem založené ručení nebylo vůči nim závazné. Případné plnění ručitele navíc nespadá do majetkové podstaty. Z uvedených důvodů se proto odvolací soud ztotožnil s tím, že pokud § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., dává insolvenčnímu správci právo podat návrh soudu, aby rozhodl, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, je dána jeho aktivní legitimace v případech má-li vůči upadnuvší korporaci pohledávku sám insolvenční správce.

16. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

17. Pokud jde o výrok II., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, bylo při uložení povinnosti žalovanému k náhradě nákladů řízení žalobce správně postupováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Rozsah nákladů právního zastoupení, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, odpovídá obsahu spisu. Pokud jde však o výši odměny za úkon právní služby je třeba vycházet z § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle kterého činí odměna za jeden úkon právní služby 2 500 Kč namísto 3 100 Kč, jak určil soud prvního stupně podle § 9 odst. 4 písm. c) téže vyhlášky. Ve vazbě na uvedené ponížil odvolací soud výši nákladů řízení, které má žalobce hradit žalovanému, a to za použití § 220 odst. 1 o. s. ř., když změnil v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl úspěšný se svým odvoláním, proto by byl povinen hradit náklady odvolacího řízení žalovaného. Tomu však náklady odvolacího řízení nevznikly a proto bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto, jak shora uvedeno.