Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 2 Cmo 269/2021-210 ECLI:CZ:VSPH:2022:2.Cmo.269.2021.1 Usnesení

o zaplacení 50 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2021 č. j. 56 Cm 127/2016-183

JUDr. Ivana Wolfová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 24. 3. 2022

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Radima Novotného ve věci

žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce]

bytem [Adresa žalobce]

proti

žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného]

sídlem [Adresa žalovaného]

zastoupený advokátem [Jméno advokáta],

sídlem [Adresa advokáta]

o zaplacení 50 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2021 č. j. 56 Cm 127/2016-183


I. Napadené usnesení soudu prvního stupně, nakolik jím byl zamítnut návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků, se mění tak, že žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků za odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. května 2021, č. j. 56 Cm 127/2016-162 v rozsahu 90%.

II. Napadené usnesení soudu prvního stupně, nakolik jím byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalobci osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 14. 5. 2021, č. j. 56 Cm 127/2016-162, který v této věci činí 2 101 667 Kč. Zároveň zamítl i návrh žalobce na ustanovení právního zástupce. Uvedl, že žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Proto jej soud vyzval, aby prokázal svoje poměry a předložil soudu vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, výpisy z bankovních účtů za posledních pět měsíců, výpis z katastru nemovitostí, daňová přiznání za poslední dvě daňová období a případné další listiny osvědčující tvrzené skutečnosti. Žalobce předložil pouze požadované Prohlášení, ze kterého vyplývá, že žije sám, je invalidním důchodcem s druhým stupněm invalidity a pobírá z tohoto důvodu invalidní důchod 11 108 Kč měsíčně. Vlastní polovinu bytové jednotky. Mezi výdaji uvedl místní poplatky ve výši 1 300 Kč a nájemné 4 500 Kč. Uvedl také půjčku ve výši 1 500 000 Kč, kterou splácí podle možností. Není na nikom finančně závislý a nikdo není finančně závislý na něm. Soud konstatoval, že žalobce kromě Prohlášení nepředložil žádný ze soudem požadovaných dokladů. Nelze tak považovat za prokázané, že splňuje podmínky pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků. V důsledku toho nejsou splněny ani předpoklady pro ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř.

2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhl jeho zrušení anebo jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že musel ze závažných důvodů odjet 11. 7. 2021 do trvalého bydliště na [Anonymizováno], kde pobýval do 31. 8. 2021. Informoval o tom soud prvního stupně s tím, aby mu po dobu po bytu na [Anonymizováno] soud zasílal písemnosti na adresu na [Anonymizováno]. Ze [Anonymizováno] také se soudem prvního stupně korespondoval. I když nemohl zaslat požadované doklady, domnívá se, že splnil vše podstatné. Protože nemá účet, nemohl předložit výpisy z něho a nepodává také daňová přiznání. Na [Anonymizováno] také neměl přístup k výpisům z katastru nemovitostí. Mimoto na základě dohody o vypořádání zrušeného společného jmění manželů se stala výlučným vlastníkem bytové jednotky manželka žalovaného.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

4. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené také soud prvního stupně.

5. Z obsahu spisu nad to vyplývá, že žalobce po doručení shora uvedeného rozsudku vydaného soudem prvního stupně v této věci podal odvolání, které bylo odesláno z [Anonymizováno] dne 9. 7. 2021 a které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 14. 7. 2021. Toto podání nesděluje ničeho o pobytu žalobce a o místě, kam by mu měl soud doručovat. Jedná se o odvolání blanketní, jehož vady nebyly doposud odstraněny. Dále soud prvního stupně obdržel dne 6. 8. 2021 podání žalobce, které je datováno 1. 8. 2021. Ani toto podání neuvádí nic o místě pobytu žalobce a o místě, kam by mu mělo být doručováno. Další podání učinil žalobce prostřednictvím e-mailu. To bylo soudu prvního stupně doručeno dne 9. 8. 2021. Také toto podání k doručovací adrese mlčí.

6. Usnesením ze dne 9. 8. 2021, č. j. 56 Cm 127/2016-176 vyzval soud žalobce k předložení vyplněného Prohlášení a dalších výše již zmíněných listin ve lhůtě deseti dnů od doručení. Toto usnesení bylo odesláno soudem prvního stupně dne 10. 8. 2021 na adresu žalobce, jak je uvedena i v záhlaví tohoto usnesení. Téhož dne byl soudu prvního stupně doručen další e-mail žalobce, ve kterém uvádí, že do konce srpna 2021 bude na [Anonymizováno] a žádá, aby mu do té doby byly soudní písemností zasílány na [Anonymizováno], a to na adresu, kterou uvedl. Usnesení ze dne 9. 8. 2021 bylo, jak je z vrácené doručenky zřejmé, vhozeno poštou do domovní schránky žalobce dne 16. 8. 2021.

7. Třebaže žalobce uváděl, že bude v té době na Slovensku, byl soudu prvního stupně dne 25. 8. 2021 doručen vyplněný a žalobcem podepsaný tiskopis Prohlášení, který mu byl zaslán spolu s usnesením (výzvou) ze dne 9. 8. 2021. Prohlášení nad to, co z něho konstatoval soud prvního stupně, uvádí, že manželka žalobce, se kterou žalobce nežije ve společné domácnosti, pobírá starobní důchod v neuvedené výši. Také ona vlastní polovinu bytové jednotky. Protože o této nemovitosti není uvedeno vůbec nic bližšího, a to ani to, kde se nalézá, nelze ani uzavřít, zda žalobce a jeho manželka vlastní polovinu stejného bytu anebo jde o spoluvlastnické podíly na dvou odlišných nemovitostech. V projednávaném odvolání není o bytové jednotce anebo jednotkách tvrzeno také vůbec nic, tvrzená dohoda o vypořádání společného jmění není specifikována ani v nejmenším a ani s odvoláním není k otázce vlastnictví nemovitostí nic doloženo.

8. Dále se z obsahu spisu podává, že žalobce byl do 27. 4. 2021 ve výkonu trestu odnětí svobody, jak plyne z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2017, č. j. 34 T 4/2017-1376, který byl potvrzen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018 spisové značky 4 To 4/2018, a z dopisu Věznice [adresa] soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2021. Důvodem odsouzení žalobce byla trestná činnost spočívající v podvodném jednání, které vedlo k vydání sporné směnky. Soudy v trestním řízení dospěly k závěru, že jejím prostřednictvím se žalobce hodlal bezdůvodně obohatit na úkor žalovaného.

9. Soud prvního stupně uvedenými rozhodnutími vydanými v trestním řízení dokazoval na jednání, které se konalo dne 14. 5. 2021. Také na nich postavil shora uvedený rozsudek. Žalobce k těmto důkazům pouze poukázal na abstraktní povahu směnečných závazků, když vyjádřil názor, že nezaleží na okolnostech jejich vzniku.

10. Co se týká doručování žalobci, pak ten vskutku vedl se soudem prvního stupně korespondenci shora popsanou. Z těchto zjištění ovšem vyplývá, že ještě v době, kdy již, jak sám tvrdí, se zdržoval na [Anonymizováno], nesdělil žalobce v zasílaných podáních soudu jinou doručovací adresu, než je adresa uvedená v záhlaví tohoto usnesení. Sdělení jiné doručovací adresy se křížilo s expedicí usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 8. 2021. Toto usnesení nebylo by možné považovat za doručené dříve než 16. 8. 2021, kdy již soud o adrese na [Anonymizováno] věděl. Ze shora popsaných zjištění je ovšem zřejmé, že toto usnesení i tak se dostalo do rukou žalobce, který již dne 25. 8. 2021 doručil soudu vyplněný tiskopis Prohlášení. Tedy v době, kdy se stále měl zdržovat na [Anonymizováno]. Proto nedoručení posledně uvedeného usnesení na žalobcem udanou adresu pro doručování je pro posouzení správnosti napadeného usnesení bez věcného významu. Ostatně soud prvního stupně nepostavil své rozhodnutí na tom, že by snad žalobce něco sdělil opožděně.

11. Podle § 30 o. s. ř. ustanovení předseda senátu účastníku řízení, u něhož jsou splněny podmínky, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, zástupce, je-li to potřebné k ochraně jeho zájmů. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, ustanoví mu předseda zástupce z řad advokátů.

12. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

13. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

14. Poměr shora uvedených ustanovení je ten, že závěr anebo případně i rozhodnutí o tom, že účastník řízení splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, podmiňuje ustanovení zástupce soudem. Naproti tomu závěr o tom, že důvody pro ustanovení zástupce účastníku řízení nejsou, nevylučuje přiznání osvobození od soudních poplatků.

15. Z obsahu spisu je zřejmé, že žaloba se opírá o formálně platnou směnku. Z toho také soud prvního stupně vycházel v rozsudku, kterým rozhodl v této věci tak, že zrušil před tím vydaný směnečný platební rozkaz. Nemohl přejít skutečnost postavenou na jisto v trestním řízení, že předmětná směnka, byť formálně platná, je výsledkem hrubého porušení práva žalobcem. Proto nemohl jinak, než neochránit tento formálně platný směnečný závazek. Platí zde zcela přirozená zásada, že nikdo nemůže profitovat z bezprávného jednání. Porušování práva se nesmí vyplácet. Stanoví tak i § 6 odst. 2. o. z. Z toho vyplývá, že pro případ, že by žalobce hájil své právo způsobem, jak se dělo před soudem prvního stupně, jednalo by se o zjevně bezúspěšné uplatnění práva v odvolacím řízení. Protože však nejsou zatím známy odvolací důvody a to i proto, že zatím nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů, nelze v tuto chvíli vyloučit možnost úspěšnosti odvolání, jakkoliv tomu zatím nic nenasvědčuje. Z těchto důvodů je nutno považovat první ze shora uvedených předpokladů přece jenom za splněný.

16. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že soud prvního stupně zcela správně poukázal na povinnost toho, kdo se domáhá přiznání úlevy na poplatkové povinnosti ve vztahu k soudním poplatkům, aby zcela pravdivě a v plném rozsahu popsal své poměry a aby je tako stejně komplexně osvědčil. Není v žádném případě povinností soudu, aby za takového účastníka potřebné skutečnosti vyhledával a opatřoval o nich doklady.

17. Z tohoto pohledu je zcela zřejmé, že žalobce nejen zcela vágně popsal nemovitost nebo nemovitosti, které on a jeho manželka spoluvlastní. Nelze ani uzavřít, kde vůbec má bytová jednotka (nebo jednotky) ležet ale ničeho nedoložil ani k odvolacímu tvrzení, že již vlastníkem nemovitosti není. Není proto ani možné si učinit jakýkoliv závěr o možné ceně polovičního spoluvlastnického podílu žalobce na jím uváděné nemovitosti. Tyto okolnosti osvědčit mohl nejméně v rámci tohoto odvolacího řízení.

18. Souhlasit je možné se žalobcem v tom, že nelze po něm požadovat, aby osvědčil, že nemá žádný účet. Bankovních domů, kde by mohl mít učet otevřený, je sice konečný počet, ale jedná se o počet tak obrovský, že prakticky není možné od všech získat potvrzení o neexistenci účtu. Dospělou osobu, která nemá ani účet povahy běžného účtu, je sice dnes nutno považovat za případ dosti výjimečný, nikoliv však vyloučený. Nic také nenasvědčuje tomu, že by žalobce měl příjmy, pro které by musel podávat přiznání k dani z příjmů. Také shora zmíněná rozhodnutí vydaná v rámci trestního řízení uvažují se žalobcem pouze jako s invalidním důchodcem a tedy nikoliv jako se zaměstnancem anebo podnikatelem. Lze důvodně předpokládat, že v rámci trestního řízení byly i tyto otázky zevrubně zkoumány.

19. Lze tedy shrnout, že žalobce vskutku nepopsal svoje poměry v jejich úplnosti a nedoložil ani to, co bez obtíží nejpozději v rámci tohoto odvolacího řízení doložit mohl. Přece však i tak řada okolností vyšla v tomto řízení o jeho poměrech najevo a jsou přímo nebo nepřímo doloženy již samotným obsahem tohoto spisu.

20. Tato je věc mimořádná tím, že výše soudního poplatku dosahuje v této věci vskutku extrémní výše. Soudní poplatek v této výši je nedosažitelný pro podstatnou část možných účastníků občanského soudního řízení. Tedy, i když nelze ztratit ze zřetele nejasnosti ohledně vlastnických práv žalobce, přece i tak dosahuje předmětný soudní poplatek výše a uhradit jej v plné výši jen těžko bude v možnostech žalobce. Významnou okolností je samozřejmě i to, že nedávný pobyt žalobce ve vězení jeho majetkovou a příjmovou situaci nijak neusnadnil. Proto je namístě konstatovat, že žalobce splňuje i druhý z výše uvedených předpokladů pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.

21. Výše již také bylo ovšem vyloženo, že úplné osvobození od soudních poplatků občanský soudní řád vyhrazuje pouze případům zcela výjimečným. To ovšem není tento případ, když ani pobyt ve věznici nelze považovat za něco zcela se vymykajícího. Na to je ve věznicích příliš mnoho odsouzených a mnoho z nich, podobně jako žalobce, pro majetkovou trestnou činnost. Přichází tedy v úvahu osvobození jen částečné.

22. Při stanovení rozsahu poplatkové úlevy nelze vedle výše soudního poplatku v této věci odhlédnout od shora popsaných nejasností, co se majetkové situace žalobce týká. Bez významu není ani okolnost, že žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody za nekalé jednání, které bezprostředně souvisí se vznikem směnky, ze které jsou práva stejným žalobcem uplatněna v tomto soudním řízení.

23. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobci v tomto případě osvobození v rozsahu 90%. Přes toto značné snížení poplatkové povinnosti zůstává k úhradě částka, která ani tak není ani zdaleka zanedbatelná. Pro okolnosti výše uvedené však není namístě poplatkovou povinnost žalobce zcela minimalizovat.

24. Soud prvního stupně s ohledem na závěr ohledně podmínek pro přiznání úlevy na soudních poplatcích neshledal splněnou základní podmínku k tomu, aby bylo možné uvažovat o tom, zda má být žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů, jak ten navrhuje, neposuzoval, zda je takové zastupování nezbytné pro ochranu zájmů žalobce. Vzhledem ke stanovisku odvolacího soudu k otázce moderace poplatkové povinnosti však bude takové věcné posouzení nezbytné.

25. Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem v rozsahu, nakolik jim byl zamítnut návrh na osvobození od soudních poplatků podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. o. s. ř. změněno, tak, že se žalobci částečné osvobození od soudních poplatků přiznává.

26. Nakolik byl napadeným usnesením soudu prvního stupně zamítnut návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci, se napadené usnesení soudu prvního stupně zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu podle § 219a odst. 2 o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.