o zaplacení 220 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2020, č. j. 34 Cm 624/2015-181

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. 11. 2015, č. j. 34 Cm 624/2015-12 (výrok I.), žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a dále žalované uložil povinnost zaplatit ČR na nákladech řízení vzniklých vyplaceným znalečným částku 11 528 Kč na stanovený účet (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že se žalobce domáhal vydání směnečného platebního rozkazu na základě toho, že je majitelem směnky vystavené dne 11. 9. 2012 žalovanou na řad [Anonymizováno] na částku 220 000 Kč splatnou 18. 9. 2012, převedenou na něj rubopisem. Směnka nebyla uhrazena ani přes výzvu z 25. 3. 2015. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem z 30. 11. 2015, č. j. 34 Cm 624/2015-12.

3. S ohledem na závěr vyslovený v usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 33/2019-146 ze dne 16. 5. 2019 ohledně chybného doručení vydaného směnečného platebního rozkazu žalované byl tento opětovně doručen. V původních námitkách (z 30. 12. 2015) a nových námitkách (z 26. 8. 2019) žalovaná uvedla, že závazek ze směnky neexistuje, když částku 220 000 Kč uhradila prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] (na základě dohody o započtení z 20. 12. 2012) na účet č. [č. účtu], tj. účet který jí sdělil pan [Anonymizováno], osoba vymáhající předmětný dluh pro [Anonymizováno] (původního majitele směnky). Na základě dohody měla být směnka skartována. Zároveň zpochybnila svůj podpis a písmo na dané směnce, které je odlišné od jejího písma. Dále namítla, že jí směnka nebyla předložena k placení.

4. Žalobce k námitkám žalované konstatoval, že tyto směřují vůči předchozímu majiteli směnky, tudíž vůči němu jsou bez významu.

5. Po provedeném dokazování (směnkou, výzvou k zaplacení z 25. 3. 2015, výpisem z účtu č. [č. účtu], zprávou ČSOB, výpisem z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno], dohodou o vzájemném započtení pohledávky z 20. 12. 2012, znaleckým posudkem [Anonymizováno], znalce z oboru písmoznalectví) vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná vystavila směnku, jejíž zaplacení je předmětem řízení, neboť dle závěru znaleckého posudku je s velkou pravděpodobností pravým podpisem žalované, dále že žalovaná zaplatila na účet č. [č. účtu] částku 220 000 Kč, který náleží společnosti [Anonymizováno]., jejíž byl [Anonymizováno] jednatelem od 6. 3. 1995 do 2. 4. 2015. Na základě dohody o vzájemném započtení pohledávky byla dne 20. 12. 2012 uhrazena na účet č. [č. účtu] částka 220 000 Kč z účtu společnosti [Anonymizováno] (panem [Anonymizováno]), kdy tato částka představuje úhradu části dluhu ze smlouvy o půjčce poskytnuté žalovanou této společnosti v celkové výši 300 000 Kč s tím, že takovým způsobem došlo ke splacení dluhu žalované vůči [Anonymizováno] prostřednictvím inkasní společnosti [Anonymizováno].

6. K námitce nepředložení směnky k placení soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 483/2002 má doručení směnečné žaloby účinky prezentace směnky.

7. Námitku nepravosti podpisu žalované na směnce vzal za vyvrácenou znaleckým posudkem výše uvedeným.

8. K námitce zaplacení směnečné sumy předchozímu majiteli směnky pak dovodil, že se zakládá na vztazích žalované k dřívějšímu majiteli směnky [Anonymizováno], který ji následně rubopisoval na žalobce, a proto je s přihlédnutím k čl. I § 17 ZSŠ nepřípustná a tudíž nedůvodná. Konstatoval, že dohoda o započtení řeší dluh [Anonymizováno] vůči žalované z titulu půjčky 300 000 Kč.

9. Z důvodů výše uvedených tak soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz podle § 175 odst. 4 o. s. ř. v platnosti.

10. Výrok o nákladech námitkového řízení byl odůvodněn § 142 o. s. ř., když žalobce měl úspěch, ale náhradu nákladů námitkového řízení nepožadoval. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř., když tyto představují náklady za vyplacené znalečné nekryté zálohou zaplacenou žalovanou ve výši 5 000 Kč. K jejich náhradě zavázal v námitkovém řízení neúspěšnou žalovanou.

11. Žalovaná proti napadenému rozsudku podala včasné odvolání, ve kterém navrhla zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu a přiznání jí náhrady nákladů řízení. Zopakovala svoji argumentaci uvedenou v námitkách, tj. že směnečný peníz ve výši 220 000 Kč byl zaplacen koncem roku 2012 [Anonymizováno], jehož firma se zabývá vymáháním pohledávek. Ten jí při setkání sdělil, že na základě smlouvy (kterou jí zároveň předložil) zastupuje věřitele Roberta Kučeru. Ona odmítla směnku uhradit v hotovosti a žádala o sdělení účtu, na nějž má požadovanou částku zaplatit. Na sdělené číslo účtu pak platbu skutečně provedla. Dle jejího názoru není podstatné, komu patří účet, na nějž dluh zaplatila. Žalovaná částka byla zaplacena převodem z účtu a byla zaplacena na základě dohody o započtení pohledávky [Anonymizováno], prokuristou firmy [Anonymizováno]. Soud prvního stupně žalobu zamítl, resp. ponechal v platnosti vydaný směnečný platební rozkaz s odkazem na § 17 ZSŠ s tím, že kdo je žalovaná ze směnky, nemůže činit majiteli směnky námitky, které se zakládají na jeho vztazích k výstavci, nebo dřívějším majitelům, ledaže majitel vědomě jednal při nabývání směnky ke škodě dlužníka. Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] a [Anonymizováno] spolu řad let obchodně spolupracují, poslední dobou v oblasti směnek, musel žalobce vědět o zaplacení směnečné pohledávky. O tom svědčí i to, že směnka měla být dle dohody skartována, k čemuž nedošlo a namísto tohoto byla rubopisována na žalobce, i když na ní bylo placeno a pohledávka je opětovně vymáhána.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.), kdy předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně a správnosti závěrů na základě tohoto přijatých.

13. Odvolací soud konstatuje, že nárok uplatněný žalobou je nárokem majitele směnky na zaplacení postižních práv podle čl. I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), z titulu platné směnky vlastní, obsahující veškeré náležitosti předpokládané v čl. I § 75 ZSŠ, která, jak vyplývá ze závěru znaleckého posudku vypracovaného v průběhu řízení před soudem prvního stupně, byla žalovanou vlastnoručně podepsána. Představuje tak přímý, nesporný závazek žalované na zaplacení žalované částky.

14. Žalovaná v odvolání namítala, že kauzální námitky, které uplatnila ve včas podaných námitkách, tj. že směnku zaplatila osobě zmocněné remitentem směnky ([Anonymizováno]), ještě předtím než byla rubopisována na žalobce, a že mělo dojít k jejímu zničení, jsou přípustné, neboť je jí známo, že mezi remitentem směnky a jejím současným majitelem funguje obchodní spolupráce právě v oblasti směnek a lze tak předpokládat, že žalobci muselo být známo, že směnka měla být zničena a nemohla být předmětem převodu na žalobce a takovým jednáním bylo jednáno k její škodě. Pokud tak soud prvního stupně se jejími kauzálními námitkami nezabýval, pochybil.

15. Soud prvního stupně kauzální námitky žalované vyhodnotil s odkazem na čl. I. § 17 ZSŠ jako nepřípustné, neboť jejich obsah se týká vztahu k dřívějšímu majiteli směnky [Anonymizováno].

16. Takový závěr učinil, aniž se jakkoliv zabýval otázkou toho, zda majitel směnky při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka, když v případě prokázání výše uvedeného by bylo možné projednat námitky žalované spočívající ve tvrzení, že na směnku bylo placeno předchozímu majiteli směnky. Soud prvního stupně pochybil, pokud s ohledem na obsah kauzální námitky žalované tuto nepoučil podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že je třeba uvést tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání tvrzení o tom, že majitel směnky při jejím nabývání vědomě jednal ke škodě dlužníka. Takovým způsobem zatížil řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

17. Poučení výše uvedené tak bylo žalované poskytnuto před odvolacím soudem. V návaznosti na něj žalovaná nad rámec svých tvrzení uvedených v odvolání ničeho neuvedla, k prokázání tvrzení, že dluh byl zaplacen [Anonymizováno], navrhla provedení důkazu výslechem tohoto svědka.

18. Vzhledem k tomu, že důkaz výše uvedený není způsobilým prokázat nabytí směnky žalobcem ke škodě žalované, odvolací soud jej z důvodu nadbytečnosti zamítl. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobce v době, kdy se stal novým majitelem žalované směnky, měl povědomost o okolnostech, jež by mohly zakládat její úspěšnou námitkovou obranou ze směnky, tj. že došlo k jejímu zaplacení, pokud by zůstala v rukou předcházejícího majitele směnky ([Anonymizováno]). Žalovanou navržený důkaz však takovým důkazem není.

19. Odvolací soud tak uzavřel, shodně se soudem prvního stupně, že žalovaná neprokázala, že by jí náležela vůči žalobci námitka spočívající v tvrzení, že směnka byla v roce 2012 uhrazena jí tvrzeným způsobem předchozímu majiteli směnky [Anonymizováno].

20. Z důvodů výše uvedených tak rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když za správný lze považovat i výrok o nákladech námitkového řízení a výrok o nákladech státu.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající se z nákladů za právní zastoupení žalobce před odvolacím soudem. Ty přestavují dvě odměny právní služby po 9 220 Kč (za převzetí zastoupení, účast na jednání před odvolacím soudem podle § 6 odst. 1, 7 bod 6, 11 odst. 1 písm. a), g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21% DPH 3 998,40 Kč (137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce v obecné paritní lhůtě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.