o 6 886 709,94 s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných 2. a 3. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2021, č. j. 7 Cm 12/2020-233

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 2. a žalované 3. osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 30. 3. 2021, č. j. 7 Cm 12/2020-152, který v této věci činí 345 484 Kč. Žalovaní 2. a 3. uváděli, že nevlastní žádné motorové vozidlo. Vlastní nemovitosti v katastrálních územích [adresa], které jsou zatíženy hypotékami. Je vůči nim vedeno exekuční řízení pro pohledávku 3 625 296,75 Kč. Třetí žalovaná není zaměstnána, je v domácnosti a pečuje o dvě nezletilé děti. Druhý žalovaný je bez práce a hledá zaměstnání vhodné s ohledem na jeho zdravotní stav. Tito žalovaní nejsou vedeni na úřadu práce, nemají žádné příjmy a to ani ze sociálních dávek. Výdaje rodiny hradí z půjček a výpomocí příbuzných. Měsíční výdaje představuje částka 4 153 Kč za místní poplatky a 20 411 Kč na splátky hypotéky.

2. Soud prvního stupně z výpisů z účtu druhého žalovaného u [Anonymizováno] zjistil, že je z něho pravidelně placena hypotéka ve výši 13 280 Kč u [Anonymizováno] Účet vykazuje jen zcela minimální zůstatky. Na účet je pravidelně poukazována částka ve výši 13 200 Kč až 14 500 Kč. Z účtu u [Anonymizováno], také druhého žalovaného, soud zjistil, že vykazuje zůstatky od 4 070 Kč do 4 336,30 Kč. Vedle toho zjistil, že dne 26. 4. 2021 byla na účet připsána částka 300 000 Kč a ještě téhož dne poukázána částka 290 000 Kč na jiný účet. Dne 29. 4. 2021 byla na tento účet připsána částka 200 00 Kč a opět obratem z ní poukázáno 190 000 Kč na jiný účet. Konečně dne 11. 5. 2021 byla na stejný účet připsána částka 210 000 Kč, ze které byla tentýž den v hotovosti vybrána částka 200 000 Kč.

3. Soud konstatoval, že žalovaní 2. a 3. nevylíčili pravdivě a úplně svoje majetkové poměry. Přitom předně poukázal na to, že tvrdí splátky hypoték ve výši 20 411 Kč, ale osvědčeny jsou jen platby ve výši 13 280 Kč. Se shora uvedenými výjimkami nebyly specifikovány náklady na provoz domácnosti, který má být hrazen také z půjček. Uvedena je pouze půjčka od [Anonymizováno], která je předmětem exekuce také shora zmíněné. Dále se opřel o výše popsané značné prostředky, které procházejí účtem druhého žalovaného a které mohly být využity v úhradě soudního poplatku v této věci, když nelze uzavřít, že jiné závazky mají před poplatkovou povinností přednost. Dovodil také, že placení soudních poplatků nebrání ani nařízená exekuce. Uvedl rovněž, že druhý žalovaný nikde nepracuje, není ovšem veden jako uchazeč o práci a tvrzené úsilí o získání zaměstnání nijak nedoložil. Ve vztahu ke třetí žalované potom zdůraznil, že z ničeho nevyplývá, že nezletilé děti žalovaného 2. a žalované 3. vyžadují zvláštní péči a že by proto šlo o překážku v ekonomických aktivitách třetí žalované. Neshledal proto předpoklady pro to, aby těmto žalovaným mohlo být přiznáno navrhované osvobození od soudních poplatků.

4. Proti tomuto usnesení se včas odvolali žalovaní 2. a 3. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu anebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedli, že za zásadní považují exekuční řízení, které je proti nim vedeno a které nejvíce odůvodňuje jejich návrh na přiznání úlevy na soudních poplatcích. Dále uvedli, že částka 13 280 Kč na splátku hypotéky zahrnuje pouze hypotéku u [Anonymizováno] Odvolatelé však musí hradit ještě hypotéku u [Anonymizováno]., což činí celkem jimi uváděnou částku 20 411 Kč. Hypotéky musí odvolatelé splácet v každém případě, protože v hypotékou zatížených nemovitostech bydlí oni sami a dále matka a babička třetí žalované. Považují za zcela logické, že s rodinou neuzavírají smlouvy o zápůjčkách nebo obdobné smlouvy a proto je neuvedli ani v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Nejde o standardní půjčky, žalovaní 2. a 3. je mohou splácet, až se jejich situace zlepší a nelze ani vyloučit, že od povinnosti je splatit bude zcela anebo zčásti upuštěno. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2018, spisové značky II. ÚS 311/17 považují za podstatné, že ze samotné konstrukce soudních poplatku je zřejmé, že jde primárně o zajištění finančního příjmu do státního rozpočtu a nikoliv o náhradu nákladů konkrétního řízení. Také s ohledem na judikaturu Ústavního soudu nepovažují za podstatné, zda žalovaní 2. a 3. věděli o poplatkové povinnosti v době, kdy probíhaly soudem zmíněné platby. Těmi se druhý žalovaný snažil uspokojit věřitele [Anonymizováno], aby se vyhnul exekuci, což se ovšem nezdařilo. Nesprávně také soud vycházel z hypotetických příjmů odvolatelů a nikoliv z jejich skutečných poměrů.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

6. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené soud již prvního stupně.

7. V rámci odvolacího řízení předložili žalovaní 2. a 3. vedle smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené mezi nimi a Hypoteční bankou a. s. dne 27. 11. 2014 ještě dodatek ke smlouvě o hypotečním úvěru ze dne 25. 7. 2018, kde věřitelem je [Anonymizováno] s dlužníkem druhý žalovaný. Doba uzavření základní smlouvy není z dodatku patrná. Z dodatku se podává měsíční splátka úvěru ve výši 6 488 Kč.

8. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

9. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

10. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana druhého žalovaného a třetí žalované, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda tito žalovaní skutečně v odvolacím řízení uspějí. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.

11. Co se týká poměrů účastníků, je nutno konstatovat, že druhý žalovaný argumentuje ohledně toho, že nemá žádný příjem, také tím, že hledá zaměstnání vyhovující jeho zdravotnímu stavu. K jakýmkoliv zdravotních obtížím druhého žalovaného však nebylo blíže uvedeno vůbec nic a tím méně bylo k tomu cokoliv osvědčeno. Odvolací soud proto z tohoto tvrzení nemůže vycházet jako z okolnosti významné pro rozhodnutí o předmětném návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků.

12. Není sporu o tom, a rovněž soud prvního stupně z toho vychází, že jediný významný zjištěný majetek odvolatelů spočívá ve výše uvedených nemovitostech. Ty jsou zastaveny a z hlediska předmětných soudních poplatků a jejich úhrady jsou proto bez cenné.

13. Zásadní otázkou jsou příjmy a výdaje žalovaného 2. a žalované 3. Uvádějí výdaje v řádu 24 000 Kč. V této výši byly v rámci odvolacího řízení osvědčeny. Ve vztahu k soudu prvního stupně tomu tak nebylo v celém tvrzeném rozsahu. Je nepochybné, a nejde-li o výdaje mimořádné povahy, není to třeba ani zvláště vyčíslovat, že s chodem čtyřčlenné domácnosti jsou spojeny běžně určité výdaje. Typicky se jedná o náklady na stravování, odívání, údržbu domácnosti, náklady spojené s bydlením včetně vody a energií. V tomto případě jsou takovými typickými náklady také výdaje nezletilých dětí, které jsou ve věku povinné školní docházky. Běžná výše takových nákladů je obecně známá každému z běžné životní situace. Každý se musí s tímto problémem vypořádat. I když budeme uvažovat nenáročný životní styl, je přesto patrné, že takové celkové náklady musí v tomto případě dosahovat několik desítek tisíc korun. Spolu s výdaji, které odvolatelé uvádějí výslovně, pak se jedná každý měsíc o značnou částku, která ročně musí představovat ročně více stovek tisíc korun.

14. Jestliže žalovaní 2. a 3. v podstatě tvrdí, že je rodina v podstatě vydržuje, pak by se jednalo o značné příjmy, které by musely být specifikovaný jak co do jejich původu tak i co do výše. Zda by na takové příjmy byla uzavřena formální smlouva anebo by se jednalo jen o neformální ujednání, nemá z posuzovaného hlediska vůbec žádný význam. Ostatně i při neformálních dohodách lze čestnými prohlášeními poskytovatelů výpomoci tento zdroj osvědčit. Toto osvědčení je v tomto případě zvláště významné, protože trvale dotovat výdaje čtyřčlenné rodiny může si dovolit jen málokdo. Proto již z tohoto pohledu nelze považovat příjmové poměry žalovaných 2. a 3. za objasněné. Jen na tvrzení, že zde taková podpora je, nelze postavit přiznání poplatkové výhody.

15. Soud prvního stupně si správně povšiml, že účtem druhého žalovaného prošlo v krátké době 710 000 Kč. Kam byla následně podstatná část těchto prostředků převedena, osvědčeno není. V případě hotovostního výběru je pak zcela nejasné. Navíc o jejich adresátu přináší tvrzení jen právní zástupkyně odvolatelů. Tedy konec konců jen nezávazně. Z pohledu odvolacího soud sice není zcela bezvýznamná otázka, jak byly tyto prostředky použity, na což položil důraz soud prvního stupně. Zásadní otázkou zde ovšem je mnohem více původ těchto značných částek. Tato soudem prvního stupně zjištěná skutečnost je v přímém rozporu s tvrzenou úplnou nemajetností žalovaných 2. a 3. a nemůže být vysvětlena ani tvrzenými, ale nedoloženými výpomocemi příbuzných. Jediným rozumným vysvětlením je, že druhý žalovaný disponuje ještě dalšími zdroji, než které uvedl. Ty by ostatně také zcela logicky vyjasňovaly výše uvedené pochybnosti ohledně původu prostředků na chod domácnosti a další výdaje žalovaných 2. a 3., jež, jak dovozeno výše, musí být významné.

16. Osvobození od soudních poplatků, jak soud prvního stupně případně uvedl, je mimořádným nástrojem, kterým se prolamuje zákonná poplatková povinnost. Podmínky pro udělení takové výjimky musí být osvědčena zcela bezpečně. Odpovědnost, za to, že se tak stane, nese výlučně ten, kdo o takovou výjimku žádá, tedy poplatník soudních poplatků. Její udělení nepřichází v úvahu, nelze-li mít úplnou jistotu, že poměry žadatele o přiznání poplatkové výhody byly objasněny zcela pravdivě a v plném rozsahu. Zde je nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že v tomto případě se tak nestalo.

17. Je běžné a obecně zcela pochopitelné, že ti poplatníci soudních poplatků, proti kterým je zároveň vedeno exekuční řízení, jen velmi neradi a neochotně odkrývají svoje skutečné poměry a je zcela jasné, proč tomu tak je. Nadměrné zdůrazňování exekuce vedené proti žalovaným 2. a 3., přestože si jí byl soud prvního stupně plně vědom, z jejich strany, vede k domněnce, že odvolatelé soudí, že by z tohoto pohledu mělo být na odvolatele nahlíženo jinak, než na jiné poplatníky soudních poplatků. Ani exekuční řízení však nemůže zmírnit nároky na žadatele o osvobození od soudních poplatků jinak obecně uplatňované.

18. Co se týká smyslu soudních poplatků. Je zcela chimérická představa, že by bylo možné při skončení jednotlivého soudního řízení vystavit jakési vyúčtování nákladů s tím spojených. Nejde to již proto, že převážná většina nákladů spojených s fungováním justice má fixní povahu. Nikdy tomu tak ani nebylo a není znám takový případ ani z ciziny, kde by se tak postupovalo. Náklady spojené s chodem justice, jejíž činnosti musí organizovat a hmotně zabezpečovat, nutně nese v první řadě stát. Nicméně stát nemůže tak činit z jiných prostředků, než jsou jeho příjmy. Pak přicházejí v úvahu jen dva modely. První znamená, že zdrojem pro výdaje spojené s chodem justice budou obecné daně. To znamená, že v takovém případě se podílí na chodu justice i ti daňoví poplatníci, kteří vůbec nikdy neměli potřebu tuto službu státu využívat. V našich poměrech se tradičně prosadil druhý model, který spočívá v tom, že zdrojem prostředků nutných pro chod justice mají být především ti, kteří sami se na nutnosti nákladů spojených s výkonem spravedlnosti podílejí. Tedy chod justice je financován z příslušné kapitoly státního rozpočtu a prostředky vybrané na soudních poplatcích nejsou příjmem příslušných soudních orgánů nebo jiných úřadů, které se na výkonu justice podílejí. Jde o příjem státního rozpočtu. Nejde však o příjem všeobecný, o obecnou daňovou povinnosti, nýbrž o příjem, který s výdaji na fungování soudní soustavy souvisí. To je zcela evidentní a soudní poplatky vybrané v konkrétním řízení nikdy neslouží úhrada nákladů tohoto konkrétního řízení. Přece však vybírané soudní poplatky s výkonem soudnictví výše popsaným způsobem úzce souvisí.

19. Nakolik soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovanými 2. a 3. nebyl osvědčen druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání poplatkové úlevy. V odvolacím řízení došlo jen k dílčím zpřesněním, která však na podstatě nic významného nezměnila. Závěr soudu prvního stupně proto obstojí i nadále.

20. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.