o zaplacení 302 745,45 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2021, č. j. 53 Cm 10/2021-33
JUDr. Iva Horáková · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 18. 10. 2021
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudkyň JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Jitky Malé ve věci
žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně]
sídlem [Adresa žalobkyně]
zastoupená advokátem [Jméno advokáta]
sídlem [Adresa advokáta]
proti
žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované]
bytem [Adresa žalované]
o zaplacení 302 745,45 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2021, č. j. 53 Cm 10/2021-33
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 134,70 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [Anonymizováno], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalované (původně žalovaná 2.) proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 53 Cm 10/2021-22 (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 906,40 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně dále zrušil vůči původně žalovanému 1. [Anonymizováno] směnečný platební rozkaz ve věci vydaný (výrok III.). V odůvodnění usnesení konstatoval, že žalovaná ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedla, že se s manželem dostali při podnikání do finanční tísně a proto požádali o úvěr, že vůči žalobkyni mají pohledávku ve výši 1 500 000 Kč a že se snažili něco částečně splácet. Dluh vůči žalobkyni žalovaná nepopřela, nicméně vyjádřila přesvědčení, že kdyby jí a manželovi vyšla banka vstříc, do takových finančních problémů by se nedostali. Žalovaná zároveň požádala o umožnění splácení dluhu částkou 5 000 Kč měsíčně. Jak soud prvního stupně konstatoval, takto vznesené námitky neobsahují řádné odůvodnění ve smyslu ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. Námitky musejí být natolik určité, aby bylo možné je projednat. Žalovaná však v námitkách nijak nebrojí proti pravosti a platnosti směnky ani proti kauze, která směnku zajišťuje. Naopak uvádí, že dluh vůči žalobkyni nepopírá. Námitky byly proto odmítnuty, když lhůta ke splacení dluhu z předložené směnky vyplývá pro žalovanou ze zákona. To však žalované nebrání, aby se se žalobkyní snažila domluvit na případném splácení dluhu, bude-li ta s takovou dohodou souhlasit. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. K výroku o zrušení směnečného platebního rozkazu pak uvedl, že se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou původně žalovaného 1., a proto byl vůči němu zrušen.
2. Žalovaná podala proti usnesení v rozsahu jeho výroků I. a II. včasné odvolání, ve kterém zopakovala argumentaci jí uplatněnou v podaných námitkách, přičemž opětovně uvedla, že dluh vůči žalobkyni nepopírá. Uzavřela, že kdyby nenastaly všechny jí popsané okolnosti, byl by úvěr dál splácen bez problémů.
3. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení usnesení a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Namítla, že žalovaná v odvolání pouze obecně rekapituluje své argumenty vyjádřené v řízení před soudem prvního stupně a že odvolání postrádá odvolací návrh, když žalovaná pouze žádá, aby soud přihlédl k její situaci. Z procesní opatrnosti se pak žalobkyně vyjádřila k argumentaci žalované a odkázala na své vyjádření ze dne 19. 5. 2021.
4. Usnesením ze dne 1. 7. 2021, č. j. 53 Cm 10/2021-40, byla věc projednávaná ve vztahu mezi žalobkyní a původně žalovaným 1. Jiřím Beckerem vyloučena dle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. k samostatnému projednání a rozhodnutí.
5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčených výrocích I. a II., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti. Uvádí předně, že odvoláním bylo napadeno usnesení soudu, jímž byly odmítnuty námitky, které žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému. I bez výslovně uvedeného odvolacího návrhu lze proto dovodit, že žalovaná se odvoláním domáhá změny výroku I. a souvisejícího nákladového výroku usnesení tak, že její námitky odmítnuty nebudou, v důsledku čehož neobstojí výhrada žalobkyně ve vyjádření k odvolání, že odvolání žalované nesplňuje náležitosti odvolání v souladu s § 205 odst. 1 o. s. ř. a že by z toho důvodu mělo být odmítnuto.
6. Podle § 175 odst. 1, první věta o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do patnácti dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle § 175 odst. 3 o. s. ř., nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.
7. Z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. tak vyplývá, že obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky, které musí být včasné, tedy podané ve lhůtě patnácti dnů běžící od doručení směnečného platebního rozkazu, a rovněž odůvodněné. Pouze takové námitky soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. projedná a v případě, že dospěje k závěru o jejich důvodnosti, směnečný platební rozkaz zcela nebo zčásti zruší. Požadavek odůvodněnosti námitek lze mít za splněný pouze tehdy, jestliže žalovaný v nich svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu formuluje způsobem umožňujícím soudu učinit si obraz o tom, jaký skutkový děj je základem pro nesouhlas žalovaného s jemu uloženou povinností plnění ze směnky žalobci poskytnout. Na žalovaném tak je, aby v námitkách uvedl rozhodná tvrzení o skutkové stránce věci, a to způsobem dostatečně konkrétním, vylučujícím případnou záměnu s jiným skutkem, tedy aby dostatečně určitě vymezil rámec námitkového řízení.
8. V posuzovaném případě žalovaná ve včasných námitkách uvedla, že dluh vůči žalobkyni nepopírá. Vylíčila svou nepříznivou finanční situaci a podrobně popsala kroky, které činila s původně žalovaným 1. ve snaze celou situaci vůči žalobkyni řešit. Konstatovala, že s podporou rodiny a příbuzných je schopna splácet částku ve výši 5 000 Kč měsíčně a požádala, aby jí bylo umožněno dluh ve splátkách v jí navržené výši splnit.
9. Vzhledem k tomu, že takto uplatněné námitky neobsahují konkrétní věcný důvod pro jejich podání, neboť v nich není uvedeno, co je namítáno proti směnce či důvodu směnky, lze shodně se soudem prvního stupně konstatovat, že se nejedná o námitky odůvodněné ve smyslu výše citovaného ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná svůj směnečný závazek žádným způsobem nezpochybnila a naopak vyjádřila ochotu jej zaplatit v jí navržených splátkách. V této skutečnosti však odůvodněnou námitku zakládající námitkové řízení spatřovat nelze. Z ustanovení § 175 odst. 4, druhá věta o. s. ř. navíc vyplývá, že soud může k námitkám žalovaného směnečný platební rozkaz buď zrušit nebo ho ponechat v platnosti. Jeho změna tím způsobem, že by soud změnil lhůtu ke splnění povinnosti platebním rozkazem uložené (například jejím prodloužením či stanovením, že peněžité plnění se může stát ve splátkách), tak nepřichází v úvahu a je čistě na žalobci, zda na základě případné dohody se žalovaným mu umožní zaplacení dluhu v pozdějším termínu, případně ve splátkách. Obrana proti směnečnému platebnímu rozkazu, jak v námitkách byla uplatněna, nemůže proto z hlediska požadavků zákonem kladených na námitky, jež lze učinit předmětem přezkumu v námitkovém řízení, obstát, v důsledku čehož soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, pokud námitky žalované jako neodůvodněné odmítl.
10. K výroku o nákladech řízení odvolací soud uvádí, že o těchto rozhodl soud prvního stupně správně, byť své rozhodnutí chybně odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Na danou situaci je totiž třeba aplikovat ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť námitky žalované byly jako neodůvodněné odmítnuty. Pokud jde o výši náhrady nákladů řízení, k jejichž zaplacení byla žalovaná zavázána, tato odpovídá výši nákladů, jak v řízení o podaných námitkách byly žalobkyní účelně vynaloženy. Jedná se o odměnu za zastupování žalobkyně za 1 úkon právní služby ve výši 9 540 Kč (vyjádření k námitkám) podle ustanovení § 7 bod 6. a § 11 odst. 1, písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o 1 paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a z paušálních náhrad ve výši 2 066,40 Kč.
11. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výrocích I. a II. potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné.
12. Pro úplnost se dodává, že námitky žalované ani jí podané odvolání proti napadenému usnesení nejsou poplatným úkonem dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Nebylo proto namístě rozhodovat o návrhu žalované na její osvobození od soudních poplatků, jak je obsahem podaného odvolání, když žalované poplatková povinnost ve smyslu uvedeného zákona vůbec nevznikla.
13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná, náleží právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve výši odpovídající polovině odměny za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) podle § 7 bod 6. a § 11 odst. 2, písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (4 770 Kč), 1 paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a áhradě za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a z paušálních náhrad ve výši 1 064,70 Kč. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 6 134,70 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.