o zaplacení 302 745,45 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2021, č. j. 53 Cm 10/2021-33

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalované (původně žalovaná 2.) proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 53 Cm 10/2021-22 (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 906,40 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně dále zrušil vůči původně žalovanému 1. [Anonymizováno] směnečný platební rozkaz ve věci vydaný (výrok III.). V odůvodnění usnesení konstatoval, že žalovaná ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedla, že se s manželem dostali při podnikání do finanční tísně a proto požádali o úvěr, že vůči žalobkyni mají pohledávku ve výši 1 500 000 Kč a že se snažili něco částečně splácet. Dluh vůči žalobkyni žalovaná nepopřela, nicméně vyjádřila přesvědčení, že kdyby jí a manželovi vyšla banka vstříc, do takových finančních problémů by se nedostali. Žalovaná zároveň požádala o umožnění splácení dluhu částkou 5 000 Kč měsíčně. Jak soud prvního stupně konstatoval, takto vznesené námitky neobsahují řádné odůvodnění ve smyslu ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. Námitky musejí být natolik určité, aby bylo možné je projednat. Žalovaná však v námitkách nijak nebrojí proti pravosti a platnosti směnky ani proti kauze, která směnku zajišťuje. Naopak uvádí, že dluh vůči žalobkyni nepopírá. Námitky byly proto odmítnuty, když lhůta ke splacení dluhu z předložené směnky vyplývá pro žalovanou ze zákona. To však žalované nebrání, aby se se žalobkyní snažila domluvit na případném splácení dluhu, bude-li ta s takovou dohodou souhlasit. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. K výroku o zrušení směnečného platebního rozkazu pak uvedl, že se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou původně žalovaného 1., a proto byl vůči němu zrušen.

2. Žalovaná podala proti usnesení v rozsahu jeho výroků I. a II. včasné odvolání, ve kterém zopakovala argumentaci jí uplatněnou v podaných námitkách, přičemž opětovně uvedla, že dluh vůči žalobkyni nepopírá. Uzavřela, že kdyby nenastaly všechny jí popsané okolnosti, byl by úvěr dál splácen bez problémů.

3. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení usnesení a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Namítla, že žalovaná v odvolání pouze obecně rekapituluje své argumenty vyjádřené v řízení před soudem prvního stupně a že odvolání postrádá odvolací návrh, když žalovaná pouze žádá, aby soud přihlédl k její situaci. Z procesní opatrnosti se pak žalobkyně vyjádřila k argumentaci žalované a odkázala na své vyjádření ze dne 19. 5. 2021.

4. Usnesením ze dne 1. 7. 2021, č. j. 53 Cm 10/2021-40, byla věc projednávaná ve vztahu mezi žalobkyní a původně žalovaným 1. Jiřím Beckerem vyloučena dle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. k samostatnému projednání a rozhodnutí.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčených výrocích I. a II., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti. Uvádí předně, že odvoláním bylo napadeno usnesení soudu, jímž byly odmítnuty námitky, které žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému. I bez výslovně uvedeného odvolacího návrhu lze proto dovodit, že žalovaná se odvoláním domáhá změny výroku I. a souvisejícího nákladového výroku usnesení tak, že její námitky odmítnuty nebudou, v důsledku čehož neobstojí výhrada žalobkyně ve vyjádření k odvolání, že odvolání žalované nesplňuje náležitosti odvolání v souladu s § 205 odst. 1 o. s. ř. a že by z toho důvodu mělo být odmítnuto.

6. Podle § 175 odst. 1, první věta o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do patnácti dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle § 175 odst. 3 o. s. ř., nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.

7. Z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. tak vyplývá, že obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky, které musí být včasné, tedy podané ve lhůtě patnácti dnů běžící od doručení směnečného platebního rozkazu, a rovněž odůvodněné. Pouze takové námitky soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. projedná a v případě, že dospěje k závěru o jejich důvodnosti, směnečný platební rozkaz zcela nebo zčásti zruší. Požadavek odůvodněnosti námitek lze mít za splněný pouze tehdy, jestliže žalovaný v nich svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu formuluje způsobem umožňujícím soudu učinit si obraz o tom, jaký skutkový děj je základem pro nesouhlas žalovaného s jemu uloženou povinností plnění ze směnky žalobci poskytnout. Na žalovaném tak je, aby v námitkách uvedl rozhodná tvrzení o skutkové stránce věci, a to způsobem dostatečně konkrétním, vylučujícím případnou záměnu s jiným skutkem, tedy aby dostatečně určitě vymezil rámec námitkového řízení.

8. V posuzovaném případě žalovaná ve včasných námitkách uvedla, že dluh vůči žalobkyni nepopírá. Vylíčila svou nepříznivou finanční situaci a podrobně popsala kroky, které činila s původně žalovaným 1. ve snaze celou situaci vůči žalobkyni řešit. Konstatovala, že s podporou rodiny a příbuzných je schopna splácet částku ve výši 5 000 Kč měsíčně a požádala, aby jí bylo umožněno dluh ve splátkách v jí navržené výši splnit.

9. Vzhledem k tomu, že takto uplatněné námitky neobsahují konkrétní věcný důvod pro jejich podání, neboť v nich není uvedeno, co je namítáno proti směnce či důvodu směnky, lze shodně se soudem prvního stupně konstatovat, že se nejedná o námitky odůvodněné ve smyslu výše citovaného ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná svůj směnečný závazek žádným způsobem nezpochybnila a naopak vyjádřila ochotu jej zaplatit v jí navržených splátkách. V této skutečnosti však odůvodněnou námitku zakládající námitkové řízení spatřovat nelze. Z ustanovení § 175 odst. 4, druhá věta o. s. ř. navíc vyplývá, že soud může k námitkám žalovaného směnečný platební rozkaz buď zrušit nebo ho ponechat v platnosti. Jeho změna tím způsobem, že by soud změnil lhůtu ke splnění povinnosti platebním rozkazem uložené (například jejím prodloužením či stanovením, že peněžité plnění se může stát ve splátkách), tak nepřichází v úvahu a je čistě na žalobci, zda na základě případné dohody se žalovaným mu umožní zaplacení dluhu v pozdějším termínu, případně ve splátkách. Obrana proti směnečnému platebnímu rozkazu, jak v námitkách byla uplatněna, nemůže proto z hlediska požadavků zákonem kladených na námitky, jež lze učinit předmětem přezkumu v námitkovém řízení, obstát, v důsledku čehož soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, pokud námitky žalované jako neodůvodněné odmítl.

10. K výroku o nákladech řízení odvolací soud uvádí, že o těchto rozhodl soud prvního stupně správně, byť své rozhodnutí chybně odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Na danou situaci je totiž třeba aplikovat ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť námitky žalované byly jako neodůvodněné odmítnuty. Pokud jde o výši náhrady nákladů řízení, k jejichž zaplacení byla žalovaná zavázána, tato odpovídá výši nákladů, jak v řízení o podaných námitkách byly žalobkyní účelně vynaloženy. Jedná se o odměnu za zastupování žalobkyně za 1 úkon právní služby ve výši 9 540 Kč (vyjádření k námitkám) podle ustanovení § 7 bod 6. a § 11 odst. 1, písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o 1 paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a z paušálních náhrad ve výši 2 066,40 Kč.

11. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výrocích I. a II. potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

12. Pro úplnost se dodává, že námitky žalované ani jí podané odvolání proti napadenému usnesení nejsou poplatným úkonem dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Nebylo proto namístě rozhodovat o návrhu žalované na její osvobození od soudních poplatků, jak je obsahem podaného odvolání, když žalované poplatková povinnost ve smyslu uvedeného zákona vůbec nevznikla.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná, náleží právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve výši odpovídající polovině odměny za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) podle § 7 bod 6. a § 11 odst. 2, písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (4 770 Kč), 1 paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a áhradě za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a z paušálních náhrad ve výši 1 064,70 Kč. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 6 134,70 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).