o zaplacení 35 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2020, č. j. 49 Cm 488/2012-578

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 1. 8. 2012 se žalobce domáhal proti žalované 2. zaplacení částky 88 113,60 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 15. 2. 2010 do zaplacení a s odměnou ve výši 293,71 Kč, proti žalované 3. zaplacení částky 2 643 407,98 Kč se 6 % úrokem z této částky od 15. 2. 2010 do zaplacení a s odměnou ve výši 8 811,36 Kč a proti žalované 4. zaplacení částky 30 506 206,43 Kč se 6 % úrokem z této částky od 15. 2. 2010 do zaplacení a s odměnou ve výši 101 687,35 Kč. Jak žalobce uvedl, výstavce směnky [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] vystavil dne 7. 3. 2009 směnku vlastní, ve které vyjádřil svůj bezpodmínečný slib zaplatit žalobci směnečnou sumu ve výši 35 000 000 Kč dne 10. 2. 2010 s tím, že tohoto dne, kdy bylo doplněno datum splatnosti, výstavce směnky zemřel. Žalobce uplatnil směnečný nárok vůči dědicům výstavce směnky a to podle poměru, v jakém nabyli dědictví a to i prostřednictvím notářky [Anonymizováno] v pozici soudního komisaře. Ze strany dědiců nebylo na směnku ničeho plněno.

2. Soud prvního stupně vydal dne 4. 9. 2012 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 488/2012-9, kterým žalované 2. uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 88 113,60 Kč, 6 % úrok z této částky od 15. 2. 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 293,71 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 25 849 Kč, žalované 3. uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 2 643 407,98 Kč, 6 % úrok z této částky od 15. 2. 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 8 811,36 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 222 055 Kč a žalované 4. uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 30 506 206,43 Kč, 6 % úrok z této částky od 15. 2. 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 101 687,35 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 1 797 704 Kč.

3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podala žalovaná 2. námitky, ve kterých uvedla, že zůstavitel směnku nevystavil ani nepodepsal, celá věc má kriminální pozadí, neboť nebyl jediný důvod pro její vystavení. Jedná se o padělek zneužitím podpisu zemřelého, jež byl přenesen z jiné listiny.

4. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podala námitky i žalovaná 3., ve kterých uvedla, že podpis na směnce v rubrice výstavce není pravým podpisem [Anonymizováno]. Dále uvedla, že směnka byla vytvořena z jiné listiny, ze které byl podpis [Anonymizováno] vylákán nebo přenesen, případně došlo ke zneužití jiné listiny, která se vztahovala k ukončení činnosti žalobce ve [Anonymizováno]. Rovněž namítla chybějící kauzu, tedy neexistenci reálné kauzy směnky. Pokud touto směnkou mělo dojít k „zabezpečení“ žalobce po smrti výstavce, pak se jedná o plnění nedovolené obcházející zákon a v důsledku toho za plnění absolutně neplatné dle § 39 obč. zák. Pokud plněním ze směnky mělo dojít k zajištění dědického nároku, pak takový právní úkon odporuje zákonu a obchází kogentní zákonná ustanovení o dědictví. Rovněž plnění ze směnky splatné u zůstavitele (v den jeho smrti) bylo a je od počátku nemožné s tím, že žalovaná 3. rovněž uplatnila námitku neexistence dohody o vyplnění blankosměnky s následkem jejího excesivního vyplnění a neurčitě vymezeného platebního místa na směnce, jelikož není směrován ke třetí osobě, nýbrž k výstavci s uvedením chybné adresy. Dále uvedla, že směnka nebyla protestována, nebyly dodrženy zákonné podmínky pro vydání směnečného platebního rozkazu včetně nemožnosti hotovostního proplacení směnky v částce 35 000 000 Kč pro rozpor s platnou právní úpravou, datum splatnosti na směnce je neurčité s tím, že podaná žaloba je šikanózním výkonem práva vyjadřující pomstu žalobce za „opomenutí“ jej uvést v závěti [Anonymizováno].

5. V písemném podání ze dne 23. 10. 2012 doplnila, že o existenci „zásilky určené do jejích vlastních rukou (obsahující směnečný platební rozkaz)“ se dozvěděla dne 20. 9. 2012 při návratu ze zahraničí, a proto dne 21. 9. 2012 v doprovodu [Anonymizováno] se dostavila na poštu v [Anonymizováno], kde ji bylo sděleno, že zásilku nemohou nalézt a bude proto připravena k vyzvednutí v pondělí 24. 9. 2012. Ani tohoto dne se ji nepodařilo dohledat a jí předat. Zásilka byla žalovanou 3. převzata od poštovní doručovatelky až v úterý 25. 9. 2012, která písemně potvrdila, že k doručení došlo tento den pochybením [Anonymizováno]. K dalšímu pochybení pošty došlo při vyplnění rubriky ohledně „vložení zásilky do domovní schránky dne 25. 9. 2012“. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o fikci doručení zásilky ke dni 21. 9. 2012, uplatnila návrh o určení neúčinnosti náhradního doručení za podmínek § 50d o. s. ř., když včas požádala o vydání zásilky, k čemuž nedošlo pochybením pošty.

6. Žalovaná 4. ve včas podaných námitkách uvedla, že podpis na směnce není pravým podpisem [Anonymizováno]. Pokud by se prokázalo, že se jedná o podpis pravý, pak byl text doplněn na listinu s jeho pravým podpisem. Směnka byla původně blankosměnkou bez uvedení data splatnosti, které bylo následně doplněno uvedením 14. 2. 2010, což je datum úmrtí [Anonymizováno], který neudělil žalobci právo k vyplnění této listiny. Právní důvod vzniku směnky je neplatný pro rozpor se zákonem a to s odkazem na podání žalobce učiněné v dědickém řízení notářce [Anonymizováno], když tvrdil, že se jednalo o dar jako alternativa závěti s vědomím toho, že neexistoval důvod pro vystavení směnky vzhledem k negativnímu vztahu [Anonymizováno] vůči žalobci. Žalovaná 4. dále uvedla, že případná darovací smlouva by byla neplatná i z důvodu nedostatku písemné formy, neboť v případě movité věci nedošlo v daném případě k jejímu odevzdání a převzetí. Rovněž originál směnky nebyl nikdy předložen dědicům. Zaplacení hotovostní platby ve výši 35 000 000 Kč by bylo v rozporu se zákonem.

7. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 2. 11. 2012 k námitkám žalovaných uvedl, že podpis na směnce je pravým podpisem výstavce [Anonymizováno] s tím, že důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu neleží na žalobci jako majiteli směnky, ale na žalovaných. Tvrzení uplatněná v námitkách vztahující se k „padělku směnky“ nejsou ze strany žalovaných nikterak doložená. Námitky týkající se neexistence kauzy směnky jsou nepravdivé a irelevantní, přičemž směnečný vztah představuje abstraktní závazkový vztah, jenž existuje nezávisle na kauzálním vztahu. Přitom majitel směnky není povinen prokazovat důvod vzniku směnečného závazku. Žalobce doplnil, že zprostředkovával pro [Anonymizováno] různé obchodní záležitosti týkající se prodeje nemovitostí a luxusních aut a formou směnky získal zprostředkovatelskou provizi. Ohledně udělení vyplňovacího práva, pak se jedná o neformální právní úkon, který lze udělit ústně, jako tomu bylo v daném případě. Na žalovaných tak spočívá důkazní břemeno, že žalobci v takovém rozsahu nesvědčilo vyplňovací právo, případně nesvědčilo vůbec. K vyplnění blankosměnky mohlo dojít i po smrti [Anonymizováno]. Na vyplněnou blankosměnku se pohlíží jako na plnohodnotnou směnku od samého počátku (s účinky ex tunc). Žalobce dále uvedl, že údaje o platebním místu i o datu splatnosti jsou platnými údaji. I v případě, že směnečná suma překračuje zákonný limit pro hotovostní platby 15 000 EUR, je směnkou platnou, neboť vyhoví směnečnému právu, když platbu přesahující zákonný limit lze provést bezhotovostním převodem (zákonu neodporuje sjednání plateb v této výši, nýbrž jejich realizace).

8. K písemnému podání žalované 3. žalobce ve svém stanovisku ze dne 1. 11. 2012 zejména uvedl, že zásilka jí doručovaná obsahující směnečný platební rozkaz dorazila na poštu [Anonymizováno] dne 7. 9. 2012 a byla následně „doslána“ na poštu [Anonymizováno], kde byla uložena dne 11. 9. 2012, neboť adresát nebyl zastižen. Vzhledem k tomu, že zásilka nebyla adresátem vyzvednuta v rámci 10-denní lhůty určené k jejímu vyzvednutí, došlo k jejímu náhradnímu doručení dnem 21. 9. 2012. Vzhledem k tomu, že si žalovaná 3. zásilku nevyzvedla, byla dle údajů na dodejce dne 25. 9. 2012 vhozena do domovní schránky. I v případě pochybení doručujícího orgánu ohledně vyznačení údajů na dodejce a při faktickém převzetí zásilky dne 25. 9. 2012 jejím adresátem, neposouvá tato skutečnost den jejího doručení na 25. 9. 2012. Pokud na straně žalované 3. vznikne škoda, je třeba ji vymáhat na provozovateli poštovních služeb. Zákon poskytuje žalované 3. obranu v možnosti podání návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení dle § 50d o. s. ř., čehož žalovaná 3. v zákonem stanovené lhůtě nevyužila. K písemnému prohlášení doručovatelky [Anonymizováno] uvedl, že z jeho obsahu není zřejmé, k jaké poštovní zásilce se vztahuje, přičemž se ani nejedná o potvrzení pošty [Anonymizováno]. Předmětná listina vzbuzuje pochybnost, že byla připravena žalovanou 3. k podpisu [Anonymizováno]. Žalovaná 3. rovněž nikterak neosvědčila svá tvrzení ohledně zahraniční pracovní cesty, z které se vrátila dne 20. 9. 2012.

9. Rozsudkem ze dne 22. května 2015, č. j. 49 Cm 488/2012-375 soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti s odůvodněním, že podpis na směnce je pravým podpisem výstavce, nebylo ani prokázáno přenesení podpisu z jiné listiny, rovněž námitku týkající se neudělení vyplňovacího práva směnečného vyhodnotil jako nedůvodnou, když žalovaní neprokázali, že by vůle výstavce byla jiná než jakou demonstruje originál směnky. K námitkám týkajících se nedostatku kauzy uvedl, že směnka nemusí mít vlastní kauzu, neboť směnečný závazek je závazkem abstraktním s tím, že není důležité, proč byla směnka vystavena a jaká ujednání ji provázela. I ostatní uplatněné námitky vyhodnotil soud za nedůvodné.

10. Žalované 2. a 4. ve svém odvolání navrhly změnu vydaného rozsudku s odůvodněním, že přijetí směnky darem jako alternativa závěti představuje neplatný právní úkon, navíc v okamžiku předání se nemohlo ani jednat o směnku na částku 35 000 000 Kč ale o blankosměnku s nevyplněným údajem data splatnosti. Při existenci blankosměnky se ani nemohlo jednat o dluh zůstavitele, neboť za jeho života ještě neexistoval. Nadále trvají na tom, že text směnky musel být přenesen na listinu s podpisem [Anonymizováno]. Pokud by skutečně měl zájem žalobce obdarovat, mohl tak učinit v rámci závěti. V průběhu řízení došlo rovněž ke změně skutkových tvrzení žalobce, když připustil, že směnka zčásti představovala odměnu za obchodní činnost uskutečněnou žalobcem pro [Anonymizováno], případně o provizi a akceptoval námitku žalovaných o neexistenci původně tvrzené kauzy.

11. Žalovaná 3. ve svém odvolání navrhla zrušení rozsudku s odůvodněním, že plnění ze směnky je nemožné již z toho důvodu, že nemůže být splatná u zůstavitele s vědomím toho, že nemohla ani existovat žádná dohoda o způsobu jejího vyplnění po smrti výstavce, a to zpětně. Žalobce opakovaně deklaroval, že směnka představuje dar pro případ smrti, což představuje neplatný právní úkon. Pokud měla směnka v sobě zahrnovat dar i odměnu za zprostředkovatelské služby, pak žalobce nebyl schopen stanovit poměr daru a odměny.

12. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaných zejména uvedl, že směnka v sobě zahrnovala dar a zároveň odměnu za služby a nemusel při tom vědět, která část směnečné sumy byla odměnou a která darem, přičemž z hlediska civilního řízení je bezvýznamné, jak by tento příjem zdanil. Žalobci přitom není známo, proč a jakým způsobem [Anonymizováno] rozhodl o určení částky na blankosměnce.

13. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, č. j. 5 Cmo 392/2016-476 byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným 2., 3. a 4. zrušen. Odvolací soud ve svém odůvodnění zejména uvedl, že vedle pravosti a správnosti sporné směnky, zkoumal i její kauzu, přičemž žalovaným přísluší kauzální námitky. Odvolací soud poukázal na to, že i v případě pravosti podpisu a neprokázání přenesení textu z jiné listiny do směnky by směnečná suma nemohla být vymožena, pokud by se prokázalo, že její kauzou bylo darování, jež je pro případ smrti neplatné. Soudu prvního stupně byla věc vrácena za účelem doplnění dokazování, zda byl k podpisu výstavce následně doplněn text směnečného příslibu včetně vyhodnocení její kauzy.

14. Rozsudkem ze dne 21. května 2020 č. j. 49 Cm 488/2012-578 soud prvního stupně směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovaným 2., 3. a 4. zrušil a žalovaným přiznal náhradu nákladů námitkového řízení. V odůvodnění zejména uvedl, že na základě rozsáhlého znaleckého zkoumání bylo potvrzeno, že podpis výstavce směnky byl jeho pravým podpisem s tím, že byla vyloučena varianta technického padělku, přičemž nelze zjistit, v jakém pořadí byly na papír vyhotoveny tištěné a ručně psané záznamy. Z hlediska posouzení kauzy soud uvedl, že částka 35 000 000 Kč nemohla představovat provizi. Pokud by se mělo jednat o provizi, pak by musela být zaplacena za obchody v řádu stamiliónů až miliard Kč, což se jistě nestalo s odkazem na rozsah dědictví. Navíc by jistě byla vyplacena za života [Anonymizováno] a to např. ve formě zálohy, přičemž si nelze „plést“ darování s provizí. V daném případě tak částka 35 000 000 Kč představuje dar [Anonymizováno] jako alternativy závěti, jak ostatně sám žalobce sdělil notářce [Anonymizováno]. Soud uzavřel, že v případě darování pro případ smrti jako kauzy směnky nemůže být směnečná suma v takovém případě úspěšně vymožena, neboť k darování může dojít pouze mezi živými a v tomto případě by došlo k obcházení zákonných ustanovení o dědickém právu.

15. Žalobce napadl rozsudek včasným blanketním odvoláním ze dne 3. 7. 2020, které doplnil podáním ze dne 16. 7. 2020, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zejména uvedl, že v dané věci došlo k přenesení těžiště sporu ohledně prokázání existence kauzy směnky s tím, že na žalobce byly kladeny stejné nároky jako na prokázání jiného občanskoprávního vztahu, což odporuje zásadám směnečného řízení a neguje abstraktní charakter směnečného závazku. Žalobce prokázal existenci osobních i obchodních vztahů mezi ním a výstavcem spočívajících ve zprostředkovatelské činnosti různého druhu, přičemž žalovaná 4. (žalovaná 3. opožděně a žalovaná 2. ničeho netvrdila) neprokázala, že se jednalo o darování. Přitom soud prvního stupně nezjišťoval poměr mezi odměnou a darem s tím, že rozsah obchodní spolupráce byl prokázán listinnými důkazy. V tomto směru soud prvního stupně nepoučil žalobce dle § 118a o. s. ř. o tom, že hodlá učinit závěr, že jediným důvodem pro vystavení směnky bylo darování pro případ smrti a ani jej nepoučil, aby doplnil svá tvrzení ohledně poměru odměny k celkové směnečné částce. V dědickém řízení byl žalobce přesvědčen o tom, že nemá za povinnost prokazovat důvod vzniku směnečného závazku za zůstavitelem. Ve vztahu k žalované 4. uvedl, že veškeré její námitky byly v tomto řízení vyvráceny a odvolací soud nemohl ve vztahu k ní zrušit směnečný platební rozkaz. Ve vztahu k žalované 3. žalobce uvedl, že soudy obou stupňů se nezabývaly otázkou doručení soudní písemnosti (směnečného platebního rozkazu) této žalované. Žalobce má za to, že poštovní zásilka obsahující směnečný platební rozkaz byla žalované 3. doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 21. 9. 2012, kdy byla ke dni 11. 9. 2012 uložena a připravena k vyzvednutí, a to bez ohledu na to, kdy se s touto zásilkou adresát (žalovaná 3.) seznámil. Za situace, kdy námitky žalované 3. byly učiněny dne 27. 9. 2012, je třeba je považovat za opožděné. Přitom eventuální návrh žalované 3. na vyslovení neúčinnosti doručení dle § 50d o. s. ř. byl uplatněn po uplynutí zákonné 15-denní lhůty a je třeba jej považovat za opožděný. Soud prvního stupně se rovněž nezabýval tím, co bylo předmětem darování. Nepochybně za života výstavce to byla blankosměnka vystavená dne 7. 3. 2009, jež byla cenným papírem dle § 1 odst. 2 zák, č. 591/91 Sb. a v případě jejího odevzdání a převzetí jako movité věci není písemná forma vyžadována. Žalobce přitom odkázal na ustálenou judikaturu, kdy následným vyplněním blankosměnky se na listinu hledí jako na plnohodnotnou směnku s účinky ex tunc. V důsledku této skutečnosti vznikl směnečný závazek ještě za života výstavce.

16. V této souvislosti žalobce poukázal i na možnost vydržení směnky v rámci tříleté vydržecí lhůty, kdy byl v dobré víře.

17. Žalovaná 3. ve svém vyjádření ze dne 1. 9. 2020 k odvolání žalobce uvedla, že se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. K otázce poměru odměny a daru je na žalobci, aby existenci nějakého konkrétního poměru tvrdil a následně, aby tento poměr prokázal. Přitom je vyloučeno, aby soud prováděl dokazování bez odpovídajícího skutkového tvrzení. Žalobce nespecifikoval výši odměny za zprostředkovatelskou činnost s tím, že jeho matka uvedla, že žalobce se [Anonymizováno] nepodnikal. Ohledně včasného uplatnění námitek uvedla, že se prokazatelně domáhala vyzvednutí zásilky (obsahující směnečný platební rozkaz) ve lhůtě pro její vyzvednutí, ale nebyla jí vydána pochybením pošty. V této souvislosti poukázala na ustálenou judikaturu ohledně „přiměřenosti“ třídenní lhůty k podání námitek, která byla shledána za protiústavní. Ohledně kauzy směnky darováním pro případ smrti odkázala na předešlé závěry odvolacího soudu. Pokud žalobce argumentoval vydržením směnky, pak připustil, že nebyl jejím vlastníkem. Nedovolená kauza přitom nezakládá neplatnost směnky, ale její nevymahatelnost.

18. Žalované 2. a 4. ve svém vyjádření ze dne 10. 2. 2021 k odvolání žalobce uvedly, že břemeno tvrzení i důkazní ohledně poměru daru a odměny tíží žalobce, když existenci odměny (i poměru) zpochybnil původním tvrzením v rámci dědického řízení, neboť výslovně uvedl, že pohledávka ze směnky vznikla darem jako alternativa závěti, přičemž v průběhu námitkového řízení poměr mezi darem a odměnou neurčil, případně nebyl schopen určit. Přitom žalobce si musí být vědom rozdílu mezi darem a provizí, později se však vyjádřil i v tom směru, že by se mohlo jednat i o „náhradu ušlého zisku“. S vědomím toho, že žalobci je znám právní názor odvolacího soudu ohledně „darování směnkou pro případ smrti“, jeví se výše uvedená skutková tvrzení žalobce jako účelová.

19. Odvolací soud postupoval podle § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

20. Ve shodě s ust. § 205a písm. d) o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování písemným potvrzením ze dne 25. 9. 2012 doručovatelky [Anonymizováno] ke zjištění okolností, za kterých byl žalované 3. doručován směnečný platební rozkaz. Z důvodu hospodárnosti řízení a s ohledem na níže uvedené závěry pak odvolací soud nepřistoupil k provedení důkazu účastnickou výpovědí žalované 3. a svědeckou výpovědí [Anonymizováno].

21. Není sporným, že soud prvního stupně návrhu žalobce vyhověl a dne 4. 9. 2012 vydal směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 488/2012-9, proti kterému podaly žalované 2., 3. a 4. námitky. Rovněž není sporu o tom, že zásilka byla žalované 3. doručována [Anonymizováno] a „poštou [Anonymizováno]“ byla dne 11. 9. 2012 uložena. Mezi žalobcem a žalovanou 3. však zůstalo sporným, k jakému datu byl žalované 3. doručen směnečný platební rozkaz, a zda její námitky byly uplatněny v zákonné stanovené lhůtě.

22. Ke zjištění okolností ohledně doručení platebního rozkazu žalované 3. vyšel odvolací soud z obsahu námitek, ve kterých uvedla, že o doručení platebního rozkazu se dozvěděla telefonicky dne 20. 9. 2012, během návratu ze zahraniční pracovní cesty a následujícího dne 24. 9. 2012 (pátek) se dostavila k převzetí zásilky na poštu v [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že zásilku se nepodařilo poštou vyhledat, opakovaně navštívila pobočku pošty v [Anonymizováno] v pondělí dne 24. 9. 2012 a znovu dne 25. 9. 2012, kdy jí byla vydána. Z doručenky bylo odvolacím soudem zjištěno, že zásilka byla uložena poštou v [Anonymizováno] dne 11. 9. 2012, když tuto skutečnost potvrdil svým podpisem doručovatel [Anonymizováno]. V levé dolní části doručenky bylo potvrzeno, že dne 25. 9. 2012 ve 12,42 hod. byla zásilka vložena do domovní schránky, protože si adresát zásilku (písemnost) nevyzvedl v úložní době. Současně dolní část doručenky obsahuje jméno a příjmení žalované 3. (původní příjmení [Anonymizováno]) s uvedením nečitelného podpisu osvědčujícího, že dne 25. 9. 2012 si zásilku osobně převzala. Písemným potvrzením ze dne 25. 9. 2012 bylo poštovní doručovatelkou [Anonymizováno] potvrzeno, že téhož dne ve 12,42 hodin byla zásilka pochybením pošty [Anonymizováno] předána [Anonymizováno].

23. V souladu s § 49 odst. 4, věta prvá a druhá o. s. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky.

24. Na základě výše uvedeného ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. (ve znění platném ke dni doručení platebního rozkazu, kdy náhradní doručení nebylo vyloučeno) zakládá soud fikci doručení u zásilek určených do vlastních rukou v případě, kdy zásilka připravená k vyzvednutí není jejím adresátem vyzvednuta ve lhůtě 10 dnů. Pozdější převzetí zásilky (ze schránky adresáta), případně na poště, nemá již vliv na den doručení a na počátek běhu lhůt. Z písemného potvrzení poštovní doručovatelky [Anonymizováno] má soud za prokázané, že pochybením pošty nebyla zásilka obsahující směnečný platební rozkaz vydána v rámci úložní doby žalované 3. Za těchto okolností nelze tedy dovodit, že dne 21. 9. 2012 (poslední den úložní lhůty) byla zásilka připravena poštou k vyzvednutí. Následkem této skutečnosti nemohlo dojít ani k fikci náhradního doručení ke dni 21. 9. 2012 s tím, že zásilka byla žalované 3. doručena dne 25. 9. 2012, ke dni jejího faktického převzetí na poště bez ohledu na skutečnost, že pošta chybně vyplnila předtištěnou rubriku „o vhození zásilky do schránky“ (soud nemá žádnou pochybnost o tom, že žalovaná 3. zásilku osobně převzala na poště dne 25. 9. 2012). Vzhledem k tomu, že třídenní lhůta pro podání námitek začala v daném případě plynout dne 26. 9. 2012 a žalovaná 3. je podala faxem dne 27. 9. 2012 a doplnila písemným podáním doručeným soudu dne 1. 10. 2012, byly tak podány v zákonné lhůtě. Lze proto shrnout, že soud považuje veškeré námitky žalovaných (včetně žalované 3.) za včasně uplatněné v zákonné lhůtě.

25. K návrhu žalované 3. na vyslovení neúčinnosti doručení dle § 50d o. s. ř. je třeba uvést, že předpokladem vydání takového rozhodnutí je doručení zásilky adresátovi a k jeho návrhu soud zkoumá, zda vzhledem k okolnostem na jeho straně (např. dlouhodobý pobyt v nemocnici) se takové doručení stalo neúčinným. V daném případě však taková situace nenastala, když mezi účastníky zůstalo vůbec sporným, zda a kdy byla zásilka doručena žalované 3.

26. Nad výše uvedený rámec lze doplnit, že veškeré námitky žalovaných uplatněné do skončení prvního jednání soudu prvního stupně k projednání námitek bylo možné dle § 118b odst. 1 o. s. ř. považovat za včasné s poukazem na Ústavní nález sp. zn. IV. ÚS 376/11 ze dne 14. 1.2013 ve vazbě na Ústavní nález sp. zn. Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. 10. 2012.

27. Odvolací soud rovněž shledal námitky žalovaných za odůvodněné včetně námitky žalované 2. týkající se neexistujícího důvodu (kauzy) směnky.

28. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že žalobce se domáhal svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č.191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ).

29. Ohledně shodných námitek žalovaných týkajících se nepravosti podpisu [Anonymizováno] jako výstavce na směnce lze zcela souhlasit a odkázat na závěry soudu prvního stupně, kdy na základě rozsáhlého dokazování znaleckými posudky z oboru písmoznalectví byly učiněny kategorické závěry o pravosti podpisu výstavce. Rozhodující soud rovněž odkázal na závěry znaleckého posudku [Anonymizováno], který vyloučil, že by směnečný text byl přenesen na listinu označenou „vystoupení žalobce z [Anonymizováno]“. Znalec rovněž uvedl, že nelze stanovit, v jakém časovém okamžiku (pořadí) došlo na listině směnky ke vzniku rukou psaného nebo strojově psaného textu. Tento shodný závěr vyplynul i z doplnění znaleckého dokazování Kriminalistickým ústavem v Praze, který uzavřel, že nebyly zjištěny známky technického padělání podpisu ani jiných neoprávněných zásahů do listiny a zejména nelze zjistit pořadí jednotlivých záznamů na směnce. Ve shodě se soudem prvního stupně lze proto konstatovat, že podpis [Anonymizováno] byl vyhodnocen jako pravý a nebyl znalecky zjištěn padělek. Za těchto okolností je třeba na listinu nahlížet jako na pravou a platnou směnku.

30. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně postupoval ve shodě se závěry usnesení Vrchního soudu v Praze dne 16. 2. 2017, č. j. 5 Cmo 392/2016-476, když v případě kauzy směnky „darování pro případ smrti“ a jako „alternativa závěti“ dospěl k závěru, že plnění ze směnky nemůže být úspěšně vymoženo. Námitky žalovaných obsahují tvrzení o neexistenci důvodu pro vystavení směnky, případně přímo uvádějí, že směnka vyjadřovala dar výstavce pro žalobce v případě jeho smrti. Za tímto účelem vychází odvolací soud zejména z listinných důkazů pořízených bezprostředně po smrti výstavce. Takovou listinou je přihláška pohledávky do dědického řízení ze dne 28. 4. 2010 obsahující tvrzení, že žalobce směnku obdržel od zůstavitele darem jako alternativy závěti, na kterou ostatně žalobce v žalobním návrhu výslovně odkazuje, a která nebyla soudní komisařskou [Anonymizováno] uznána ve smyslu jejího dopisu ze dne 31. 7. 2010. Výše uvedená tvrzení žalobce jsou zcela určitá, srozumitelná a soud nemá o nich žádnou pochybnost. Zcela shodný obsah je i v přihlášce pohledávky do dědického řízení ze dne 10. 3. 2010 (měsíc po úmrtí [Anonymizováno]) adresované notáři [Anonymizováno]. Na tomto skutkovém základě žalobce setrval i v e-mailové korespondenci ze dne 5. 1. 2011 se soudní komisařkou [Anonymizováno], ve které obhajuje směnku vyjadřující dar po smrti zůstavitele jako alternativu závěti, jejíž platnost může být zpochybněna.

31. Pokud žalobce v rámci námitkového řízení tvrdil, že směnečná suma v sobě zahrnuje dar i odměnu za zprostředkovatelskou činnost pro [Anonymizováno] (případně provizi nebo ušlý zisk), přičemž bylo na jeho vůli, jakou částku vyplní do blankosměnky, je třeba předně uvést, že k „posunu“ ve skutkových tvrzeních žalobce došlo teprve v průběhu řízení po uplatnění námitek, po předložení listinných důkazů, případně po vyslovení právního názoru odvolacího soudu. Soud nezpochybňuje, že mezi žalobcem a [Anonymizováno] mohl být přátelský vztah, na jehož základě mohl žalobce příležitostně vykonávat obchodní nebo zprostředkovatelskou činnost. To ještě neznamená, že za tuto činnost náležela žalobci odměna. Pokud by se odměna skutečně stala součástí směnečné sumy (vedle daru, na kterém žalobce setrval), pak soud postrádá zcela konkrétní skutková tvrzení, jakou činnost uskutečňoval pro [Anonymizováno], zda byla dohodnuta výše provize (odměny), zda byla žalobcem uplatněna, a z jakého důvodu nebyly tyto odměny proplaceny a staly se tak součástí směnečné sumy. V případě odměny za vykonání určité činnosti by na straně žalobce vzniklo právo (nárok na její vyplacení) a na rozdíl od daru by její výše nebyla odvislá od vůle výstavce, jak opakovaně uvedl žalobce ve svých vyjádřeních. Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že pravou kauzou směnky bylo poskytnutí daru jako alternativa závěti. Dle § 628 odst.3 obč. zák. (ve znění platném do 31. 12. 2013) je neplatná darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti. V případě absolutně neplatného kauzálního vztahu pak majitel směnky se nemůže s úspěchem domáhat zaplacení směnečné sumy.

32. Výše uvedený závěr obstojí i v případě, že je žalobce řádným majitelem směnečné listiny, kterou nabyl od [Anonymizováno] (není důvodem, aby došlo k jejímu vydržení) s tím, že doplnění data splatnosti s právními účinky ex tunc má zá následek, že z blankosměnky se stala směnka. Přitom v okamžiku převzetí blankosměnky (za života dárce) ještě nemohlo dojít k převzetí daru, k jeho poskytnutí mělo dojít až po smrti výstavce.

33. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroků o náhradě nákladů námitkového řízení.

34. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu k žalované 2. je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci v rozsahu mimosmluvní odměny právní zastoupení za 2 úkony právní služby po 3 728 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb.) za písemné vyjádření k odvolání ze dne 10. 2. 2021 a za účast na soudním jednání u odvolacího dne 9. 4. 2021, v rozsahu 2 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH.

35. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu k žalované 3. je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci v rozsahu mimosmluvní odměny za právní zastoupení za 2 úkony právní služby po 18 940 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/96 Sb.) za písemné vyjádření k odvolání ze dne 1. 9. 2020 a za účast na soudním jednání u odvolacího soudu dne 9. 4. 2021, v rozsahu 2 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., v rozsahu náhrady cestovného ve výši 934 Kč za použití osobního vozidla zn. [Anonymizováno] k účasti na soudním jednání u odvolacího soudu dne 9. 4. 2021 na trase [Anonymizováno] a zpět při vzdálenosti 146 km (2x73 km) a při kombinované spotřebě 5,5l/100 km benzinu Natural, v rozsahu náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč za 4 půlhodiny dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH.

36. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu k žalované 4. je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci v rozsahu mimosmluvní odměny právní zastoupení za 2 úkony právní služby po 45 264 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb.) za písemné vyjádření k odvolání ze dne 10. 2. 2021 a za účast na soudním jednání u odvolacího dne 9. 4. 2021, v rozsahu 2 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH.

37. Soud prvního stupně rozhodne o výši nákladů řízení, které vznikly České republice – Krajskému soudu v Praze (viz rozsudek č. j. 49 Cm 488/2012-375 – výrok III., viz rozsudek č. j. 49 Cm 488/2012-578 – výrok III.) samostatným usnesením.