o neplatnost rozhodnutí členské schůze ze dne 12. 3. 2020, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023, č. j. 78 Cm 41/2020-109

1. Navrhovatelé se podáním ze dne 11. 6. 2020 domáhali vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze účastníka ze dne 12. 3. 2020 o vyloučení navrhovatelů z účastníka. Důvodem vyloučení měl být závěr o tom, že navrhovatelé nejsou tzv. oprávněnými nájemci ve smyslu stanov účastníka, což je nezbytná podmínka pro členství v družstvu účastníka. Navrhovatelé tvrdili, že oprávněnými nájemci jsou a že nebyl dán důvod pro jejich vyloučení. Navíc rozhodnutí představenstva účastníka, které předcházelo rozhodnutí členské schůze účastníka, nebylo podepsáno oprávněnými osobami.

2. K námitce vady podpisu účastník uvedl, tento byl napraven tzv. ratihabicí, tedy dodatečným schválením. Hlavním důvodem pro vyloučení navrhovatelů z družstva byla skutečnost, že nebyli oprávněnými nájemci, tedy neměli platnou nájemní smlouvu podle článku 3.1.6. stanov účastníka.

3. Soud prvního stupně vedl dokazování předloženými listinami. Návrh na vyslovení neplatnosti jako nedůvodný zamítl. Předně z provedeného dokazovaná konstatoval, že dne 13. 1. 2020 rozhodlo představenstvo družstva - účastníka, že vylučuje navrhovatele z řad družstva. Důvodem pro vyloučení byla skutečnost, že navrhovatelé nemají platnou nájemní smlouvu k bytu v domě sídla družstva, tedy nesplňují podmínku členství v družstvu podle článku 3.1.6., 2.4.2., 3.1.6. družstva, neboť nejsou oprávněnými nájemci. Toto rozhodnutí bylo vyhotoveno písemně dne 16. 1. 2020, ale bylo podepsáno pouze jedním členem představenstva družstva, ačkoli podle zapsaného způsobu jednání bylo zapotřebí podpisů dvou členů představenstva. Dne 3. 2. 2020 proběhla další schůze představenstva, na které bylo schváleno jednání [Anonymizováno] [Anonymizováno], člena představenstva družstva ve věci vyhotovení a odeslání písemného vyhotovení rozhodnutí o vyloučení členů družstva ze dne 16. 1. 2020. Dne 10. 2. 2020 podali navrhovatelé proti vyloučení námitky. Členská schůze konaná dne 12. 3. 2020 zamítla námitky navrhovatelů a rozhodla o potvrzení rozhodnutí ze dne 13. 1. 2020.

4. Soudem bylo na základě takto zjištěného skutkového stavu věci posuzováno, zda k vyloučení došlo platně. Základní otázkou byla otázka, zda navrhovatelé byli tzv. oprávněnými nájemci podle stanov družstva, když členy družstva mohli být pouze oprávnění nájemci. Jednalo se o zásadní otázku, když tato podmínka vyplývala i z usnesení zastupitelstva Hlavního města Prahy, podle kterého pouze družstvo, jehož členy byli oprávnění účastníci, se mohlo zúčastnit privatizace, resp. odkupu domu v místě sídla bytového družstva.

5. Tuto podmínku nájemci nesplňovali, když tzv. oprávněným nájemcem mohl být jen ten, kdo měl k bytu v místě sídla družstva sjednánu platnou nájemní smlouvu. Navrhovatelé měli pouze nájemní smlouvu sjednanou na dobu určitou do 31. 12. 2016 s vyloučením prolongace podle § 2285 o. z. Jestliže tedy družstvo rozhodlo ke dni 13. 1. 2020, že navrhovatele vylučuje z družstva, pak je toto rozhodnutí správné, když k uvedenému datu navrhovatelé členy družstva nebyli.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti usnesení se odvolali ve lhůtě stanovené zákonem oba navrhovatelé, a to podáním shodného obsahu. V úvodu podaného odvolání vytkli soudu prvního stupně neúplně zjištěný skutkový stav věci. Zpochybnili údaje dle výpisu z obchodního rejstříku, zejména poukázali na to, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] nebyla předsedkyní družstva kontinuálně od 12. 4. 2018. Stejně tak výpis neprokazuje, že pan [Anonymizováno] a další člen představenstva byli ke dni 16. 1. 2020 členy představenstva. Nebylo najisto postaveno, kdo byl ke dni 16. 1. 2020, resp. 13. 2. 2020 členem představenstva a touto otázkou se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Z tohoto důvodu je nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že podepsané osoby byly oprávněny k přijetí rozhodnutí a následnému schválení jednání pana [Anonymizováno]. Stejně tak nebyla zkoumána otázka dobré víry navrhovatelů v existenci nájmu, když tito byli ubezpečovány [tituly před jménem] [Anonymizováno] (oprávněný zaměstnanec Magistrátu), že závadný stav ohledně nájemní smlouvy bude napraven a nájemní smlouva s navrhovateli bude uzavřena. Soudu prvního stupně je vytýkáno i nesprávné právní posouzení věci. Pokud jde o dodatečné schválení tzv. ratihabici podle § 440 o. z. odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017. Soud nesprávně shledal rozhodnutí jako bezvadné přestože představenstvo nemělo tři členy (§ 708 odst. 1 ZOK), tedy nebylo rozhodování schopné a nemohlo ani dodatečně schválit jednání pana [Anonymizováno]. Soud prvního stupně se nezabýval namítaným zmeškáním objektivní lhůty jednoho roku ode dne, kdy nastal důvod k vyloučení (§ 617 odst. 2 ZOK). Jestliže navrhovatelé se stali členy družstva v březnu 2018, pak objektivní lhůty pro jejich vyloučení uběhla nejpozději ke konci března 2019. Na uvedeném faktu nic nemění ani to, že o vyloučení bylo rozhodnuto v subjektivní lhůtě 6 měsíců, když objektivní lhůta marně uplynula. Stejně tak se soud nezabýval nesprávným postupem družstva, které před rozhodnutím o vyloučení nezaslalo navrhovatelům písemnou výzvu k odstranění důvodu vyloučení. V tomto smyslu zůstává nezodpovězena otázka, zda daný stav nebylo možno napravit. Závěr o této otázce nelze postavit na obsahu emailu řadového zaměstnance Magistrátu. V neposlední řadě navrhovatelé namítají nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu, když neuvedl, jaké konkrétní důkazy soud provedl a jaké z nich vyvodil závěry, nevypořádal se se všemi vznesenými námitkami, zejména pak s námitkou uplynutí objektivní promlčecí doby, neúplného odůvodnění rozhodnutí představenstva, složení představenstva družstva v rozhodné době. Z uvedených důvodů shodně navrhli zrušení věci a její vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. K odvolání navrhovatelů se písemným podáním vyjádřil účastník. Předně poukázal na to, že již v samotném návrhu byly uvedeny nepřesné informace, když zde bylo uvedeno, že o platnost a účinnost nájemní smlouvy vede navrhovatel spor u OS pro Prahu 9 (sp. zn. 15 C 170/2019), když předmětný spor se týkal až vyklizení bytu nikoli platnosti a účinnosti nájemní smlouvy. V další části vyjádření účastník uvádí údaje ohledně vzniku členství navrhovatelů v družstvu. Tito dne 21.3.2018 podepsali přihlášku, kde mimo jiné potvrdili, že jsou oprávněnými nájemci v souladu s pravidly Magistrátu. Podle předmětných pravidel oprávněným nájemcem se rozuměla fyzická osoba oprávněná z platné nájemní smlouvy. Účastník byl založen dne 27.3.2018 a vznikl zápisem do obchodního rejstříku dne 12. 4. 2018. Právní účinky vkladu nastaly dnem 27. 5. 2020. Navrhovatelé již v přihlášce do Družstva potvrdili, že jsou oprávněnými nájemci, a to přestože nájemní smlouva, kterou uzavřela [Anonymizováno] [Anonymizováno] a Hlavní město Praha byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 1. 2016, bez možnosti prolongace ve smyslu § 2285 o. z. V řízení ve věci sp. zn. 15 C 170/2019 bylo prokázáno, že jmenovaná byla informována, že byt neoprávněně užívá, a že k uzavření nové nájemní smlouvy nedošlo. Že tomu tak je vědí navrhovatelé od 2. 1. 2019, kdy v dopise adresovaném primátorovi, tuto skutečnost konstatují. Účastník vyslovil přesvědčení, že již v době podání přihlášky do Družstva (21. 3. 2018) navrhovatelé věděli, že nejsou oprávněnými nájemci. Skutečnost, že Hlavní město [adresa] opakovaně udělalo chybu v seznamu oprávněných nájemníků, neznamená, že navrhovatelé se stali oprávněnými nájemci. Uvedený postup mohl u navrhovatelů založit pouze dobrou víru v to, že se situace nějakým způsobem vyřeší, nikoli dobrou víru v to, že jsou oprávněnými nájemníky. Navíc navrhovatelé věděli, že mají platnou nájemní smlouvu pouze do data 31. 1. 2016. Ze sporu 15 C 170/2019 se podává, že navrhovatelé již od srpna 2018 věděli, že nemají platnou nájemní smlouvu a přesto v rozporu se stanovami o tom Družstvo neinformovali. Jednání navrhovatelů hodnotí jako zneužití práva a jestliže se za této situace brání návrhem na neplatnost rozhodnutí o vyloučení, nemůže takový postup požívat právní ochrany. Již tento závěr odůvodňuje zamítnutí žaloby. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018 a na důkazy založené ve spise. Pokud jde o složení představenstva Družstva účastník uvedl, že ke dni 13. 1. 2020, tedy ke dni přijetí rozhodnutí představenstva Družstva o vyloučení navrhovatelů z družstva byl členem představenstva [právnická osoba] Dohelský a Karel Kreuzer. Představenstvo mělo ke dni rozhodnutí dva členy z celkového počtu tří, tito se sešli a rozhodli, což je plně v souladu s § 156 o. z. Rozhodnutí o vyloučení posléze písemně vyhotovil a podepsal [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako jeden člen představenstva. Tím mohlo dojít k překročení oprávnění, které bylo následně zhojeno tzv. ratihabicí. Překročení oprávnění nemá vliv na platnost a existenci rozhodnutí o vyloučení. Navrhovatelé zaměňují ve svém odvolání právní účinky ratihabice, jenž má účinky ex tunc a dodatečného jednání dalšího člena statutárního orgánu, které má účinky ex nunc. Odkázal na důkazy, které jsou obsahem spisu a navrhl účastnické výpovědi. Pokud jde o objektivní lhůtu jednoho roku pro vyloučení navrhovatelů z družstva, pak ze spisu sp. zn. 15 C 170/2019 se podává, že bylo postaveno najisto, že od srpna roku 2018 navrhovatelé věděli, že nemají platnou nájemní smlouvu. O této skutečnosti Družstvo neinformovali ba naopak ji zatajili a nechali se přijmout do Družstva a poté, co tato skutečnost vyšla najevo, se brání žalobou na vyslovení neplatnosti rozhodnutí Družstva o vyloučení. Takový postup nemůže požívat právní ochrany a běh objektivní promlčecí doby jednoho roku nehraje roli. Tomu odpovídá i § 617 odst. 2 ZOK. Pokud jde o zaslání výzvy účastník odkazuje na sdělení původního vlastníka domu o tom, že absence nájemní smlouvy je nezhojitelná a tato informace je potvrzena i tím, že od doby rozhodnutí o vyloučení, tj. od 12. 3. 2020 nebyli navrhovatelé schopni tento nedostatek zhojit. Účastník navrhl potvrzení napadeného usnesení a uplatnil právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Vrchní soud v Praze po zjištění, že odvolání navrhovatele je přípustné a bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s.), a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů není důvodné.

10. Navrhovatelé se podáním ze dne 11. 6. 2020 domáhali vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze účastníka ze dne 12. 3. 2020, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení navrhovatelů z Družstva. Důvod, pro který byli vyloučeni, tedy že nejsou tzv. oprávněnými nájemci ve smyslu stanov účastníka, což je nezbytná podmínka pro členství v Družstvu, považují za neexistující. V průběhu řízení setrvali na tom, že oprávněnými nájemci byli a jsou. V řízení se bránili zejména touto námitkou. Dále, pokud jde o vlastní rozhodnutí o vyloučení z Družstva, tvrdili, že nebylo podepsáno oprávněnými osobami. Zpochybnili dodatečné schválení formou tzv. ratihabice. Nebylo najisto postaveno, kdo byl v rozhodné době členem představenstva. Argumentovali existencí dobré víry na straně navrhovatelů, když tito byli ubezpečovány zaměstnanci Magistrátu, jmenovitě [tituly před jménem] [Anonymizováno], že závadný stav bude napraven a nájemní smlouva bude s navrhovateli uzavřena. V neposlední řadě se bránili námitkou promlčení, když objektivní lhůta pro vyloučení z družstva činí jeden rok.

11. V řízení bylo zjištěno, že účastník – [Jméno advokáta B] vznikl v roce 2018. Zjištěno bylo (příloha č. 1 k usnesení zastupitelstva Hlavního města [adresa] ze dne 18. 10. 2019 k návrhu na úpravu Pravidel postupu při prodeji bytových jednotek, bytových domů zastavěných a funkčně souvisejících pozemků ve vlastnictví Hlavního města Prahy), že oprávněným nájemcem se v případě prodeje technologicky - funkčního celku rozumí fyzická osoba oprávněná z platné nájemní smlouvy. Ze stanov účastníka (čl. 3.1.6.) se mohla stát členem družstva fyzická osoba, které svědčila podmínka platné nájemní smlouvy. Ze smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou, která byla uzavřena mezi Hlavním městem [adresa] jako pronajímatelem a navrhovatelkou a) jako nájemcem, bylo zjištěno, že nájemní smlouva k bytu č. 49, o velikosti 4+1, v domě čp. 836, [adresa], byla sjednána na dobu určitou do 31. 1. 2016, a že smluvní strany vyloučily prolongaci doby nájmu ve smyslu § 2285 o. z. (článek III. smlouvy). Zjištěno bylo dále i to, že navrhovatelé dne 21. 3. 2018 přihlášce do bytového družstva potvrdili mimo jiné, že jsou oprávněnými nájemci. Skutečnost, že tomu tak není se účastník dozvěděl v prosinci 2019 (jednalo se o email [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], který obsahoval tabulku oprávněných nájemců a u jmen navrhovatelů bylo uvedeno neoprávněný nájemce).

12. Odvolací soud se ve světle uvedeného skutkového stavu plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatelé nesplňovali podmínku tzv. oprávněného nájemce, když se vykazovali Smlouvou o nájmu, která byla uzavřena na dobu určitou, tj. do 31. 1. 2016 bez možnosti prolongace. Z uvedeného je více než zřejmé, že v době podání přihlášky do družstva, tedy 21. 3. 2018 nebyla základní podmínka pro vznik členství na straně navrhovatelů splněna. Navrhovatelé se tedy nestali členy družstva, když již v době jeho založení užívali byt bez platné nájemní smlouvy a tento nedostatek nebyl nikdy zhojen. S odkazem na tento závěr je třeba konstatovat, že navrhovatelé se nemohou domáhat vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva a členské schůze Družstva, když nejsou jeho členy a nesvědčí jim tedy aktivní legitimace k vedení sporu. Již uvedený závěr je zcela dostačující pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně, kterým byl návrh na vyslovení neplatnosti jako nedůvodný zamítnut.

13. Odvolací soud se dále jen pro ucelenost zaujal i stanovisko k otázkám, které řešil soud prvního stupně, a proti kterým brojí navrhovatelé v podaném odvolání. Pokud jde o argumentaci navrhovatelů, že rozhodnutí o vyloučení nebylo podepsáno řádně odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, která hodnotil jako dostačující pro posouzení obrany žalovaných v tomto rozsahu. Předně ze stanov účastníka bylo zjištěno, že o vyloučení rozhoduje představenstvo Družstva, ze které jednají navenek vždy dva členové (článek 7.3.1. a článek 10.8.1. Stanov).

14. V poměrech projednávané věci bylo zjištěno z rozhodnutí představenstva družstva ze dne 16. 1. 2020 o vyloučení navrhovatelů, že družstvo oznamuje navrhovatelům, že dle rozhodnutí představenstva družstva ze dne 13. 1. 2020 představenstvo schválilo rozhodnutí o vyloučení navrhovatelů z družstva, když bylo zjištěno, že nejsou oprávněnými nájemci ve smyslu Pravidel a dále stanov účastníka. Zjištěno bylo, že ke dni přijetí rozhodnutí navrhovatelů o vyloučení z družstva byla dodržena podmínka, že rozhodovali dva představenstva. Jmenovitě se jednalo o [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] a je tak možné přijmout závěr o tom, že rozhodnutí představenstva o vyloučení bylo přijato v souladu se zákonem a stanovami. Z tohoto pohledu je pak v souladu se zákonem i postup podle § 440 o. z., když písemné vyhotovení rozhodnutí o vyloučení obsahuje pouze podpis [Anonymizováno] [Anonymizováno], jak se podává z rozhodnutí představenstva ze dne 3. 2. 2020. Po projednání námitek navrhovatelů proběhla dne 12. 3. 2020 členská schůze účastníka, na které byly zamítnuty námitky navrhovatelů proti rozhodnutí o vyloučení navrhovatelů z družstva a rozhodnutí představenstva družstva ze dne 13. 1. 2020 bylo potvrzeno.

15. Na základě uvedeného se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, že rozhodnutí o vyloučení bylo přijato dvěma členy představenstva, avšak písemné vyhotovení bylo podepsáno jen jedním členem, namísto členy dvěma. Tento nedostatek zhojil účastník tzv. ratihabicí, a to od počátku doby původního jednání dne 13. 1. 2020 ve smyslu § 440 o. z., podle kterého platí, že schválí-li dodatečně právnická osoba právní jednání, je tímto jednáním vázána od počátku (ex tunc).

16. Pokud jde o námitku promlčení, odvolací soud ji posoudil podle § 617 odst. 2 ZOK, podle kterého o vyloučení nelze rozhodnout později než ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se družstvo dozvědělo o důvodu vyloučení, nejpozději však ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy důvod vyloučení nastal. Taková lhůty by však přicházela v úvahu pouze v případě, že by člen předpoklady členství přestal splňovat v průběhu existence členství nikoli v případě, kdy předpoklady pro existenci členství mu nikdy nesvědčily. Námitka promlčení by tedy nemohla být důvodná.

17. Pokud jde o výtku nezaslání výzvy k odstranění důvodů pro vyloučení, je pravdou, že lze těžko uvažovat o tom, že navrhovatelé byli zkráceni na svých právech, když do dnešního dne nebylo z jejich strany avizováno, že by mohla nastat situace, která by důvody pro vyloučení, tedy existenci platné nájemní smlouvy, napravila.

18. Stejně tak odvolací soud nesdílí názor navrhovatelů, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně provedl listinné důkazy v rozsahu jak, jsou zachyceny v odůvodnění napadeného usnesení. Učinil z nich skutková zjištění, která odpovídají obsahu listin a na základě takto zjištěného skutkového stavu věci shrnul skutkový stav. Důkazy, které neprovedl, zamítl usnesením při jednání soudu ze dne 31. 8. 2023 a zamítnutí odůvodnil nadbytečností. V této souvislosti odvolací soud jen doplňuje, že potřeba provedení dalších důkazů nebyla shledána ani v odvolacím řízení, kdy při jednání odvolacího soudu dne 8. 11. 2024 byly pro nadbytečnost zamítnuty důkazy označené účastníkem ve vyjádření k podanému odvolání.

19. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. K jejich náhradě jsou povinni společně a nerozdílně neúspěšní navrhovatelé, kteří jsou povinni hradit účelně vynaložené náklady účastníkovi. Jejich výši činí odměna za dva úkony právní služby po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4, § 7 vyhlášky č. 177 /1996 Sb., dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 428 Kč, celkem se jedná o částku ve výši 8 228 Kč.