o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2021, č. j. 53 Cm 168/2019-188, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. srpna 2021, č. j. 53 Cm 168/2019-193

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalované se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a na judikaturu Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze týkající se rozhodování o žádostech o osvobození od soudních poplatků, ze které citoval podstatné závěry. Konstatoval obsah listin, které žalovaná předložila k výzvě soudu prvního stupně ze dne 25. 3. 2021, s tím, že těmito je prokázáno, že žalovaná je aktuálně v nepříznivé finanční situaci, kdy hospodaří se ztrátou a je proti ní nařízena exekuce. Z tvrzení žalované a rovněž z jí předložených listin je však patrno, že do této nepříznivé situace se dostala tak, že se zavázala uhradit částku 96 000 000 Kč. V takovéto situaci je podle soudu prvního stupně zřejmé, že se jednalo o svobodné rozhodnutí žalované, nikoli o skutečnost, kterou nemohla ovlivnit. V zájmu žalované jakožto „řádného hospodáře vlastního majetku“ bylo, aby zvážila podnikatelská rizika, pokud přistoupila k závazku na částku 96 000 000 Kč. Pakliže tomuto závazku nebyla schopna dostát, což vyústilo v exekuční řízení na její majetek, nejedná se o okolnost, která by odůvodňovala její osvobození od soudních poplatků. Nad rámec toho soud prvního stupně konstatoval, že pokud je proti žalované vedena exekuce formou správy závodu, pak je to správce závodu, který v tomto řízení rozhoduje o tom, zda žalovaná podá odvolání (a tedy zaplatí soudní poplatek) či zda přijme rozsudek ve věci vydaný. K závazku žalované ve výši 96 000 000 Kč soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaná nikterak neprokazuje, jak se mu brání, když není doloženo, jakými prostředky a s jakým úspěchem probíhá její soudní obrana, ani v čem přesně spočívá neoprávněnost pohledávky v této výši proti ní uplatněné. Z usnesení Obvodního soudu pro [adresa], které žalovaná předložila, vyplývá pouze to, že exekuce byla přerušena, samo o sobě však toto usnesení neposkytuje dostatek informací o předmětných skutečnostech, neboť z něj není patrno, zda se týká veškerých exekučních opatření, v jaké fázi se exekuční řízení nachází a jaké má reálné dopady na žalovanou v kontextu jejích celkových majetkových poměrů.

2. Usnesením ze dne 30. 8. 2021, č. j. 53 Cm 168/2019-193, soud prvního stupně napadené usnesení opravil postupem podle ustanovení § 164 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. v jeho záhlaví, pokud jde o údaj firmy žalované.

3. Žalovaná podala proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhla jeho změnu tak, že osvobození od soudních poplatků jí bude přiznáno, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že již v prvním písemném podání v dané věci (námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu) bylo velice podrobně uvedeno, v čem spočívá neoprávněnost pohledávky směnečnou žalobou uplatněné. Tato tvrzení byla žalovanou též doložena. Pokud jde o podnikatelské riziko závazku žalované, toto bylo prakticky nulové, neboť solární elektrárna měla fakticky zaručený stálý příjem a na rizika spojená např. se živelní pohromou bylo sjednáno řádné a dostatečné pojištění. Žalovaná nemohla v žádném případě předpokládat, že původní žalobkyně [Anonymizováno] protiprávně odmítne poskytnout nezbytnou součinnost žalované při splacení úvěru, že ji následně zatíží nesplatitelnými sankčními úroky ve výši 36 % p. a. a že učiní i další protiprávní kroky v této věci. Podle žalované objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát pro účastníka řízení překážkou k přístupu k soudu. Soud prvního stupně přitom v bodu 14. odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaná je v nepříznivé finanční situaci. Objektivní nedostatek finančních prostředků je tedy u žalované bezpochyby dán.

4. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení došlo k indosaci směnky původní žalobkyní [Anonymizováno], IČO [IČO], na společnost [Anonymizováno], IČO [IČO žalobkyně], vyhověl odvolací soud postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. návrhu původní žalobkyně ze dne 12. 10. 2021, aby společnost [Anonymizováno] vstoupila do řízení na její místo S uvedenou společností je tak nadále v řízení pokračováno jako se žalobkyní.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.

6. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

7. Jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout. Přitom nerozlišuje potenciální žadatele o tuto výjimku podle způsobu a okolností, za nichž vznikl spor, který je předmětem řízení, ani účastníka podle toho, zda jde o osobu fyzickou nebo právnickou. Zkoumání poměrů účastníka směřuje do celé jeho majetkové sféry a celkové poměry žadatele o osvobození od soudního poplatku je přitom třeba posuzovat s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k dalším okolnostem tak, aby účastník nebyl, není-li schopen soudní poplatek uhradit, zkrácen ve svém právu na soudní ochranu. Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Na žadateli o osvobození od soudních poplatků přitom je, aby vůči soudu úplně a pravdivě vyjevil své celkové poměry. Účastník, který o osvobození žádá, tak musí nejen uvést všechny rozhodné skutečnosti stran svých poměrů, ale tyto současně prokázat předložením vhodných důkazních prostředků, a to především listin existenci těchto skutečností osvědčujících. Nevyjeví-li účastník všechny okolnosti směrodatné pro úvahu soudu, popř. nedoloží-li potřebné důkazy (listiny), nelze mu požadované osvobození přiznat.

8. V daném případě se žalovaná odvolala proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2021, č. j. 53 Cm 168/2019-166, kterým byl vůči ní ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 10. 7. 2020, č. j. 53 Cm 168/2019-105, a kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 104 108,40 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalované se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

9. Co se týká poměrů žalované, odkazuje odvolací soud na zjištění, která soud prvního stupně učinil na základě listin jemu předložených žalovanou a rovněž na základě vlastního šetření. Přihlédl přitom zejména k tomu, že podle žalovanou předložených rozvah za roky 2019 a 2020 činila aktiva žalované 132 175 000 Kč ke dni 31. 12. 2019 a 131 384 000 Kč ke dni 31. 12. 2020. Z výkazu zisku a ztráty ke dni 31. 12. 2019 je pak zřejmé, že tržby žalované z prodeje výrobků a služeb za rok 2019 činily 20 285 000 Kč a za rok předchozí 22 745 000 Kč. Nepochybně je tedy v možnostech žalované soudní poplatek, který v daném případě činí částku 250 834 Kč, zaplatit. Pokud jde o tvrzení žalované o exekuci postižením jejího závodu na základě exekučního příkazu soudního exekutora [Anonymizováno], [adresa], ze dne 29. 3. 2019, č. j. [Anonymizováno], jež byla do obchodního rejstříku zapsána dne 20. 5. 2019, údaj o ní byl z tohoto rejstříku vymazán dne 20. 1. 2022, jak odvolací soud zjistil z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované, vedeného Městským soudem v Praze v oddíle C, vložka 166251. Nadále tak nelze uvažovat o nemožnosti žalované se svým závodem nakládat, jak žalovaná namítla v podání ze dne 19. 4. 2021.

10. Vzhledem k tomu, že z ničeho neplyne, že zdrojem úhrady soudních poplatků může být jen zisk, když podstatné je (vedle rozsahu vlastněného majetku), nakolik příjmy žadatele o osvobození od poplatkové povinnosti umožňují soudní poplatek uhradit, je pro účely rozhodování o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků zcela irelevantní, zda a v jaké výši žalovaná dosahuje či v minulosti dosahovala zisku.

11. Závěrem pak odvolací soud uvádí, že osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli. Pokud u takové osoby jsou splněny ostatní předpoklady pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku, nelze jí osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti, tedy že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, či usnesení téhož soudu ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1512/2015). Pro účely posouzení majetkové situace žalované z hlediska její schopnosti zaplatit soudní poplatek za podané odvolání proto nemůže obstát poukaz soudu prvního stupně na to, že žalovaná jako právnická osoba měla zvážit podnikatelská rizika, a že důsledky jejího jednání, které vyústilo v její nepříznivou majetkovou situaci, nelze přenášet formou úlevy od poplatkové povinnosti na stát.

12. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že v případě žalované nelze uvažovat o změně napadeného usnesení tak, že by jí bylo alespoň zčásti osvobození od soudních poplatků přiznáno, neboť podmínky pro vyhovění její žádosti o moderaci poplatkové povinnosti splněny nejsou.

13. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.

14. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalované proti rozsudku ve věci vydanému.