o zaplacení částky 1 620 928 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2021, č. j. 47 Cm 58/2014-538

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 3. 2014 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 620 928 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 30. 3. 2012 a splatnou dne 5. 2. 2014. Žalobkyně uvedla, že směnka byla původně blankosměnkou, která zajišťovala závazky společnosti [Anonymizováno] z nájemního vztahu se žalobkyní z titulu pronájmu nebytových prostor v 2. nadzemním podlaží nákupního centra [Anonymizováno] o rozloze 734,248 m2 za účelem provozu restaurace [Anonymizováno] a pronájmu nebytových prostor – terasy v 2. nadzemním podlaží o rozloze 201,82 m2 dle nájemní smlouvy a jejího doplňku ze dne 30. 3. 2012. Směnka zajišťovala veškeré splatné pohledávky společnosti [Anonymizováno], se kterými je dlužník v prodlení delším 30 dnů, a to pouze v rozsahu aktuálního čtvrtletního nájemného, jež představuje částku 51 902,26 EUR (1 337 780,84 Kč) a poplatku za služby v rozsahu 3 měsíců ve výši 283 147,52 Kč, tj. celkem 1 620 928,16 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 0,16 Kč soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a vydal směnečný platební rozkaz, kterým žalovaného zavázal k zaplacení částky 1 620 928 Kč s 6% úrokem z této částky od 6. 2. 2014 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 5 349 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 136 183,30 Kč.

2. Jelikož se nepodařilo vydaný směnečný platební rozkaz doručit žalovanému, byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2014, č. j. 47 Cm 58/2014-25, zrušen.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že žalobkyni ničeho nedluží, odstoupení od nájemní smlouvy ze dne 14. 1. 2014 ze strany žalobkyně není právně účinné a žalovaný má naopak vůči žalobkyni pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 4 367 820,58 Kč. Žalovaný dále uvedl, že se vůči žalobkyni domáhal opravy podlahy poškozené následkem havárie vody dne 6. 7. 2013 a následného poskytnutí slevy z nájmu. Dle šetření žalovaného došlo k totálnímu znehodnocení 60 m2 podlahy a k poškození cca 2/3 plochy restaurace. Z tohoto důvodu nemohl restauraci užívat v období od 6. 7. 2013 do 15. 1. 2014. V důsledku porušení nájemní smlouvy žalovaný od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 14. 2. 2014.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v bodu I. výroku žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 1 620 928 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 479 387,70 Kč. Současně v bodu III. výroku uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 51 289,52 Kč. Soud prvního stupně vycházel ze závěrů usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 Cmo 243/2017-307, kterým byl zrušen předcházející rozsudek soudu prvního stupně s tím, že odvolací soud potvrdil, že prvním dnem nájemního vztahu (jako den zahájení) byl den 1. 4. 2012 bez ohledu na to, zda restaurace byla v provozu, přičemž následujících 151 dnů hradil nájemce symbolické nájemné ve výši 1 EUR. Odvolací soud se rovněž přiklonil k tomu, že oprava poškozené plochy podlahy o rozloze 127 m2 byla dostačující pro provoz restaurace. Uložil soudu prvního stupně se opětovně zabývat výší „spravedlivé slevy“ na nájemném a závěry znaleckého posudku společnosti [Anonymizováno] V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně na základě výsledků rozsáhlého dokazování včetně závěrů znaleckých posudků zejména uvedl, že má za prokázané, že nájemce restauračního prostoru společnost [Anonymizováno]. byl povinen platit žalobkyni nájemné od 1. 4. 2012, když k tomuto dni byl pronajatý prostor nejpozději zpřístupněn s tím, že ke dni 30. 6. 2012 mělo dojít k otevření restaurace po rekonstrukci prostor. Povinnost k placení čtvrtletního nájemného připadla na první den daného čtvrtletí včetně sjednané indexace a záloh na služby, aniž byla sjednána pozdější účinnost smlouvy. Součástí směnečné sumy se však nemohly stát pohledávky žalobkyně splatné po 5. 2. 2014, tj. po splatnosti směnky. Bylo prokázáno, že část pohledávek žalobkyně splatných ke dni 30. 9. 2012 byla uhrazena již ze složené jistoty, a z obsahu e-mailové korespondence v období od 20. 2. 2013 do 4. 4. 2013 plyne, že nájemce byl v prodlení s úhradou nájemného již za I. čtvrtletí roku 2013 s tím, že vzniklý dluh byl řešen dohodou o splátkovém kalendáři. Mezi účastníky nebylo sporným, že vystavená blankosměnka zajišťovala pohledávky žalobkyně splatné více jak 30 dnů do výše směnečné sumy, jež byla limitována částkou odpovídající základnímu čtvrtletnímu nájemnému a poplatku za služby za 3 měsíce včetně DPH, čemuž ke dni uzavření smlouvy odpovídala částka 1 612 413 Kč. Zcela zásadní námitka žalovaného spočívala v tvrzení, že v období od 6. 7. 2013 do 31. 12. 2013 nemohl používat prostory restaurace v důsledku havárie vody, ke které došlo dne 6. 7. 2013, a v důsledku této skutečnosti nevzniklo na straně žalobkyně právo na zaplacení nájemného. Bylo zjištěno poškození podlahy cca v rozsahu 126 m2, což představovalo výměnu části podlahy odpovídající 24,13 % plochy určené pro obsluhu veřejnosti s tím, že žalobkyně poskytla nájemci slevu v rozsahu 15 % nájemného, neboť dle čl. 9.8 nájemní smlouvy přísluší nájemci přiměřená sleva na nájemném. Soudem prvního stupně bylo zjištěno, že v rozhodném období (od 6. 7. 2013 do 30. 10. 2013) byla restaurace provozována v omezeném rozsahu. Není sporným, že k opravě poškozené podlahy došlo dne 30. 10. 2013, sporným však zůstává, v jaké kvalitě byla oprava provedena. Pro účely stanovení „spravedlivé slevy“ soud prvního stupně vyloučil závěry posudku společnosti [Anonymizováno], jež pro její stanovení vycházela z výše škody vzniklé nájemci nemožností využívat pronajatý prostor s využitím zápočtu pohledávky nájemce na náhradu škody a pohledávky žalobkyně na zaplacení nájemného s vědomím toho, že nájemní smlouva vyloučila možnost započtení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že restaurace nájemce nemohla v rozhodném období využít 95 míst (židlí) z celkového počtu 142 míst (židlí), a na základě tohoto parametru stanovil slevu z nájemného za období červenec – říjen 2013 ve výši 67 %. S přihlédnutím k výši 67% slevy představuje výše nájemného za 3. čtvrtletí částku 440 252,58 Kč (původní výše činila 51 902,26 EUR, tj. 1 334 926,02 Kč), za 4. čtvrtletí 2013 částku 1 039 009 Kč (původní výše činila 51 902,26 EUR, tj. 1 337 780,64 Kč), za poměrnou část 1. čtvrtletí 2014 zůstalo neuhrazeno nájemné ve výši 230 504,30 Kč, za pronájem terasy v dubnu 2013 ve výši 19 491,99 Kč a poplatky za služby za období červen až říjen 2013 ve výši 15 125 Kč. Celková dlužná pohledávka žalobkyně dosáhla i po započtení 67% slevy částky 1 911 079,11 Kč, jež přesahuje sjednaný limit pro stanovení výše směnečné sumy. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Současně uložil žalovanému zaplatit na náhradu nákladů řízení státu výlohy spojené se znalečným, včetně výloh (cestovného) s tím spojených.

5. Žalovaný podal proti rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání ze dne 26. 7. 2021, které doplnil písemným podáním ze dne 20. 8. 2021. Uvedl a vytkl soudu prvního stupně, že nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem zejména o rozsahu škody restaurace způsobené havárií vody, nepřihlédl k závěrům celkem 4 znaleckých posudků nebo odborných vyjádření k rozsahu vzniklé škody, neprovedl další navržené důkazy v podobě výpovědí znalců [Anonymizováno] a [Anonymizováno], a v důsledku toho dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když nájemce nemohl užívat celou podlahu restaurace. Částečný provoz restaurace v podobě „jídla s sebou“ byl zachován pouze za účelem minimalizace ztrát způsobených havárií vody. Pokud soud poskytl 67% slevu na nájemném, pak tato sleva je nedostatečná, nereflektuje závěry znaleckých posudků s tím, že nájemci měla být poskytnuta sleva minimálně ve výši nájemného, jež odpovídá výši vzniklé škody. Nájemce má však další nároky proti žalobkyni, kterých se domáhá u rozhodčího soudu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla žádné pohledávky za nájemcem – společností [Anonymizováno]., nepříslušelo jí právo k doplnění blankosměnky. Pokud žalobkyně účtovala nájemci zaplacení nájemného již od 1. 7. 2012, postupovala neoprávněně v rozporu se smlouvou.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 15. 9. 2021 zejména uvedla, že počátek nájemního vztahu nastal ke dni 1. 4. 2012 s tím, že výměna podlahy v rozsahu 127 m2 byla dostačující, neboť havárie vody postihla pouze část prostor restaurace. Dle předcházejícího rozhodnutí odvolacího soudu bylo třeba pouze zjistit, nakolik havárií vody zasažená podlaha bránila nájemci v provozu stravovacího zařízení, zda zcela nebo zčásti. Žalobkyně se ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že nelze vycházet ze znaleckého posudku společnosti [Anonymizováno]., neboť ten vychází z právního názoru, který mu nepřísluší, a navíc posuzuje delší období od 6. 7. 2013 do 15. 1. 2014. Žalobkyně rovněž souhlasí se závěrem rozhodujícího soudu ohledně výše slevy z nájmu ve výši 67 %.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Předně je třeba konstatovat, že směnka splňuje veškeré zákonné náležitosti dané čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“). Mezi účastníky řízení nebylo sporným, že směnka byla žalovaným vystavena dne 30. 3. 2012 jako blankosměnka k zajištění případné budoucí pohledávky žalobkyně vůči nájemci – společnosti Deli [Anonymizováno]. ze smlouvy o nájmu ze dne 30. 3. 2012 a doplňkové smlouvy uzavřené téhož dne. Již předcházející rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 Cmo 243/2017-307, dospělo k závěru, že dnem předání nebytových prostor nájemci (jako den zahájení) je třeba považovat den 1. 4. 2012, neboť smluvní strany v čl. 21.9 výslovně dohodly, že užívání nebytových prostor k podnikání nastane nejpozději dne 1. 4. 2012 s tím, že po provedené rekonstrukci budou prostory otevřeny pro veřejnost do 30. 6. 2012. Nelze pominout, že základní nájemné za dobu 151 dnů ode dne zahájení bylo sjednáno ve výši 1 EUR (téměř do konce srpna 2012). Následné čtvrtletní nájemné bylo dohodnuto ve výši EUR 41 852,14 EUR a na další čtvrtletí ve výši 42 953,51 EUR včetně jeho indexace. Lze tudíž přisvědčit soudu prvního stupně, že na straně žalobkyně jako pronajímatele vzniklo vůči nájemci – společnosti [Anonymizováno] právo na placení nájemného ve výši dle sjednané dohody včetně poplatků za služby a marketing dle čl. 8 smlouvy. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a zejména prokázal, že nájemce své platební povinnosti z nájemní smlouvy řádně plnil. Je třeba konstatovat, že takové důkazy (výpisy z účtů) k jednotlivým konkrétním platbám za daná období žalovaný nepředložil. S odkazem na dopis žalobkyně ze dne 30. 9. 2012 nebylo zpochybněno, že část dluhu nájemce byla uhrazena již ze složené jistoty (čl. 14 smlouvy) s tím, že v období před havárií vody (únor – duben 2013) žalobkyně jednala s nájemcem o zaplacení dlužného nájemného a záloh na provozní náklady za 1. čtvrtletí 2013 a provozních nákladů za rok 2012, s jejichž platbou byl v prodlení. Výsledkem bylo uzavření dohody o splátkovém kalendáři. Lze proto uzavřít, že havárie vody v restauraci nájemce dne 6. 7. 2013 nebyla jedinou příčinou špatné platební morálky nájemce – společnosti [Anonymizováno]. Základním dokumentem pro vyplnění blankosměnky se stala dohoda o vydání a vyplnění blankosměnky uzavřená mezi účastníky sporu k zajištění pohledávek žalobkyně ze smlouvy o nájmu ze dne 30. 3. 2012 a doplňkové smlouvy ze dne 30. 3. 2012. Podmínkou k vyplnění blankosměnky je prodlení dlužníka s úhradou dluhu delším 30 dnů s tím, že do směnečné sumy lze vyplnit částku, jež nesmí přesáhnout základní nájemné a poplatek za služby za tři měsíce včetně DPH (čl. 7.2 smlouvy). Ve shodě se soudem prvního stupně z hlediska oprávnění vyplnit blankosměnku se stalo rozhodným, zda byl nájemce v prodlení s úhradou nájemného a poplatků za služby delším 30 dnů a jaká byla celková výše splatných pohledávek žalobkyně (maximálně do sjednaného limitu směnečné sumy). V rámci řízení před soudem prvního stupně nebylo zpochybněno, že na straně žalobkyně ke dni splatnosti směnky (5. 2. 2014) vzniklo právo na zaplacení nájemného za 3. čtvrtletí 2013 (splatné ke dni 1. 7. 2013) ve výši 51 902,26 EUR (1 334 926,02 Kč), nájemného za 4. čtvrtletí 2013 (splatné 1. 10. 2013) ve výši 51 902,26 EUR (1 337 780,64 Kč) a části nájemného za 1. čtvrtletí 2014 ve výši 8 371,32 EUR (230 504,30 Kč), nájemného za pronájem terasy za duben 2013 ve výši 19 491,99 Kč, vodného a stočného za rok 2013 ve výši 166 696,24 Kč a poplatků za služby a za užívání terasy v období od června do října 2013 ve výši 15 125 Kč.

9. Zásadní námitkou žalovaného ve vztahu k výši směnečné sumy je výše nájemného za období 3. a 4. čtvrtletí 2013, z něhož žalobkyně (za období červenec – říjen 2013) poskytla slevu ve výši 15 % vycházeje z poměrné části poškozené plochy podlahy. Soud prvního stupně pro účely stanovení slevy z nájemného vycházel z jiného kritéria, a to z počtu odstraněných židlí v restauraci oproti jejich původnímu počtu, a dospěl k závěru, že v restauraci nemohli návštěvníci použít 95 židlí z původních 142 míst. Vzhledem k tomu, že tento úbytek míst k sezení představuje cca 67 %, poskytl právě v této výši slevu z nájmu. Z pohledu soudu je třeba konstatovat, že celková kapacita restaurace je zaplněna proměnlivě, a to v závislosti na denní době a na tom, zda se jedná o všední nebo víkendové dny, případně, v jakém ročním období (včetně předvánočního) navštíví zákazníci [Anonymizováno]. Nelze tudíž vždy vycházet ze stavu, že kapacita restaurace (počet míst k sezení) bude zaplněna na 100 %. Je rovněž nezanedbatelnou skutečností, že restaurace poskytuje stravovací služby i „přes okénko“, tj. s donáškou s sebou. Vzhledem k tomu, že restaurace i v období po havárii vody nebyla zcela uzavřena a v omezeném rozsahu poskytovala stravovací služby, což bylo prokázáno, je poměrně obtížné stanovit výši slevy z nájemného. Pokud soud prvního stupně vzal jako kritérium „počet chybějících židlí“ v restauraci, odvolací soud se s tímto způsobem stanovení slevy ztotožňuje a vzhledem k výše uvedenému ji považuje za nadstandardní, aniž za těchto okolností je třeba ještě přihlédnout k závěrům znaleckých posudků. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s obdobím čtyř měsíců (červenec – říjen 2013), za které byla poskytnuta sleva, když dne 30. 10. 2013 byla podlaha opravena. Z pohledu nároku na zaplacení nájemného a jeho výše je rozhodné, zda po tomto datu byla restaurace provozuschopná fakticky obsloužit zákazníky na celé ploše (bez ohledu na případné reklamace provedených prací). Vodítkem pro zjištění rozsahu provozu restaurace v období od července do prosince 2013 se staly obraty na účtech nájemce v tomto období uvedené v příloze č. 1 znaleckého posudku [Anonymizováno]., ze kterých lze vysledovat, že mzdové náklady poklesly cca o 10 – 20 %, nákup potravin cca o 30 – 40 %, naopak nákup nápojů různého druhu zůstal přibližně ve stejném množství. Z přílohy č. 3 lze vysledovat výši tržeb za celý rok 2013, když celkové tržby za 2. pololetí byly dokonce mírně vyšší oproti 1. pololetí 2013. Lze proto uzavřít, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že restaurace ve 2. pololetí 2013 nebyla provozuschopná, naopak bylo prokázáno, že i v rozhodném období poskytovala stravovací služby (ostatně tomu odpovídají i náklady na vodné a stočné za 3. a 4. čtvrtletí 2013 v souvislosti s provozem restaurace).

10. Pokud soud prvního stupně po zohlednění 67% slevy specifikoval ve svém odůvodnění rozsudku jednotlivé pohledávky za nájemcem z titulu dlužného nájemného a poplatků za služby v celkové výši 1 911 079,11 Kč, jež se staly základem pro stanovení směnečné sumy, neshledal odvolací soud na tomto závěru žádného pochybení.

11. K argumentaci žalovaného, že v souvislosti s havárií škody došlo ke vzniku škody v podobě ušlého zisku, je třeba uvést, že odvolací soud nezpochybňuje, že v důsledku škodní události mohla vzniknout na straně nájemce, tj. společnosti [Anonymizováno]. škoda v podobě ušlého zisku. Bylo tedy na nájemci takovou škodu specifikovat, příslušnými doklady ji prokázat a uplatnit ji vůči pronajímateli jako straně smluvního vztahu. Právo nájemce na náhradu škody při splnění zákonných předpokladů však nelze zaměňovat s právem na slevu z nájemného, kterou pronajímatel je oprávněn poskytnout nájemci.

12. S ohledem na skutečnost, že pronajímateli příslušelo právo na zaplacení pohledávky v celkové výši 1 911 079,11 Kč, jak výše uvedeno a blankosměnka byla vyplněna pouze do své limitní výše 1 620 928 Kč, shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. správný, pokud žalobnímu návrhu vyhověl včetně 6% úroku a směnečné odměny. Shodně odvolací soud potvrdil i výrok III. týkající se náhrady nákladů řízení státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s náhradou znalečného, jež nebylo kryto zálohou.

13. Pokud jde o výrok II. o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, tento byl změněn tak, že úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu mimosmluvní odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 19 úkonů právní služby po 14 820 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, písemná vyjádření ze dne 6. 5. 2015, 9. 3. 2015, 12. 1. 2016, 11. 3. 2016, 28. 4. 2016, 29. 5. 2019, 2. 1. 2020, 3. 3. 2021, účast na soudních jednání u soudu prvního stupně a u soudu odvolacího ve dnech 6. 11. 2015, 20. 1. 2016, 29. 4. 2016, 29. 5. 2019, 11. 12. 2019, 22. 5. 2020, 5. 6. 2020, 10. 6. 2020, 14. 5. 2021), za 2 úkony v rozsahu jedné poloviny po 7 410 Kč dle § 11 odst. 2,3 vyhlášky č. 177/96 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za účast na soudním jednání dne 9. 1. 2015, kdy nebylo jednáno ve věci samé, a za písemné vyjádření procesního charakteru ze dne 2. 6. 2015, v rozsahu 21 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/96 Sb., ve znění pozdějších předpisů, to vše zvýšené o 21% DPH a dále v rozsahu náhrady soudního poplatku za žalobu ve výši 81 314 Kč, tj. celkem 447 581 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony v rozsahu jedné poloviny po 7 410 Kč dle § 11 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 177/96 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za zpětvzetí žaloby v rozsahu 0,16 Kč a za souhlas k postupu soudu dle § 115a o. s. ř.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo úspěšné žalobkyni přiznáno proti neúspěšnému žalovanému právo na jejich náhradu v rozsahu mimosmluvní odměny za 2 úkony právní služby po 14 820 Kč (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 5. 5. 2022), v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH, tj. celkem 36 590,40 Kč.